přednáška 3

vol – vyčnívá nad pokožku, končí hrotem
chlupový kořen – je vrostlý do kůže, uložen v chlupovém váčku a na konci přechází v chlupové cibulky
skladba mikroskopicky
dřeň chlupu – z 1nebo více řad nezrohovatělých kubických nebo cylindrických buněk se zbytky jader, s tukovými kapénkami a se zrnky pigmentu
kůra chlupa – hlavní buněčná vrstva chlupu, dodává mu pevnost a celkový charakter, v buňkách je pigment
chlupová kutikula – kryje povrch chlupu v podobě tenké blanky, která tvoří zrohovatělé buňky bez jádra a pigmentu
druhy chlupů
krycí chlupy – silné a dlouhé, vždy obsahují dřeň, podle délky se dělí na delší – vůdčí a kratší – pesíky (u kopytníků se nevyskytují)
chlupy podsady – tenké a jemné bez dřeně anebo jen s malými zbytky, u ovcí se označují jako vlnovlasy
vlasiny – žíně – liší se svou délkou, tloušťkou a druhově nebo pleměnně zbarvením, vyytvářejí – hřívu, kštici, rousy, ocasní žíně
štětiny – jsou dlouhé a tlusté pesíkovitého typu, jejich cibulky jsou až v podkoží, patří sem chlupy prasete, řasy, ušní chloupky, nosní chloupky, bradová štětka
hmatové chlupy – výrazně delší a tlustší než krycí chlupy, zřetelně vyčnívají nad ostatní chlupy okolí, kořen chlupů je obalen množstvím cév, ve vazivovém obalu je mnoho nervových zakončení
17. Pazneht, kopyto spárek
Pazneht
prstový orgán konce 3.a4.prstu, skládá se z rohového pouzdra, a v něm uzavřených orgánů
kostra paznehtu – tvoří jí paznehtní kost, distální konec korunkové kosti a sezamská kost. Mezičlánkový kloub je zpevněný postranními a dorzálními vazy, pomocí vazů je připevněna I sezamská kost, mazový váček je uložen pod úponovou šlachou hlubokého ohybače prstu v úrovni sezamské kosti
prstový polštář – podkoží na konci prstu, je na patkové ploše paznehtní kosti – pružná patka paznehtu, je složen z kolagenního a elastického vaziva, je obalen škárou a rohovým pouzdrem
škára paznehtu – srůstá s okosticí distálního článku prstu, v úrovni paznehtní patky je podložena podkožním vazivem, škára vytváří rohovinu, z níž se formuje rohové pouzdro, podle utváření povrchu – bradavková a lístková škára, podle uložení dělíme 5úseků
škára obruby – na přechodu kůže do paznehtu, na povrchu má jemné bradavky
škára orunky – distálně od škáry obruby, vyrůstá z ní střední vrstva rohové stěny
škára stěny – má asi 1400šk.lístků, produkují měkkou bělavou rohovinu, vytvářející bílou čáru
škára chodidla – má bradavky, produkující rohovinu chodidla
škára polštáře – pokrývá podkožní vazivo prstového polštáře
rohové pouzdro paznehtu – skládá se z roh.stěny,chodidla a patky
rohová stěna – má 3vrstvy vnější vrstvu, střední vrstvu-pokožka korunky a vnitřní vrstva, rohová stěna je nejtlustší na dorzální ploše pouzdra, dozadu se ztenčuje
rohové chodidlo – tvoří pokožkové rourky, které v souhrnu vytvářejí neobyčejně tvrdou pokožku chodidla
rohová patka – pokrývá jako tvrdá rourkovitá rohovina škáru polštáře, mezi 3.a4.prstem se nachází mezipaznehtní zářez, pod pokožkou mediální plochy prstů je tukový polštář-snižuje tření
ovce mají stejnou stavbu jako u skotu, v mezipaznehtním zářezu je žlázka produkující maz
Špárek
je prstový orgán konce 3.a4.prstu prasete a má podobnou stavbu jako pazneht
pašpárek je prstový orgán 2.a5.prstu prasete, je menší, ale stavbu má stejnou
Kopyto
prstový orgán lichokopytníků
skladba je skoro stejná jako u pazneht, kopyto je složitější
má polokruhovitý tvar a asi 2x větší než pazneht
kostra kopyta – tvoří ji mohutná kopytní kost, kladka korunkové kosti a sezamská kost kopytní kosti, pravá a levá kopytní chrupavka – nasedají na větve kopytní kosti,
