zkouška - otázky

už Indové, Řekové) – metody pozorování
nové přístroje a metody (nejdříve používány v lékařství a pak lingvisti) – hlásky, jednotky fyzikální povahy
zpočátku vše sluchově, pozorování
Antonín Frinta – považován za zakladatele ČJ fonetiky
fonetika 19. stol. = artikulační – 3 metody
palatografická – černé plastové patro, bílý prášek – otisk
plastografická – drátky – deformace
kombinace rentgenu a filmu
nejasnosti – odchylky v různých slovech u jedné hlásky x u různých lidí
odpovědi 20. 30. léta 20. stol. – hlavně pražská lingvistická škola
Mladogramatický směr
hodně kritizován
pokud se změní hláska musí se změnit všude později vyvráceno
Význam srov. a hist. gramatiky
zavedení metodologie, řešení zákl. otázek jaz. vývoje, genetická klasifikace indoevropských jazyků
Nové směry
Lingvistiká geografie a dialektologie
dialekty – Wenker – vyvrácení
Kazaňská škola – Rusko
lišení od mladogen. navazuje na ně Saussere
musí se rozlišovat jazyk urč. společenství od individuálních
Moskevská škola
Francouzská psychologická a sociologická škola
Antoine Meillet
Estetický idealismus – Vossler
Neolingvistika - itálienepřijato
jako estetická
KAPITOLA 6. EVROPSKÝ STRUKTURALISMUS
20. 30. léta 20. stol. – vznik strukturalismu (Ženeva)
považuje jazyk za systém – jeho části nelze zkoumat odděleně od fce, které v systému zastávají
rozlišení pohledu historického a v urč. okamžiku (na jazyk)
jazyk = společenský jev
Ferdinand de saussure – Švýcar
zakladatel strukturalismu
člen Pařížské lingvistické školy
mladogramatikové přijali chladně jeho práci, uznání po smrti
- Kurs obecné jazykovědy – jeho dílo, 3 roky po smrti, jeho hlavní myšlenky = učení viděné očima jeho studentů
2 hlediska přístupu k jazyku – diachronní – časově následující – jazykový vývoj, synchronní – stav v urč. okamžiku
teorie langue a parole
langue – jazyk něco jako systém pro všechny
parole – řeč – individuální promluva
fonetika = jev promluvy
fonologie – systémovost daných jevů
jazyk – řád a pravidla, základní vlastnost jazyka = systémovost
společenská věda
jazykový znak – signifié, signifiant (označovaný, označující)
Pražská škola
pol. 20. let 20. stol.
Bohuslav Havránek, Bohumil Trnka, Jan Mukařovský, Vilém Mathesus – zakladatel
strukturální jazykověda + důraz na funkční pojetí jazyka
- Teze
klasické období – do 2. sv. války 1939
největší pozornost otázkám fonologie
Roman Jakobson – binarismus – teorie protikladů – příznakové x nepříznakové
do r. 45 – ztrácí PLK 3 členy – ovlivněn poválečný vývoj
Kodaňská škola – Rasmus Rask
30. léta 20. stol. – Dánsko
vedle PLK – významné
glosematika protiváha pražské lingvistiky
KAPITOLA 7. – AMERICKÝ DESKRIPTIVISMUS A GENERATIVNÍ GRAMATIKA
téměř současně se Saussurovým kursem se začal formovat strukturalismus v USA
s evropským strukturalismem několik společných rysů – důraz na systémový charakter jazyka, i odlišení
hlavně antropologická orientace – zabývali se hlavně studiem indiánských jazyků – zkoumali kromě jazyka i životní podmínky, zvyky, chování…
indiáni neznají písmo – nelze zkoumat texty, jen současný stav
Edward Sapir – považován za zakladatele amerického strukturalismu – jeden ze zakladatelů etnolingvistiky + jeho žák
nejvýznamnější představitel – Leopard Blooomfield
KAPITOLA 8. – INTERDISCIPLINÁRNÍ OBDOBÍ
Proměny lingvistiky po druhé světové válce
rozvoj pomezních disciplín – jedna z hlavních změn – přebudování tradičního systému – na systém nový – tradiční odvětví se mezi sebou kombinují
Pragmatický obrat – 70. letech 20. stol. – lingvisté si uvědomili, že je potřeba zohlednit tyto faktory – situace, v níž se komunikace realizuje, postavení, vztahy a počet jednotlivých účastníků, jejich vzdálenost… - tím se zabývá pragmalingvistika

souvislost s fyziologií a neurologíí
Matematická lingvistika – frekvence, opakování textů, 10 nejopakovanějších slov 20% textu
+ rozvíjení algebraické lingvistiky
Formální logika a lingvistika – věda, která studuje podmínky, za nichž jedny výroky vyplývají z druhých.
