Slany_Makroekonomicka_analyza_a_hospodarska_politika%20_vypisky

státního rozpočtu a GDP. HP se
vrací k podpoře AS formou podpory soukromého sektoru (=> vznik nové ek. teorii škola
vlastnických práv).
• ve 30. letech se na univerzitě ve Freiburgu zrodila protikeynesiánská reakce pojetí HP zvaná
ordoliberalismus. Položil teoretické základy poválečné obnovy Německa proslulou Erhardovou
ekonomickou reformou. W. Eucken definoval hospodářský řád jako jednotu dvou skupin principů –
konstruující a regulující. Tyto principy pomáhají rozlišit dva Hosp. řády – tržní a CPE. Je odmítána
centrální regulace a v tržní ekonomice je kladen důraz na konstruující prvky vedoucí
k automatickému přizpůsobování ekonomiky.
Nově je zaveden pojem sociální tržní hospodářství – sociální zde znamená, že směřování k vyšší
výkonnosti ekonomiky má za cíl prospěch spotřebitele.
Samotný pojem ordoliberalismus lze vysvětlit dvojím překladem německého „ordung“ – pořádek a
řád. Ve tvorbě řádu je možné spatřovat největší teoretický přínos ordoliberalismu.
• Zatím posledním teoretickým zdrojem formování teorie HP je Teorie veřejné volby – analyzuje
politické chování a rozhodování, lidé se nechovají racionálně jen v oblasti ekonomie, ale také
v politice. Lidé vstupující do politiky se v první řadě snaží realizovat své vlastní ambice, uspokojovat
přednostně své vlastní potřeby, místo obecného blaha. J. Buchanan – zesílení argumentace proti
narůstání intervencionismu. Součástí teorie je i analýza chování zájmových skupin a lobbysmu.

Hospodářskopolitické koncepce
= teoreticko-orientační rámec pro hospodářskou činnost.
V souladu s vývojem ekonomické teorie se vydělily tři skupiny přístupů států k hospodářství:
1) Liberální barb2right konzervativní (MONETARISMUS)
- soukromý sektor je schopen opatřit si informace o vývojových tendencích ekonomiky a bere je
v úvahu při rozhodování
- chybný vývoj ekonomiky je způsoben chováním státního sektoru – stanovením chybných
rámcových podmínek
- klasická ekonomie (Smith, Ricardo), monetarismus (M. Friedman), škola racionálních
očekávání (R. E. Lucas), škola strany nabídky (A. Laffer), teorie reálného ek. cyklu (J. Long)

2) Intervencionistická (KEYNESIÁNSTVÍ)
- soukromý sektor nemá dostatečné informace o budoucím hospodářském vývoji – orientuje se
na krátkodobé „ad hoc“ rozhodování => od toho jsou odvozovány obecné defekty tržního
procesu
- současně je zdůrazňována potřeba hospodářské politiky a státních zásahů do chodu
ekonomiky. Stát jimi má kompenzovat chybný vývoj soukromého sektoru.
- Keynesiánství, Postkeynesiánství (Kaldor, Robinsonová), Neokeynesiánství (Samuelson),
institucionální

3) Organizačně uspořádané ekonomiky
- některými autory řazena do intervencionistické
- odmítá tržní mechanismus jako nástroj koordinace, signály trhu nahrazuje centrálním
direktivním plánováním => zaniká prostor pro HoPo (je nahrazena direktivním plánováním)
Pozornost bude věnována prvním dvěma skupinám.

Intervencionistická INTERVENCIONISTICKÝ New Deal, keynesiánství,
koncepce SMĚR – KEYNESIÁNSKÝ japonská hopo (makro plán),
skandinávský, franc. model
HoPo směry HoPo

Liberální koncepce KONZERVATIVNÍ SMĚR Thatcherismus, Reagonomika,
MONETARISTICKÝ sociálně tržní hospodářství

PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
9

Dva směry praktické hospodářské politiky:
Intervencionistický – keynesiánský
Neokonzervativní – monetaristický

OBLAST KEYNESIÁNCI MONETARISTÉ
teoretické východisko Y = C + I + G M . V = Y (M . V = P . Q)
charakter stabilizační politiky převážně fiskální převážně monetární
časový aspekt stabilizace rozpočtový tok operativní rozhodování
politické souvislosti přímá vazba na pol. cyklus není přímá vazba
zásahy vlády podpora aktivistické politiky odmítání
charakter opatření diskreční opatření tvorba fixních pravidel
charakter rozpočtu cyklicky vyrovnaný každoročně vyrovnaný
sklon křivky AS pozvolný strmý


