- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
skripta
AVA17E - Zoohygiena
Hodnocení materiálu:
Vyučující: prof. MVDr. Ing. DrS František Jílek
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálot a odparem z moče a výkalů. Složení stájového vzduchu je velmi proměnlivé, závisí na počtu zvířat, prostoru připadajícího na 1 kus, úrovni hygieny a intenzitě větrání.
Průměrné složení atmosférického, vydechovaného a stájového vzduchu je uvedeno v následující tabulce.
vzduchPlynatmosférický%vydechovaný%stájový%dusík78,0978,0978,09kyslík20,9516,4019,6 - 20,7oxid uhličitý0,0354,240,2 - 0,4Uvádí se, že mimo těchto hlavních obsahuje stájový vzduch ještě více než 80 dalších plynných složek, které jsou však v nepatrných koncentracích. Významné z nich jsou ale NH3 a H2S, které mohou i při nízkých koncentracích působit toxicky.
Význam jednotlivých složek pro organismus
Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu, lehčí než vzduch, ve vodě je méně rozpustný než kyslík, chová se inertně, zvířata atmosférický dusík nevyužívají.
Kyslík je nejdůležitější složkou vzduchu, je nezbytný pro život živočichů. Za normálních podmínek problémy s nedostatkem kyslíku nenastávají. Nedostatek kyslíku se klinicky projeví až když jeho obsah klesne pod 15%. Dochází pak ke zrychlené frekvenci tepu a dechu. Při poklesu pod 11% se objeví příznaky hypoxie s vážným poškozením organismu. Snížení obsahu pod 7% je již smrtelně nebezpečné.
Oxid uhličitý (CO2) je bezbarvý plyn, bez zápachu, těžší než vzduch, ve vodě je dobře rozpustný. Ve stájovém prostředí je ho zpravidla desetkrát více, než v atmosférickém vzduchu. I při dosažení maximální přípustné koncentrace, uvedené ve výše zmíněné oborové normě není CO2 pro zvířata toxický. Je to však významný indikátor větrání. Oborová norma ON 73 45 02, která sice není pro chovatele z právního hlediska závazná, ale její dodržování lze plně doporučit, uvádí následující maximální přípustné koncentrace:
Druhkoncentrace CO2obj %hmotn. %mg . m-3skot0,250,384500koně, ovce0,350,536400prasata0,300,465500králíci0,250,384500drůbež0,250,384500
Čpavek (amoniak, azan - NH3) je bezbarvý, štiplavě páchnoucí plyn, lehčí než vzduch, dobře rozpustný ve vodě a je velmi reaktivní. Vzniká při rozkladných procesech organických dusíkatých látek, močůvky, výkalů a vůbec všech forem hnoje a proto je ve stájovém prostředí přítomen vždy. Jeho produkce ve stáji závisí na tom, jak dlouho tam zůstává močůvka a hnůj, tedy na technologii odklizu hnoje. Obsah NH3 ve stájovém ovzduší kolísá od 0,0001 do 0,003 obj. %. Vyšší koncentrace se vyskytují ve stájích pro prasata, drůbež a koně a dosahují zde hodnot až 0,005 - 0,02 obj. %. Nejvyšší přípustná koncentrace ve všech stájích je 0,0026 obj. % = 18,3 mg . m-3.Vysoké koncentrace čpavku 0,1 - 0,15 obj.% vyvolávají krvácení na sliznicích dýchacích cest, emfyzém plic, poškození CNS s rozvojem křečí, dyspnoí a komatózními stavy. Nejzávažnější je chronické zatížení organismu při překračování maximální přípustné koncentrace, kdy vedle dráždivého účinku na sliznice dochází až k poleptání epitelu sliznic čpavkem rozpuštěným v hlenu nebo tekutině na jejich povrchu. Tím se poruší lokální nespecifická obrana a je uvolněn prostor pro nejrůznější infekce. Při obraně organismu proti čpavku dochází k edematóznímu prosáknutí stěny alveolů a vytváří se lipoproteinová ochranná vrstva, která ztěžuje výměnu plynů při dýchání.Pro snížení obsahu čpavku v ovzduší je nutné dodržovat technologii odklízení výkalů a zajištění rychlého odtoku močůvky.
