Vypisky

ý žádnými otázkami ankety
- Metody tradiční statistiky cestovního ruchu
máme dvě metody
metodu zkoumání (evidence účastníků)
metodu místa pobytu
1. Metoda zkoumání
zachycuje účastníky při přechodu hranic
porovnání počtu příchodů a odchodů můžeme zjistit délku pobytu účastníků v určitém, místě
2. Metoda místa pobytu
podstata je ve zjišťování počtu účastníků přímo v místě pobytu
umožňuje zachycení dvou veličin: přírody a přenocování
z podílu počtu přenocování a příchodů vypočítáme průměrnou dobu pobytu v daném zařízení
na základě této metody je možné
přesně lokalizovat cestovní ruch v rámci státu
zachytit frekvenci nejen zahraničních, ale i domácích účastníků
vidět rozdělení frekvence v různých kategoriích a třídách ubytovacích zařízení
vy\počítat průměrný počet přenocování v jednotlivém ubytovacím zařízení, přičemž teto počet by mohl odpovídat průměrné délce pobytu účastníka v daném místě
získat údaje o průměrném využití ubytovací kapacity
Vyjádření využití ubytovací kapacity
roční využití vypočítáme ze vztahu
využití ubytovací kapacity v % = počet přenocování x 100
počet lůžek x 365
Nevýhody metody místa a pobytu
nedostatky metody místa pobytu v porovnání s metodou evidence účastníků při přechodu hranic lze spatřovat v tom, že:
neumožňuje zjistit přesný počet cizinců, kteří přicestují do země
není možné zjistit délku pobytu cizinců, pouze délku pobytu v jednotlivých ubytovacích zařízení
neumožňuje zachytit počet cizinců, kteří přenocují u příbuzných a známých nebo v některých parahotelových ubytovacích zařízení
neumožňuje zachytit ty účastníky, kteří navštíví zemi jen jako návštěvníci
Využití metod
jednotlivé země používají různé metody
metoda evidence účastníků při přechodu hranic se používá v Kanadě, USA, Irsku, ...
Nedostatky statistiky cestovního ruchu a jejich eliminace
Nedostatky statistiky cestovního ruchu
Nedostatky ve statistice cestovního ruchu
nedostatek klasické statistiky je v nepřesném pojmu účastníka cestovního ruchu
národní statistiky z technických důvodů poskytují nepřesný obraz o vývoji cestovního ruchu
některé země berou do úvahy přenocování v hotelích a zapomínají na přenocování v jiných ubytovacích zařízení
jiné země ve svých statistikách vycházejí z pojmu účastníka, jak ho stanovila OSN – toto chápání je i základem statistiky všech mezinárodních statistik
Definice účastníka cestovního ruchu
je to osoba, která cestuje na 24 nebo více hodin do země, která není místem jeho běžného pobytu
nepatří sem jedinci, kteří trvale pracují v cizině nebo se tam chtějí usadit
patří sem lidé, kteří v jedné zemi pracují a ve druhé žijí
Eliminace nedostatků statistiky cestovního ruchu
Pomocné metody
jsou založeny na zpracování pasové kontroly, na vykazování počtu návštěvníků turistických atraktivit
Mikrocensus
centrální statistické úřady různých evropských zemí zjišťují údaje v cestovním ruchu anebo od případu k případu v rámci tzv. mikrocensu – je to statisticky reprezentativní zjišťování
je to druh sčítání lidí s doplňujícím kladením otázek na bázi náhodného výběrového zjišťování
Vlastní výzkumy a ankety
statistika je neúplná a proto se uskutečňují vlastní výzkumy a ankety
jde o odpovědi na specifické otázky
- Ankety v místě bydliště/pobytu/přechodu hranic
nejčastější jsou v místě bydliště
důležité je, aby každý prvek základního souboru měl stejné šance na zodpovězení otázek
volba místa závidí od stanoveného cíle
v jednom případě může být výhodnější zjišťování v domácnostech globální velikost trhu) a ve druhém v místě pobytu (otázky týkající se pobytu)
- Primární vs. sekundární výzkum
primární představuje bezprostřední zjišťování s konkrétním cílem a poskytuje bohatší informace, je velmi nákladný
v sekundárním jde o výběr zveřejněných statistických údajů, tzv. z druhé ruky