Hospodářskopolitické rozhodování

Fáze HP rozhodování:
xrhombus kontrola předchozího cyklu řízení – porovnávání informací s původním záměrem vývoje,
shodují-li se, není důvod pro zásah.
xrhombus příprava rozhodnutí – příprava variant možného vývoje a možných cest ovlivnění řízeného
procesu. Problém se hlouběji analyzuje, stanoví se diagnóza, dospívá
se k variantní prognóze.
xrhombus rozhodování – má dvě části:
1) varianty jsou vyhodnocovány, zejména jejich účinnost a rizika.
2) jedna z variant je vybrána a realizuje se v následující etapě.
xrhombus provedení rozhodnutí – přijmutí konkrétního opatření.

V HoPo (v procesu její tvorby) má výše popsaný obecný model řízení tyto základní fáze:
square4 makroekonomický analýza a diagnóza
square4 prognóza a tvorba programu
square4 zavedení
square4 působení
square4 kontrola (makroekonomickou diagnózou)
=> celý proces se označuje jako makroekonomické plánování.




Systém národních účtů
- je zdrojem informací o makroekonomických charakteristikách ekonomiky.
Význam:
- základní zdroj makroekonomické analýzy a tím i hospodářského rozhodování
- „pomocník“ vládních orgánů při změně, tvorbě a formulaci HoPo
- základ pro ekonomické modelování a prognózování
- významný nástroj mezinárodních komparací

NÁRODNÍ ÚČET: UŽITÍ ZDROJE

PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
10

Systém je založen na mezinárodně uznávaných definicích makroekonomických agregátů. Rozeznává 3
třídy účtů:
TŘÍDA I – konsolidované (národní) účty, svodné účty celého systému. Zachycují hlavní ekonomické
toky ve vztahu k výrobě, spotřebě, akumulaci a vnějšímu světu.
TŘÍDA II a III – podrobnější zobrazení a zachycení procesů účtů třídy I.
třída II – účty výroby, spotřeby a investic sestavené podle jednotlivých skupin výrobků či odvětví.
třída III – účty běžných příjmů a výdajů a kapitálové účty

Jednotlivé účty:
• účet výroby – základní národní účet v SNÚ, zachycuje toky spojené s pohybem zboží a služeb,
které jsou v dané zemi vyráběny (v daném období). Základním agregátem je hrubá
hodnota přidaná zpracováním. 2 nezávislé metody výpočtu HDP – důchodová,
poptávková
• účet akumulace – zobrazuje hrubé investice a jejich financování, klíčovým ukazatelem jsou úspory
• účet vnějšího světa – odráží běžné a kapitálové transakce se zahraničím, rozvádí položky vztahující
se k vnějšímu světu, které jsou uvedeny na předchozích účtech.

Makroekonomická analýza a prognóza:
Analýza – zkoumá vývoj E jako celku v jeho historických a příčinných vtazích.
- hodnotí účinnost makroekonomické politiky a dává doporučení hospodářské politice
v příštím období
- klade důraz na empirické údaje a jejich vysvětlení => nepostradatelná pro formulaci HP.
- Hlavními oblastmi makroekonomické analýzy jsou:
o ekonomický růst a ekonomická úroveň země
o vývoj národohospodářské poptávky
o vnitřní rovnováha
o zahraniční obchod a vnější rovnováha
o zaměstnanost a trh práce

Diagnóza – tvoří se na základě výsledků analýzy, hledá odpovědi na otázky:
UIhelp jak se reálná ekonomická situace odchyluje od stanovených cílů
UIhelp jak se dají tyto odchylky vysvětlit (na základě pozorování ekonomického vývoje)
UIhelp jak tyto odchylky odstranit nebo minimalizovat

Prognóza – navazuje na analýzu, přináší další informace k rozhodování, vztahuje se k výhledům do
budoucnosti. Rozlišujeme prognózy:
updated krátkodobé (konjunkturní) – 1 – 24 měsíců, k poznání hospodářského cyklu
updated střednědobé – 2 – 5 let, na postižení a předvídání střednědobých tendencí ek. růstu a na
změny struktury
updated dlouhodobé – nad 5 let, spolehlivost prognózy s délkou období klesá, podobné zaměření
jako u předchozí
Podle objektu prognózy rozlišujeme:
checkbld sociálně – politické prognózy – také demografické
checkbld vědecko – technické prognózy
Podle rozlišovací úrovně:
checkbld globální prognózy
checkbld mikroekonomické (regionální) prognózy