Sirovodík (sulfan - H2S) je bezbarvý, i v malých koncentracích intenzivně po zkažených vejcích páchnoucí plyn. Je silně toxický. Ve vodě je méně rozpustný a je těžší než vzduch. Vzniká ve stájích anaerobním rozkladem organických látek, zejména bílkovin se sirnými aminokyselinami. Nebezpečné jsou zejména technologie s podroštovým skladováním tekutého hnoje, kdy v pevné frakci hnoje na dně jímek vzniká H2S. Při odklizu tekutého hnoje může dojít k náhlému uvolnění H2S do ovzduší.H2S vniká do organismu dýchacími cestami. Při vysokých koncentracích mají otravy perakutní průběh, dochází k ochrnutí dýchacího centra a kardiovaskulárního systému. H2S má podobně jako NH3 metatoxický účinek (dlouhodobý účinek zvýšené, netoxické koncentrace jedů), který se projevuje tím, že připravuje podmínky pro jiná infekční onemocnění. Přímý účinek H2S na sliznice není tak výrazný, jako u čpavku. Účinek H2S potencují i jiné stájové plyny a vysoká vzdušná vlhkost. Nebezpečný je jeho kumulativní charakter, kdy se při vdechování nízkých koncentrací H2S v organismu zadržuje a dochází k chronickým otravám, které se projevují celkovou slabostí, poklesem živé hmotnosti, pocením, konjunktivitidami a katarem horních cest dýchacích. Nejvyšší přípustná koncentrace ve všech stájích je 0,001 objem. % = 14,1 mg . m-3. Letální koncentrace se v závislosti na stáří a hmotnosti zvířete pohybují v rozmezí 0,05 - 0,1 obj. %.
Další plyny jako metan a vodík, které vznikají zejména u přežvýkavců nemají ze zoohygienického hlediska větší význam.
2.3. BIOLOGICKÉ FAKTORY STÁJOVÉHO OVZDUŠÍ
Stájové ovzduší obsahuje vždy určité množství pevných částic, které jsou označovány jako prach a dále určité množství mikroorganismů. Tato směs pevných látek se vzduchem se označuje jako aerosol.
Prach v ovzdušíPohyb prachových částic ve vzduchu závisí na jejich velikosti. Velmi drobné prachové částice vykonávají tzv. Brownův pohyb a nesedimentují. Ostatní částice sedimentují. Rychlost sedimentace uvádí následující tabulka:
Částiceprůměr v (msedimentace cm . s-1hrubá prachová částice500 - 50300 - 15střední prachová částice50 - 1015 - 0,6jemná prachová částice10 - 0,50,6 - 2 . 10-2velmi jemná prachová částice0,5 - 0,12 . 10-2 - 2 . 10-4
Hygienický význam prachu je dán jeho vlastnostmi a to zejména velikostí prachových částic, jejich složením, tvarem, specifičností povrchu, elektrickým nábojem, absorpční schopností povrchu části, případně chemickou agresivitou.Pokud se týká velikosti částic, tak částice větší, než 10 (m jsou považovány za málo nebezpečné, protože jsou zachycovány již v dutině nosní. Částice od 5 do 10 (m jsou zachyceny v horní části dýchacího ústrojí, zatímco částice o velikosti 1 (m pronikají až do plicních alveolů. Částice kolem 0,3 (m jsou vydechovány zpět. Je to dáno rychlostí proudění vzduchu v jednotlivých částech dýchacího ústrojí a specifickou hmotností částic.Prach působí na zvířata nepřímo i přímo. Nepřímé působení se projevuje ve snižování vlhkosti vzduch, zmenšování intenzity slunečního záření a osvětlení stáje. Prach slouží jako nosič a živné médium pro mikroorganismy. Přímo působí na povrch těla. Chemicky inertní prach znečisťuje kůži, kterou dráždí, vytváří se zánět, ucpávají se kožní póry. Chemicky aktivní prach (vápno, dezinfekční preparáty) může způsobit popálení nebo poleptání kůže. Dále působí na sliznice - dráždí je a způsobuje záněty, zejména očních spojivek. Významné je i působení na dýchací soustavu - při vdechování prachu dochází k zánětům nosní sliznice a průdušek.
