Slany_Makroekonomicka_analyza_a_hospodarska_politika%20_vypisky

úbytek státních aktiv.
První dva způsoby financování (peněžní a dluhové) jsou postaveny na bilanční rovnici:

PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
16

Levá strana vyjadřuje celkový rozpočtový deficit, pravá strana pak možné způsoby jeho financování:


Peněžní financování deficitu:
Peněžní (emisní) financování je zvláštním případem financování, kdy si vláda bere úvěr od CB, a to
buď přímý, nebo si CM sama přímo od státu zakoupí emitované státní dluhopisy – změna v držbě
státních CP centrální bankou způsobuje odpovídající změnu MB a dochází ke krytí deficitu úvěrovou
emisí.
Tato praxe je v mnoha zemích legislativně zakázána – negativní monetární důsledky (růst MB ->
negativní makroekonomické důsledky jak ve vztahu k pohybu agregátní cenové hladiny, tak ve vztahu
k pohybu úrokových měr).

Dluhové financování deficitu:
Při tomto způsobu financování jednotlivci i firmy (včetně komerčních bank) nakupují státní CP, které
byly emitovány na zvláštní účely s úhradou většinou u CB. Schopnost úvěrové absorpce rozpočtového
deficitu je možno analyzovat pomocí bilanční rovnice. Rovnice vyjadřuje rozpočtový deficit jako
vztah rozdílu mezi úsporami SP a investicemi IP soukromého sektoru, s deficitem obchodní bilance
(IM – EX). Reálně – o co více nakoupí stát nad objem disponibilních zdrojů, o to více je nutno snížit
reálnou spotřebu soukromého sektoru, případně potřebné zdroje dovézt.

Krytí rozpočtového deficitu domácím úvěrem – nedostatek veřejných financí ve veřejném
sektoru se pokryje části úspor soukromého sektoru. Projeví se nárůstem domácího veřejného dluhu.

Krytí rozpočtového deficitu zahraničním úvěrem – to se projeví vznikem či zvýšením
zahraničního dluhu s odrazem nárůstu pasivního salda běžného účtu platební bilance. Existuje tedy
silná vazba mezi deficitem státního rozpočtu a deficitem běžného účtu platební bilance.

Z hlediska zahrnutí úrokových výdajů je důležité rozlišovat celkový a primární deficit.
Celkový deficit – v konvenčním vyjádření podle metodik MMF vyjadřuje rozdíl mezi celkovými
příjmy a výdaji bez ohledu na jejich charakter.
Primární deficit – vyjadřuje rozdíl mezi celkovým deficitem a úroky placenými z veřejného dluhu,
tedy veškeré vládní výdaje, s výjimkou úrokových plateb, snížené o veškeré
vládní příjmy. Proto se tomuto deficitu často říká bezúrokový deficit.

Daně jako zdroj financování deficitu:
Daně tvoří na příjmové straně státního rozpočtu nejdůležitější položku. Považujeme je za zákonem
stanovenou platbu do rozpočtu a při její konstrukci se vychází z pravidel konstrukce
optimálního daňového systému:
• výnos z daní by měl být pro rozpočtové záměry dostatečný,
• daňové zatížení jednotlivých občanů by mělo být rovnoměrné (spravedlivé),
• daňová povinnost by měla být co nejméně narušovat efektivní využívání zdrojů,
• daňový systém by měl být srozumitelný a společností akceptovatelný,
• náklady na vybírání daní by mělo být co nejmenší.

PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
17

Každá daň (kromě paušální) má obecně dva efekty:
1) důchodový efekt – spojen s transferem části důchodu od subjektu do veřejného sektoru.
2) substituční efekt – vyplývá z poplatníkem provedené substituce v důsledku daně.

Každá změna v daních má vliv na chování lidí – mění se mezní užitky zboží, výnosu práce, volného
času atd. Substituční efekt způsobuje mrtvou ztrátu – tím větší, čím větší je substituční efekt:

Před zdaněním je rovnováha v bodě E0, všechny obchody nalevo od Q0 přinášejí prodávajícímu a
kupujícímu zvláštní užitek (přebytek výrobce a přebytek spotřebitele. Zdanění každé prodávané
jednotky se projeví v posunu nabídkové křivky vlevo nahoru. Výrobce bude požadovat cenu P + t,
nová rovnováha se ustálí v bodě E1.
Vedle nadměrného daňového břemene vyvolává zavedení nové daně i administrativní náklady (přímé
– státní správa, nepřímé – nese je soukromý sektor)


Měnová (monetární) politika

Měnová politika je oproti fiskální politice prováděna jiným typem centrální autority (CB nebo jinou
institucí). Prostřednictvím kontroly zásoby nominálních peněz (peněžní zásoby) nebo pomocí pohybu
úrokové sazby působí na stabilitu ekonomického vývoje, zejména na stabilitu cenové hladiny.