Experimentální fonetika – výsledky, když se začala opírat o rozvíjející se anatomii, fyziologii a akustiku
změny s rozvojem techniky, hlavně počítačové metody
50. 60. léta – fonograf
Neurolingvistika –poruchy způsobené porušením mozku nebo vrozené vady
Psycholingvistika – několikrát změnila své zaměření
Sociolingvistika – řada otázek spojena s organizací lidské společnosti, s jejím složením a vývojem
Etnolingvistika – primitivní jazyky, kultury přírodních národů
Pragmalingvistika – 60. léta 20. stol. – pragmatický obrat – spontánní mluvené promluvy
Současná situace – vyvíjí se s využitím zejména těch výsledků, kterých dosáhla v průběhu 19. 20. stol.

Igor Němec (* 12.6.1924)
1944 – 45 člen odbojové organizace Zpravodajská brigáda
od r. 1955 v Ústavu pro jazyk český ČSAV
od r. 1968 hlavní redaktor Staročeského slovníku
zabývá se především historickou lexikologií a českou historickou mluvnicí
Bohuslav Havránek (1893 – 1978)
byl významným představitelem československé jazykovědy, průkopníkem moderní
lingvistiky, přední slavista a komparatista
stal se učitelem, ale později se věnoval badatelské práci (na úseku české jazykovědy)
po dokončení UK byl povolán na stolici slovanské jazykovědy na Filozofickou fakultu v Brně; po osvobození přešel na stolici slavistiky na Filozofickou fakultu UK do Prahy, kde se stal jedním z hlavních organizátorů naší jazykovědy
byl členem Československé akademie věd,Ústavu pro jazyk český
představitel pražské lingvistické školy
řídil činnost mezinárodní komise pro gramatickou stavbu slovanských jazyků a byl členem mezinárodní komise pro spisovné jazyky slovanské
zvláštní pozornost věnoval sledování vývoje spisovného jazyka některých našich klasiků, např. Božena Němcová, K.H. Mácha
měl vztah k staré jazykové tradici, a proto se podrobně zabral do char. českého jazyka Husova
zabýval se také otázkami vzdělávání v mateřském jazyce
často upozorňoval na nebezpečí jednostranného přístupu ke zkoumání jevů, který může vést i k zjednodušení, by ke zkreslení poznání
v čele lingvistického časopisu Slovo a slovesnost, který reprezentuje naši lingvistiku a bohemistiku v zahraničí
členem redakce čas. Naše řeč
díla:
Slovník spisovného jazyka českého (1971)
Staročeský slovník (1968)
Slovník jazyka staroslověnského
Česká mluvnice – vyšlo v dvojím přepracování, jsou zde rozšířeny a prouhloubeny výklady o významu slovesných tvarů, vytvořil ji s pomocí Ak. Jedličky, je určena především pro vysoké školy
Pravidla českého pravopisu (4. vyd. 1966, 5. vyd. 1969)
Studie o spisovném jazyce (1963)
Teorie spisovného jazyka
Srovnávací studium spisovných jazyků slovanských
Jaromír Bělič (1914 – 1977)
byl profesorem Filozofické fakulty UK
od r. 1958 byl jedním z našich vedoucích lingvistů
značná část jeho prací je věnována problematice mluvené i psané češtiny a její kultury
napsal práce o nářečích v oblasti jihovýchodní Moravy (jeho rodiště), sbíral jazykový materiál tzv. nářečí dolských
Dolská nářečí na Moravě (1954)
první Běličovy práce jsou věnovány literatuře
Havlíček a Slované (1940) – brožura
Karel Havlíček Borovský a Slovanstvo (1947) – monografie
po r. 1945 byl zaměstnán na pracovišti Slovníku jazyka českého v Praze a od r. 1946
přednášel český jazyk na FF Palackého univerzity v Olomouci, kde se stal docentem a později profesorem
zájem o oblast dějiny spisovné češtiny, první jeho studie s touto tematikou souvisí s jubileem Františka Palackého
v této studii vysloveno Běličovo krédo v jazykovědné práci ... metodologickým základem zkoumání jazyka a jeho vývoje musí být marxistická filozofie
práce o otázkách češtiny a slovenštiny jako národních jazyků
statě shrnul v knize Sedm kapitol o češtině (1955)