distální mezičlánkový kloub, šlachy ohybače a natahovače prstu a stejně I mazový váček jsou součástí kopyta
podkoží – je na zadní chodidlové ploše kosti zformováno ve vazivovou střelku – její ramena spolu s chrupavkami tlumí nárazy při došlapování
škára kopyta – člení se na škáru obruby, korunky, stěny, chodidla a střelky
rohové pouzdro – rohová stěna, rohové chodidlo – je v tu střelka, její ramena přecházejí v rohové patky, přes ně jdou na povrch vývody klubíčkových žláz, jejichž sekret dodává rohovině charakt.zápach a způsobuje její pružnost
18. Mléčná žláza krávy
výběrem byl vyšlechtěn v mohutný orgán
leží na spodině břicha ve stydké krajině, zasahuje až k pupku, mezinoží
mezivemennou brázdou je rozděleno na levou a pravou polovinu, pak dál mělčími příčnými brázdami, je rozděleny na přední a zadní čtvrtky, zakončené ventrálně struky
přední jsou menší než zadní
může mít I např.protáhlý, plochý nebo nerovnoměrný tvar – to je ale nežádoucí
vemeno je porostlé tenkou kůží s jemnými chlupy a mazovými žlázami, na strucích je kůže tlustší, neodtažitelná a bezchlupá
podstatou každé čtvrtky je žláznaté těleso, na povrchu je obaleno tukovým polštářem vemene
závěsné ústrojí
jako velmi hmotný orgán je zavěšen pomocí dvou mediálních a dvou laterálních listů
mediální listy jsou silné blány z klagenního a elastického vaziva
laterální listy jsou tenčí a oddělují se od žluté břišní povázky při laterálních okrajích vemene
od laterálních a mediálních listů závěsného ústrojí I od žluté břišní povázky se dále odštěpuje sekundárními listy – zasahují různě hluboko do žláznatých těles vemene a rozdělují je tak neúplně na několik plochých, ze stran oploštělých laloků
z vnitřní strany proniká do vemene množství vazivových přepážek – sept, která tvoří vmezeřené – intersticiální vazivo neboli vazivové stroma žlázy, vazivo poutá všechny lalůčky žlázového parenchymu a probíhají v něm vývodné cesty vemene, krevní a mízní cévy a nervy
stavbá žláznatého tělesa
hlavní a nejdůležitější součástí každé čtvrtky je žlázový parenchym, je složen z hodně lalůčků, ty jsou složeny z několika menších primárních lalůčků, uprostřed každého prim.lalůčku se nachází úzký kanálek, nitrolalůčkový – intralobulární vývod. Do nitrolalůčkového vývodu se otevírá pomocí krátkých sekrečních tubulů 100-200sekrečních alveolů, v nichž se tvoří mléko. V množství laktace je jejich množství obrovské
při vyměšování mléka se uplatňují 2zk.typy sekrece – meokrinní a apokrinní
vývodné cesty vemene
mléko ze všech alveolů a tubulů jednotlivých primárních lalůčků odvádějí tenkostěnné nitrolalůčkové vývody, po výstupu z primárních lalůčků odvádějí tenkostěnné mezilalůčkové vývody, které postupným sléváním přecházíjí do ještě silnějších mlékovodů, jejich dalším spojováním vznikne nakonec 8-15hl.vlékovodů, vyúsťují do mlékojemu
mlékojem – mléčná cisterna – dutina o objemu 0,5-2,5l kde se mléko shromažďuje před vydojením nebo vysátím, navenek se mlékojem otevírá úzkým 8-12mm dlouhým strukovým kanálkem, je uzavřen smrštěním kruhového svěrače
struk
každá čtvrtka vemene je ventrálně zakončena strukem, většinou bývají vepředu delší než vzadu
mohou mít různý tvar
cévní zásobení a inervace vemene
hl.tepenným kmenem, který pro mléčnou žlázu přivádí okysličenou a živinami bohatou krev, je zevní stydká tepna – vystupuje tříselným kanálem na bázi vemene a zde vydává několik větví, z nich nejvýznamnější jsou přední a zadní vemenná tepna
odvod okysličené krve z vemene krávy obstarává hlavně zevní stydká žíla, druhou významnou je kaudální povrchová nadbříšková žíla – mléčná žíla