Mechanismus působení monetární politiky:
Analýza tří situací – zda se ekonomická rovnováha nachází:
1. pod úrovní potenciálního produktu (recesní mezera) – zvýšení nabídky peněz snižuje
úrokovou míru a odstraňuje recesní mezeru, neboť obnovuje
úroveň produktu na jeho potenciální výši.
2. na úrovni produktu – růst nominálního množství peněz má trvalý dopad na cenovou hladinu,
ale jen dočasný dopad na národní produkt a úrokovou míru.
3. nad úrovní potenciálního produktu (inflační mezera) – zvýšení nominální peněžní nabídky jen
prohlubuje inflační mezeru a zvýší inflační tlaky. Výsledným efektem bude, že produkt se
vrátí na svoji potenciální úroveň při mnohem vyšší cenové hladině. Proto pro odstranění
připadají v úvahu 2 možnosti: neutralizace inflační mezery působením inflace => pokles
reálné peněžní nabídky, nebo snížení nominální peněžní nabídky.

PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
18

Nezávislost CB a nástroje monetární politiky:

Nezávislost CB:

Rozlišujeme nezávislost:
xrhombus politickou – koeficient může nabýt max. hodnoty 8. Kritéria, charakterizující pol. nezávislost:
square4 guvernér není jmenován vládou,
square4 guvernér je jmenován na více než 5 let,
square4 bankovní rada není jmenována vládou,
square4 bankovní rada je jmenována na více než 5 let,
square4 vláda neschvaluje záměry monetární politiky,
square4 požaduje na udržení měnové stability je upraven zákonem,
square4 existuje zákonné opatření pro řešení konfliktu mezi vládou a CB
xrhombus ekonomickou – koeficient max. 7, charakterizuje míru autonomie CB při výběru a používání
nástrojů monetární politiky. Kritéria:
square4 přímé možnosti úvěrování existují, ale nejsou automatické
square4 přímá možnost úvěrování za tržní úrokovou míru,
square4 přímá úvěrová možnost je dočasná,
square4 přímá úvěrová možnost je omezená výší,
square4 CB se nepodílí na primárním trhu veřejného dluhu,
square4 diskontní sazba je stanovena CB,
square4 bankovní dozor není svěřen CB, nebo pouze CB.

Nezávislost CB na politicích a vládě je často považována za nutnou, byť nikoliv postačující podmínku
udržení inflačních toků na uzdě. Souvislost mezi π a stupněm nezávislosti CB je složitější (odvíjí se od
vzájemného vztahu mezi inflací a nezaměstnaností).

Argumenty pro nezávislost CB:
• předpoklad, že podřízení CB větším politickým tlakům by způsobilo inflační zkreslení monetární
politiky (politici – zájem o úspěch ve volbách – nesprávná stimulace v předvolebním období, poté
zájem opadá), nejsilnější argument,
• kontrola monetární politiky je příliš důležitá, aby byla ponechána politikům. Nezávislá CB může
usilovat o politiku, která je z politického hlediska nepopulární, i když je prováděna ve veřejném
zájmu.

Argumenty proti nezávislosti CB:
• je nedemokratické, když je monetární politika kontrolována elitní skupinou, která není nikomu
odpovědná. CB sice potřebuje sledovat dlouhodobé cíle, ale volení politici také často pracují
s dlouhodobými záležitostmi.
• nutnost koordinace měnové politiky s ostatními součástmi HoPo, především fiskální politikou.
• neexistující zodpovědnost centrálních bankéřů v případě nezdaru při uskutečňování měnové
politiky.

Empirické poznatky:
Vztahem mezi mírou nezávislosti CB a mírou π se zabývala řada empirických studií. Drtivá většina
nalezla pozitivní korelaci mezi stupněm nezávislosti CB a cenovou stabilitou v jednotlivých zemích.
(měřeno pomocí indexu politické a ekonomické nezávislosti v 16 zemích OECD). Mezi stupněm
nezávislosti CB a vývojem reálných veličin však ve sledovaném období žádny vztah není.