podílel se na sestavení nových Pravidel českého pravopisu (1957) a na redakci Slovníku spisovného jazyka českého (1960-71)
účast na sestavování českého nářečního atlasu
vyvrcholením a syntézou jeho práce v oboru české dialektologie z r.1972, pojatý jako vysokoškolská učebnice
Pokus o soustavný popis a výklad nářeční stavby českého jazyka

František Trávníček
psal jazykové a kulturní glosy do Lidových novin, Rovnosti i Hosta do domu
do LN psal hlavně sloupky, v nichž vykládal významy, funkce, původ a stylovou příslušnost slov
soubor sloupků zaměřených na úlohu jazyka ve společnosti, uměleckých dílech a publicistice:
Nástroj myšlení a dorozumění
zabýval se historií jazyka a objasněním jeho nářeční rozrůzněnosti a hláskovými změnami
Příspěvky k českému hláskosloví
zajímal se o hláskové a tvarové rozdíly v dialektech
O českém jazyce
v dialektech viděl nejen předmět zkoumání, ale i pramen poznání jazykové minulosti a
vývoje
Historická mluvnice československá (1935)
názorný výklad o vzniku vidové kategorie
Studie o českém vidu slovesném
obraz o ztvárňování promluvy ve starším období podávají:
Neslovesné věty v češtině
dílo, které obsahuje ucelený a čtivý obraz vzniku hypotaktických souvětných typů, výklad původu mnoha spojek a jejich vývojovou specifikaci
Historická mluvnice česká (1956)
zabýval se přízvukem a pravidly přizvukování ve slovních spojeních
Mluvnice spisovné češtiny
další díla:
Stručná mluvnice česká (1941 – 1945)
Slovník jazyka českého
Úvod do českého jazyka
Spisovná česká výslovnost
Správná česká výslovnost
Josef Vachek (1909 – 1996)
český jazykovědec, anglista, bohemista, historiograf, univerzitní profesor
jeho hlavní zájem se soustředˇoval na anglistiku
mezinárodně proslulý díky svým pracím z problematiky anglické fonologie a studiím o vztahu psaného a mluveného jazyka
ve svých pracích se hlásil k pojetí, že systém jazyka je tvořen podsystémy, mezi kterými jsou těsné vztahy, zdůrazňoval, že každý podsystém se vyznačuje dynamikou
na UK jeho učitelem Vilém Mathesius, Vachek navazuje na jeho podněty a vydává jeho práce (např. „ Jazyk, kultura a slovesnost“ )
v roce 1931 vstupuje do PLK
jeho disertace:
Über die phonologische Interpretation der Diphtonge mit besonderer
Berücksichtigung des Englischen
publikuje v zahraničí:
Several thoughs on several statements of the phoneme theory
práce o negaci, prokazující nosnost konfrontační metody
Obecný zápor v angličtině a češtině
věnuje se i bohemistice:
České předložky a struktura češtiny
K problematice českých posesívních adjektiv
Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny
Alois Jedlička
3 hlavní okruhy jeho tvorby:
studium spisovného jazyka
otázku české teorie spisovného jazyka vidí v její obecnosti a ve vývojových souvislostech
ve svých dílech se zabýval pojmem spisovný jazyk, poměrem normy a kodifikace, propracovával pojem jazyková situace, který souvisí s prohlubováním sociolingvistiky
Spisovný jazyk v současné komunikaci
- vysoce ceněná doma i v zahraničí, část této práce přeložena do němčiny
Pražská teorie spisovného jazyka
Česká mluvnice (poprvé vydána 1961)
- na této publikaci spolupracoval s Bohuslavem Havránkem
porovnával odlišnosti současné češtiny a slovenštiny
Kořeny a rozvoj konfrontačního studia češtiny a slovenštiny
Projevy a prostředky dynamiky v současné spisovné češtině a slovenštině
bádání v oblasti slavistiky
zkoumání spisovných jazyků po stránce slavistické
Rozvoj bádání o slovanských spisovných jazycích v dějinách slavistických sjezdů
bádání v oblasti stylistiky
zabývá se problematikou stylové odlišnosti
zkoumá jednotlivé styly a žánry – zvláště esejistiky
věnuje se jazyku a stylu předních českých spisovatelů (např. petra Bezruče, Karla Čapka)
řada děl se týká významných osobností naší i světové lingvistiky (J. Dobrovský,Jungm.)
