Pojem osobnosti úvod

odpovědnost, prozíravost, moudrost, uměřenost, ale i pýcha, sobectví, zlovolnost)
fenomenologie – osobnost je to, co čl. dělá a jak se chová (Frankl+Popper viz.tabulka)
3. pouze člověk
Svoboda zaujetí, duchovní (noetická) vrstva
Duch – stanovisko k danosti
Biosféra
2. člověk, zvíře
Značně ovladatelná psychosociální vrstva
Psyché – částečná závislost na danostech
Psycho-socio-sféra
1. člověk, zvíře, rostlina
Málo ovladatelná biologicko-fyzikální vrstva
Tělo – závislost na daném
biosféra
b) kolekcionistické (sběrné) chápání osobnosti
snaží se vysvětlit osobnost jako psychologickou realitu, kt. je dána seznamem těch prvků, kt. ji vytvářejí, převládá v ψ do konce 50.let20.stol
katalogizace bohatství pojmů popisujících osobnost, rozkládá osobnost na konstitutivní části, ty jsou kladeny do jedné roviny a ztrácí tak kategoriální obsah, hloubku
G.W.Allport, tzv. „rag-bag“ definice – osobnost se v nich proměňuje v jakousi nádrž, kt. do sebe přijímá rysy temperamentu, charakteru, převládající potřeby a zájmy, schopnosti a sklony…
c) strukturní pohled na osobnost
kritéria členění a uspořádání složek osobnosti
integrativní definice osobnosti – jádro osobnosti to, co podmiňuje organizaci a zaměřenost, účelnost jednání → osobnost = čl. kt. jedná integrovaným, zaměřeným, účelným způsobem, důležitou roli hraje organizace, uspořádání, struktura, systém složek osobnosti → osobnost je určitý počet komponent, určitým způsobem organizovaných a působících tak, aby bylo dosaženo určitých výsledků (dynamická činnost)
hierarchické definice osobnosti – důraz na vertikální hloubkovou organizaci osobnosti, subordinační pojetí, teorie vrstev např.: W.James (4 úrovně já – materiální, sociální, duchovní, čisté), S.Freud (id, ego, superego)
adaptační definice osobnosti – G.Allport: Osobnost je dynamická organizace těch psychofyzických systémů individua, kt. determinují jeho (jedinečné přizpůsobení se prostředí) charakteristické chování a prožívání. → dynamická = v neustálé činnosti, psychofyzických = ze složek povahy psychické a fyziologické, jedinečné = neexistují dvě osoby, kt. by se stejně přizpůsobovaly
definice osobnosti na základě rozdílů a jednoty s ostatními lidmi – v čem je člověk jako osobnost shodný s ostatními lidmi a v čem se od nich odlišuje, v čem tkví individuálnost → C.Kluckhohn, A.H.Murray: Každý čl. je v určitých ohledech jako všichni ostatní, jako někteří lidé, jako žádný jiný člověk.
situační a interakční definice osobnosti – 70.léta20.stol., vliv behaviorismu, osobnost jako vnitřní předpoklad vědomí a jednání neexistuje, vše, co je na čl. individuální se dá vyvodit ze specifického psychického zpracování situací = situacionismus (J.B.Watson: Dejte mi tucet dětí atd.) → zmírněn interakcionismem – osobnost je možné pochopit když ji studujeme v síti interindividuálních vazeb, kt. tvoří strukturu skupiny, mezilidské vztahy, osobnost je dialogická, interakční, V.S.Merlin (metafora zrcadlení): Osobnost je soustava vztahů ke skutečnosti odrážející se ve vědomí a chování jedince.
d) systémové uvažování o osobnosti
jednotlivé determinující a regulující jednotky osobnosti souvisejí navzájem a souvisejí s formativními vlivy a situacemi
osobnost je výsledkem selekce struktur životních podmínek a projekce vytvořených jednotek do uvědomování i jednání
osobnost je produktem socializace, spiritualizace, individuace, čl. se stává osobností úměrně tomu, jak se stává sám sebou, jak se vědomě začleňuje do společenských vztahů, osobnost je dána tím, co činí, jak se staví k druhým, jak dokáže komunikovat se svým nitrem
základní princip heterostáza – porušování rovnováhy, vytváření nových podmínek prostředí a obnova homeostázy na vyšší úrovni → J.Piaget – akomodace (přizpůsobení se prostředí), asimilace (přizpůsobení si prostředí)
dispoziční pojetí osobnosti – osobnost jako systém vlastností ve smyslu charakteristických projevů nebo determinant
procesuální pojetí osobnosti – osobnost jako systém procesů jimiž se vyrovnává s úkoly života a realizuje svou životní dráhu (někdy nazýváno „osobnost bez vlastností“)
e) metaindividuální (atribuční) přístup k osobnosti
80.léta20.stol., osobnost je tvořena souhrnem vlastností, pomocí nichž si aktér vysvětluje své jednání nebo pocity, případně tím jak je vnímán druhými, co mu druzí připisují jako determinanty jeho jednání, výroků a činů
F.Heider – osobností jsem takovou jakou jsme pro druhé, potřeba být registrován jako člověk, neignorován
R.Dawkins – teorie memů (mem machine) – mem=jednotka zkušenosti
osobnost v pojetí různých věd
osobnost v biologii
srovnávací analýza ukazuje na prehistorii osobnosti, co je na osobnosti podmíněno, čím je vázána na organismus čl.
variace, rozmanitost forem života, interindividuální rozdíly mezi druhy i v rámci druhů
vliv dědičnosti a životních podmínek na stálost a proměnlivost osobnosti
sociobiologie – vysvětluje lidské jednání redukcionisticky pomocí analogie s chováním živočichů
osobnost v sociologii
osobnost jako prvek společenských skupin, nositel, zprostředkovatel kulturní tradice, člen společnosti vrstvy, sociální sk., krystalizace sociálně typických rysů
osobnost v právní vědě
vztah osobnosti a státu, právního statutu osobnosti
práv, povinností, právní příčetnosti atd.
osobnost v etice
jednání osobnosti z hlediska mravní hodnoty, čl. ve vztahu k normám, sankcím
jaké jednání je mravně dobré a zlé, kritérium mravního vědomí, jednání, podle něhož by bylo možno čl. eticky hodnotit
jaké charakteristiky osobnosti rozhodují o mravní povaze činu
tzv.bioetika – duchovní síla proti dehumanizaci, etika úcty a lásky k životu
osobnost v pedagogice
východisko, podmínka a cíl výchovy, osobnost = vzdělaný a vychovaný člověk
věda o cílevědomém formování a rozvíjení osobnosti, v každé době vy