Průnikem prachu do alveolů a lymfatických cest vznikají pneumokoniózy, tzv. „zaprášení plic“. U zvířat je na rozdíl od lidí toto onemocnění velmi vzácné.
Prevence šíření prachu ve stájích:nepoužívat a nemíchat ve stájích suchá prašná krmiva,nepoužívat silně prašné stelivo,nevířit prach usazený na stavebních konstrukcích,pravidelně odstraňovat prach ze stěn, stropů a pod., včas odstraňovat výkaly a stelivo ze stáje,čistit zvířata nejlépe venku,optimalizovat větrací zařízení stáje.
Zdroje prašnosti ve stájích:prašná podestýlka,suché krmivo rozprašované do ovzduší,peří a zlomky srsti.
Zviřování prachových částic je dáno charakterem technologie a provozu stáje, pohybem zvířat a intenzitou proudění vzduchu. Za maximálně přípustný obsah prachu ve stájovém ovzduší je považována hranice 6 - 10 mg . m-3.Mikrobiální kontaminace ovzduší
Mikroorganismy jsou stálou součástí vzduchu ve volné atmosféře i v uzavřených prostorách. Pro jejich dlouhodobé přežití a množení je však vzduch nevhodným prostředím, protože buněčné tělo na vzduchu vysychá a působí na něj sterilizační účinek sluneční záření. Proto přežívají patogenní mikroorganismy ve vzduchu poměrně krátce. Množství mikroorganismů a jejich přežívání ve stájovém ovzduší závisí na vlhkosti vzduchu, slunečním záření (UV), zdravotním stavu zvířat, zatížení stájového prostoru zvířaty, technologii provozu a krmení a prašnosti prostředí. Stájové mikroklima se odlišuje od venkovního vyšší vlhkostí a téměř nepřítomností UV složky světelného spektra a tak dává mikroorganismům větší šanci na přežití. Prašnost a obsah mikroorganismů v ovzduší působí na zvířata ve vzájemné souvislosti. Při zvýšené prašnosti se setkáváme i se zvýšeným bakteriálním nálezem. Prachové částice jsou pro mikroorganismus nosičem, chrání jej před nepříznivými vlivy a poskytuje mu živné prostředí. V bezstelivovém ustájení mohou být mikroorganismy ve vzduchu vázány na kapénky tekutin. Kapénková infekce má prioritní postavení v šíření nakažlivých onemocnění dýchací soustavy. Dochází k ní při vydechování, kašli nebo kýchání. Mikroorganismy se však mohou v ovzduší pohybovat i samostatně.
Mikrobiální kontaminace ovzduší značně kolísá od 1 . 103 až 1 . 108 . m-3. Obecně se považuje za hranici, kterou by neměl počet mikroorganismů přesáhnout 250 . 103 . m-3. Nejvyšší je ve stájích pro drůbež, průměrná ve stájích pro prasata a nejnižší ve stájích pro skot. Druhové zastoupení může být velmi pestré od streptokoků přes stafylokoky, enterokoky, pasteurely, sporulující bacily až po nepravé houby a viry.
Kontaminace je jednak primární, způsobená zvířaty, lidmi a materiály jako hlavními zdroji mikroorganismů. Vzniká při normálním nebo zesíleném vylučování zárodků ve vydechovaném vzduchu. Má prvořadý význam pro šíření nakažlivých onemocnění aerogenní cestou. Sekundární kontaminace je podmíněna technologickými podmínkami, které ovlivňují množství částic v ovzduší a dobu jejich vznášení.
Prevence mikrobiální kontaminace:turnusový systém,dezinfekce (preventivní a ohnisková).
3. Hygiena vody a napájení
D r u h y v o d p o d l e p o u ž i t í
Z hygienického hlediska a způsobu využití klasifikujeme vodu jako pitnou, užitkovou, provozní, minerální a odpadní.
