etologie a welfare ovci a koz

e možné pozorovat, že ovce v rámci
stáda vytvářejí malé klanové podskupiny, které žijí mírně oddělené od jiných skupinek na určitém teritoriu.
Každá skupina obsazuje svoji část svahu, na které se pase i další generace jejich potomků, kteří neopouštějí
dané teritorium za žádných okolností. Toto chování farmáři využívají při pasení, přičemž několik farmářů
může chovat desítky tisíc ovcí na hřebenech kopců několik roků bez ustájení, dojení, pouze s minimálně
zvýšenou péčí v období bahnění. Oddělení od stáda je pro ovce mimořádně velkým stresem. V těchto
případech extrémně vokalizují. U obou druhů extrém ohrožení ze strany predátorů a stádový reflex způsobuje,
že vzájemné individuální souboje ve stádě nejsou tak časté. Únikový postoj ovce při souboji vyjadřuje
snížením polohy hlavy, ohnutím a pokrčením krku. Skutečnost, že jednotlivé ovce a kozy si uvědomují své
nadřazené či podřízené postavení k vyzyvateli či oponentovi, naznačuje, že jednotlivě rozeznávají a rozlišují
sílu svých společníků ve stádě.
I když má zrak nepochybně důležitou úlohu při rozeznávání jedinců, ovce a kozy využívají větší měrou při
pasení čich. Předpokládá se, že právě čich jako velmi silně vyvinutý smysl sehrává významnou úlohu při
rozeznávání společníků ve stádě, ale hlavně při rozeznávání cizích zvířat. Ovce na pastvě obyčejně udržují
určitou vzdálenost mezi sebou navzájem. Tato vzdálenost (úniková cesta – osobní prostor) je různá mezi
jednotlivými plemeny ovcí. Např. u horských plemen ovcí je tato vzdálenost větší než u ovcí žijících na
rovinách. Stejně tak se vzájemné vzdálenosti zmenšují se zvyšující se kvalitou porostu. Např. na Skotské
pahorkatině si rodinná skupina monopolizuje část pahorku a udržuje odstup od jiné skupiny. V rámci každé
skupiny existuje několik individuálních ovcí, které méně dbají na dodržování vzdáleností mezi skupinami
navzájem a stejně tak jim nezáleží na udržování bližšího kontaktu se společníky z vlastní skupiny. Tyto
nejméně závislé ovce určují i pohyb celého stáda okolo pahorku, který mají obsazen. Během zimních měsíců
se ovce více shlukují, aby lépe udržely teplo. Podobně se shlukují kozy v horkém počasí, nemají-li možnost
schovat se do stínu, aby tak minimalizovaly povrch těla, který je vystaven přímému slunečnímu záření, a lépe
si tak udržely přirozenou tělesnou teplotu.

Pohlavní chování
Pohlavní chování je poměrně jednoduché s relativně se málo vyskytujícím rituálním chováním. Tak jako u
jiných hospodářských zvířat i u ovcí a koz je pohlavní chování řízeno farmářem. Kozy a ovce jsou sezonně
polyestrická zvířata s opakovaným estrem v jarním období. Mimo období páření jsou libida obou pohlaví
obvykle malá. Obvyklé opakování říje nastává každých 16,7 dne u ovcí a 20,6 dne u koz. Během říje, která
trvá průměrně 18–24 hodin, se zvyšuje pohybová aktivita. Přístupné samice se častěji hlasově projevují. Kozy
v říji si zvyknou na sebe vzájemně skákat, zatímco u ovcí je takovéto chování ojedinělé. Kozli a berani
rozeznávají kozy a ovce v říji nejčastěji čichovými vjemy. Samci očichávají moč samic a po zaregistrování
blížící se říje zůstanou v rigidním postoji se zdviženou hlavou a zdviženým pyskem asi 30 vteřin. Dochází
k vzájemnému očichávání genitálií. V případě ochoty samice, dojde ke krátké kopulaci.

Porod a mateřské chování
Gravidita u obou druhů trvá průměrně 149 dnů (138–159 dle plemenné příslušnosti či individuálně). Ovce a
kozy v době porodu opouštějí stádo, odcházejí rodit mimo něj. U ovcí trvá porod jednoho jehněte bez
komplikací (po uvolnění krčku dělohy) asi 15 minut. Matka vstává přibližně do jedné minuty po porodu. Zda
zkonzumuje porodní obaly, záleží na plemenné příslušnosti ovce. Matky okamžitě po porodu intenzivně
olizují své potomky. Kozy v prvních chvílích po porodu většinou velmi intenzivně olizují svá prvorozená
kůzlata, zatímco druhá – slabší mají tak šanci vyhledat cecek a napít se kolostra. Fáze olizování potomka,
která u ovcí trvá asi hodinu, umožní matce podrobně poznat své jehně a rozpoznat jej kdykoliv mezi ostatními
3
jehňaty. Když je jehně odejmuto v době této krátké periody, uvolní se mateřské pouto a po navrácení jehněte
ovci (6–12 hodin po odebrání) jej matka odmítne. Proces vytvoření mateřského pouta u koz je o mnoho kratší
a trvá několik krátkých minut. Olizování mokrého jehněte a nebo kůzlete velmi výrazně napomáhá snížení
tepelných ztrát z jeho těla, hlavně když již matka odstraní větší část z asi půl litru tekutiny z jeho srsti či vlny.
Kůzlata a jehňata jsou obyčejně v době porodu dobře fyziologicky vyvinutá a jsou do 15 minut po porodu
schopna se postavit. Většina jehňat a kůzlat je již v průběhu 1. hodiny života schopna se napít kolostra.

Přikládání jehňat a kůzlat náhradní matce (Cross-fostering)
Pod tímto pojmem rozumíme adopci kůzlat ovcemi nebo adopci jehňat kozami a péči o ně. Má-li adopce
pro