Slany_Makroekonomicka_analyza_a_hospodarska_politika%20_vypisky

qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty
uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasd
fghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjklzx
cvbnmqwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq
wertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui
opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfg
hjklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjklzxc
vbnmqwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq
wertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui
opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfg
hjklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjklzxc
vbnmqwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq
wertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui
opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfg
hjklzxcvbnmrtyuiopasdfghjklzxcvbn
mqwertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwert
yuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopas
dfghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjklz



Makroekonomická analýza a HoPo

Slaný a kol. – výpisky (kapitoly 2. - 4., 6.)

PEHOPO: Jaro 2008

petkab@gmail.com


PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
2

Kapitola 2 – Základy teorie a praxe hospodářské politiky
Koordinace ekonomiky
Dělba práce, která vede k potřebě vzájemného slaďování jednotlivých činností barb2rightpožadavek
koordinace ekonomiky. Tři základní systémy řešící problém koordinace:
• systém dědičného přinucení (zvykové ekonomiky) – u některých primitivních kmenů i dnes, jinak již
patří historii. Člověk se rodí do kast, každá má přesně vymezená pravidla.
• systém tržně cenový (tržní ekonomiky) – v současnosti nejrozšířenější, základem je trh, kde výrobci
nabízejí své zboží a nákupy jsou uspokojovány potřeby. Základním informačním
zdrojem výhodnosti směny je cena. Každý z účastníků trhu se snaží
maximalizovat svůj užitek.
• systém organizačně příkazový (CPE) – dominantní role státu, ekonomická (cenová) kalkulace
probíhající v horizontální rovině hospodářských vztahů byla nahrazena
vertikálními vztahy v rozhodování centrální autority. Základním koordinačním
prvkem je tedy plán.
Souběžné působení koordinačních mechanismů „trhu“ a „plánu“ vede v teorii k pokusům o syntézu
pozitivních prvků obou mechanismů – hledání tzv. třetí cesty.

Vymezení role státu (funkce státu) a role trhu (regulační funkce trhu) v ekonomice:
Stát – 3 fce:
• zabezpečovat podmínky pro dobré fungování tržního mechanismu
• zabezpečovat spravedlivé fungování tržního mechanismu přerozdělováním důchodů
• zajišťování vnitřní a vnější stability ekonomiky (pomocí makroekonomické stabilizační
politiky)

Zatímco tržní systémy mohou, ale nemusí být spravovány demokraticky, demokracie bez trhu
existovat nemůže.

politický systém
ekonomický systém
Demokratický Autoritativní
Tržní systém Demokratický
kapitalismus
Země s fungujícím trhem, ale
bez lidských práv a svobod
Centrálně plánovaný - Socialistické země
Typy politicko-ekonomických systémů

Koordinace plánováním:
SSSR a jeho pozdější satelity, ve vývoji socialistického CP můžeme vytipovat v souladu
s hospodářskou praxí následující etapy:
square4 Období válečného komunismu – aplikace vysoké centralizace řízení ekonomiky, přídělové
hospodářství a systém donucovacích opatření. Používány nejjednodušší koordinační
mechanismy pro vytvoření rovnováhy mezi disponibilním množstvím a spotřebou
jednotlivých statků.
square4 Období nové ekonomické politiky (NEP) – také krátké porevoluční období. „Diskuse dvacátých
let“ o základních vztazích mezi plánem a tzv. zbožně peněžními vztahy (socialistické
pojmenování kategorie tržní ekonomiky jako je cena, úrok, náklady apod.). Diskuze
vedeny ve třech rovinách – o vztahu plánu a trhu, o otázkách reálnosti a
direktivnosti plánu, o vztahu běžných a perspektivních plánů.
square4 Plánovací model založený na materiálových bilancích – Stalin, odmítá ekonomickou kalkulaci,
místo toho užívána bilanční metoda plánování.





PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
3

Teoretické diskuse na téma „plánování“:
V meziválečné sovětské diskusi 20. let zaznamenala sovětská ekonomická škola několik
pozoruhodných výsledků G. A. Feldmana (růstové modely), V. V. Litošenka (inspirátor vzniku
soustavy národních účtů) a N. D. Kondratěva (teorie cyklů).
Diskusi o plánování jako koordinačním mechanismu ekonomiky je třeba rozdělit tak, jak byl v době
jejího vzniku rozdělen svět – SSSR i západní svět. Za iniciátora celé diskuse je považován L. E. von
Mises – rakouský ekonom (škola mezního užitku) – velký odpůrce kolektivismu. Snaží se dokázat, že
zbožní kategorie jsou spojeny pouze se soukromým vlastnictvím a jeho zrušení znemožňuje
jakoukoliv kalkulaci. Dalším představitelem byl Enrico Barone – pokusil se stanovit podmínky pro
rovnováhu hospodářství na bázi efektivnosti => teoretický model plánovacího mechanismu vede
k témuž řešení jako model tržní rovnováhy, ale optimální stav není předem vypočitatelný.
Nejvýznačnější zastánci plánování v této diskusi – O. Lange a M. Dobb. Pro rozhodování je třeba
znát trojí údaje:
1) preferenční stupnice,
2) ocenění jednotlivých alternativ,
3) množství disponibilních zdrojů.
Celý proces dosahování rovnováhy zobrazuje Lange-Arrow-Hurvitzova plánovací procedura:

Upravená poptávka

Stínové ceny Konečná
a sociální zásady poptávka

Plánovací centrum

Stínové ceny Výrobní programy

Výrobci max. zisk

Diskuse o plánování v tržních ekonomikách probíhá dodnes, její intenzita však slábne.

Aplikace plánování v praxi:
Výsledkem diskuzí bylo poznání, že existují 2 rozdílné přístupy k plánování jako nástroje koordinace
ekonomiky:
checkbld imperativní plánování – závazné (sovětský typ)
checkbld indikativní plánování – přístup odpovídající charakteru tržní ekonomiky, plní fci informativní

O shrnutí poznatků se pokusil v r. 1977 norský ekonom L. Johansen – makroekonomické plánování
definuje jako institucionalizovanou činnost vykonávanou centrálním orgánem a zaměřenou na:
a) přípravu rozhodnutí a činností vykonávaných centrálním orgánem,
b) koordinaci rozhodnutí a činností jednotek nižšího řádu k dosažení určitých specifických cílů a
harmonizace ekonomického vývoje s neekonomickými cíli společnosti.
barb2right využití – poválečná Francie (Monetův plán poválečné obnovy), Japonsko, Nizozemí, Norsko.

Regulace:
Na rozdíl od plánování je považována za nástroj, který je slučitelný s tržní ekonomikou.

Regulace = vědomá činnost vlád při usměrňování ekonomického a sociálního vývoje (rozvoje).
Důvody pro regulaci:
• přirozené veřejné potřeby (obrana, právo, administrativa)
• vlády přejímají odpovědnost za uspokojení minimálních základních potřeb (sociální
konsenzus)
PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
4

• snaha o potvrzení, že trh bere na vědomí výdaje vlád v oblasti zdravotnictví, ochrany ŽP,
vychází ze skutečnosti, že vládní regulace je nezbytná (trhy jsou nedokonalé, existuje
nebezpečí monopolizace a možnosti tohoto postavení zneužívat.
Vládní regulace by měla sledovat tyto cíle:
• poskytnout nezbytná „pravidla hry“ pro poskytnutí důvěry ve fungování trhu (legislativa),
• zajistit všem přístup k potřebným informacím (administrativa),
• podporovat soutěživost a konkurenci.

Současný pohled na problematiku regulace rozděluje regulační akty na dvě oblasti:
square4 Tradiční regulace – regulace cen a mezd, odvětvová regulace, regulace veřejných statků a r.
související se stimulací hospodářského vývoje,
square4 Moderní (nová) regulační vlna – otázky ochrany jednotlivců (spotřebitelů i výrobců), dále ochranu
ŽP, vyvíjí snahu o snižování rizik a nejistoty ochranou a podporou šíření informací.

80. léta 20. století přinesla zásadní obrat v regulaci – USA v době Reagana vytvořila termín
„deregulace“. Odpůrci regulace tvrdí:
- tam, kde existuje tržní řešení, je regulace nemorální,
- regulace potlačuje lidskou přirozenost,
- ztěžuje legislativě výklad lidských práv,
- uspokojuje touhu byrokracie po moci barb2right zakládá možnost korupce,
- může vzniknout rozpor mezi podstatou selhání trhu a způsobem zasahování vlády.