Pitná voda je voda zdravotně nezávadná, která ani při dlouhodobém používání není příčinou zdravotních poruch a onemocnění způsobených mikroorganismy nebo toxickými látkami a odpovídá hodnotám normy.
Užitková voda je voda z jakéhokoliv přírodního zdroje, která vyhovuje zdravotním a technickým požadavkům. Používá se hlavně na koupání a umývání lidí a zvířat, dále k výrobním účelům, ale nepoužívá se jako voda pitná.
Provozní voda je voda pro nejrůznější výrobní procesy, jako např. voda chladící, promývací a podobně. Speciální požadavky na ní kladené jsou dané technologií. Neodpovídá zpravidla zdravotně hygienickým požadavkům na vodu pitnou a užitkovou.
Minerální voda nemusí vyhovovat všem požadavkům kladeným na vodu pitnou a užitkovou, ale musí být zdravotně zabezpečena.
Odpadní voda je taková voda, která byla použita v zemědělství, průmyslu, domácnostech, která ztratila charakter původní vody změnou fyzikální, chemické, biologické nebo estetické povahy. Nesmí se použít k žádnému výše uvedenému účelu.
3.1. Pitná vodaZvířata musí mít neustále k dispozici dostatek pitné vody. Vyhláška č. 117/87 Sb., která se zabývá péčí o zdraví zvířat říká, že k napájení hospodářských zvířat se musí přednostně používat pitná voda, popř. jiná zdravotně nezávadná voda. Není-li k napájení hospodářských zvířat odebírána voda z veřejného vodovodu, je nutno zajistit její laboratorní vyšetření před zahájením jejího odběru a dále jednou v každém kalendářním roce. Laboratorní vyšetření se vyžaduje při vzniku jakéhokoliv podezření z hlediska narušení její zdravotní nezávadnosti.
OBECNÉ UKAZATELE JAKOSTI PITNÉ VODY
F y z i k á l n í v y š e t ř e n í v o d y Teplota - měří se přímo na místě odběru a nelze jí zahrnout mezi ukazatele zdravotní nezávadnosti vody. Za nejvhodnější teplotu pitné vody lze považovat 8 - 12 oC. Napájení zvířat příliš studenou vodou způsobuje podchlazení, trávící potíže a u březích plemenic může vyvolávat potraty. Naopak napájení příliš teplou vodou také není správné, protože zvířata teplou vodu píjí neochotně a tato není osvěžující. Barva - pitná voda musí být bezbarvá. Barva závisí na přítomnosti organických nebo anorganických látek ve vodě. Nejčastěji vodu zbarvují huminové látky a trojmocné železo. Částice hlíny zbarvují vodu do žluta, kysličník železitý zbarvuje až do hněda. Nazelenalou barvu způsobují řasy. Barva se zjišťuje porovnáním se standardními roztoky chlorplatičitanu draselného a chloridu kobaltnatého - takzvanou platinokobaltnatou stupnicí. Aby mohla být voda uznána jako pitná, může obsahovat porovnávací standard maximálně 20 ml Pt v litru vody.
Pach - pitná voda musí být prostá jakéhokoliv rušivého pachu. Příčinou zápachu často bývají organické látky, které se ve vodě začaly rozkládat. Intenzita zápachu pitné vody se určuje smyslovou zkouškou a označuje se slovně ( např. pach zemitý, fekální, hnilobný, plísňový, zatuchlý, ........). Pro hodnocení se používá pětimístná stupnice. Aby voda mohla být uznána za pitnou, nesmí překročit druhý stupeň.
Chuť - pitná voda má mít příjemnou, osvěžující chuť bez jakýchkoliv rušivých příchutí. Chuť je ovlivněna rozpuštěnými anorganickými látkami ( železo, mangan, hořčík, uhličitany, chloridy, ......). Posuzování chuti se provádí podobně jako u pachu, ale pouze u vzorků bakteriologicky a toxikologicky nezávadných.
