- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
skripta
AVA13E - Zoohygiena a prevence
Hodnocení materiálu:
Vyučující: prof. MVDr. Ing. DrS František Jílek
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál2. HYGIENA STÁJOVÉHO PROSTŘEDÍ
Podmínkou pro uplatnění genetického potenciálu hospodářských zvířat je odpovídající
výživa, ošetřování a v neposlední řadě stájové prostředí, ve kterém zvířata chováme. Zde je
nejvýznamnější bezprostřední okolí, které zvířata obklopuje a to je stájové ovzduší -
mikroklima. Např. teplota stájového vzduchu má přímý vliv na intenzitu metabolizmu a
produkci zvířat a nepřímý vliv na jejich zdraví a welfare (pohodu). Je proto důležité pochopit
termální vztahy mezi zvířaty a stájovým ovzduším a termální vztahy mezi stájovým
mikroklimatem a okolním prostředím. Nevyhovující ustájení a nevhodné mikroklima může
způsobit teplotní stres zvířat, který přímo ovlivňuje ztráty produkce a zhoršuje pohodu zvířat.
Nedostatečná ventilace zvyšuje riziko onemocnění zvířat a zdraví může být přímo poškozeno
vysokými atmosférickými koncentracemi nebezpečných plynů, zejména čpavku.
Kvalitu mikroklimatu ovlivňují:
• fyzikální faktory - teplota a vlhkost vzduchu (teplotně-vlhkostní komplex), proudění
vzduchu, ochlazovací hodnota vzduchu, sluneční ozáření, osvětlení, barometrický tlak a
přiřazuje se sem i hluk
• chemické faktory - chemické složení vzduchu, zejména s ohledem na koncentrace
toxických plynů - čpavku, oxidu uhličitého, sirovodíku
• biologické faktory - prach a mikroorganismy rozptýlené v ovzduší.
2.1. FYZIKÁLNÍ FAKTORY STÁJOVÉHO OVZDUŠÍ
2.1.1. Teplota vzduchu
Teplota vzduchu je nejvýznamnějším faktorem, neboť na její změny musí okamžitě
organismus stálotepelných živočichů reagovat, což může v extrémních případech ovlivnit
užitkovost, nebo dokonce zdraví zvířat.
Homoiotermní, neboli stálotepelní živočichové si udržují relativně stálou teplotu těla a
to proto, aby rychlost biochemických reakcí v těle příliš nekolísala a aby byly neustále k
dispozici všechny fyziologické funkce, které živočich potřebuje k normálnímu životu a
obraně. Mají tedy vyvinutou složitou fyziologickou funkci, nazývanou termoregulace, jíž
pomocí organismus udržuje stálou tělesnou teplotu. Té je možno dosáhnout jedině při
vyrovnané tepelné bilanci organismu. Teplota prostředí je téměř vždy nižší, než tělesná
teplota zvířat a proto se z fyzikálního hlediska jedná převážně o přechod tepla z těla zvířete
do prostředí.
Vliv teplot prostředí na homoiotermní organismus (upraveno podle Bodi a kol., 1990)
1 ⎯ 1´- zóna termického komfortu - zvíře udržuje tělesnou teplotu s minimální účastí
termoregulačních mechanizmů
2 ⎯ 2´ - zóna termické neutrality - je vymezena dolní a horní kritickou teplotou prostředí -
v blízkosti těchto kritických teplot se aktivují termoregulační mechanizmy
3 ⎯ 3´ - zóna homoiotermie - pouze v této zóně jsou homoiotermní živočichové schopni
udržet konstantní teplotu těla
4 ⎯ 4´ - zóna přežívání - v rámci tohoto tepelného rozmezí jsou živočichové schopni
přežívání
Termoregulace probíhá na třech úrovních a to reflexní, fyzikální a chemické.
Reflexní termoregulace se spouští na základě informací z teplených receptorů, uložených
hluboko v kůži. Informace jsou předávány do termoregulačního centra v hypotalamu. Na
jejich základě termoregulační centrum zajišťuje funkce sloužící buď k redukci tepelných ztrát
a zvýšení tepelné produkce v prostředí chladném, nebo zvyšují výdej tepla a snižují tepelnou
produkci v horkém prostředí.