Problematika veřejných statků – nová rakouská ekonomická škola – pojmu „veřejný statek“ se
často užívá i u statků, které jsou soukromé, prostor pro soukr. rozhodování je u veřejných statků
mnohem širší, než se předpokládalo, jsou financovány z daní – ty byly někomu odebrány a tím mu
bylo znemožněno plnění vlastních soukromých cílů.
V oblasti externalit platí to, co bylo řečeno o veřejných statcích.

Předpoklady úspěšné regulace v síťových odvětvích:
• dokonalá informovanost o nákladech,
• stabilita nabídky a poptávky a jejich předvídatelnost,
• nezávislost „regulátora“.

Nejvážnější regulační defekt = motivační selhání – nejznámějším takovým selháním je Averch-
Johnsonův efekt – vychází z poznání, že přiměřený zisk se vypočítává jako výnos z použitého
kapitálu. To vede v konečném důsledku k plýtvání – pro monopolního výrobce je výhodnější vybrat
z možných investičních možností tu nejnákladnější.

Závěr:
• každý regulační zásah odvádí ekonomiku směrem, kterým by se sama nepohybovala,
• vládní zásahy způsobují kromě deformací tržního prostředí administrativní nepružnost,
• každá regulace spotřebovává prostředky, které sama nevytvořila, a vždy bude podezírána
z jejich neefektivního využití,
• jako pro každou činnost vládní byrokracie platí i pro regulaci možnost vládního selhání.
Přesto hraje regulace důležitou roli při vytváření ekonomického koordinačního mechanismu.

Teoretické a praktické základy HoPo
Pojem Hospodářská politika:
Vymezení pojmu existuje mnoho, zkusíme to shrnout dohromady:
Hospodářská politika = obecně přístup státu k ekonomice své země. Činnost, při níž nositelé HP
(zejména vláda, centrální banka) používají určité nástroje a svěřené
pravomoci k tomu, aby ovlivnili ekonomický a sociální vývoj, přičemž se
snaží dosáhnout určitých ekonomických cílů.
Zahrnuje dvě oblasti – hospodářství a politiku.
PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
5

HP jako samostatná věda se začala formovat cca ve 30. letech 20. století. Její vývoj se pak výrazně
zrychlil, především od 70. let. Existují 2 proudy utváření teorie HP:
1) Anglo-americký proud – chápe HP jako krátkodobou konjunkturální politiku barb2right tomu
odpovídá charakter cílů i nástrojů (monetární a fiskální opatření)
2) Kontinentální proud – hlavně západoněmečtí a švýcarští neoliberálové. Chápe HP jako
systémotvornou činnost státu, tomu odpovídá charakter cílů i povaha
nástrojů (důraz na obecné prvky)

Základní (obecné) problémy teoretické HP:
• vědecká analýza hospodářskopolitické činnost – výzkum a vysvětlení jevů praktické HP
• optimální určení HP cílů a instrumentů.
• nabízí HP určitá řešení, aniž by za ně přebírala odpovědnost.

Dvě základní části HP:
Makroekonomická HP – oblast makroekonomické rovnováhy a efektivnosti využití zdrojů, popř.
růstu. Základní politiky:
square4 Rozpočtová (fiskální);
square4 Měnová (monetární);
square4 Vnější hospodářská (mezinárodní);
square4 důchodová – viz mikroekonomická politika.
Mikroekonomická HP – zaměřená především na zvyšování efektivnosti při alokaci zdrojů
společnosti. Rozlišujeme:
square4 Politiku ochrany hospodářské soutěže;
square4 Strukturální politiku;
square4 Politiku rozdělování a důchodovou;
square4 Sociální politiku aj.

Dále je možno HP dělit podle nástrojů, které jsou vládou využívány:
Systémotvorná HP – využívající nástroje tržně konformní. Systémotvornými prvky je tvořen
hospodářský řád a jsou jimi dány hlavní parametry fungování ekonomického
mechanismu jako celku. Na základě systémotvorných prvků rozlišujeme dva
zákl. typy mechanismu fungování ekonomiky:
square4 organizačně uspořádanou ekonomiku (CEP)
square4 tržní ekonomiku
Regulativní HP – nástroje mají regulativní charakter. Regulativní prvky pomáhají udržovat systém
schopný fungování. Je to soubor prostředků, jimiž může stát nebo jeho instituce
manipulovat a působit tak na chování ekonomických subjektů. Regulativní prvky
jsou na systémotvorných závislé.