Zákal - je způsoben přítomností nerozpustných koloidních látek anorganického i organického původu ( hlavně jíly, hydroxid železitý a hlinitý, kyselina křemičitá, mikroorganismy). Zakalenou vodu nelze použít k napájení, protože může způsobit onemocnění trávicího ústrojí - koliky, atonie předžaludků a podobně. Zákal se vyjadřuje ve Formazinových jednotkách - ZF ( 1 ZF = 10 ml SiO2 / l vody). Pitná voda smí mít maximálně 5 ZF.
Mikrobiologické, biologické, fyzikální a chemické vlastnosti pitné vody
Vlastnosti pitné vody určuje norma ČSN 75 7111, která platí pro posuzování jakosti vody, určené k zásobování obyvatelstva pitnou vodou a pro další účely využití, které jakost vody ve smyslu této normy vyžadují. Norma uvádí výklad jednotlivých pojmů:
P i t n á v o d a - voda zdravotně nezávadná, která ani při trvalém požívání nevyvolá onemocnění nebo poruchy zdraví přítomností mikroorganismů nebo látek ovlivňujících akutním, chronickým nebo pozdním působením zdraví spotřebitele a jeho potomstva a její smyslově postižitelné vlastnosti nebrání jejímu používání.
H r o m a d n é z á s o b o v á n í (HZ) p i t n o u v o d o u - zásobování vodou z veřejného vodovodu nebo veřejné studny.
I n d i v i d u á l n í z á s o b o v á n í (IZ) p i t n o u v o d o u - zásobování vodou z jednoho zdroje pro uzavřený okruh spotřebitelů, např. z domovní studny.
M e z n á h o d n o t a (MH) - hodnota ukazatele jakosti pitné vody, většinou horní hranice rozmezí přípustných hodnot, jejímž překročením ztrácí voda vyhovující jakost v ukazateli, jehož hodnota byla překročena. Překročení MH posoudí a případně povolí příslušný orgán.
N e j v y š š í m e z n á h o d n o t a (NMH) - hodnota ukazatele jakosti vody, jejíž překročení mimo podmínky stanovené příslušným orgánem vylučuje užití vody jako pitné.
M e z n á h o d n o t a p ř i j a t e l n é h o r i z i k a (MHPR) - hodnota ukazatele jakosti pitné vody, zpravidla pozdních toxických účinků (karcinogen, mutagen), odvozená na principu bezprahového působení, která vyvolá u populace 1O5 průměrných spotřebitelů při celoživotní konzumaci jeden případ úmrtí navíc. Překročení MHPR mimo podmínky stanovené příslušným orgánem vylučuje užití vody jako pitné.
I n d i k a č n í h o d n o t a (IH) - hodnota ukazatele jakosti vody nespecifického (skupinového) charakteru , nebo výběrového ukazatele jakosti vody ( jednotlivých specificky definovaných součástí složení), užívaná k rozhodování o potřebě podrobnějšího vyšetření jakosti vody. V ý b ě r o v ý u k a z a t e l - charakteristický zástupce skupiny ukazatelů podobných vlastností ( např. chloroform ze skupiny trihalomethanů, benzo(a)pyren ze skupiny polycyklických aromatických uhlovodíků, benzen ze skupiny organických aromatických rozpouštědel).
I n d i k á t o r b i o l o g i c k é h o o ž i v e n í - organismy, které indikují stav vody, a tím i účinnost úpravy a hlavně hygienického zabezpečení, nebo ochrany zdroje před znečištěním.
P r ů m ě r n ý s p o t ř e b i t e l - člen lidské populace současného průměrného věku 20 až 30 let, dožívající se průměrně 70 let , tělesné hmotnosti 70 kg, tělesného povrchu 1,8 m2, s denní konzumací 2 litrů pitné vody.
S m ě r n á h o d n o t a p r o p r o j e k t o v á n í - hodnota ukazatele jakosti vody, určená a užívaná pro navrhování úpraven pitné vody.E p i d e m i o l o g i c k á n e z á v a d n o s t pitné vody se prokazuje nepřímo mikrobiologickým stanovením indikátorů fekálního znečištění. V odůvodněných případech v závislosti na místních epidemiologických podmínkách se vyšetření doplní o speciální stanovení dalších indikátorů biologického oživení nebo přímo patogenních mikroorganismů.
