zkouška - otázky

ojí), ale má význam „mít cenu“, je-li doplněno kromě podmětu ještě předmětem (jízdenka stojí korunu ()
Sémantická valence
schopnost slov spojovat se s jinými slovy na základě jejich věcného významu
uplatňuje se:
u některých sloves: zvukomalebná slova mňoukat, kdákat, bučet lze spojit jen s podměty označujícími odpovídající zvířata
u některých adjektiv: adjektiva brunet, blond lze spojit jen se jmény lidí, klíční se substantivem kost
u některých předložek: předložka do vyjadřuje zpravidla směřování dovnitř neživé věci: do skříně, školy, vody
na sémantické valenci se zakládá jednoznačnost termínů a systematičnost odborných terminologií (např. diferenciační přívlastek s příponou –ičitý /označující čtyřmocné prvky/ křemičitý, uhličitý
Sémantické pole
spojuje lexémy ve skupinu na základě příbuznosti významu
lexémy uspořádány hierarchicky
rozborem jejich věcně obsahových znaků lze určit sémantický střed, tzv. archilexém
archilexém označuje významovou složku, společnou všem členům sémantického pole
např. sémantické pole s archilexémem „vnitrozemské vodstvo“ – pramen, vrchoviště, potok, bystřina, řeka, veletok, koryto řeky

2. Význam: podstata, druhy významu
Význam slova je odrazem nějakého výseku objektivní reality v lidském vědomí.
Každý odraz reality ve vědomí se vyznačuje 2 rysy:
výběrovost (selektivnost) a transformativnost – odraz nezachycuje výsek reality komplexně, ale vybírá jen některé jeho rysy, a tak odraz určitým způsobem transformuje, zpracovává
Význam slova a pojem
Význam slova je jazykové vyjádření obecných rysů, které si kolektiv příslušníků jazykového společenství vytvořil o předmětech, jevech, vlastnostech, dějích a vztazích vnějšího světa.
Význam slova – kategorie jazykovědná
Pojem – kategorie gnozeologická a logická, jeho jazykovým vyjádřením – termín
Pojem a význam slova mají společný rys obecnosti jakožto výsledek psychického zpracování odrazu skutečnosti.
Význam slova se kryje s pojmem jen u zcela jednoduchých představ (trojúhelník, čtverec, bratr), ale u slov jako hmota, elektrický proud, uzemnit je význam jasný, ale znalost příslušných pojmů je různá podle věku uživatelů jazyka, jejich vzdělání, prostředí, v němž žije.
Klasifikace významů
kategorie substance (děvče, voda)
kategorie pohybu, děje (psát, hubnout)
kategorie vlastnosti (červený, široký)
kategorie kvantity (pět, málo)
kategorie vztahu (dole, včera)
Jiné třídění:
1/ gramatický
2/ etymologický (slovotvorný)
3/ volný X vázaný (frazémy)
4/ konkrétní X abstraktní
5/ sémantický X synsémantický
podle toho, jakou funkci plní význam při užití slova v řeči
slova plnovýznamová (autosémantická)
významově samostatná slova
lexikálně – gramatická slova (nesou lexikální, kategoriální a gramatický význam
fce signifikativní (odraz určitého výseku skutečnosti) a fce pojmenovací
substantiva, slovesa, adjektiva, číslovky, příslovce
slova neplnovýznamová (synsémantická)
slova významově závislá
plný význam získávají až ve spojení s autosémantiky
neplní úlohu větných členů (autosémantika ano)
hlavní úkol: podílet se na výstavbě a organizaci textu (= fce gramatická)
6/ lexikální (věcný) význam
Slovo jako jazykový znak je spojením materiální (zvukové nebo grafické) a vnitřní, významové stránky.
Materiální stránka = dezignant (označující)
Vnitřní, významová stránka = dezignát (označované)
Označovaný předmět nebo jev objektivní reality = denotát (pojem)
Referenční trojúhelník – znázorňuje vztah těchto tří složek jazykového znaku
Věcný význam slova určují 3 významotvorní činitelé:
činitel věcný = označovaná skutečnost – denotát
činitel psychický = zpracování označované skutečnosti ve vědomí – dezignát
činitel jazykový – dezignant
Slovo jako nositel věcného významu plní v rámci komunikace 2 specifické fce:
1.) vztah dezignátu a denotátu = fce signifikativní
zachycuje podstatné rysy odraženého výseku skutečnosti
2.) vztah dezignátu a dezignantu
fce pojmenovací
zřetelný u tzv. motivovaných (popisných) slovm jejichž pojmenování vyplývá ze slovotvorné skladby
slovo učitel je motivováno slovesem učit a znamená osobu, která učí
Denotát = pojem, pojmový obsah, interpret
Stůl (reálný)
Dezignant
= forma
- zvukově grafický
= označující
- Stůl
Dezignát
= označované
- hodnota,
význam
- Stůl (význam)