Metody ke tvorbě prognóz:
METODY EXTRAPOLACE – vývoj v budoucnosti bude analogický s vývojem v minulosti
METODY EKONOMETRICKÉ – založené na soustavě rovnic vyjadřujících zákl. vztahy v systému
METODY REFLEXNÍ A INTUITIVNÍ – subjektivní názory jednotlivců a skupin, ze zkušeností
METODY EXPERTNÍ – předpovědi expertů v daném oboru
METODY SCÉNÁŘŮ

PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
11

Možnosti hospodářské politiky:
- jsou závislé na tom, jak je společnost organizována:

Despotická společnost = diktatura, moc soustředěna do rukou několika lidí.
Praktická HoPo – na celosvětové úrovni – despotova moc neomezena
- na individuální úrovni – individuální iniciativa omezena

Anarchie – přímý protiklad diktatury, nevláda, která zajišťuje vnitřní svobodu všech
Praktická HoPo – na celosvětové úrovni – nevyužití všech možností
- na individuální úrovni – maximální využití schopností a dovedností

Demokratická společnost – mnohostranná hlasovací pravidla. Využití všech teoretických možností je
nemožné – prosazení závěrů teorie v praxi je podmíněno souhlasem většiny.

Vládní selhání:
- představuje omezení HoPo, má mnoho společného s tržním mechanismem
- jde o stav, kdy vládní rozhodnutí způsobují poruchy v přirozeném vývoji tržního mechanismu.
- Hlavní oblasti vládního selhání:
o čas – časové zpoždění,
o sledování vlastních zájmů,
o vztah k ekonomické teorii,
o nevyužití politického kapitálu atd.


Politicko-ekonomický cyklus:
Vedle sebe stojí ekonomický a politický cyklus. Politický má 2 hlavní příčiny:
- snaha realizovat pozitivní opatření k datu voleb
- nutnost řešit určité problémy bez ohledu na termín voleb

Politický cyklus graficky:

VRCHOL VRCHOL
popularita




DNO

VOLBY 4 roky VOLBY čas

Z hlediska průběhu křivky se politický cyklus vyvíjí ve shodě s ekonomickým cyklem. Křivka
popularity často nemá ideální průběh – vlivem špatného odhadu časového zpoždění dochází k poruše
politického cyklu (= prostor pro opozici) – zpoždění politického cyklu:

VRCHOL VRCHOL
popularita




DNO

VOLBY 4 roky VOLBY čas


Východiskem analýzy politicko-ekonomického cyklu je existence politického trhu.



PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
12

Politické strany:
Oportunistické – snaží se zapůsobit na všechny voliče, snaha o maximalizaci své popularity
vytvářením ekonomických cyklů barb2right populární opatření před volbami, nepopulární
po volbách
Ideologické – zaměřují se pouze na voliče určité politické strany, orientace na problémy zajímající
jejich voliče

Voliči:
Racionální – zvažují všechny dostupné informace, dokážou předvídat důsledky vládních opatření a
adaptovat se na ně.
Neracionální – nesplňují výše uvedené kritéria

=> 4 typy modelů politicko-ekonomického cyklu:
1) Model s oportunistickými stranami a neracionálními voliči – NORDHAUSŮV MODEL
2) Model s oportunistickými stranami a racionálními voliči – RACIONÁLNÍ OPORTUN. M.
3) Model s ideologickými stranami a neracionálními voliči – HIBBSŮV MODEL
4) Model s ideologickými stranami a racionálními voliči – RACIONÁLNÍ IDEOLOGICÝ M.

