- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Seminárka
EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE
Hodnocení materiálu:
Popisek: Dobro a zlo
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálDobro a zlo
Lidské dějiny jsou poznamenány intenzivní touhou po stavu, který je v západní kultuře označován jako ráj nebo zlatý věk. Biblická tradice hovoří o prvním hříchu, který měl za následek vyhoštění z ráje. Od té doby je lidský život určován konáním dobra a zla.
Dobro a zlo obecně
Dobro a zlo jsou polární dvojicí dvou nejvyšších a nejobecnějších kategorií etiky. Dobro je v nejobecnějším slova smyslu to, co hodnotící subjekt hodnotí na jiném subjektu jako prospěšné a užitečné.
Historicky se výraz „dobro“ vyvinul jako zpodstatnění přídavného jména „dobrý“, které v důsledku dlouhého vývoje sahajícího až do středověku získalo mnoho významů. „Dobrý“ především znamená vhodný, schopný, způsobilý; důsledný znamenitý, řádný; potěšující, příjemný; krásný, dobrotivý, nápomocný, přiměřený. Specificky mravní význam se vyvinul nejspíš až po rozšíření křesťanství, zvláště přiřazením výrazu „dobrý“ k abstraktním mravním zákonům křesťanství. Z těchto významů se vyvinulo i „dobro“, které je tedy také mnohoznačným výrazem.
Zlo je něco, co škodí, zraňuje. Zlo rozlišujeme na :
• zlo metafyzické, které se ptá po podstatě zla a jako odpověď uvádí, že zlo jako nějaká podstata neexistuje; to, co my vnímáme jako zlo, je nedostatek dobra nebo jeho upnutí nesprávným směrem;
• zlo fyzické, což jsou například katastrofy, nemoci , války či násilí;
• zlo mravní, zlo v lidské svobodě; projevuje se tehdy, když člověk, který ví o svých povinnostech, závazcích vůči druhému i o mravním zákoně ve svém nitru, vědomě jedná proti nim a proti svému svědomí, jedná mravně zle; takové jednání narušuje vztahy i samotné lidství jednajícího, který se tak sám stává zlým.
Názorem zla je, že co je dobré pro mne, i když tím ubližuji druhým, je dobré a nikoliv zlé. Zlo nevěří na dobro ani na spravedlnost, ale je přesvědčeno o tom, že je oprávněným prostředkem k získání vlastního, hmotného prospěchu a že přináší dobro. To je však omyl. Zlo škodí všem a v první řadě tomu, kdo ho přijal za své. Zlo vždy plodí jen zlo, což neznamená jen utrpení, ale což je mnohem horší, také zastření rozumu. Zaslepuje člověka a zbavuje ho schopnosti rozlišovat, co je dobré a co zlé, až do té míry, že vidí vše obráceně. Zlo jako dobro a dobro jako zlo.
Někteří východní myslitelé zlo popírají a tvrdí, že musíme vše přijímat takové, jaké to je. V křesťanství existuje na otázku zla jednoznačná odpověď. Bůh stvořil člověka a dal mu svobodnou vůli. Dal mu ji proto, aby se člověk mohl svobodně rozhodnout, zda bude opětovat Boží lásku a dávat ji ostatním lidem. Jen svobodná bytost dokáže milovat. Bůh zlo nechtěl. Poté, co již první člověk sáhl po zlu, Bůh všemi možnými způsoby člověka od zla odvrací.
Většina lidí mu však nechce naslouchat a to je podle křesťanů důvod, proč je ve světě tolik utrpení a zla.
