Zkouška Bígl

io intellectus ad rem“ Našemu myšlení odpovídá skutečnost.
- pravda je shoda se skutečností => pravdivé by mělo být to, co odpovídá skutečnosti
- př. věcný stav = venku prší = tvrzení => je pravdivé
- jde o nejhodnotnější teorii => je důležitá pro empirické vědy
- vztah mezi tím, co vnímáme a skutečností samotnou
- korespondence mezi naším myšlením a skutečností
užívá kriterium adekvátnosti našeho poznání ve vztahu ke skutečnosti
odůvodnění vztahu adekvátnosti:
T.A.: kdo ručí za shodu je Bůh(stvořitel) => řád přírody = řád božích myšlenek
Schopnost myslet tak odráží řád božích myšlenek
problém odůvodnění pro nevěřící!!!!
( Koherenční teorie pravdy
- Užívá kritérium nerozpornosti skupiny výroků o té samé skutečnosti.
- Pracuje s logickou skutečností, že pravdivý výrok nemůže být v rozporu s jinými pravdivými výroky o stejné skutečnosti.
- Nerozpornost skupiny výroků obsažených v určité výpovědi týkající se téže situace.
- př. Při výslechu může policista rozhodnout o pravdě, na základě odlišných výpovědí.
- Tuto teorii neuplatníme na samostatný výrok, pouze na skupinu výroků.
- Uplatňuje se hlavně pro deduktivní vědy (matematika, logika) + doplňkové kritérium
i pro empirické
Jaký je vztah mezi 1. a 2. teorií pravdy?
když je pravdivé korespondenční poznání, nemůže být koherence nepravdivá
kriterium nerozpornosti z povahy světa, ve kterém se nacházím
( Konsensuální teorie pravdy (konsensus - pravda)
- Užívá kriterium souhlasu poznávajících subjektů.
- Pravdivé je to, na čem se dohodneme, musí být spojeno se svobodnou výměnou názorů.
- Poznávající vypovídají odlišné poznatky o věci => po čase zkoumání se jejich názory sbližují a dojde ke shodě
- Kriterium pravdivosti = přibližování se ke shodě mezi všemi kompetentními účastníky.
-Když se rozcházíme od konsensu, tak se více hádáme. Když se blížíme shodě, pravdě, tak se více shodujeme. Dá se říci, že to je pokračování KTP.
- Musí se stanovit pravidla, za kterých bude dialog probíhat:
posluchač musí umět naslouchat, být tolerantní
ten, kdo mluví, musí být kompetentní, mluvit srozumitelně a vyvarovat se polopravd
argumentace (věcně, logicky)
nesmí hrát roli osobní spory
účastníci musí být v rovnoprávném postavení (mít stejné podmínky k projevu, délka..)
rozdíl způsobu mluvy s dětmi, dospělými a v ohledu na prostředí
musíme se vyjadřovat srozumitelně, aby nás posluchač pochopil a byl schopen reagovat
Jaký je vztah mezi 1. a 3. teorií pravdy?
prostřednictvím dialogu se přibližují ke korespondenční teorii pravdy
( Pragmatická teorie pravdy - užívá kritérium užitečnosti
- Amerika 19.století = Pragmatismus
- vztah poznatku k praktickému (užitečnému) jednání
- nemůžeme rozhodnout hned o pravdivosti poznatku
Za pravdivé můžeme označit ty poznatky, které se v budoucnu prakticky osvědčí a zpětně se rozhodne, že jsou poznatky pravdivé
- je důležité slovo užitek => tato teorie pravdy se uplatňuje pro jednání – praktické, technické
- Nechápe pravdu jako myšlení ve skutečnosti, ale postupuje tyto poznatky k praktičnosti a hodnocení nechává na budoucnosti.
- Tuto teorii bychom měli užívat pouze ve vztahu k vlastní užitečnosti, ne k ostatním lidem.
Jaký je vztah mezi 1. a 4. teorií pravdy?
poznání musí splňovat kriterium adekvátnosti, aby nám úspěšně pomohlo řešit praktické problémy
pragmatická teorie pravdy musí vycházet z pravdivé korespondenční pravdy
Pravda jako mravní hodnota:

Pravda = původ v Palestině => co je věrohodné, spolehlivé, poskytuje jistotu
- týká se i toho, co prožíváme a konáme
Starý zákon
Kdo následuje člověka, který se řídí pravdou, ten v životě nesejde na špatnou cestu.
„Život člověka byl svědectvím pravdy“ – je možné tomu svědectví věřit
„Soudce, který soudil podle pravdy“ – pravda je schopna vyřešit a napravit vztahy mezi lidmi, které narušil spor
Bible - Pravda jako cesta, jak napravit porušené lidské vztahy.