Monografické dílo:
Josef Jungmann a obrozenecká terminologie literárně vědná a lingvistická
Miroslav Komárek
zabýval se především fonologií a morfologií a to jak z hlediska vývoje jazyka, tak
v pohledu synchronním
díla:
Historická mluvnice česká
- kolektivní dílo, vzniklo v 50. letech
- díle najdeme kap. Hláskosloví od M. Komárka
Mluvnice češtiny (spoluautor a redaktor)
- synchronní třísvazkové dílo z 80. let
- je zde zachycena teoretická koncepce popisu jazyka vycházející ze sémantické
báze
Příspěvky k české morfologii
- nejvýznamnější práce
- „soubor monografických studií věnovaných teoretické morfologii, funkčně sémanticky pojaté teorii slovních druhů a komplexních interpretací jejich systému, jakož i gramatickým kategoriím patří k nejvýznamnějším a teoreticky nejvlivnějším dílům soudobé bohemistiky“
editorská činnost:
zkoumání děl J. Gebauera, V.K.Klicpery, M. Klácela, statí F.X.Šaldy a prózy
J. Mahena
provedl analýzu jazyka Rukopisů
Alexandr Stich
z jeho učitelů na něho nejvíce působil Vladimír Šmilauer a Bohuslav Havránek, který mu
dal mnoho podnětů teoretických a získal ho pro pokračování v duchu pražské funkční a strukturální lingvistiky
nejdůležitější práce věnoval otázkám stylistickým – především stylu publicistickému a
uměleckému
zásadní význam pro vymezení publicistického stylu má jeho statˇ:
Problematika publicistického funkčního stylu a jeho konfrontačního studia v rámci slovanských jazyků
- autor zde podal přehled základních výběrových prostředků publicistického
stylu a zároveň zde navrhl účinnou metodu jeho srovnávacího studia
- obsahuje např. úvahy nad cizími výpůjčkami v publicistice, nad funkcí vět
eliptických, nad modálními prostředky a zejména nad principy výstavby
publicistického textu
přispěl k poznání uměleckého stylu vůbec a individuálních stylů zvláště (zabýval se
hodnocením obecněčeských prvků v uměleckém textu a řešil otázku jejich využívání v překladu)
pozornost věnoval stylistické specifičnosti historické prózy
Knížka o jazyce a stylu soudobé české prózy
od Sticha máme cenné příspěvky k charakteristice stylu dětské literatury
Rozpory a výhry dnešní dětské knihy
O nespisovných prvcích v literatuře pro mládež
věnoval se také jazykové výstavbě dramatických textů (zabýval se otázkou, co znamenají
dramatická díla pro rozvoj národního jazyka a jak se vyvíjelo zobrazení dialogů v dramatických textech 19. století)
rozebíral individuální styl řady autorů: J.Jungmann, K.H.Mácha, B.Němcová, K.Sabina, .
významné postavení zaujal i v teorii a praxi jazykové kultury (vyšel z teorie spisovného
jazyka a jeho kultury, která byla vypracována PLK, a dále ji rozvíjel
zasáhl do všech oblastí kodifikace od pravopisu přes morfologii a tvoření slov až po otázky spjaté se zařazováním cizích slov do spisovné normy
je spoluautorem 1. svazku akademické Mluvnice češtiny (do ní přispěl kap. Přídavná jména odvozená ze sloves – příponami a smíšeným způsobem)
Milan Romportl (1921 – 1982)
čelní český fonetik
publikoval práce týkající se otázek obecně fonetických, fonetiky češtiny i jiných jazyků, zejména slovanských
práce o české fonetice (zabývají se intonací):
K tónovému průběhu v mluvené češtině
Přízvuk, kvantita a melodie v nářečí na Jablunkovsku
Zvuková stránka souvislé řeči v nářečích na Těšínsku
zpracoval problematiku fonetiky a fonologie ruštiny
Zvukový rozbor ruštiny
významně se podílel na vypracování kodifikačních příruček:
Výslovnost spisovné češtiny I.