Cíle HP:
Hospodářští politikové zakládají své jednání vědomě či nevědomě na určitých preferencích.
S formulací cílů se dostáváme do oblasti politického systému – politických stran.
head2right Obecné cíle HP – svoboda a demokracie, spravedlnost, jistota, pokrok, blahobyt a bezpečnost.
Velmi často se objevují ve většině programů pol. stran.
head2right Tradiční cíle HP – hospodářský růst (pomocí tempa růstu HDP), hospodářskou rovnováhu (na
trhu práce – u, rovnováha cen a stabilita měny – inflace, rovnováha ve vnějších
ekonomických vztazích – platební bilance pb)
Graficky zobrazení 4 prioritních cílů pomocí magického čtyřúhelníku – dosahování
některých cílů je navzájem konfliktní (hl. krátkodobě) – je zde vyjádřena:
1) míra inflace (π) – optimum dle OECD = 2%,
2) míra nezaměstnanosti (u) – optimum = 5,5%,
3) meziroční tempo růstu reálného HDP (y) – optimum = 3%,
4) podíl salda běžného účtu PB na nominálním hrubém produktu (bú) – opt = 0%.
head2right Dílčí cíle – státní rozpočet, peněžní oběh a úvěr, směnný kurz, regulace mezd, …
head2right Mikroekonomické cíle – struktura firem, veřejné podpory, selektivní dotace.
PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
6

Další možnosti klasifikace cílů:
Podle stupně agregace proměnných:
head2right makroekonomické,
head2right sektorové,
head2right mikroekonomické.

Podle kvantitativního charakteru cílových proměnných:
head2right k dosažení jisté úrovně stability,
head2right k dosažení rovnováhy,
head2right strukturální cíle.

Podle teleologického vztahu nadřazenosti a podřízenosti:
head2right původní (konečné),
head2right odvozené.

Vztahy cílů a jejich pořadí
Existuje 5 základních možností vztahů mezi cíli:
square4 Vztah negace – sledování jednoho cíle vylučuje sledovat současně cíle jiné.
square4 Vztah neutrality – cíle vzájemně nezávislé
square4 Vztah komplementarity (harmonie) – cíle se doplňují a posilují. Jde o ní mluvit, jen když jeden
z cílů není určen převážně jako prostředek k uskutečnění druhého.
square4 Vztah konfliktnosti – úsilí o dosažení jednoho znemožňuje dosažení cíle jiného, resp. přiblížení se
jednomu cíli povede ke ztrátám jiného cíle. (Phillipsova křivka).
square4 Vztah identity – dva nebo více cílu se při stejné analýze obsahově neliší – jsou převoditelné na
jeden z cílů.

Ekonomická teorie politiky – vychází z toho, že politici jsou při volbě cílů vedeni třemi základními
skupinami faktorů:
1) prvkem politické volby
2) ekonomickou analýzou
3) skupinovými zájmy, zejména zájmy státního aparátu, podnikatelů apod.

Nositelé HP:
= subjekty, jež se podílejí na procesu formulování HP, na jejím provádění a kontrole. Lze je rozdělit
do tří skupin:
1) Decizní sféra – stát ve své rozložené podobě na jednotlivé složky státní správy a moci –
parlament, vláda, CB, další instituce (st. úřady, soudy, výzkumné instituce atd.)
2) Vlivová sféra – „instituce protivážných sil“ – velké podniky, politické strany a odbory,
vědecké instituce, tisk, lobby aj.
3) nadnárodní organizace – představuje spíše vnější podmínky HP rozhodování. Zvlášť aktuální
v ekonomicky integrovaných celcích.