Empirické výzkumy potvrzují, že vyšší stupeň nezávislosti CB vede k lepší schopnost CB dosáhnout
vytyčených cílů (především inflačních).




PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
19

Nástroje CB:
head2right nepřímé nástroje – plošné působení
o politika změny diskontní sazby
o stanovení výše povinných minimálních rezerv,
o operace na volném trhu,
o lombardní úvěr,
o reeskontní sazby a úvěry,
o konverze devizového kurzu,
o swapy zahraniční měny,
o intervence směnného kurzu.
head2right přímé nástroje – selektivnost, jsou používány zpravidla na přechodnou dobu
o selektivní pravidla likvidity,
o úvěrové kontingenty,
o povinné vklady,
o doporučení, výzvy, dohody.
CB chce dosáhnout cenové stability, ale neovlivňuje ji přímo. Při antiinflační politice se zaměřuje buď
na kritérium úrokových měr, nebo na kritérium peněžních agregátů. Oba současně není možno
sledovat.


Keynesiánské a monetaristické pojetí stabilizační politiky:

PENĚŽNÍ A FISKÁLNÍ POLITIKA V MONETARISTICKÉM MODELU
Peněžní - v tomto modelu existuje přímá a spolehlivá vazba mezi nabídkou peněz a HNP. Změna
nabídky peněz mění agregátní výdaje a HNP o částku, kterou lze předpovědět.
Úvaha - CB zvyšuje nabídku peněz prostřednictvím nákupu státních CP. Lidé však nechtějí tyto
peníze „navíc“ zbytečně držet a utratí je => stimulace produkce a investic => růst GNP. Tento růst
může pokračovat do té doby (tzn. výdaje na zboží a služby porostou do té doby), dokud GNP
nevzroste do bodu, ve kterém relace mezi GNP a nabídkou peněz bude stejná jako v okamžiku, kdy
CB zvýšila nabídku peněz.

PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
20

Fiskální – zvýšení výdajů státního rozpočtu bude mít vliv na posud křivky IS doprava nahoru. Tento
pohyb není účinný z pohledu růstu GNP (Y1 = Y2) a vede pouze ke zvýšení i. Jde o tzv. vytlačení, kdy
růst výdajů st. rozpočtu krytý prodejem st. obligací vede k takovému růstu i, který z trhu vytlačí
soukromé investice – v rozsahu zvýšených výdajů SR.


PENĚŽNÍ A FISKÁLNÍ POLITIKA V KEYNESIÁNSKÉM MODELU
Peněžní – keynesiánci nesouhlasí s názorem monetaristů, že mezi nabídkou peněz a GNP existuje
přímá souvislost.
Úvaha - CB zvýší nabídku peněz, např. nákupy státních CP na burze. Tím sice vzroste likvidita zdrojů
veřejnosti, ale lidé si mohou dodatečné peníze ponechat po nějakou dobu – celý proces tím může
skončit, protože nabídka peněz roste, ale GNP to nijak neovlivňuje. Peníze zde slouží nejen jako
prostředek ke každodenním směnným transakcím (jak je tomu u monetaristů), ale také jako nečinný
zbytek nebo jako zdroj spekulací na burzách CP, ceny těchto CP při zvýšené poptávce rostou a
výnosnost klesá => klesají i bankovní úrokové míry => zvýšená dostupnost úvěru může vést ke
zvýšeným půjčkám => ke zvýšenému nákupu zboží a služeb => zprostředkovaně se to promítne
v růstu GNP.
Neúčinnost měnové politiky je zřejmá z obrázku – posun horizontální křivky doprava není možné
postřehnout.


Fiskální – také vidět na obrázku. V keynes. modelu se s ohledem na její vliv na růst HNP považuje za
nejúčinnější. Zvýšení výdajů SR posune IS doprava a nový rovnovážný bod E2 je na vyšší úrovni
HNP.

Zpoždění v rozpočtové a peněžní politice:
Zpožděná reakce má 2 hlavní příčiny =>
head2right Zpoždění poznávací – dostupná data jsou často neadekvátní nebo protichůdná, ukvapená reakce
pak může mít velmi negativní důsledky. je tedy třeba zavést opatření (na zahájení
recese reagovat o půl roku později, na konjunkturu o čtvrt roku později apod.)
PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
21

head2right Zpoždění dopadové (důsledkové) – rozdílné názory na to, s jakým časovým zpožděním a s jakou
velikostí se promítne opatření v ekonomických veličinách. Keynesiánci, věřící
v nepřímé dopady prostřednictvím změn i, předpokládají větší časové zpoždění
než monetaristé.