Case study
je to švýcarská statistika založená na povinném měsíčním hlášení podniků, které ubytovávají hosty
rakouský statistický úřad periodicky zveřejňuje údaje o rakouském cestovním ruchu
v SRN se člení na měsíční údaje, ve kterých uvádějí příchody a přenocování hostů, u cizinců i země, ze kterých přicházejí, přičemž se zjišťuje i počet pronajatých lůžek
SRN - údaje posledních 6 let jsou nejdůležitějšími podklady pro informace o struktuře vybavenosti a kvalitě ubytovacího sektoru
Prognózy a budoucí vývoj cestovního ruchu
metoda zachycuje minulost výsledky získanými ex post a nedokáže stanovit prognózy a výhledy do budoucnosti
Regresivní analýza a extrapolace
prognózy se vypracovávají nejčastěji pomocí formulací v podobě regresivní analýzy (matematický vztah mezi dvěma znaky) a extrapolaci trendů (matematické pokračování časových řad)
k předejití nedostatků se používají novější metody – metoda Delphi a technika scénářů
Delphi metoda
lze ji charakterizovat jako strukturované, vícestupňové kladení otázek stálému okruhu odborníků s cílem systematicky využít jejich zkušeností na vyvození závěrů o budoucích výsledcích
Technika scénářů
vychází z vývoje různých alternativ, které charakterizují souvislosti budoucího vývoje a jejich důsledky, příp. se charakterizuje vývoj cestovního ruchu v krizovém období, při hospodářském růstu a při průměrném/středním hospodářském růstu
Statistika cestovního ruchu v ČR
Platební bilance
ČNB sleduje devizové příjmy a výdaje z cestovního ruchu, pomocí kterých je možné vyjádřit podíl na exportu, na HDO nebo na celkové spotřebě
ČR si dlouhodobě udržuje kladné saldo
Ekonomická odvětví
statistika ČR nevede cestovní ruch jako samostatné odvětví
v odvětvové klasifikaci je možné nalézt pouze odvětví, která se přímo nebo nepřímo podílejí na cestovním ruchu
Návštěvnost
statistický úřad sleduje kapacity a návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení, která je publikována v ČSÚ
Česká centrála cestovního ruchu z těchto dat sestavuje tzv. Kompendiu cestovního ruchu
územní jednotka, za kterou je návštěvnost zveřejňována jsou kraje
Satelitní účet cestovního ruchu
statistická data se omezují na údaje o kapacitách a návštěvnosti ubytovacích zařízení a na informace o podílu cestovního ruchu na dovozu a vývozu služeb
nepostihuje celou problematiku cestovního ruchu
cestovní ruch má průřezový charakter a zasahuje do mnoha odvětví národního hospodářství – je obtížné kvantifikovat celkový ekonomický přínos pro danouu zemi
proto nelze ekonomický význam cestovního ruchu kvantifikovat přímo, ale je nutné přistoupit ke konstrukci tzv. satelitního účtu cestovního ruchu (TSA) – ten umožňuje zobrazení větších podobností určité oblasti a zároveň vynechání nadbytečných informací
TSA umožňuje podrobnou analýzu poptávky a nabídky cestovního ruchu a zhodnocení celkového přínosu pro ekonomiku dané země
- Metodická základna
základní struktura TSA je založena na rovnováze existující v národním hospodářství, tedy rovnováze mezi poptávkou a nabídkou produktu vytvářeného odvětvím cestovního ruchu
důvodem vytvoření satelitního účtu je snaha umožnit podrobnou analýzu poptávky po výrobcích a službách, které souvisejí s cestovním ruchem
ukázat jejich provázanost v oblasti poptávky a nabídky
popsat, jak nabídka funguje ve vztahu k ostatním hospodářským činnostem
- Zdroje dat TSA
je využívána statistika národních účtů – údaje o produkci, mezispotřebě, dotacích, dovozu a tvorbě hrubého fixního kapitálu
problémem je časové zpoždění a pro potřeby cestovního ruchu málo podrobné členění těchto ukazatelů
poptávkovou část by měly pokrýt údaje získávané ze šetření v domácnostech a na hranicích
pro doplnění slouží celá řada zdrojů – platební bilance, ubytovací statistika, ...