3 vztahy k pravdě:
O Sokratovi „Pevné spojení bytosti s pravdou“ => žít bez pravdy nemá smysl
problém zříci se toho, co doposud dělal
řídil se pravdou ve svém životě = jednotná osobnost
byl obviněn, že rozhovory kazí mládež
hrozila mu smrt a on se přesto rozhodl, že pravda je důležitější než fyzická existence
O zelináři „Rozštěpená osobnost“
zelinář za socialismu má povinnost vyvěsit plakát na oslavu Říjnové revoluce do výlohy
on však ví, že tam musí dát okurky a kedlubny a ne plakát (to je pravda)
zelinář ví, že je to hloupost, ale když tam plakát nedá, může přijít o místo
plakát vyvěsí i přes svůj nesouhlas (ví, co je pravda, ale není schopen se svým poznáním řídit)
není jednota mezi tím, co dělá a říká
nevadí mu, že jeho praktické jednání neodpovídá pravdě (lidé se dříve báli říkat pravdu na veřejnosti, ačkoliv byla důležitá)
představuje rozporuplný vztah k pravdě
O Švejkovi „Pravda není důležitá hodnota, jde mu jen o to přežít.“ (může pravdu zneužít)
pravda nemá hodnotu sama o sobě, nejdůležitější je zachování fyzické existence
Dnes již nejsme pro náš vztah k pravdě zavíráni, lidé si pravdu přizpůsobují => prospěch
Život v pravdě je důležitý => jsme si pak sami sobě věrni.(většina lidí dnes v roli zelináře)
Současné poznání
Současné vědění je roztříštěné, člověk se zaměřuje na dílčí oblast (výsek) skutečnosti, což je vědecká disciplína => přibývá specializace => úkolem vědce je podat předpověď o oblasti, kterou zkoumá.
Ve starověkém Řecku byla situace opačná. Smyslem univerzit bylo získat celistvé vědění, chápání celku. Univerzitní vzdělání byla jednota a celistvost. Řekové založili filozofii a vědu. Smyslem poznání bylo poznání celku. Samostatné vědecké disciplíny vznikly až po oddělení od filozofie. Dnes se téma celku ztratilo.
Praktický pohled na svět
- znalosti nás zajímají, proto abychom s jejich pomocí mohli řešit jiné problémy. Chceme prakticky využít věci, události a procesy. Tento pohled je pro nás omezením. Tvoří z nás lidi, kteří vidí skutečnost pouze jednostranně. Dříve se člověk zajímal i o to, jaké jsou věci samy o sobě, nezávisle na využití člověka.
Teoretický pohled na svět
- zajímá nás, jaké jsou věci sami o sobě, jaká je povaha věcí
Vědecká explanace
Vědecká explikace:
Metoda zaměřená na logickou rekonstrukci vysvětlení nebo pochopení určitého jevu nebo procesu.
Explanans:
podává výklad určitého jevu a patří k němu věty, které stanoví určité výchozí podmínky zkoumaného jevu a obsahuje věty, které vyjadřují obecné zákonitosti
děj nastal dějem zákonitostí za předem stanovených podmínek (výchozích podmínek)
např. vysvětlení Archimédova zákona = voda, dřevo
odpověď na otázku: Proč určitý jev nastal?
Hypotéza:
Jeden z možných vysvětlení určitého souboru faktů, možnost více hypotéz. Formulujeme ji proto, abychom ji na základě smyslové zkušenosti/experimentu potvrdili nebo vyvrátili.
přijata - stává se teorií,
- podáním důkazu, že vysvětlení odpovídá faktu a je vyloučeno vysvětlení jiné
korigována (poopravena)
odmítnuta
Př.: Při pozorování Neptunu zjistili, že se nepohybuje tak, jak se má pohybovat podle Keplera. Hypotéza 1 z možných vysvětlení. 1 z možných hypotéz: nepravidelnosti jsou dány gravit. silami tělesa, které se pohybuje blízko planety Neptun. Když astronomové objevili Pluto – potvrdili tím hypotézu a ta se stala teorií.
Teorie:
Jednotný, bezesporný a zdůvodněný systém obecných výroků podávající vysvětlení i predikaci určitých jevů.
Vědecký zákon:
Je obecné tvrzení o podstatných a stále se opakujících vztazích mezi jevy, které nám umožní předvídat a vysvětlovat zkoumané jevy
Věda nejen popisuje, ale podává i vysvětlení.
Vědecký pokus (experiment):
Námi pozorovaný jev, vytváříme jej – regulujeme, uspořádáme, aby to bylo pro nás výhodné, není pozorování za normálních, výhodných a kontrolovatelných přírodních podmínek.
Co je to filosofie - význam pojmu, rozvinout definici filozofie porozuměním
- najít odlišnou definici filozofie a vyložit ji