Nástroje HP:
Třídění podle úrovně působení:
head2right makroekonomické
head2right mikroekonomické
Podle charakteru vlivu:
head2right přímé
head2right nepřímé
Podle oblasti působení:
head2right Měnové nástroje
head2right Fiskální nástroje
Podle způsobu ovlivňování:
head2right Globální
head2right Selektivní
PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
7

Významným kritériem pro členění nástrojů HP je to, jak daný nástroj působí na vývoj vztahů mezi
účastníky trhu:
head2right Systémové (kvalitativní) nástroje – pravidla chování pro nositele rozhodování, například regulace
cen vs. cenová liberalizace, řízení zahraničního obchodu vs. liberalizace zahraničně
obchodních vztahů atd. Mohou mít formu doporučení nebo donucovacích právních
norem. Zpravidla neomezení časová platnost. Zákony.
head2right Nástroje běžné HP (kvantitativní) – nemění organizaci ekonomického systému, nemají tedy za
následek zásadní změnu v chování ek. subjektů.

Teoretické zdroje HP a hospodářskopolitické koncepce

Zdroje formování hospodářské politiky:

Mezi směry propagující liberální HP patří:
xrhombus ekonomické učení fyziokratů,
xrhombus klasický liberalismus,
xrhombus renesance neoklasicismu.

Mezi směry propagující spíše intervencionistickou HP řadíme:
xrhombus učení merkantilistů,
xrhombus školy vycházející z učení J. M. Keynese,
xrhombus řízení pomocí plánování.

• v 17. a 18. století převládalo v západní Evropě merkantilistické ekonomické myšlení. Jedná se o
první intervencionistický směr HP. Merkantilisté byli přesvědčeni, že stát musí hrát v ekonomice
aktivní a dominantní úlohu.
• Rakouská varianta merkantilismu – kameralisté byla v mnoha ohledech podobná
západoevropskému merkantilismu.
• počátkem 18. století vznikl ve Francii fyziokratismus – z hlediska HP je průkopníkem liberální
koncepce. Snažili se o vydělení ekonomie jako samostatné vědní disciplíny, razil heslo „laisser faire,
laissez passer“ => požadavek, aby se stát zdržel přímých intervencí s výjimkou těch, které spontánní
řád zabezpečují.
• Z hlediska formování teorie HP má dominantní postavení klasická ekonomická škola – A. Smith,
D. Ricardo, J. S. Mill, J. B. Sayes. „Neviditelná ruka trhu“ slaďuje individuální činnosti do
přirozeného řádu, na druhé straně uznával Smith činnost státu jako organizátora činnosti ve
svobodné společnosti.
• specifickým a i extrémním případem intervencionismu je je organizování ekonomiky jako „jedné
díly“ – plánováním. Teorie plánování předpokládá kromě převzetí veškeré moci dělnickou třídou
zejména existenci společenského vlastnictví. To vyvolává nutnost plánovat.
• kromě národohospodářského plánování, typického pro blok socialistických zemí, vyvinula ek. teorie
další typy institucionální koordinace ekonomických aktivit – ekonomické plánování. Na rozdíl od
ekonomického liberalismu se vyznačuje tím, že vláda či jiné státní instituce rozhodují o objemech a
struktuře finančních vstupů a o alokaci VF mezi alternativní užití.
• Skutečný zrod moderní HP je datován vznikem nové ekonomické teorie publikované v knize J. M.
Keynese „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (1936). V krátkodobém období produkuje
tržní mechanismus nechtěné alokační efekty a ekonomická rovnováha se realizuje při nízké míře
využití disponibilních zdrojů. To je důvodem pro intervence státu do výše AD (C + I + G) tak, aby
bylo zajištěno maximální využití všech výrobních faktorů. Základním nástrojem je fiskální politika
využívající pro stimulaci AD jak výdajovou, tak i příjmovou část (G, daně).
• Reakce na keynesiánství byla dvojí – anglosaská (monetarismus, chicagská škola) a kontinentální
(ordoliberalismus).
• Monetarismus – založený na kvantitativní teorii peněz (Fisherova rovnice směny: M x V = P x Q).
M. Friedman, navazuje na mladší generaci rakouské ekonomické šloky – L. Misese a F. A. von
Hayeka. Rovnice je integrována do širších souvislostí makroekonomické teorie, hl. je spojena
PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
8

s obecnou teorií cen. Inspirace rakouskou školou vede monetaristy k odmítání přílišného zasahování
státu do ekonomického vývoje, což na jedné straně znamená snižování daňového zatížení, a tím
stimulaci podnikatelské aktivity, na druhé straně globální snižování