Do reflexní termoregulace zahrnujeme tři pochody a sice regulaci přítoku krve, změnu
účinné plochy povrchu těla a regulaci izolační vrstvy, styčné se vzduchem.
V chladném prostředí dochází k vazokonstrikci malých cév v kůži, což je řízeno
centrem v hypotalamu a vazomotorickým centrem v prodloužené míše. Dále dochází k
vazodilataci hluboko uložených cév, extrapyramidálním systémem se spouští reflex
svalového třesu, zvyšuje se metabolická činnost jater, produkce ACTH a TSH, aktivizuje se
dřeň nadledvin a podněcuje se tělesný pohyb jedince.
V prostředí vysokých teplot dochází k vazodilataci malých cév v kůži, což umožňuje
zvýšený výdej tepla radiací a kondukcí. Dále dochází k vazokonstrikci hlouběji uložených
cév, zrychluje se srdeční činnost, aktivizuje se reflex pocení, dochází k větší evaporaci,
omezují se metabolické procesy a snižuje se volní (vůlí ovládaná) aktivita.
Při změně účinné plochy povrchu těla za vysokých teplot prostředí se zvířata snaží
vystavit co největší část povrchu těla chladnějším plochám. Zvířata vyhledávají vlhké
betonové podlahy nebo vlhkou zem, stín a pod. V chladném prostředí naopak zmenšují
styčnou účinnou plochu na minimum, zvířata se schoulí, shlukují se a tisknou se k sobě.
K regulaci izolační vrstvy dochází např. zježením srsti, což je důsledek reflexního
stažení pilomotorických svalů. Tím se vytvoří okolo těla zvířat vzduchová izolační vrstva,
chránící organismus před nadměrnými ztrátami tepla. Ztráty tepla se mohou reflexní
termoregulací snížit až o 70 %.
Fyzikální termoregulace zajišťuje výdej tepla z organismu. Teplo z organismu
odchází při evaporaci (odpařování) vody a to jednak z povrchu těla, z plic a z dýchacích
cest. Na povrch těla přichází nepřetržitě difuzí a osmózou (většinou u organismů bez potních
žláz) voda, která se odpařuje. Tento jev se nazývá perspiratio insensibilis - nepozorovatelné
odpařování. Množství odpařené vody z plic a dýchacích cest závisí na frekvenci dechu a
teplotě a relativní vlhkosti vzduchu. U zvířat při odpočinku se takto ztrácí 25 % tepla.
Perspiratio sensibilis je pozorovatelné odpařování vody (potu) u jedinců s potními žlázami.
Nejvíce s potí kůň, málo a obtížně se potí skot, nepotí se prase a drůbež, která je
existenčně vázána na odpar z dýchacích cest.
Dále je teplo z povrchu těla vydáváno radiací (vyzařováním), ke které dochází při
rozdílných teplotách dvou předmětů vzájemně se nedotýkajících. Intenzita radiace je závislá
na velikosti rozdílu teplot mezi povrchem těla a povrchem jiného předmětu a na jejich
vzdálenosti od sebe.
Vedení tepla (kondukce) - podmínkou je rozdílná teplota dvou předmětů, které se
však vzájemně dotýkají. Jde tedy o přímé předávání tepla mezi molekulami.
Proudění (konvekce) - teplo je odváděno nebo přiváděno vzduchem, proudícím okolo
těla. Předávání tepla závisí na rychlosti proudění vzduchu, rozdílu teplot a vlhkosti vzduchu.
U vysokoužitkových zvířat, zejména dojnic jde při procesech termoregulace většinou
o vydávání tepla, neboť vysokoužitková dojnice vyprodukuje třikrát více tepla, než je potřeba
pro udržení její tělesné teploty.