Dobro a zlo z hlediska ontologie
Pokud je každé jsoucno označováno jako dobro, pak je míněno dobro v ontologickém smyslu. Dobro pak znamená totéž co dokonalé. Pokud je bytí dokonalostí všech dokonalostí, má každé existující jsoucno určitý stupeň dokonalosti. Slova „dokonalost“ se zde neužívá ve smyslu morálně hodnotícím, ale ve smyslu ontologickém. Strom je dokonalejší než kámen a člověk je dokonalejší než zvíře, protože jde vždy o větší schopnost bytí, která s projevuje vyšším způsobem působnosti. Ontologické dobro také samo o sobě neznamená praktickou použitelnost nebo něco žádoucího. Otázkou je, do jaké míry je každé jsoucno dobré ve vztahu k lidské vůli. Mnozí ontologové to vysvětlují takto: Protože jsoucno ve svém bytí má vždy určitý stupeň dokonalosti, je pro člověka hodné přijetí. Každé jsoucno je takové, že může být uznáno a přijato ve své vnitřní hodnotě. Chápeme-li lásku v podstatě jako uznání a přijetí milovaného, pak lze každé jsoucno na základě jeho bytí chápat také jako láskyhodné. Dokonalost jsoucna je k tomu, aby byla přijímána, uznávána a milována. Zde je ontologický základ přijímání bytí a stvoření, základ lásky k němu.
Ale existuje také nedokonalost - zlo. Klasická ontologie tvrdí, že zlo vlastně není. To, co existuje, je dobré a dokonalé. Nedokonalost, zlo, špatnost je v podstatě nedostatek bytí, nepřítomnost bytí, které by zde vlastně mělo být, ale není. Proto bylo zlo nazýváno také privace, z latinského privatio, což znamená nedokonalost, tedy nedostatek, chybění toho, co by mělo být, protože je to vlastně vyžádáno substanciální formou. Příkladem může být slepota, která je nedostatkem neboli nebytím v orgánu, který pokud existuje, je dobrý. Zlo je také možné srovnat s dírou, která přece také není a je tím větší, čím méně je toho kolem.
Názory některých filozofů na dobro a zlo
U Platóna se objevuje koncepce dobra jako něčeho zásvětního, cíle, který je mimo sféru bytí. Cíl je nadpřirozený, nadsmyslový a z perspektivy nekonečnosti jsou poznatelné vždy pouze části, nikdo jej nemůže poznat celý.
Podle Tomáše Akvinského je dobro tím, oč se usiluje na základě vlastní přirozenosti. Dobro je účelem a cílem činnosti. Dobré jednání je tedy dobré proto, protože je podřízené právě tomuto účelu. Jelikož nejvyšším určením přirozeného zákona je konat dobro a nedopouštět zlo, má člověk povinnost konat dobro. Přirozený zákon je vysvětlován jako věčný zákon, vstupující do jednotlivých stvoření a projevující se v nich.
V Kantově teorii je dobro to, co odpovídá příkazům morálního zákona vloženého do každé rozumné bytosti a nezávislého na tom, v jakých podmínkách člověk žije, a na okolnostech, do nichž se dostává.
Nietzsche přesunul měřítko pro dobro a zlo zcela do vůle jednotlivce. Za do
Vloženo: 1.03.2011
Velikost: 62,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE
Reference vyučujících předmětu EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE
Podobné materiály
- ETE05E - Informační systémy - seminárka na erp
- EHE60E - Filosofie - text k seminárkám
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Seminárka
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Seminárka
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Seminárka
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Seminárka
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Seminárka
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Seminárka
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Seminárka
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Seminárka
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Seminárka
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Seminárka
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Seminárka
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Seminárka 2
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Seminárka 3
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Seminárka 3
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Seminárka 4
- ehe55e - Věda, filosofie a společnost - Seminárka
- ehe55e - Věda, filosofie a společnost - Seminárka 2
- ehe55e - Věda, filosofie a společnost - Seminárka 3
- ehe55e - Věda, filosofie a společnost - seminárka 4
- ERE61E - Teorie řízení PAA - Seminárka Macák
- ERE39E - Teorie řízení PAE - Seminárka Macák
- ERA09E - Teorie řízení - FAPPZ - Seminárka Macák
- RTE01Z - Tělesná výchova- PEF - seminárka
Copyright 2024 unium.cz