hlavními regionálními uzlinami, které kontrolují veškerou mízu z vemene, jsou nadvemenné mízní uzliny, pro každou polovinu vemene jsou nejčasteji vyvinuty dvě, u 60% jsou vyvinuty ještě nitrovemenné mízní uzliny
mléčné nervy inervují celkem 4nervy, a to kyčelněbřišní a kyčelnětříselný nerv, dále pohlavněstehenní a větev stydkého nervu
senzitivní vlákna přivádějí vzruchy z vemene do ústředního nerstva a začínají receptory, hojnými zejména ve stěně struků, ve sliznici mlékojemu a mlékovodů a částečně I v intersiciu žláznatého tělesa
autonomní nervová vlákna – vedou vzruchy z centrálního nerstva a přicházejí do mléčné žlázy hlavně podél tepen, inervují jednak hl.svalovinu cév, jednak buňky sekrečního epitelu, dále košíčkové buňky a hladkosvalové buňky svěračů vývodných cest
19. Morfologické rozdíly na mléčné žláze hospodářských zvířat
20. Kostra hlavy a trupu ptáků
některé znaky má podobné s plazy – utváření dolní čelisti a její skloubení s lebkou, obdobné je I uložení oka
lebeční kosti
tvoří ochranný obal pro mozek a většiny smyslových ústrojí
týlní kost – obklopuje velký týlní otvor a pro skloubení s páteří má na rozdíl od savců vyvinutý jen 1 týlní hrbol
klínová kost – tvoří převážnou část spodiny lebky
čichová kost – účastní se na tvorbě meziočnicové přepázky a navazuje na nosní přepážku
temenní kosti – tvoří lebeční klenbu
čelní kosti – rozhranní mezi očnicí a nosní dutinou
slzná kost – tenká párová kost, spojuje čelní a nosní kosti
spánkové kosti – ohraničují laterálně lebeční dutinu a očnici
obličejové kosti
charakteristickou částí je zobák, podklad tvoří dolní čelisti, vzniklé srůstem několika kostí, pro horní zobák – předčelist, která srůstá s čelistí a nosními kostmi
nosní kosti – ohraničují dorzálně a laterálně nosní dutinu
předčelist – tvoří hlavní podklad horního zobáku a srůstá s čelistí a nosními kostmi
čelist – dotváří horní zobák
patrové kosti – tvoří ploténky, srůstají s křídlatými kostmi
jařmová kost – srůstá s výběžkem čelisti a kaudálně pomocí další tenké kosti se kloubí se čtyřbokou kostí
čtyřboká kost – shoduje se s kovadlinkou ve středním uchu savců, tvar umožňuje kloubní spojení se spánkovou kostí, dolní čelistí, patrovou kostí a s jařmovým obloukem
dolní čelist – vznikla na každé straně srůstem 6ti kostí
jazylka - ptáků se skládá z několika kostí, základ tvoří nitrojazyčná kost
Kostra trupu
Páteř
základní stavba je podobná jako u všech obratlovců, u ptáků dochází ke srůstu některých úseků páteře a k pneumatizaci obratlů,
volné pohyblivé obratle jsou jen na krku, částečně pohyblivé jsou I první hrudní obratle a střední ocasní obratle
krční obratle – u hrabavých 7 a vruzobých 9, u kura a krocana 2.-5.obratel srůstá v zádovou kost, 6.obratel je volný a 7.srůstá s bedrokřížovou kostí
bedrokřížová kost – synsakrum vzniká srůstem posledních hrudních, bederních, křížových a prvních 3-7 ocasních obratlů
ocasní obratle – kraniální srostly s bedrokřížovou kostí, střední jsou volné a pohyblivé a kaudální ocasní obratle již emryonálně srůstají v kostrční kost – slouží k odstupu svalů a ocasních per
Žebra
u hrabavých 7 u vrubozobých 9 párů žeber,
obratlový úsek – kloubí se s páteří
hrudní úsek – je analogický žeberním chrupavkám, je kloubně spojen s hrudní kostí
u většiny žeber se na obratlovém úseku nachází háčkovitý výběžek – slouží ke zpevnění hrudníku
Hrudní kost
tvoří pevnou ochranu pro více než polovinu tělní dutiny
tělo – podoba ploché desky, z kraniálního konce vybíhá hrudní trn – po jeho stranách se kloubí zobcovitá kost