- TSA z pohledu ČR
tato problematika se dostala do popředí v roce 1999
v roce 2007 plánuje ČSÚ publikovat první výsledky satelitního účtu cestovního ruchu
6. kapitola Mezinárodní cestovní ruch
Význam a vývoj mezinárodního cestovního ruchu
představuje v celosvětovém měřítku významnou součást celkového cestovního ruchu
podílí se asi 10% na celkovém objemu světového cestovního ruchu
podobné postavení má i ve srovnání příjmů a výdajů
světový cestovní ruch se měří pomocí mezinárodních příjezdů a příjmů z cestovního ruchu
pojem turistický příjezd je vztažen na celkový počet uskutečněných turistických cest
Vývoj mezinárodního cestovního ruchu
vyznačuje se vysokou dynamikou růstu
v roce 1950 bylo uskutečněno asi 25 mil. zahraničních turistických účastí, dnes je to 763 mil.
navýšení představuje v průměru 7% růst mezinárodních příjezdů
Prostorová diferenciace mezinárodního cestovního ruchu
nejvýznamnější turistickou oblastí je Evropa
druhou pak Asie a Oceánie
třetí je Amerika
další Afrika a Blízký Východ
hlavní problém posledně uvedených je dosud nedostatečný turistická infrastruktura a válečné konflikty
domácí cestovní ruch je až desetinásobně vyšší než mezinárodní
cestovní ruch přispívá 5-10% národnímu HDP
po roce 1989 doznal mezinárodní cestovní ruch výrazných změn
největší přírůstky zaznamenaly Maďarsko, Polsko, CŘ a SR
úbytek v Rusku, Bulharsku a Albánii
Cestovní ruch v rozvojových zemích
velmi výhodná forma pomoci rozvoji hospodářsky zaostalým zemím třetího světa
cestovní ruch, který je průmyslem na práci náročného odvětví služeb, lépe vyhovuje rozvojovým zemím jako kapitálově náročný průmysl
tento názor se opíral o:
vhodné přírodní předpoklady
bohatou nabídku i když nekvalifikovaných pracovních sil
rostoucí touhu účastníků rozvinutých států po dobrodružství
příjmový a multiplikační efekt cestovního ruchu
- Kritika pozitivních důsledků cestovního ruchu
neúspěchy a důkladné výzkumy měly za následek posouzení problémů politiky cestovního ruchu v rozvojových zemích
výzkumy varují před jednostranným posuzováním jen hospodářské stránky rozvojových projektů
kriticky musíme hodnotit hlavně nejčastěji uváděné argumenty
cestovní ruch je hlavním producentem devíz, které rozvojové země potřebují
cestovní ruch urychluje rozvoj infrastruktury v rozvojových zemích
cestovní ruch vytváří nová pracovní místa
cestovní ruch přispívá k porozumění mezi národy
díky jednosměrné cestě se rozvojové krajiny dostávají do nebezpečné závislosti na hospodářském politickém vývoji zemí vysílající turisty
dochází k poškozování životního prostředí, devastování krajiny a omezování přírodního prostředí
OSN, UNCTAD, UNESCO OIT, atd.
podporují rozvojové projekty na zlepšení výše uvedených problémů
- Přizpůsobivý cestovní ruch
Konkrétní formy jsou ve splnění požadavků:
z hlediska cestujícího
z hlediska navštíveného
v souvislosti s cestovním ruchem zemí třetího světa se uvádějí dvě nové formy cest – alternativní a projektový cestovní ruch
alternativní – forma, která podporuje střední a dlouhodobější pobyty, cílem je poznání života jiných lidí, účastníci jsou malé skupiny nebo jednotlivci – důkladná informovanost před cestou
projektový – účastník má možnost organizovaným způsobem se seznámit s rozvojovými projekty třetího světa
7. kapitola Ekonomický význam cestovního ruchu
Všeobecná charakteristika
Makroekonomický pohled
odvětví cestovní ruchu patří mezi nejvýznamnější součást ekonomik i světového trhu
podle údajů WTO a WTTC je cestovní ruch největším zaměstnavatelem na světě
svým obratem 600 mld. USD zaujímá první místo v mezinárodním obchodu
má vliv na tvorbu HDP, devizové a daňové přínosy, tvorbu pracovních příležitostí
příznivě působí na zaměstnanost a na tvorbu HDP, platební bilanci státu, atd.
