Vypisky

ZÁKLADY FILOSOFIE
(Výpisky z knihy Filosofie psaná kurzívou)


Ohrožená kultura
Kultura:
9 nemůže být evolučně vyšší a přírodě nadřazena
9 je mladou umělou strukturou
9 vznik přestavbou původní přírody lidskou aktivitou, účelově konstituována, závislá na stavu
člověka a biosféry
9 poškozuje přírodu Ù kultura je strukturně jednodušší, lokálně energeticky silnější, jinak
orientovaná
9 evoluční nadřazenost přírody dokazuje ekologická krize
9 o bytí a nebytí člověka rozhodovala příroda Æ dnes globální kultura omezuje existenci a
evoluci živých systémů Æ osud závisí na tom, co lidstvo udělá
9 pro překonání krize Æ evoluční přístup + teoretická abstrakce Æ evoluční ontologie
Filosofická ontologie:
9 obecná teoretická představa světa, nemá mnoho společného s praktickým spol. životem
Podstata krize:
9 ontický konflikt protipřírodní kultury se Zemí Æ ohrožený systém je ale kultura
Předekologická politika:
9 stranila spontánnímu spol. vývoji, schvalovala transformaci a zatlačování přírody kulturou,
nesmiřovala protikladné zájmy kultury a přírody, nýbrž protikladné zájmy lidí
9 příroda – zdroj bohatství, vykořisťování vyspělými technologiemi
9 nepřipouštěla si otázku konečnosti Země, či principiální závislost kultury na přírodě
Globální kultura:
9 protipřírodní systém ničí přírodu v zemích bohatých vyspělých i v zaostalých a chudých
9 kulturu ničí neschopnost pochopit, že je vše už jinak – možnost zániku
Ohrožená kultura:
9 nelze zachránit odmítáním či násilným vracením zpět
9 záchrana možná využitím toho, k čemu kulturní evoluce dospěla
9 dlouhodobě možná kultura pouze při změně na kulturu citlivou k životu – biofilní kulturu
9 obsazení celého světa dnešní kulturou Æ zánik
K podstatě ekologické krize
9 člověk není ústřední bytostí vesmíru a ten tady není pro lidi z planety Země
9 lze rozpoznat skrytou tvořivost přírody a viditelnou tvořivost kultury
9 dva způsoby vznikaní a udržování systémů a struktur: přirozená evoluce přírody; člověkem
generovaná evoluce kultury Æ nesoulad a konflikt těchto tvořivých procesů Æ krize
9 vesmírná uspořádanost se vytvářela postupně od velkého třesku – od té doby stárne, chladne,
naopak uspořádanost se lokálně zvyšuje a získává organizované formy.
9 vývoj života na zemi není ani vyvrcholením, ani cílem kosmické tvořivosti
9 pozemský život – jedna z mnoha evolučních větví, po čase „uschne“
9 ani Slunce nemůže existovat déle než celý vesmír Æ ohrožení lidské kultury i další jedinečné
formy života Æ člověk však vše strhává předčasně do záhuby
9 vývoj biosféry nesouvisí jen s vývojem vesmíru Æ spojen s naší sluneční soustavou
9 Země = důmyslně uspořádaný organismus s vnitřní konstitutivní informací
9 Lovelock nazval celoplanetární živý systém termínem Gaia
9 člověk zasahuje do pozemského života (mění přirození podmínky, ničí jen jednou vytvořené
biologické druhy včetně originálu jejich genetické informace)
9 evoluce – miliardy let, životnost biol. Druhů – několik milionů let
9 biosféra přežívá své organismy a subsystémy – jsou dočasné nesamostatné, závislé na
prosperitě biotického celku
9 živé organismy jsou svědectvím vývoje celé biosféry
9 evoluční hodnota živých organismů = neopakovatelnost Æ po zničení znovu nevytvoříme
9 hranice mezi živým a neživým je relativní
9 kultura = technosféra – výsledek lidské aktivity, produktem ofenzivní adaptace člověka
9 hlubší souvislost přírody a kultury se před povrchním pohledem skrývá
9 kulturní evoluce v krátké době zpustošila Zemi Æ problém teoretické podstaty tohoto procesu
Æ vážný etický problém lidské odpovědnosti a viny za ztracenou přirozenou uspořádanost
9 lidská kultura nevzniká spontánní činností přírodních sil, ale záměrnou činností lidí
9 evoluční proces kultury kopíruje útočnou adaptivní strategii člověka Æ směřuje k ovládnutí
prostředí k růstu, k systémové integraci a substrukturaci
9 konzumace přírody + ničení genetické informace živ. systémů Æ omezení přirozené evoluce
9 kultura se rozvíjí rychleji než biosféra a ve srovnání s životem (v důsledků odlišné vnitřní
informace) je odolnější a agresivnější.