T o x i k o l o g i c k á n e z á v a d n o s t a přijatelnost smyslově postižitelných vlastností pitné vody se prokazuje stanovením hodnot příslušných ukazatelů jakosti a porovnáním s hodnotami NMH, MHPR nebo MH.
R a d i o l o g i c k á n e z á v a d n o s t pitné vody se zjišťuje stanovením hodnot ukazatelů uvedených v následující tabulce a porovnáním s uvedenými IH. Při překročení IH stanovenými hodnotami se postupuje podle požadavků uvedených pro jednotlivé ukazatele.
Stanovením ukazatelů, u kterých jsou uvedeny IH, se vylučuje nebo potvrzuje potřeba stanovit další obecné nebo speciální ukazatele.
Jestliže není možné zajistit pro napájení zvířat vodu pitnou, může se používat voda napájecí. Její vlastnosti resp. výjimky stanoví oborová norma ON 73 6661 „Stájový vodovod“. Napájecí voda při výrobě výběrového mléka musí mít kvalitu vody pitné a při výrobě mléka pro kojeneckou výživu musí být obsah dusičnanů pod 15 mg . l-1 . Pro napájení mláďat (sajících) musí být používána voda pitná. K mytí, sprchování a splachování hygienických zařízení lze použít ve stájových objektech vodu užitkovou, ovšem zdravotně nezávadnou. Vodu provozní, která není zdravotně zajištěna, lze používat jen k hydromechanickému odklizu tekutého hnoje. Rozvody je nutno barevně odlišit.A. Mikrobiologické a biologické ukazatele
č ukazatel typ zásobování jednotkanejvyšší mezná hodnotamezná hodnota1 fekální koliformní bakterieHZ(IZ(KTJ( / 100ml KTJ/ 10ml 0 0
2 koliformní bakterieHZIZKTJ/ 100mlKTJ/ 10 ml 0 03 enterokoky HZIZKTJ / 100mlKTJ/ 10ml 0 0
4 mezofilní bakterieHZIZKTJ/ mlKTJ/ ml 20 100 5 psychrofilní bakterieHZIZKTJ/ mlKTJ/ml 200 5006 živé organismy - mikroskopický obraz
HZ
jedinci/ ml
07mrtvé organismy - mikroskopický obraz
HZ
jedinci/ml 508 bezbarví bičíkovciHZIZjedinci/ mljedinci/ ml 20 1009 abioseston - tripton - pokryvnost pole mikroskopu ( 10(KTJ - kolonii tvořící jednotka( HZ - hromadné zásobování( IZ - individuální zásobování
B. Fyzikální a chemické ukazatele
č. ukazatel symbol jednotkanejvyšší mezná hodnotamezná hodnotaindikační hodnota doporu-čená hodnotaa - toxikologické10 amoniak volný NH3 mg /1 0,0111 arsen As mg /1 0,05 12 dusičnany NO3
Vloženo: 29.06.2009
Velikost: 414,50 kB
Komentáře
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu AVA17E - Zoohygiena
Reference vyučujících předmětu AVA17E - Zoohygiena
Reference vyučujícího prof. MVDr. Ing. DrS František Jílek
Podobné materiály
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - skripta
- ASA12E - Chov laboratorních zvířat - Skripta 1/2 - na zkoušku stačí :)
- ASA12E - Chov laboratorních zvířat - Skripta 2/2 na zkoušku stačí :)
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - skripta meteorologické stanice a přístroje
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - skripta klasifikace oblaků
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - skripta atmosferické optické jevy
- ADA04E - Chov drůbeže - skripta drůbež
- AHa02E - Výživa hospodářských zvířat - Skripta
- AAA82E - Agroekologie - skripta
- AEA25E - Zoologie bezobratlých - skripta
- AEA26E - Zoologie obratlovců - skripta
- ARA25E - Pěstování rostlin a prostředí - Odkazy na skripta
- EJA05E - Základy právních nauk-AF Ing. - Odkazy na skripta
- ASA17E - Chov skotu a ovcí - Skripta k ovcím od Štolce
- AKA23E - Výživa koní - skripta
Copyright 2024 unium.cz