Období dospívání

orientací-          první zkušenosti s heterosexuálními styky získává většina dospívajících mezi 14. – 16. rokem – v sledu – jednoduchý polibek – polibek s větší aktivitou jazyka, dotýkání prsů dívky přes oděv – podobné dotýkání (petting) po oděvem – manuální genitální kontakt s výlučnou aktivitou chlapce – podobný genitální petting s aktivní spoluúčastí dívky – koitus-          motivaci pro první pohlavní styk je zřídkakdy hlubší emoční vztah, ale daleko nejčastěji prostá zvědavost-          důležitá úloha sexuální výchovy – odpovědnost za sebe i za druhého v jakýchkoliv mezilidských vztazích-          heterosexuální vztah by měl byt pochopen jako vzájemné dávání a přijímání, při němž partner není jen předmětem vlastního uspokojení – položen důraz na hluboký a odpovědně založení emoční stav Volba povolání-          skuteční problém pro dospívajícího i pro rodiče-          aspekty -          z hlediska jedince – povolání, které by ho nejvíce uspokojovalo a kde by uplatnil své specifické schopnosti i osobní sklony a zájmy-          z hlediska společnosti – aby to byl pracovník , který by nejlépe přispíval k plnění společenských úkolů-          snaha sladit co nejlépe individuální a společenské zájmy.-          Tři typy povolání volby povolání (Jaide)Typ A – řídí svou volbu podle přání a rozhodnutí rodičů, nebo jiných vnějších skutečností bez zřetele na vlastní zájmy a sklonyTyp B – (50%) má určitá přání – ale představy jsou nejasné a nepevné – určují spíše obecnou orientaci – bez cíle nějakého určitého povoláníTyp C – řídí svou volbu podle osobního plánu založeného na cílech vlastního života, často předem promyšlených – jedinci jsou zpravidla iniciativní, cílevědomí, se silnými seberealizačními tendencemi -          žáci by měli být na toto rozhodnutí připravování Vývoj sebepojetí-          hledání odpovědí na otázky: Kým jsem?, Jaký jsem? Kam patřím a kam směřuji, jaké hodnoty jsou v mém životě nejvýznamnější-          možnost dobře poznat své možnosti i meze, přijmout svoji jedinečnost i s určitými omezením a nedostatky-          velmi důležité je hodnocení vlastního vzhledu – zkoumání svého zevnějšku – nejistí jedinci – nacházejí nejrůznější odchylky a drobné „vady“-          začíná o sebe a svůj vzhled dbát – volba oblečení, účes apod.-          záměrné hubnutí – odmítání potravy – anorexie-          součást vlastní identity je dosažení jasné identity sexuální snaha být dobrým „správným“ mužem (ženou)-          posuzuje se podle reakci druhých a podle toho co si myslí o tom, jak je druzí vidí-          hledání vlastní identity – pasivní poznání „sebe sama“ – spojeno s experimentacínejde jen o sebepozorování, ale i aktivní sebeutváření – snaží se být sám sebou – blížit se svému ideálu-          morálka – posun na postkonvenční úroveň – vědomě přijímají základní normy a principy, které rozhodují o tom co je či není správné a dobré-          jsou citliví na každý náznak nespravedlnosti, odsuzují i drobné konvenční lži a zdůrazňují absolutní upřímnost mezi lidmi-          nalézt vlastní jedinečnost znamená odlišit se jasně od druhých-          mnohé negativní vnější projevy dospívajících i přehánění rozdílů a konfliktů s rodiči jsou projevem nejistoty mladého člověka v otázce identity a obranou proti úzkosti-          cílem konfliktního chování je –snaha získat odezvu okolí a ujistit se o vlastní hodnotě.  Specifické vývojové problémy dospívajících v společnosti1)      rozpor mezi fyzickou a sociální zralostisekulární akcelerace – posunuje dolní hranici dospívání do stále nižšího věku, zatímco složitost společenských požadavků oddalují dosažení sociální zralostinejvíce je rozpor – dospívající je zralý pro sexuální aktivitu avšak musí jí ze společenských důvodů odkládat2)      Rozpor mezi rolí a statusemsociální role – chování odpovídající určité pozici ve společnosti (lékař, otec apod.)sociální status – soubor práv a povinností, které určují postavení jedince ve společenské hierarchiičeká se od nich vyspělé a plně odpovědné chování přitom je jejich status v mnoha ohledech nízký (dětské postavení – poslušnost, vnější kontrola)chybí jasná definice postavení v době, kdy vychovatel neví, zda se má s dospívajícím zacházet jak s dítětem, nebo jako s dospělým – tak vzniká nejasný dojem jakéhosi „mezistatutu“3)      Rozpor mezi hodnotami mladé a starší generacepřevratné technické, vědecké i společenské změny – rozdíly v názorech, hodnotách a postojích generací, které vyrůstaly za jiných podmínekstarší generace ulpívá na dřívějších hodnotách – které se staly pro ně určitým měřítkem, nová generace sbírá vlastní zkušenosti a odmítá přijmout stará měřítka za platná4)      Rozpor mezi hodnotami rodiny a vnější společnostidospívající není vázán normami a hodnotami rodičů a stále je kriticky posuzujeje na rodičích závislých – ale vzdoruje jim a revoltujerodiče, kteří prosazují své názory a pravidla pouhou mocí – vyvolávají spíše odpor a brzdí vývoj dospívajícího na vyšší úroveň morálního posuzování a jednání-          i rodiče však zažívají v tomto období značnou nejistotu-          rodiče by měli mít v této době dostatek trpělivosti a tolerance pro citové výkyvy dítěte -          rodiče by měli usilovat o porozumění svému dospívajícímu dítěti a podpořit ho při hledání pro něj základních hodnot, nalezení osobní orientace a životních cílů, tedy při vytváření zralého sebepojetí (uznaní jeho silných stránek)-          ze strany rodičů - snaha vyhnout se nadměrnému ochraňování i opačnému extrému autoritářských přístupů