Souběžné působení fiskální a monetární politiky:
Mohou se vyskytnout okolnosti, při kterých se účinnost jednotlivých politik ztrácí:
1) Past likvidity – jakékoliv zvýšení výdajů vlády má plný multiplikativní dopad na úroveň důchodu,
naopak monetární politika nemá vliv žádný. V této situaci tedy nedochází v souvislosti
s růstem vládních výdajů ke změně i.
2) Klasický případ – jakékoliv zvýšení výdajů vlády nemá účinek na úroveň důchodu, ale pouze na
pohyb i => vytlačení soukromých investic – monetární politika je zde velice účinná –
jakékoliv změny v množství peněz vedou ke změně v úrovni důchodu.
Tyto extrémy se však vyskytují velmi zřídka.

Opatření Rovnovážný důchod Rovnovážná úrok. míra
Monetární expanze zvyšuje snižuje
Fiskální expanze zvyšuje zvyšuje
Účinky rozpočtové a monetární expanze na sledované charakteristiky

Zásadní rozdíl je tedy ve vlivu na rovnovážnou úrokovou míru.
Dalšími kritérii pro rozhodování o výběru nejvhodnější HoPo jsou:
• rychlost, s jakou se dostavují účinky,
• pružnost, s jakou je možno počítat při aplikaci,
• intenzita, s jakou jsou opatření očekávána – vede subjekty k rozhodování, jak se očekávaným
změnám přizpůsobit.

Nástroje měnové politiky mohou působit v souladu se zvolenými cíli rychleji než nástroje politiky
fiskální, jež podléhají schvalování a jejichž časový horizont pro zavedení se pohybuje v dimenzi
rozpočtového roku.
Nástroje měnové politiky jsou operativnější – CB sleduje pohyby v ekonomice každodenně, HoPo
rozhodnutí je schopna realizovat téměř okamžitě.

Vnější hospodářská politika

Otevřená ekonomika
Vnější HoPo je integrální součástí HoPo. Rozumíme jí záměrné působení státu na vnější ekonomické
vztahy vytvářením a uplatňováním pravidel chování daného hospodářství s cílem zabezpečit vnější
ekonomickou rovnováhu.
Součástí vnější hospodářské politiky je:
square4 zahraničněobchodní politika
square4 devizová politika
square4 úvěrová politika
square4 kapitálová a investiční politika
square4 migrační politika
square4 aj.

K základním charakteristikám otevřenosti ekonomiky patří:
head2right Míra otevřenosti – kvantitativní aspekt otevřenosti, ukazatelé míry otevřenosti – relace vývozu,
dovozu nebo obratu k souhrnným makroekonomickým agregátům. V zapojení jednotlivých
zemí do mezinárodní dělby práce existují obecné tendence (v závislosti na typu ekonomiky):
o negativní korelace mezi ek. rozměrem a mírou otevřenosti – čím větší ekonomika, tím
je její průměrné zapojení menši (a opačně pro malé ekonomiky)
PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
22

o pozitivní korelace mezi ek. vyspělostí země a jejím stupněm zapojení – čím vyspělejší
ekonomika, tím intenzivněji je zapojena.
head2right Tvar otevřenosti – kvalitativní aspekt otevřenosti, mezi hlavní hlediska patří:
o analýza komoditní struktury vývozu a dovozu v mezinárodně srovnatelné klasifikaci,
o hodnocení transformačního výkonu ekonomiky,
o hodnocení vývoje vývozních a dovozních cen a reálných směnných relací,
o mezinárodní komparace exportních kilogramových cen,
o hodnocení vlivu faktoru techniky a technologie na strukturu vývozu, atd.