Satelitní účet cestovního ruchu
ekonomický význam cestovního ruchu je dán rovněž tím, že druhotně pozitivně ovlivňuje řadu dalších odvětví a sektorů hlavně doprava, obchod, bankovnictví, atd.
uvedené vlivy má zachycovat satelitní účet
primárním úkolem SÚ je zachytit poptávku a nabídku a zhodnotit celkový přínos pro ekonomiku
Mikroekonomický pohled
z tohoto hlediska jsou pro podnikání typické malé a střední podniky (10 až 25 osob)
většinou to jsou flexibilní podnikatelské jednotky – snadno se přizpůsobují potřebám trhu
vysoká závislost na živé práci
Ekonomické funkce cestovního ruchu
1. Vyrovnávací funkce
cestovní ruch hraje pozitivní roli v revitalizaci hospodářsky slabých nebo strukturálně postižených území
může v regionu působit jako stabilizační faktor ve vztahu k místnímu obyvatelstvu
posiluje místní identitu z hlediska hrdosti na místní tradice a kulturní specifika
cestovní ruch plnil v regionu vyrovnávací funkci
musí v regionu existovat předpoklady a možnosti pro cestovní ruch
důležitá je souhra vnitřních možností importu v regionu na jedné straně a exportních možností odbytu na druhé straně
příspěvek k rozvoji regionálního hospodářství je tím vyšší, čím nezávislejší je region na mimoregionálních trzích
to se týká jak financí, tak výroby a práce
2. Funkce zaměstnanosti
Problém zaměstnanosti cestovního ruchu
je potřeba mít na paměti:
k pracovním místům nepatří místa v hotelnictví a pohostinství
obce mají minimální množství pracovních míst v pohostinství
v cestovním ruchu pracuje mnoho sezónních pracovníků, statistika ale zachycuje roční průměrný počet pracovních míst
cestovní ruch nevytváří jen pracovní místa bezprostředně v základní a doprovodné infrastruktuře a ale i mnoho dalších v terciární
kvantitativní efekt zaměstnanosti se nemusí projevit ve zvýšení počtu pracovních míst
zvýšení stupně zaměstnanosti má za následek zvýšení úrovně příjmů
3. Příjmová funkce (multiplikační efekt)
popisuje efekt primárních výdajů
Mechanismus multiplikačního efektu
poskytuje informace o tom, o co vyšší jsou příjmy než výdaje cestovního ruchu, které je vyvolaly.
multiplikační efekt je vysoký
primární příjmy z cestovního ruchu plynou do regionálního zemědělství, obchodu a živností
tyto příjmy se pak znovu vydají ve prospěch toho samého regionu, ve kterém vznikly
výška multiplikátoru cestovního ruchu je závislá na hospodářské soběstačnosti, na šířce struktury
v případě nižšího stupně rozvoje unikají peníze získané z cestovního ruchu rychleji z hospodářského oběhu
multiplikátor je závislý na:
objemu dovozu – čím nižší objem dovozu, tím vyšší multiplikátor
sklonu ke spotřebě – čím je vyšší sklon ke spotřebě, tím vyšší je mutliplikátor příjmů, přičemž se spotřeba musí uskutečnit
4. Výrobní funkce (efekt tvorby hodnot)
tvorbou hodnot rozumíme hodnotu anebo přírůstek hodnoty, která vznikl výrobní činností
tvorba hodnot je důkazem výrobního charakteru cestovního ruchu
z krátkodobého hlediska se tento význam cestovního ruchu projevuje jako příspěvek k tvorbě hrubého domácího produktu
z dlouhodobého hlediska se projevuje jako příspěvek ke zvýšení národního bohatství
Faktory tvorby (přidané hodnoty)
výrobní charakter cestovního ruchu jako faktor tvorby hodnot vyplývá ze skutečnosti, že cestovní ruch:
vystupuje jako zaměstnavatel
vytváří dodatečná pracovní místa
tvoří kapitálové příjmy
umožňuje pozemkovou rentu
existují pokusy zjistit tvorbu hodnot empirickými výpočty, přičemž se používají následující postupy:
metoda obratu
metoda intenzity
metoda obratu vychází z odhadů, kolik % z obratu může tvořit průměrnou hodnotu ve službách cestovního ruchu
metoda intenzity se opírá o intenzitu cestovního ruchu
vypočítaná intenzita se dává do vztahu k hrubému domácímu produktu, přičemž od 500 představuje příspěvek k HDP a to ve výši 1%
Příjmy a výdaje z mezinárodního cestovního ruchu
základní bilance cestovního ruchu zahrnuje na základě mezinárodních dohod následující položky:
prázdninové pobyty, dovolené a obchodní pobyty
pobyty v lázních, nemocnicích a studijní pobyty
jednodenní pobyty a tranzit
mezinárodní osobní dopravu
na aktivní straně bilance najdeme:
příjmy za ubytování a stravování zahraničních hostů v hotelových a lázeňských zařízení
příjmy dopravních podniků od zahraničních účastníků
příjmy z nákupů od zahraničních návštěvníků, jednodenních hostů
příjmy ze služeb poskytnutých zahraničním hostům
na pasivní straně platební bilance najdeme:
výdaje domácích obyvatel za služby v zahraničí (dovolené, studijní pobyt, atd.)