NORDHAUSŮV MODEL
- ekonomika je popsána Phillipsovou křivkou (stejně jako u dalších), inflační očekávání jsou
přizpůsobivá, inflace kontrolována politiky, voliči hodnotí vládu podle vývoje.
- neracionální voliči – vláda je schopna ovlivnit nejen nominální, ale i reálné ekonomické veličiny
- vláda se před volbami snaží expanzí vytvořit podmínky pro rychlejší ek. růst
- po volbách rostou inflační tlaky – restriktivní politika vlády, přechod na nižší PC – opět
předvolební expanze





RACIONÁLNÍ OPORTUNISTICKÝ MODEL
- podmínky jako u předchozích
- s racionálními voliči vláda nemůže ovlivňovat reálné veličiny – jedinou pohyblivou veličinou je
míra inflace, v důsledku předvolební expanzivní politiky roste a v důsledku mezivolební restrikce
se snižuje





HIBBSŮV IDEOLOGICKÝ MODEL
- podmínky obdobné
- vláda si na PC zvolí bod, který se snaží dosáhnout a držet (levicové vlády volí vysokou inflaci a
nízkou nezaměstnanost, pravicové opačně)





RACIONÁLNÍ ODEOLOGICKÝ MODEL
- od Hibbsova se liší pouze předpokladem racionality voličů


PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
13

Kapitola 3 – Stabilizační politika v otevřené ekonomice

Destabilizační prvky a cíle stabilizační politiky
Stabilizační politika vychází z předpokladu, že ekonomické veličiny jsou v neustálém pohybu a že
tržní ekonomika podléhá výkyvům, a to:
• strukturálním – dochází k nim zejména v důsledku změn preferencí spotřebitelů, měnící se
vzácnosti ekonomických zdrojů a nových technických a technologických poznatků.
Jsou přirozenou reakcí tržní ekonomiky a jsou výrazem její adaptibility.
• cyklickým = hospodářské cykly - charakterizovány celkovým poklesem ekonomiky, po kterém
opět následuje její všeobecný růst. Toto kolísání se považuje za nežádoucí, protože
většinou vyvolává ekonomické problémy a sociální náklady. V zájmu dosažení
žádoucích cílů by měly být tyto cykly vyhlazeny.

V nejobecnější rovině existují 2 vysvětlení příčiny ekonomického cyklu:
xrhombus Monetární teorie cyklu – vidí příčiny oscilací ve změnách tempa růstu peněžní zásoby, které pak
v ekonomice způsobují poptávkové šoky. Představitelé – Knut
Wicksell, F. A. Hayek, M. Friedman,
xrhombus Reálné teorie cyklu – vidí příčiny cyklických pohybů v reálných silách, jako jsou investiční nebo
inovační vlny. J. M. Keynes a A. Schumpeter. Keynes – příčiny jsou změny
objemu investic a státních výdajů:
I = I0 + e.Y – b.r, kde I0 jsou autonomní investice, e – koeficient citlivosti
investic na pohyb reálného důchodu Y, b – koeficient
citlivosti I na pohyb reálné úrokové míry r.
Schumpeter viděl příčiny cyklického vývoje v charakteru inovační činnosti.

Další kritérium hospodářského cyklu zkoumá, zda výkyvy způsobují faktory:
square4 primárně vnější – příčiny stojí mimo národní hospodářství, jsou vně ekonomického systému. Jedná
se např. o nedostatečné informace, neadekvátně prováděnou HoPo vlády,
nerovnoměrné tempo růstu obyvatelstva a jeho migraci atd.
square4 primárně vnitřní – příčiny cyklu jsou uvnitř ekonomiky samotné. Jde o faktory, které vyvolávají
tzv. seberegenerující cykly – každá expanze rodí recesi a pokles a každý pokles
rodí oživení a expanzi v pravidelné opakující se periodě (řetězci).

Další teorie interpretují oscilace podle toho, zda jde o jevy a impulzy:
square4 nahodilé (jednorázové);
square4 systematický proces.

Dalším možným kritériem členění je, zda se projeví na straně:
square4 poptávky, či
square4 nabídky.
Toto kritérium je předmětem tzv. teorie reálného ekonomického cyklu. Vychází z toho, že příčiny
cyklu jsou v reálných změnách, resp. v reálných nabídkových šocích ekonomiky (hl. ve změnách
výrobních technologií).

Hospodářská politika orientovaná na zmírnění či eliminaci oscilací se označuje jako konjunkturální
politika. Především krátkodobý horizont, s cílem zmírnit kolísání ve stupni využití produkčního
potenciálu.
Hovoří se však spíše o stabilizační politice (SP), které preferuje střednědobý časový horizont. Oproti
konjunkturální politice má daleko širší cíle. Usiluje o stabilizaci všech ekonomických aktivit. SP je
časoprostorově určena a mění se v závislosti na hospodářském vývoji. Snaha spojována s plněním čtyř
známých cílů:
1. stabilita cenové hladiny 3. hospodářský růst
2. vysoký stupeň zaměstnanosti 4. vnější rovnováha
PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
14

Předpokladem úspěšné stabilizační politiky je správně určit jednak skutečný stav a jednak budoucí
vývoj ekonomiky. Informační úlohu plní konjunkturní indikátory, které je možné rozdělit do tří
skupin:
• předstihové indikátory – počty přijatých zakázek, počty vydaných stavebních povolení, …
• současné indikátory – reálný HDP, trh práce, ceny výrobců,…
• zpožděné indikátory – mzdy, spotřebitelské ceny.