po stranách hrudní kosti jsou kloubní jamky pro skloubení s hrudními úseky žeber, ventrálně z těla vystupuje hřeben hrudní kosti (kýl), slouží k úponu mohutných prsních svalů
21. Kostra křídla a pánevní končetiny ptáků
kostra křídla
pažní kost – je dlouhá, esovitě prohnutá a plně pneumatizovaná kost, kloubní hlavice umožňuje rotaci kosti v ramenním kloubu, distální konec pažní kosti se kloubí v loketním kloubu s předloketními kostmi
předloketní kosti – tvoří je tenká, kraniálně obrácená vřetenní kost a silnější, mírně prohnutá loketní kost, obě jsou pevně skloubeny a odděluje je zřetelná štěrbina, vyplněná vyzivovou blánou
zápěstní kosti – po skončení osifikace zredukovány na dvě kůstky, vřetenní zápěstní kost se kloubí s dvěma předloketnmi kostmi. Loketní zápěstní kost tvoří pohyblivý kloub pouze s loketní kostí, zbývající zápěstní kůstky srůstají s proximálním koncem záprstí, - karpometakarpus
kostra záprstí – spolu s kostmi prstů je oporou pro primární letky, kostní podklad tvoří silnější a rovná velká záprstní kost
kostra prstů
u dospělých ptáků jsou vyvinuty jen 3 rudimentální prsty, na proximálním konci záprstí se kloubí v křidélkový prst. Velký prst má také 2články, zatímco malý prst má jen 1 článek
kostra pánevní končetiny
spojení pánevní končetiny s trupem je u ptáků pevné
pánev – chrání velkou část tělní dutiny, umožňuje úpon svalů a slouží jako opora při chůzi
kyčelní kost – nejmohutnější kostí pánve a s druhostrannou uzavírají mezi sebou synakrum. Tělo kyčelní kosti spolu s ostatními kostmi vytvářejí kloubní jamku pro skloubení s hlavicí stehenní kosti v kyčelním kloubu. Plochá sedací kost vyplňuje trojúhelníkový prostorr mezi sedací a stydkou kostí stydká kost je tenká, vroubí okraj sedací kosti, mezi oběma se nachází ucpaný otvor
stehenní kost – dlouhá rourovitá kost, je kratší než holenní kost, distální konec se kloubí s holenní a lýtkovou kostí v kolenním kloubu, který vyplňuje čéška, nerovnosti vyrovnávají 2menisky
bércové kosti – tvoří dlouhá holenní kost a tyčinkovitá lýtková kost. Hleznový kloub je jednoduchý, protože proximální řada hlezna sroste s holenní kostí v tibiotarzus a distální řada s kostmi nártu – tarzometatarzus
kostra nártu – tvoří jen nártní kost
kostra prstů – naši ptáci mají zpravidla na běháku 4 prsty, nejkratší je první prst- je obrácen dozadu a kloubí se s rudimentem první nártní kosti. Druhý prst má 3články, třetí 4, čtvrtý 5
klouby mezi jednotlivými prstními články umožňují přizpůsobovat se nerovnostem půdy
u vrubozobých jsou napnuty mezi prsty meziprstní blány
22. Rozdíly trávicí a dýchací soustavy savců a ptáků
u ptáků se vyvíjí zobák – horní pohyblivý
jazyk je trojboký
spojení hltanu se žláznatým žaludkem umožňuje jícen, před vstupem do hrudníku se jícen hrabavých ptáků vychlípí ve vakovité vole, jeho sliznice je bez žláz
svalnatý žaludek – vřetenovitý, silnostěnný a málo roztažitelný orgán, leží nad játry mezi jícnem a svalnatým žaludkem
svalnatý žaludek – má diskovitý tvar a vyvinul se postupným zmnožením kruhové svaloviny ve dva páry svalů, má silnou hladkou svalovinu
střevo je mnohem delší
tenké střevo – je delší než tlusté – dvanáctník, lačník, kyčelník
tlusté střevo – slepá střeva, konečník, kloaka – společný orgán trávicího, močového a pohlavního ústrojí, dělí se na koprodeum-shromažďování výkalů, kaudálně následuje urodeum, nakonec proktodeum
dýchací soustava
je přizpůsobeno především letovým I hlasovým schopnostem, vzduch z nosní ditiny a hltanu prochází hrtanem, dále průdušnicí do zpěvného hrtanu, kde vznikají hlasové projevy,
