přednáška 2

ýšky; 75-90 % hmotnosti; vertikální pohyby – hydrometeory; vzduchové hmoty –
fronty; západní přenos vzduchu; trysková proudění (jet stream)
tropopauza (mocnost do 1,5 km, inverze – vzestup teploty, izotermie – nemění se,
narušení v oblasti jet streamu)
stratosféra – do 50-55 km, spodní část – téměř izotermie, od 25 km vzestup teploty
(pohlcování záření O
3
); nepatrný obsah vodní páry; perleťová oblaka
stratopauza
mezosféra – do 80-85 km; pokles teploty na -100ºC; stříbřitá (světélkující) oblaka
mezopauza
termosféra – prudký růst teploty (vysoká kinetická energie částic); polární záře
exosféra – nad 800 km; únik částic do meziplanetárního prostoru; zóny uchvácené
radiace; sahá do 20 až 40 tisíc km
ionosféra – část atmosféry od svrchní mezosféry, kde dochází k inonizaci vzduchu;
působení korpuskulárního a UV záření – ionty (kladně a záporně nabité částice);
9
vodivost plynů – zóny D (60-80 km), E (100-120 km), F1 (180-200 km), F2 (300-
400 km) – šíření radiových vln

• dělení atmosféry podle interakce aktivního povrchu a atmosféry:
a) planetární mezní vrstva – do 1,5 km; pohyb vzduchu ovlivňován aktivním povrchem
a turbulentním třením; vyjádřen denní chod meteorologických prvků (přízemní vrstva
atmosféry, též Prandtlova – do 50 -100 m)
b) volná atmosféra – od 1,5 km výše; neprojevuje se vliv aktivního povrchu, turbulentní
tření lze zanedbat

2.3 OZON A JEHO ZMĚNY V ATMOSFÉŘE

• ozon – zapáchající plyn vznikající při elektrických výbojích v atmosféře (C. F. Schönbein
– 1840)

2.3.1 Přirozená rovnováha ozonu v atmosféře
• stopový plyn, tvořený 3 atomárními kyslíky (O
3
)
• 90 % ve stratosféře, asi 3/4 v 15-30 km – ozonosféra
• měření spektrofotometrem
• Dobsonovy jednotky (DU) – celkové množství O
3
ve vertikálním sloupci o základně 1 cm
2

(100 DU odpovídá při normálním tlaku a teplotě vzduchu 298 K vrstva O
3
o tloušťce 1
mm)
• geografické rozložení: růst koncentrací od minim v oblasti rovníku (cca 250 DU)
k maximům na 60º z.š. (cca 400 DU), odtud pokles k pólům, koncentrace v Arktidě vyšší
než v Antarktidě
• roční chod: maximum na jaře, minimum na podzim

• vznik a zánik O
3
– Chapmanova teorie:
Vznik:
UV-záření o λ < 242 nm – disociace kyslíku: O
2
+ hν → 2O
reakce atomárního a molekulárního kyslíku: O + O
2
+ M → O
3
+ M
Zánik:
disociace O
3
zářením s λ < 242 nm: O
3
+ hν → O + O
2
, popř.
reakce O
3
s atomárním kyslíkem: O
3
+ O → O
2
+ O
2
katalytické reakce: O
3
+ X → OX + O
2
OX + O → X + O
2
katalyzátory:
radikály dusíku NO
x
(NO, NO
2
)
10
– 70 % v 15-35 km
radikály vodíku HO
x
(HO, HO
2
)
– 70 % nad 50 km

2.3.2 Ozonová díra a její příčiny

Stratosférický ozon:
• ozonová díra – drastický úbytek celkového ozonu, pozorovaný v Antarktidě v září-říjnu
v porovnání se situací z konce 70.