Pojem osobnosti úvod

jadřuje představu dané doby o ideální osobnosti a učitelé i vychovatelé jsou vedeni k tomu, aby takovou osobnost formovali
osobnost v ekonomii
subjekt práce, pracovní síla, schopnostmi a dovednostmi tvoří hodnoty
spotřebitel statků
osobnost ve filozofii
tzv. filozofie člověka nebo filozofická antropologie
Ch. Renouvier (fr. fil.) – zařazuje pojem osobnost mezi devět kategorií (prvních, neredukovatelných zákonů poznání), základních vztahů, kt. určují formu a pohyb poznání
os. čl. jako složitá jednota organismu a vlivů prostředí, zdůvodňuje její zásadní odlišnost od věci, zabývá se postavením čl. v přírodě a společnosti, vytyčuje pojetí smyslu života a vyjadřuje se k různým řešením otázky života a smrti
osobnost v teologii
věda o Bohu, pojednání o atributech Boha nebo bohů nepřímo ukazují na absolutní jednání, ideální podobu kvalit osobnosti, čl. je stvořen k obrazu Božímu
C.G.Jung – pojetí archetypů, výklady o bozích dávají ψ modelová schémata pro pochopení různých aspektů vědomí i jednání osobnosti
osobnost v historii
Úloha osobnosti v dějinách, kdo je tvůrcem dějin, odhalování zvláštností čl. v jednotlivých dějinných obdobích
tzv. dějiny mentalit – poznání toho, co je v osobnosti nadčasového a co podléhá proměnám doby
osobnost v etnologii a kulturní antropologii
osobnost je subjektem, objektem a nositelem obyčejů, tradic, zvyklostí
vztah osobnosti a kultury, osobnosti a ducha
osobnost v literární vědě
osobnost jako zdroj a předmět literárního zobrazení
ψ literárního umění – osobnost v díle jako literární postavu, prostřednictvím analýzy díla rekonstruuje osobnost tvůrce
osobnost v politologii
osobnost politických vůdců, rozhodují osobnostní dimenze o realizaci politických programů?
prototypové charakteristiky a kritéria rozhodování voličů
osobnost v medicíně
nemocný čl., cíl obnova jeho zdraví → úloha osobnosti ve zdraví a nemoci (tzv.holistická medicína)
virchoviánská představa nemoci – jako chorý orgán
Univerzální znaky osobnosti
adaptace, překračování daného??
celistvost
pojem osobnost většinou chápán jako celek psychických projevů
některé definice považují osobnost za primární celek, kt. teprve naše analyzující mysl rozkládá a hledá v něm složky, jednotky, elementy
atomizující pojetí hledá základní element osobnosti, považuje ji za soubor částí, kt. je nutno zkoumat izolovaně, předpokládá, že rozdíly mezi lidmi jsou spíše kvantitativní
potenciály
čl. se rodí jako nehotová bytost s širokou škálou možností, z nichž některé uskuteční některé ne
předpoklady, příležitosti, kt. představují hranice rozvoje jednotlivých dispozic (motivů, rysů, schopností, podmínek)
G.V.Caprara – osobnostní dispozice, lidská způsobilost odolávat negativním vlivům, „sebeopravné tendence“, kvality pružnosti člověka, relační kvality (aktualizují se v interakci se specifickými kvalitami situací), vlastnosti prostředí (výzvy, zdroje, příležitosti, kt. podporují osobní růst)
struktura a funkce
ψ osobnosti hledá dispoziční základnu např. myšlenkových procesů, ve svých důsledcích však přílišné vyhranění tohoto protikladu vede k odtrhování funkce a struktury, což znesnadňuje pochopení individuálnosti činnosti a její skutečnou determinaci, kt. je vždy strukturní a funkční
individuálnost a specifičnost
lidé se mezi sebou liší v různých aspektech svého prožívání a chování
každá osobnost se liší kvalitativně i kvantitativně od jiných osobností, ale součastně mají všechny osobnosti z hlediska své struktury a fungování společné komponenty (stavba těla, systém průběhové, podněcující, adaptační a úrovňové regulace, vazebné mechanismy struktury osobnosti (míra jednoty, členitosti, stálosti)) → objektivní přístup ke každému
stálost a změna
dlouhodobost psychických daností, ale otevřenost změně – podmínkou přežití v měnících se životních situacích podmínkách
proaktivnost a reaktivnost
reakce na podněty, ale je s to záměrně sledovat cíle, plánovat, předvídat
organizace
osobnost je organizovaný celek, v němž každá jednotka i složka mají své místo a svou fci → výraz tíhnutí k řádu a strukturovanosti času a prostoru
jakmile čl. jedná chaoticky, neuspořádaně, svědčí to o poruchách organizace jeho osobnosti
integrovanost
organizace osobnosti umožňuje jednotlivým složkám a jednotkám osobnosti vytvářet sehraný integrovaný systém
C.G.Jung, intrapsychická integrace – komplexů jako odštěpených částí soobnosti se nemusíme zbavovat, pokud je dokážeme integrovat do celku osobnosti, vědět o nich as umět s nimi žít
subjektivnost
vědomí sebe, souvislosti vlastního psychického dění, vlastní jednoty v čase, vědomí totožnosti osoby, osobnost do společenské činnosti vnáší něco nového, svého, neopakovatelného, individuálního
jestliže v činnosti chybí individuální svéráz je standardizovaná, typizovaná pak má neosobní, reaktivní ráz, díky své typické pozici ve skupině, ve společnosti získává osobnost řadu sociálně typických vlastností
vědomí
hlavním znakem osobnosti je vědomí, nejvyšší formou vědomí je sebevědomí
osobnost není možná bez vědomí → ztráty a poruchy vědomí – snížení, zánik schopnosti odpovídat za své jednání
vědomí souvisí s mírou racionality prožívání a jednání
poznání
osobnost jako poznávací abstrakce z aktivit osoby, generalizace této abstrakce na všechny sféry vztahů individua a k jiným osobám
systém názorů na svět, organizace informací v paměti
svoboda a determinismus
potřeba dobrovolnosti v přijímání závazků, otroctví vnímáno jako omezení a vyvolává odpor → svoboda není libovůlí, ale je v ní vyjádřena spontaneita, možnost volit
Způsoby konceptualizace osobnosti
Struktura a funkce
statika a dynamika
forma a obsah
podstata a jev
příčina a účel
povrch a hloubka
prožívání a jednání
měření a kvalitativní vystihování
Činnost, chování, jednání, sociální styk, komunikace