Na odpaření 1 g vody se spotřebuje asi 2,5 kJ. Množství vody, které se odpaří, závisí
též na ostatních fyzikálních faktorech prostředí. Suchý vzduch urychluje odpaření, teplý a
vlhký vzduch je pro regulaci tělesné teploty všemi uvedenými způsoby (radiací, kondukcí a
evaporací) velmi nepříznivý.U skotu se odhaduje v průměru výdej tepla v poměru evaporace
20 %, radiace 10 % a konvekce 70 %.
Jestliže v chladném prostředí nestačí reflexní a fyzikální regulace v zabránění poklesu
teploty tělesného jádra, spouští se termoregulace chemická. Její konečný efekt je dán úrovní
oxidačních reakcí v organismu. Při poklesu teploty tělesného jádra pod kritickou teplotu se
uvolňují glykogenové rezervy a zvyšuje se energetický metabolismus za současného zvýšení
spotřeby kyslíku. Naopak při vyšších teplotách se metabolismus snižuje, sníží se i oxidační
pochody a spotřeba kyslíku, což má za následek, mimo jiné, snížení užitkovosti zvířat.
Tepelná bilance organizmu
Tvorbu a výdej tepla organismu souhrnně vyjadřuje rovnice tepelné bilance:
M - EV ± RA ± KD ± KV ± KR = O
M - produkce tepla
EV - evaporace
RA - radiace
KD - kondukce
KV - konvekce
KR - vyrovnání tepla přijatého krmiva a nápoje
Produkce tepla (M) je u daného druhu závislá na metabolické aktivitě, která souvisí s
výživou a užitkovostí. Výdej tepla závisí na vnějším prostředí, klimatické adaptaci,
konstrukci staveb a použitých technologiích.
Hygienický a zdravotní význam teploty vzduchu
Složitost vztahů mezi prostředím a organismem zvířat účelně zjednodušují Para a kol.
(1992) na reakce zvířat v jednotlivých kritických fázích jejich životního cyklu, a to ve fázi
neonatální (novorozenecké), postpubertální (po dosažení pohlavní dospělosti), reprodukční a
produkční a dále je rozvádějí následujícím způsobem:
V průběhu prvních dnů a týdnů prožívají mláďata hospodářských zvířat kritické
období, neboť se dostávají ze stabilního prostředí dělohy do prostředí s proměnlivými
klimatickými parametry. Důležité životní funkce již neprovádí orgány matky, ale orgány
novorozence. Zvyšuje se nebezpečí infekce a poranění. Organizmus mláděte je vystaven
účinku kombinovaného stresu v potenciálně nepříznivém prostředí. Proto je pro bezztrátový a
úspěšný odchov mláďat velmi důležité, aby první adaptační období proběhlo v optimálních
podmínkách vnějšího prostředí.
U narozených prasat a vylíhlých kuřat se ještě v průběhu několika týdnů vyvíjí
fyzikální složka termoregulace. V důsledku toho může být chladový stres přímou příčinou
úhynů mláďat.
V porovnání s dospělými zvířaty mají novorozenci větší poměr povrchu těla, který
odvádí teplo k objemu těla, který teplo produkuje. Je nedostatečně vyvinuté osrstění, chybí
izolační vrstva podkožního tuku. Ztráty mimobuněčné tekutiny odparem z povrchu těla, velmi
důležité při termoregulaci, jsou dvojnásobně vyšší, než u dospělých zvířat. Tyto funkční a
morfologické odlišnosti mláďat způsobují za stejných mikroklimatických podmínek rychlejší
výměnu tepla s okolním prostředím, než u dospělých zvířat. Teplotní stres, vyvolaný jak
vysokými, tak nízkými teplotami může ovlivnit rychlost růstu mláďat, avšak hlavní příčinou
ztrát je sekundární onemocnění, hlavně bakteriálního původu.
Tepelný stres vyvolaný vysokými teplotami snižuje hladinu imunoglobulinů v séru
mláďat v souvislosti se zvýšením koncentrace kortizolu, který urychluje „uzavírání“ střevní
sliznice a tím omezuje vznik kolostrální imunity.
Bylo zjištěno, že podchlazení organismu mláďat vede k mnohonásobnému pomnožení
zárodků E. coli, mezi kterými mohou být kmeny podmínečně patogenní, nebo patogenní.