13. Změny významu
Slovní zásoba se neustále proměňuje. Její vývoj je ovlivňován faktory:
Mimojazykovými
v důsledku historických změn ve společnosti a v přírodě se např. z jazyka vytrácejí pojmenování jevů zanikajících a zároveň se vytvářejí pojmenování skutečností nových
Psychickými
rozvoj lidského poznání a myšlení vede k obohacování slovníku o pojmenování nově se konstituujících pojmů
Jazykovými
vývoj lexikálních jednotek je po stránce významové i formální ovlivňován jejich postavením v proměňujícím se jazykovém systému
Slovní zásoba se může měnit několika způsoby:
tvořením nových slov
významovými změnami existujících slov
vznikem ustálených slovních spojení
přejímáním cizích slov
zánikem slov
Významové změny slov
slova mohou postupem času měnit svůj význam nebo se mohou obohacovat o významy nové, tj. stávat se polysémními
základní způsoby tzv. sémantického tvoření lexikálních jednotek (rozšiřování počtu významů už existujících slov): metafora, metonymie
zvláštní případy metaforického nebo metonymického tvoření:
zužování (specifikace) významu
specifikací významu různých pojmenování nádob vznikly některé nářeční názvy pro květináč: hrnek, koflík, pucláček

rozšiřování (generalizace) významu
svůj význam rozšířilo např. slovo limonáda, původně označující pouze nápoj z citrónu
abstraktizace
konkrétum získalo abstraktní význam, např. jádro – jádro problému
konkretizace
abstraktum se stalo konkrétem, např. lidská hloupost – kupovat hlouposti
eufemismus
zjemnění (např. zesnout místo umřít)
dysfemismus
zhrubění (zdechnout místo umřít)
Metafora
pojmenování skutečnosti prostřednictvím výrazu, který primárně označuje skutečnost něčím podobnou
např. mandle (v krku) podle názvu tvarově podobného semena mandloně
společný znak nemusí být vždy znakem podstatným, bývá však znakem nápadným
Aktuální metafory
především v uměleckých a publicistických textech
jejich cílem je zprostředkovat nové vidění skutečnosti
je výrazem autorovy subjektivity
Uzuální metafory
přenesená pojmenování, která se už pevně ustálila v systému jazyka
patří sem:
lexikální metafory, jejichž fce je především pojmenovávací (např. stolička – zub, noha – součást židle)
metafory fungující jako expresivní synonyma (např. kokos, makovice ve významu hlava)
Rozdělení metafor:
I. Metafory jmenné, založení na podobě
vnitřní podstaty
beránek – člověk mírný, klidný
hanlivá označení lidí jmény zvířat: lišák, krysa
vnější podoby
názvy věcí se přenášejí na části lidského organismu – stoličky, mandle, čočka
názvy zvířat se přenášejí na nářadí – koza na podpírání lešení
kvantity
mraky lidí, moře střech
vnějších okolností (umístění, funkce)
pata hory, ručička hodin, rameno řeky
II. Metafory slovesné – založeny na podobnosti dějů
Personifikace – čas utíká, zvony bijí, vítr hvízdá
III. Metafory založené na přenášení smyslových vjemů navzájem
Ostré jídlo, sladký hlas, křiklavá barva
IV. Metafory založené na přenášení tělesných a hmotných jevů na duševní
Temná povaha, slepá vášeň, sladká pomsta
Metonymie
vzniká přenesením pojmenování na skutečnost, která je s původní skutečností spjata nějakou prostorovou, časovou, kvalitativní, funkční, příčinnou a jinou souvislostí
na rozdíl od metafory si metonymie v podstatě vždy uchovává primární význam přenášeného pojmenování, pouze ho zasouvá do pozadí
Některé druhy metonymie:
pojmenování části těla se přenáší na místo oděvu, s nímž je tato část v prostorovém kontaktu (prsty rukavice, záda kabátu, pata punčochy)
záměna autora a díla (číst Čapka, hrát Fibicha)
záměna jména místa a vlády (Praha rozhodla, Londýn navrhl)
záměna místa a rozhlasové stanice (Londýn hlásil)
jméno látky se přenáší na výrobek z ní (králík – kožešina z králíka)
přenášení názvu nádoby na látku v nádobě obsaženou (vypil dva šálky /čaje/, snědl talíř /polévky/)
Synekdocha
zvláštní typ metonymie
nejčastěji založena na souvislosti části a celku
Pars pro toto (pojmenování části se přenáší na celek)
Např. kolo (součást – jízdní kolo)
Totum pro parte (pojmenování celku se přenáší na část)
Např. neděle (den – týden)
Apelativizace proprií
při tomto procesu se proprium (vlastní jméno) stává apelativem (obecným jménem)
např. biblické jméno Lazar -> lazar ,nemocný, trpící člověk´
zdroj apelativizace:
osobní jména (benjamín, kuba, koniáš)
místní jména (sodoma)
mytologická jména (venuše, titán, herkules)
biblická jména (goliáš, jidáš, rebeka)
literární jmén a(švejk, donchuán)
historická jména (napoleon, mecenáš)