Složky osobnosti

2. Strukturní a funkční jednotky a složky osobnosti
Dispozice
- vrozené, získané připravenosti prožívat situace určitým způsobem nebo jednat určitým způsobem, osvojená soustava úkonů do značné míry zautomatizovaných
- vnitřní nepozorovatelné charakteristiky, kt. způsobují nějaké jednání, výpověď, prožitek, čin osobnosti
- R.Meili – popisné (identifikují určitý rozlišitelný aspekt osobnosti), vysvětlující (podávají vysvětlení daného chování a prožívání)
- vyskytuje se daná dispozice u všech lidí nebo jen u určité skupiny nebo je jedinečná pro daného člověka? → diferenciální vlastnosti – leží mezi univerzalitou a singularitou
- univerzální vlastnosti - výška, váha, fyziologické charakteristiky (srdeční frekvence, látková výměna), psychologické charakteristiky (schopnost řeči, sexualita) = antropologické konstanty (univerzálie člověka)
- individuální charakteristiky – jsou utvářené tak, že je nelze najít u jiného člověka v úplně stejné kvalitě
- R.B.Cattell – tzv. intrinsically unique traits = rozdíl mezi přísně a relativně individuálními jednotkami, jsou individuální odchylkou od univerzální jednotky
- polarita: illat (danost, kt. existuje v individuu reálně a plní reálné funkce) vs. abstrakta (pod vlivem behaviorismu, abstrakce projevů chování)
- D.N.Uznadze – uzpůsobení (die Einstellung, set) – na základě zkušenosti se formující stabilní predispozici jedince k určité formě reagování, kt. jej podněcuje orientovat svou činnost určitým směrem a jednat konzistentně ve vztahu ke všem objektům a situacím s nimiž souvisí
Determinanty a regulační jednotky osobnosti
Rysy – základem osobnosti, naučené charakteristické způsoby adaptace, návyky (habit systems) získané zkušeností v rodině, kvalifikací v povolání, podněty kultury, skupiny situačně specifických návyků spíše než obecné charakterové rysy, obecnost charakteristiky se týká rozsahu situací, v nichž se daná dispozice uplatňuje a dílčích charakteristik, kt. zahrnuje (táž charakteristika může být u jednoho člověka velmi obecná u jiného specifická), tendence reagovat v určitých situacích určitým ustáleným způsobem, adaptivní a instrumentální charakteristiky osobnosti, determinují způsoby chování (někdy se rozlišují temperamentové rysy a vztahové rysy charakteru)
Stavy – mezistupeň mezi procesy a trvalými charakteristikami osobnosti, celostní charakteristiky psychické činnosti za určitý úsek času, realizuje se v nich svéráz psychickách procesů i trvalejších charakteristik osobnosti, obecná funkční úroveň, ne jejímž základě se rozvíjejí psychické procesy nebo manifestují trvalé osobnostní charakteristiky
Schopnost – předpoklad (zformovaný na základě vloh) k dosahování určité úrovně výsledků v poznávacích, motorických a sdělovacích činnostech
Procesy – postupnost změn v psychické činnosti v různých druzích interakce člověka se světem, počínaje myšlením, konče pohybem, stejnorodost psychické struktury po celou dobu svého krátkodobého průběhu, základ adaptačních mechanismů, rozhodování, řešení konfliktů, volních jednání, citového zpracování situací (k základním procesům patří vytváření obrazů a plánů činnosti, každý proces nese nějaký předmětový nebo zážitkový obsah → viz. kognitivní a akční schémata)
Motiv – hnací síla osobnosti
Dimenze – abstraktní uvažování o charakteristikách a jejich hypotetických strukturách, hledání obecných charakteristik, jednotlivá charakteristika jakožto jednotka osobnosti a její vztahy k ostatním bez ohledu na to, jak jednotlivé charakteristiky spolu souvisejí u určitého jedince (jak se lidé liší v určité dimenzi osobnosti, jaké místo lidé na této dimenzi zaujímají, toto místo určuje velikost dané charakteristiky u jednotlivých lidí, jak nějaké dvě dimenze spolu souvisejí = hledáme korelační vztah nebo přímku regrese mezi dvěmi dimenzemi a nezkoumáme zvláštnosti příslušné charakteristiky) → unipolární dimenze (lze kvantitativně popsat od nuly po maximum), bipolární (lze uspořádat do protikladů)