Nástroje vnější hospodářské politiky:
= všechna opatření, jimiž stát zasahuje do oblasti vnějších HoPo vztahů.
Existují 2 hlavní skupiny nástrojů:
1) Autonomní nástroje – působí na straně vstupu a výstupu ekonomiky se záměrem ochránit
vnitřní ekonomické prostředí od přímého působení vnějších faktorů.
• tarifní nástroje (cla)
• netarifní kvantitativní nástroje – omezování dovozu či vývozu (kvóty)
• subvence – částečná úhrada nákladů či zisku státem, který chce prodávat za ceny
nižší než domácí (=> dumping, který působí protitržně)
• vývozní dotace – poskytované vládou na podporu domácího vývozu, zejména u
tradičních vývozních odvětví
• mimocelní bariéry – hygienické, zdravotní a jiné předpisy, …
• opatření měnového a platebního charakteru – devizové kurzy, úrokové míry,
poplatky a daně atd.
2) Smluvní nástroje – vznikají a vstupují v účinnost na základě ujednání mezi dvěma
(bilaterální) či více (multilaterální) státy. Představují téměř vždy
kompromis mezi zájmy smluvních stran. Formy:
• obchodní smlouvy, které jsou rámcovou úmluvou mezi státy o jejich vzájemných
hospodářských stycích.
• obchodní dohody – zpravidla reagují na existenci mimocelních autonomních
opatření.
• platební dohody
Pro rozvoj multilaterálních smluvních nástrojů v otevřené ekonomice byla klíčová Konference OSN o
monetárních a finančních otázkách, konaná v Bretton Woods => vznik MMF a Světové banky. Jednou
z nejznámějších mnohostranných dohod je Všeobecná dohoda o clech a obchodu GATT (1948),
platnost skončila 1994, ale byla nahrazena WTO.

Platební bilance a měnové kurzy:

Platební bilance země je významnou ekonomickou kategorií, statistický účetní záznam fungující na
principu podvojného účetnictví. Ve svém celku, výsledku a struktuře podává
specifický obraz o:
• stavu ekonomiky a její vnější výkonnosti,
• charakteru jejího rozvoje i zaměření,
• úspěšnosti prováděné HoPo v dané zemi.

Z hlediska struktury rozlišujeme v platební bilanci dvojí pohled, a to horizontální a vertikální.

Horizontální členění (věcná struktura):

square4 Běžný účet – obchod se statky a službami a také transferové platby. Je tvořen:
checkbld obchodní bilancí – hmotné toky přes hranice státu
checkbld bilancí služeb
checkbld bilancí důchodů
checkbld bilancí transferových služeb
PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
23

square4 Kapitálový účet – zaznamenává koupě a prodeje aktiv, přímé investice, nákupy CP a půjčky
soukromého sektoru i vlády v zahraničí. Je tvořen:
checkbld bilancí přímých investic
checkbld bilancí portfoliových investic
checkbld bilancí ostatního dlouhodobého kapitálu
checkbld bilancí krátkodobého kapitálu.
(Podle Žídka ve Světovém hospodářství spadají předchozí podúčty na účet Finanční účet, je jich 5)
square4 Devizové rezervy – devizová aktiva CB a MF, mohou být reální, zlato, zahraniční CP, pohotovostní
úvěry.
square4 Statistické diskrepance (chyby a opomenutí) a kurzové rozdíly – slouží k eliminaci nepřesností
způsobených při sestavování platební bilance.

Vertikální struktura – vymezuje jednotlivé sloupce a jejím základem je rozdělení všech operací do
dvou skupin – kreditní (přírůstek na těchto položkách zlepšuje PB) a debetní (přírůstek na těchto
položkách zhoršuje PB).

Položka Kredit (+) Debet (-)
Pohyb zboží export zboží import zboží
Pohyb služeb export služeb import služeb
Pohyb důchodů import důchodů export důchodů
Pohyb transferů import transferů export transferů
Pohyb kapitálu import kapitálu export kapitálu
Devizové rezervy snížení zvýšení

Rovnováha PB neznamená rovnováhu jejich částí. Je možné, aby se jednotlivé části odchylovaly,
důležité je, aby byla PB v rovnováze v součtu.
Existuje-li deficit běžného účtu, musí být financován prodejem aktiv, nebo půjčováním v zahraničí.
Tyto prodeje aktiv a půjčování znamenají, že země vykazuje přebytek kapitálového účtu. Jakýkoliv
deficit běžného účtu je financován rostoucím přílivem kapitálu. Platí:

deficit běžného účtu + čistý příliv kapitálu = 0

Pokud je v deficitu běžný i kapitálový účet, pak je v deficitu celková PB => rezervy CB se snižují.


Směnný kurz – je nástrojem, který umožňuje propojení vnitřní ekonomiky s vnějším prostředím. Jeho
výše a změny působí na ceny dovozu a vývozu zboží a služeb.
Můžeme na něj nahlížet ze dvou hledisek:
1) kvantitativně =