Rozpočtová politika

Základní funkce rozpočtové politiky:
• je pokládána za jednu z rozhodujících aktivit při stabilizaci ekonomického vývoje. Základní
fce:
o stabilizační – pomocí fiskální politiky působit na rovnoměrný růst ekonomiky při
„zdravé“ míře inflace, vysoké zaměstnanosti a „přijatelné“ platební bilanci,
o alokační – dochází k poskytování veřejných statků veřejným sektorem,
o distribuční – redistribuce důchodů, v současnosti především prevence chudoby formou
stanovení příjmového prahu.

Hlavními fiskálními nástroji stabilizační politiky jsou změny vládních výdajů (G) a změny v příjmech
plynoucí z daňové soustavy (daňové sazby T). V základním rovnovážném modelu ASAD se působení
těchto nástrojů projeví v posunu AD.



Rozpočtová politika a vliv výdajů soukromého sektoru:

Pro SP vytváří změny výdajů soukromého sektoru velké obtíže. Z tohoto pohledu má SP dva cíle:
• snaha udržovat GDP na úrovni plné zaměstnanosti tak, že vyrovná všechny poznatelné
výchylky v soukromých výdajích. To je možné uskutečňovat tzv. diskrečním jemným
laděním ekonomiky – individuální zásahy (intervence) vlády, které automaticky nevyplývají
z přijatých pravidel hry. Např. změna daňových sazeb, zavedení nových daní či celková
změna daňové soustavy. Používáno především v 50. a 60. letech 20. století. Vycházelo se
z poznání, že vládní výdaje musí tvořit určité protizávaží výdajům soukromým. V realitě byl
postup velkým zjednodušením, vytvořené zpětné vazby nestačily korigovat probíhající vývoj,
neboť závažnosti nabyla časová zpoždění. => automatické jemné ladění ekonomiky – méně
náročné cíle, prostřednictvím vestavěných stabilizátorů, zabudovaných do mechanismu
fungování ekonomiky. mandatorní vládní výdaje, progresivní daně, transferové platby,
podpory vlády, …
• vláda usiluje pouze o vyrovnání větších výkyvů.
PEHOPO: Hospodářská politika Jaro 2008
15

Rovnováha rozpočtu, rozpočtový deficit a jeho financování:
Vyrovnaný rozpočet může mít dvojí charakter:
1) každoročně vyrovnaný rozpočet – daňové příjmy kolísají podle výkyvů národního důchodu.
Většina G je fixována, ale i zbytek výdajů se dá rychleji měnit jen obtížně. Proto je tento
rozpočet těžko proveditelný, a není ani žádoucí – pokud by se výdaje přizpůsobily cyklickým
výkyvům, byly by destabilizující silou a zvyšovaly by mezní sklon ekonomiky ke spotřebě a
hodnotu multiplikátoru.


2) cyklicky vyrovnaný rozpočet – může eliminovat nebezpečí destabilizace i růstu veřejného
sektoru. Zde vláda udržuje G přibližně na stejné úrovni jako průměrnou úroveň daných
příjmů. Úskalí – umožňuje, aby vláda utrácela před volbami, a nutí vládu po volbách více
šetřit.

Rozpočtový deficit:
Jestliže vláda utrácí víc, než jí umožňuje příjmová stránka státního rozpočtu, vzniká deficit SR. Mezi
základní formy financování rozpočtového deficitu patří:
square4 peněžní krytí – transformace deficitu do nárůstu monetární báze
square4 dluhové krytí – transformace deficitu do veřejného dluhu, který mění objem emitovaných vládních
obligací. Rozlišujeme:
square4 krytí domácím úvěrem – transformace deficitu do domácího dluhu
square4 krytí zahraničním úvěrem – transformace do zahraničního dluhu
square4 daňové příjmy
Mezi další způsoby krytí deficitu patří – krytí aktivy,