Výslovnost spisovné češtiny
- druhý díl
- první kodifikační příručka pravidel výslovnosti přejatých slov, obsahuje
rozsáhlý výslovnostní slovník
zabýval se také mluveným projevem (věnuje se otázkám řečnictví, jevištní výslovnosti a
uměleckému přednesu
Malý kurs mluveného projevu
autorem učebnice:
Základy fonetiky (1973)
František Daneš
téměř 30 let působil v redakci časopisu Slovo a slovesnost, v Naší řeči působil ještě o 10 let déle
monografie:
Větné vzorce v češtině
- zabývá se zde detailní analýzou 300 sloves
podílel se na tvorbě třetího dílu akademické Mluvnice češtiny, věnoval se syntaktické části (např. je autorem kapitoly o vztahu významu slovesa a jeho skladební funkce)
monografie, ve které jsou shrnuty některé Danešovy starší práce týkající se především textové výstavby:
Věta a text
studie, ve které se věnuje otázkám teorie textu, diskurzu a sociolingvistické problematice
Pojem „ spisovného jazyka“ v dnešních společenských podmínkách
význačné popularizační práce:
Čeština, jak ji znáte i neznáte
Český jazyk na přelomu tisíciletí
Vladimír Šmilauer (1895 – 1983)
český jazykovědec
zakladatel české onomastické (= nauka o vlastních jménech) školy
profesor na UK v Praze, člen Kruhu přátel českého jazyka
redaktor mnoha časopisů: např. Pravopisný poradce, Naše řeč
jako východisko pro studium jazyka zvolil slovo, vykládá ho po stránce významové, slovotvorné a etymologické
z hlediska etymologického vykládá nejrůznější slova domácí i cizí, jména obecná a vlastní, osobní i zeměpisná; jeho výklady se řídí zejména zásadou, že dějiny slov nelze odtrhávat od dějin věcí
byl jedním z redaktorů Příručního slovníku jazyka českého
podílel se na přípravě několika vydání Pravidel českého pravopisu
zkoumal mluvnici v synchronním i diachronním pohledu, psal o skladbě staré i nové češtiny, zabýval se sémantickou etymologií (= nauka o zákonitostech vývoje slov a změnách jejich významu) a onomastikou
zajímaly ho otázky jazykové správnosti a kultury mateřského jazyka
prosazoval metody kvantitativního výzkumu
stojí u zrodu frekvenčního slovníku češtiny:
Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce
další díla:
Novočeská skladba
- základní vztahy mezi větnými členy (predikace, determinace, apozice, ...)
- první syntetické dílo
Úvod do toponomastiky
Novočeské tvoření slov
- druhé syntetické dílo
- podává ucelený obraz o tvoření slov v češtině
Nauka o českém jazyku
- třetí syntetické dílo
- sleduje zde dvě základní jednotky jazykové stavby – slovo a věta (vztahy
mezi nimi i jejich vnitřní uspořádání)

Karel Hausenblas (1923 – 2003)
vystudoval FF UK, obor čeština – ruština
diplomovou práci obhájil na téma: O typologické charakteristice ruského skloňování ve srovnání s českým
doktorát získal na základě práce: O teorii správnosti v české lingvistice nové doby
tématem jeho kandidátské disertace byl: Vývoj předmětového genitivu v češtině
doktorát věd mu byl udělen na základě práce: Výstavba jazykového projevu a styl
rozsáhlá publikační činnost
své články uveřejňoval např. ve Slově a slovesnosti
sám redigoval časopis Dialog
významná je jeho účast ve sbornících: O češtině pro Čechy, Čeština všední i nevšední, Čeština za školou
Jiří Kraus
ovládá několik světových jazyků (aj, fr, nj, rj), blízká mu je i bulharština, má dobrou
znalost japonštiny
první články věnoval matematické lingvistice, zároveň ho zajímaly grafické soustavy a
těsnopis
Matematická lingvistika a obecná teorie těsnopisných systémů
upoutala ho také kvantitativní stylistika
Kvantitativní rozbor stylu pracovních návodů
bádal ve stylistice, typologii textů a teorii komunikace; zabýval se stylem reklam,
pracovních návodů, různými publicistickými i jinými žánry
K stylu soudobé české reklamy
je spoluautorem Pětijazyčného slovníku z kvantitativní lingvistiky
psal recenze významných zahraničních publikací z různých jazykových prostředí, slovanských i neslovanských
Třikrát o sociolingvistice v publikacích Moutonových
prvořadou oblastí Krausova vědeckého zájmu se stala rétorika (popisuje rétoriku v celé šíři)
Rétorika v dějinách komunikace
zabýval se vztahy mezi rétorikou, stylistikou a jazykovou kulturou:
Rétorika v popisu jazykové komunikativnosti
zajímá ho také veřejná komunikace 90. let, např. jazyk mediálních diskusních projevů a
otázky argumentace
Spisovná čeština a jazyková kultura
autorský podíl na knížce Čeština, jak ji znáte i neznáte
vynik