9 globální ekologická krize není konfliktem člověka a přírody Ù člověk je součástí přírody, je
fyzickým konfliktem lidské kultury s biosférou, ohroženým systém je kultura
9 lidská přirozenost, která je v podstatě důsledkem krize, je stará jako lidstvo samo, je pevně
biologicky fixována a nemůžeme ji v krátké době změnit
9 lidský kulturní vzestup Ù lidský nárok na celou zeměkouli Ænarazil na její konečnost
9 nechceme-li předčasně zahynout, musíme změnit typ své adaptivní strategie kultury
9 biosféru může zachránit jen biofilní transformace duchovní a materiální složky
K ekologické stránce techniky
9 technika – stará jako člověk sám.
9 dvě linie technického vývoje: 1. technika abiotická (přeceňována); 2. technika biotická
(podceňována a přehlížena)
9 zvláštnost a protipřírodnost techniky Ù odlišná struktura
9 biotickou techniku charakterizují pojmy jako nástroj, stroj, automatický systém
9 biotická technika je linií lidské bytostné síly, funkční vlastnosti látkové přeměny živých
systémů (klonování, genové manipulace atd.)
9 vznik, rozvoj, rozšiřování umělého světa probíhá s rozvojem světa kultury na úkor
uspořádanosti přirozené a původní ekosystémové
9 abiotická technika má tendenci vytvářet silně energeticky integrované subsystémy
9 subsystémy abiotické technosféry: 1. stacionární strojový; 2. mobilní strojový
9 předpoklady evoluce abiotické techniky: 1. vlastní paměťová struktura („genom techniky)
generující změny fenotypových forem techniky; 2. technické fenotypy (těla); 3. energetický zdroj
Genetická informace:
9 volně se vřazuje do společenské duchovní kultury
9 zapsána vně látkového těla techniky – v hlavách lidí, ve specifických strukturách spol. paměti
9 vytváří a nese specializovaná složka společenské dělby práce – technická inteligence
Technický genotyp:
9 stárne rychleji než jeho příslušný informační projekt
9 procesem specifické kulturní selekce snadno vstupuje informace z kulturního prostředí do
genomu techniky a to účelně, rychle, neomezeně
9 Evoluce techniky má zdroj energetický (příroda sama) a informačně inovační (kultura)
K ekologické etice a politice
9 neznámý typ krize integrované světové kultury, zvláštní krizí jejího evolučního úspěchu
9 rozmach kultury překročil kapacitu hostitelského prostředí Země Æ stačí jen málo, aby se
ekosystémy zhroutily, či degradovala na úroveň nevhodnou pro nynější kulturu
9 kultura (epifenomén = subsystém kultury) nemůže být plně globální
Tradiční ontologie:
9 netematizovala život ani kulturu
9 předekologická morálka nepotřebovala ontologické zdůvodnění, nevycházela z ontologie, ale
z biologicky lidské přirozenosti, z útočné adaptivní strategie člověka
9 planeta Země je přirozeně vzniklým systémem Æ co si můžeme dovolit v měřítku lokálním,
nesmíme niky připustit v měřítku celoplanetárním Æ odmítnutí antropocentrismu, uznání,
prosazování převahy přírody nad kulturou, přijetí principu biofilního planetárního vývoje kultury
9 ekologická etika zakotvená v ontologii = vřazení morálky do kultur. bytí Ù změnu tradiční
etiky i ontologie; zakladatelem je Alda Leopold, jehož etiku můžeme označit jako etiku Země;
zavedeným filosofickým oborem
9 malá účinnost nové morálky Ù lidé se vymožeností technické civilizace snadno vzdát
nemohou; obsazení planety kulturou Æ kruh se uzavřel, nelze z něj vystoupit
9 vážnost situace se musí stát předmětem ekologické legislativy a politiky Ù větší kompetence
i účinnější legislativa
9 tradiční politika nepřipouštění otázky konečnosti Země a princip. závislosti kultury na přírodě
9 trh s cenami zajišťuje vysokou produktivitu práce a nízké náklady, ale nesnižuje celkové
sociokulturní zátěže biosféry a neřeší její šetrné využívání z hlediska delší časové perspektivy.
9 osobní spotřeba + trh s cenami a jeho vlastnosti Æ sebezničující cesta kulturní evoluce
9 nezměnění přístupu bude vést k vyčerpání zdrojů, vysokým cenám surovin a paliv, milionům
tun odpadů a nakonec k podmínkám nevhodným pro člověka
9 unifikovaná planetární technosféra šíří jako rakovinná tkáň po celé Zemi
9 nevíme, jaké změny glob