etologie a welfare ovci a koz

běhnout úspěšně, musí k ní dojít co nejdříve po porodu u koz a určitě v době 1. kritické hodiny po porodu u
ovcí. Jehně či kůzle, které má být adoptováno, je nutné před přemístěním na adopci potřít zbytky plodových
obalů a smíchat s vlastními mláďaty ovce či kozy. Odborné mechanické podráždění krčku dělohy též pomáhá
uvěřit bahnici, že podstrčené mládě se narodilo právě jí. Jakmile se podařil navázat kontakt mezi matkou a
podstrčeným mládětem – matka začala mládě olizovat, došlo k vytvoření mateřského pouta a matka přijala
cizí mládě za své. Křížová adopce a péče o mláďata jiného druhu pomáhá etologům zjistit, které formy
chování zvířat jsou vrozené (mládě je projevuje, i když je odchováno jedinci jiného druhu) a které jsou
naučené (mládě je opakuje po příslušnících adoptivního druhu). Adopce a křížový odchov mají i svá
ekonomická pozitiva, mohou se využít např. při odchovu mláďat matkou, která svá mláďata ztratila při
porodu. Rozvoj vzájemných vztahů mezi matkou začíná olizováním, pokračuje pachovým rozeznáváním
přední a zadní části těla mláděte a vizuálním – barevným rozeznáváním specifických částí těla. Vědci zjistili,
že když odebrali mláďata ovcím a natřeli jim různé části těla načerno, ovce odmítaly pouze tato nabarvená
jehňata. U kůzlat se hlasový projev mění do věku 4 dnů, a proto matky kozy nerozeznávají do této doby
mláďata podle hlasu. S rostoucím věkem se vzájemné hlasové rozpoznávání matek a mláďat zvyšuje. Matka
mláďata volá hlavně ke krmení. Když má matka dvojčata, začne je krmit jen v případě, že obě jsou u ní
najednou. Nikdy nekrmí jen jedno mládě bez toho, aby druhé nedostalo svoji dávku mléka. S postupem času
se frekvence kojení snižuje a matka zabraňuje mláďatům v přístupu k vemeni, avšak k této fázi v současnosti
nedochází, neboť mláďata bývají mnohem dříve odstavena farmářem.

Chování mláďat
Mezi kůzlaty a jehňaty existuje jeden výrazný rozdíl v chování. Zatímco jehňata neustále následují svoji
matku při pasení (říkáme jim „následníci“), kůzlata na určitém stupni vývoje nechá matka ukryta ve vysoké
trávě nebo na vhodném místě, dokud se pase. Koza nechává často kůzlata ležet osamoceně v trávě 1–8 hodin,
sama se pase v okolí. Pokud zavětří nebezpečí, ohlásí se zvláštním vibrujícím hlasem. Mláďata na poplašné
volání zareagují tzv. zamrznutím, což je tiché, nehybné, přikrčené ležení v trávě, které komplikuje predátorovi
jejich vyhledání a napadení. Fáze ukrývání trvá u různých plemen koz od 3 dnů až po několik týdnů.
Kůzlata a jehňata jsou již od raného věku hravá. Od poměrně raného věku pozorujeme odlišné formy hravého
chování v závislosti na pohlaví. Zatímco samečkové si nejčastěji „hrají“ na vzájemné souboje, samičky se
honí a při honění dělají rotační pohyby.

Ochrana před predátory
Divoké ovce mají velmi silné antipredátorské chování, jsou velmi opatrné. Mají velkou tendenci se rychle
shlukovat do stáda a výrazně vyvinuté únikové reakce. Avšak ovce matka je schopna se postavit i menším
masožravcům a ochránit svá mláďata.
I přes staletý vývoj domestikace ovce domácí má tato ovce stále velmi silné antipredátorské chování, ať již
vůči divoce žijícím zvířatům, pasteveckým psům, či člověku. Ovce velmi dobře rozeznají cizí osoby od
pastýřů, pastevecké psy od psů cizích a jiné potenciální predátory. Reagují rozdílnou únikovou oblastí, tedy
vzdáleností, na kterou k sobě pustí osoby a nebo zvířata, která by je mohla ohrozit.
Lehčí plemena ovcí mají silněji vyvinuté antipredátorské chování než těžší plemena ovcí. Alarmující pozice
ovce, která zaregistrovala nebezpečí, tvoří vzpřímená hlava s nataženým krkem a rychlý pohyb krátkými
rychlými kroky. Když nebezpečí zaregistruje koza, signalizuje ho vysokým nosovým hlasem a dupnutím
4
jednou končetinou. Přiblíží-li se predátor, kozy poruší stádo a unikají jednotlivě na všechny strany. Proto je
těžší udržet stádo koz pospolu, neboť nemají v době ohrožení tak vyvinutý stádový reflex jako ovce.

Welfare v chovech ovcí a koz
V přirozených podmínkách často trpí extrémními výkyvy teploty, ve velkých stádech podvýživou, na mokrých
pastvách parazitickými onemocněními a bolestivou hnilobou paznehtů, často pozorujeme velmi intenzivní
kulhání až u 20 % stád ovcí.
Kozy jsou zase velmi citlivé na déšť, proto je nutné jim zabezpečit dostatečně velký přístřešek pro případ
nepříznivého počasí.
Kupírovaní, odrohování nebo kastrování jedinců ovcí a koz lze provádět jen v souladu se zákonem za ochranu
zvířat.
Úprava vzhledu nebo odstranění částí orgánů (zákrok na jazyce nebo jeho amputace, vrubování ušních boltců
za účelem označování, výžehy kůže ovcí a koz) se nesmí provádět.

Více o welfare ovcí a koz je uvedeno v hlavní části Etologie a welfare ovcí a koz.




CD Etologie a welfare hospodářských zvířat
Společnost pro zvířata – z. o. ČSOP
prosinec 2004