výdaje domácích obyvatel za mezinárodní dopravu, které plynou do zahraničí
aktivní cestovní ruch je důležitým faktorem vyrovnání platební bilance mnoha zemí a dokáže pokrýt značnou část deficitu
výsledky bilance ale nesmí zastínit skutečnost, že nejsou netto veličinami
není v nich zahrnut dovoz potravin a pochutin, který se uskutečnil vlivem zahraniční klientely

8. kapitola Politika cestovního ruchu
Teoreticko-metodologická východiska
cestovní ruch je silně ovlivňován různými dílčími veřejnými politikami, příkladem může být zahraniční politika, dopravní politika, ...
Regulace cestovního ruchu
Liberální přístup
1. přístup – ekonomické záležitosti společnosti jsou nejlépe spravovány samotnými jednotlivci a bez zasahování kolektivní autority
úloha státu spočívá v těch činnostech, které trh nemůže zajistit, vytvoření podmínek umožňujících efektivní fungování trhu a ve vymezení vlastnických práv
Intervencionistický přístup
přiřazuje velký význam regulaci ekonomiky ze strany hospodářsko-politických autorit
vychází z principu dokonale fungující, informované a efektivní vlády, která prostřednictvím svých intervencí eliminuje tržní selhání
tyto dva extrémní postoje se staly teoretickým východiskem pro koncepce hospodářské politiky, resp. politiky cestovního ruchu
v liberálním pojetí stát vytváří základní předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu (např. v USA a UK)
intervencionistická politika je charakteristická výraznými zásahy do fungování cestovního ruchu (Španělsko, Rakousko, Německo)
Přístupy k politice cestovního ruchu
vliv institucionálního rámce na hospodářskou politiku se odráží v různých přístupech ke tvorbě politiky cestovního ruchu
pragmatický přístup znamená činnost na základě vnitřních souvislostí a událostí, t. j. na základě existující situace
je poznamenána určitou nekoncepčností, elastickým formováním cestovního ruchu
zásahy do odvětví cestovního ruchu se uskutečňují, až když nastane nějaká alarmující situace, podpůrná opatření jsou většinou vyhlášena na časově omezenou dobu (např. Švýcarsko)
koncepčně dogmatickou politiku cestovního ruchu určuje koncepce, která má víceméně nátlakový charakter, např. strnulou dělbu práce mezi státem a soukromníky
tento přístup se uplatňuje v zemích se silným postavením vlády (např. Francie, Rakousko, nebo Německo)
liberální politika – stát vytváří základní předpoklady rozvoje cestovního ruchu
integrovaná politika – cestovní ruch je záležitostí státu a součástí jeho celkové ekonomické politiky
Politika cestovního ruchu
odvíjí se od historických, kulturních a sociálních skutečností týkajících se daného státu
instituce veřejného sektoru podporují odvětví cestovního ruchu a usměrňují toto odvětví prostřednictvím politiky cestovního ruchu
v zásadě politiku lze definovat jako systematickou činnost vycházející ze souboru metod a nástrojů, kterými nositelé politiky směřují k naplňování vytyčených cílů
předpokladem systematické činnosti je komplexní plánování, usměrňování a realizace politiky cestovního ruchu
jakákoliv politika je realizována vždy v konkrétních podmínkách a je samozřejmě ovlivńována prostředím, ve kterém je konstituována
v tomto prostředí působí řada faktorů, které jsou buď v různé míře ovlivnitelné nebo pevně dané
jedná se o faktory ekonomické, sociální, politické, ekologické a technologické a jejich exogenní a endogenní vlivy
exogenní vlivy jsou způsobeny výše uvedenými faktory a mají dopad na politiku cestovního ruchu
pozitivní dopad např. ekonomické faktory – výhodný měnový kurz
negativní dopad – ekologické faktory – přírodní katastrofa
endogenní vlivy – samotná politika cestovního ruchu působí na své okolí, pozitivní - např. tvorba pracovních míst, negativní – znečištěné životní prostředí
Cíle politiky cestovního ruchu
stanovují se na různých úrovních prostřednictvím právních usnesení a soukromě