málo roztažitelné tubulózní plíce zajišťují výměnu plynů, zatímco na ně navazující tenkostěnné vzdušné vaky zabezpečují plicní ventilaci
nosní dutiny – málo prostorné, nozdry leží na kořeni zobáku
hrtan – má zjednodušenou stavbu, z chrupavek jen konvicovitá a prstencovitá
syrinx – zpěvný hrtan – přdstavuje hlasové ústrojí ptáků, uložené v hrudní dutině v místě bifurkace průdušnice, na jeho stavbě se podílejí poslední prstence průdušnice a první prstenec hlavních průdušek, které splývají v bubínek. Funkci hlasivek převzaly bubínkové blány, které jsou aktivovány svalovinou
plíce
k výměně plynů dochází v nejjemnějších větvích rozsáhlé sítě průdušek, do každé plíce přivádí vzduch hlavní průduška
jsou uložené na stropě hrudníku, vtlačují se mezi žebra
vzdušné vaky
jsou tenké blanité vychlípeniny stěny sekundárních průdušek
představují měchy, které kompenzují malou kapacitu plic, odpařováním vody při dýchání nahrazjí potní žlázy a pomáhají při ovládání těžiště těla za letu
klíční vzdušný vak, krční vzdušné vaky, přední hrudní vzdušné vaky, zadní hrudní vzdušné vaky, břišní vzdušné vaky
23. Pohlavní ústrojí ptáků
Samčí pohlavní soustava
Varlata – na stropě tělní dutiny v místě jejich embryonálního vzniku při kraniálním konci ledvin
velikost závisí na ročním období
parenchym není narozdíl od savců rozdělen na lalůčky
semenotvorné kanálky se široce rozvětvují v prostornou síť
Nadvarle – tvoří plochý útvar při dorzolaterálním okraji varlete
spermie procházejí vývodnými kanálky do vývodu nadvarlete
Chámovody – pokračování vývodu nadvarlete, směrem ke kloace zesilují a zvětšují své kličky
Kopulační orgán – u housera je, krocana a kouhouta rudimentální a u holuba není vůbec
funkčně slouží jen ke kopulaci
Samičí pohlavní soustava
je vyvinut pouze levostranný vaječník a vejcovod
vaječník – leží pod stropem tělní dutiny, ventrálně od aorty a zadní dutě žíly
v době snášky zvětší mnohokrát svůj objem
zralý folikul obsahuje ovocyt, ten v době ovulace prodělává ještě zrací dělení a vzniká vajíčko – ovum, na povrchu zralého folikulu je uprostřed úzký pruh – stigma, místo s tenčí stěnou, bez cév, kde dochází k prasknutí folikulu
vejcovod – v době snášky – dlouhá, tlustostěnná trubice s mnoha kličkami a ústí do urodea kloaky
má 5 částí – infundibulum(nálevka), magnum(bílkotvorná část), istbmus(krček), uterus(děloha) a vagina(pochva)
24. Ptačí vejce
je složeno ze žloutku, bílku, podskořápkových blan a skořápky
žloutek – na povrchu má jemnou blanku – vitelinní membránu
skládá se z koncentricky uspořádaných vrstev světlého a tmavého žloutku. Světlý žloutek – bohatší na vodu a bílkoviny. Tmavý žloutek – více žloutkových zrn
místo, kde je uloženo jádro buňky s okolní cytoplazmou, se nazývá animální pól, pod ním se vytváří světlý žloutek stopkovitý útvar, zvaný latebra, sahá až ke středu žloutku – první výživuvyvíjejícho se zárodku. Světlý žloutek latebry má nižší měrnou hmotnost , a proto se žloutek ve vejci vždy otáčí svým animálním pólem nahoru
bílek – kolem žloutku, ve vrstvách, na vitelinní membránu přiléhá vrstva nejhustšího bílku – chalázový bílek,
směrem k pólům vytváří poutka – chalázy- představují stočené provazce hustého bílku, umožňují otáčení žloutku v podélné ose vejce a současně udržují žloutek ve středu vejce
podskořápkové blány – obalují bílek
zevní blána je tlustší, je pevně připojena ke skořápce,
mezi oběma blánami vzniká po snesení vzducová komůrka
skořápka – produktem žláz dělohy a tvoří pevný obal vejce
má dvě vrstvy – bradavkovou a houbovitou vrstvu
na povrchu skořápky je zaschlý hlen - kutikula