Složky osobnosti

pecifické odlišnosti a součinnost vystihuje idea různých úrovní regulace životních procesů
Typologie
- pojem typ je již součást historie psychologie (různé typologické systémy)
- typy jsou skupiny lidí, kt. jsou si v rámci jednoho typu navzájem něčím podstatným podobní a odlišují se v těchto charakteristikách od ostatních typových skupin, tradiční vymezení typu jako příslušnosti lidí do kategorií
- E.R.Hilgard – nahrazuje pojem typ pojmem syndrom, realitě bližší je hledat specifické charakteristiky, kt. se u některých lidí častěji objevují pospolu, aniž by musela existovat obdobná skupina lidí s opačnými charakteristikami → polární typologie (antitypické schéma)
- polytypické schéma – sdružuje více kategorií, kt. jsou uspořádány podle určitých klasifikačních principů (např. typy temperamentu)
Kolekcionistické, strukturní, systémové a metaindividuální (atributivní) pojetí jednotek osobnosti.????
Individuální rozdíly a jejich zdroje.
Variace, typy norem: statistická vývojová, sociální, etická, zdravotní
Poruchy osobnosti
- problém normality - jako normální označujeme ty projevy, které v dané určité oblasti lze zaznamenat u většiny lidí, abnormální jsou pak ty projevy, které vybočují z daného rozmezí normy, choroba, nemoc, patologie jsou speciálním případem abnormality
- globální poruchy osobnosti - celkové postižení psychiky jedince
- degradace - globální snížení úrovně osobnosti
- depravace - je-li porucha nejvýraznější v oblasti sociálních vztahů (např. u chronických alkoholiků)
- deteriorace - je-li postižení zejména v oblasti intelektových funkcí
- specifické poruchy osobnosti - ve srovnání se zdravými, „normálními“ osobami jsou jejich některé vlastnosti přebujelé a jiné nedostatečně vyvinuté, složky jejich osobností jsou nevyvážené a jejich projevy trpí často okolí i ony samy (dříve název psychopatické osobnosti např. poruchy osobnosti paranoidní, schizoidní, dissociální, emočně nestabilní, hraniční, histrionská, anankastická, anxiosní, závislá atd.)
- osobnost akcentovaná (anomální) - pokud je porucha či nevyváženost osobnosti pouze mírného stupně, kdy je osobnost některými vlastnostmi nápadná, avšak normě ještě nepříliš vzdálená
- typy akcentací osobnosti podle K.Leonarda – osobnostní akcentace = dominantní syndromy osobnosti (A.J.Ličko, akcentace – komplexy charakteristik naznačující možnost vzniku neurotického nebo psychotického selhání, rozvoj psychopatie, důsledky nerovnoměrného vývoje jednotlivých složek osobnosti
a) hypertýmní – dobrá až lehce povznesená nálada, činorodost
b) cykloidní – kolísání mezi pozdviženou a skleslou náladou, přechází do nemobilizující subdeprese (jedinec působí jako netečný, líný, ale svým stavem trpí)
c) labilní – extrémní kolísání nálad bez vnějších důvodů nebo na základě nicotných podnětů, citlivost na sociální podněty
d) astenicko-neurotická osobnost – zvýšená unavitelnost, dráždivost, sklon k hypochondrii
e) senzitivní – velká přístupnost dojmům, pocit méněcennosti, uzavřenost, plachost
f) psychastenická osobnost – nerozhodná, sklon k filozofování, sebeanalýze, uzkostné přemítání, snadný vznik obsesí
g) schizoidní – uzavřená, sociálně neobratná, nedostatek souznění, nereálné fantazie, bizarní záliby, zájmy
h) epileptoidní – sklon k hostilně depresivním náladám, postupně vzrůstající podrážděnost, hledání objektu, na kt. by se bylo možné odreagovat (vylít si zlost), inertnost, těžkopádnost, lepivost, malicherná přesnost, puntičkářství, pedantismus
i) nepevná – pasivita, nechuť vyvíjet volní úsilí, silná náklonnost k rozptýlení, požitku, zábavě, bezcílnost, absence ideálu
j) konformní – žije podle pravidla: myslet jako všichni, jednat jako všichni, mít vše jako ostatní (od oblečení, po názory na životně důležité otázky)
k) hysteroidní – rádi na sebe upozorňují, vše, co dělají mají potřebu dramatizovat, zdůrazňovat, záleží jim na sebeprezentaci, a aby toho dosáhli dokáži si vymýšlet, předstírat, bojovat o prestiž a pozici