Mikroklima tedy může přímo souviset s průjmovým onemocněním mláďat.
Tepelný stres ovlivňuje reprodukci četnými fyziologickými mechanizmy a projevuje
se poruchami estrálních cyklů, oplození, funkce dělohy, hormonálního stavu, časného vývoje
embrya a růstu plodu.
V produkčním období se u hospodářských zvířat setkáváme s poškozením zdraví
extrémními teplotami poměrně zřídka. Jsou-li však zvířata vystavena teplotám vnějšího
prostředí mimo jejich zóny termoneutrality, dochází u nich ke změnám metabolismu, což má
přímý negativní vliv na produkci. Obecně lze říci, že naše hospodářská zvířata jsou odolnější
vůči chladu a citlivější na vyšší teploty.
Dynamika teploty vzduchu ve stájích
Para a kol. (1992) považují vztahy mezi stavebněkonstrukčním řešením a
provozováním stájí a zdravotním stavem zvířat za velmi složité.
Kolísání vnějších teplot přímo ovlivňuje kolísání teplot ve stájích. Tyto výkyvy
můžeme zmírnit případně eliminovat instalací klimatizačních zařízení s automatickou
regulací, která se uplatňují hlavně v intenzivních chovech drůbeže a prasat. V letním období
nelze výkyvům teplot ve stájích zabránit, neboť je nutno splnit vysoké požadavky na výměnu
vzduchu.
Tepelně izolační a tepelně akumulační vlastnosti stavby rozhodují o fázovém posunu
teplot a horizontálním a vertikálním rozložení teploty ve stájích. Při změnách teplot vnějšího
prostředí dochází u staveb s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi k podstatným změnám
teploty uvnitř asi za 4 - 6 hod. U nedostatečně izolovaných staveb se fázový posun teploty
projevuje již za 30 - 60 min.
Horizontálně se teplota vzduchu snižuje od středu stáje směrem k obvodovým
konstrukcím. Se zvyšujícím se rozdílem teplot mezi středem stáje a zónou u obvodových
konstrukcí se zvyšuje i proudění vzduchu se svojí ochlazovací schopností. Na povrchu
obvodových stěn může dojít až k vzniku rosnému bodu s následnou kondenzací vodních par.
Zvlhnutím obvodových konstrukcí se zvyšuje jejich tepelná vodivost, zvyšují se ztráty tepla,
vytvářejí se plísně a zhoršuje se celkové mikroklima. Vzhledem k horizontálnímu rozložení
teplot je lépe umisťovat kotce s mláďaty do středu staveb a chodby a kaliště situovat k
obvodovým konstrukcím.
Vertikálně stoupá teplota vzduchu od podlahy ke stropu, přičemž by rozdíl v rámci 1
metru výšky neměl překročit 1 oC. Při špatně tepelně izolovaných podlahách se setkáváme ve
stájích s rozdíly mezi teplotami nad podlahou a pod stropem i do 10 oC. Tato skutečnost je
zejména významná při ustájení zvířat ve vícepodlažních klecích. Za takovýchto podmínek
není možno zajistit pro všechna zvířata stejné hodnoty mikroklimatu. Problém může vyřešit
vzduchotechnika s nucenou vertikální cirkulací, je však velmi nákladná.
Dynamiku teploty vzduchu ve stáji významně ovlivňuje větrání. Zejména v letním
období je větrání intenzivní, neboť je nutno odvést přebytek vyprodukovaného tepla. Tím se
vyrovnává dynamika vnitřních teplot s vnějšími.
Na zvířata působí v zimním období velmi škodlivě nárazové krátkodobé vyvětrání
stájí, neboť po dlouhodobém setrvání v teplejších podmínkách dojde k náhlému poklesu
teploty, na který se zvířata nestačí adaptovat.
Počet ustájených zvířat musí odpovídat projektovému řešení stavby, jehož součástí je
výpočet tepelné bilance stavby. Nenaplnění, stejně jako přeplnění stájí nepříznivě ovlivňuje
nejen teplotu vzduchu, ale i celkové mikroklima, což vede v konečném důsledku ke ztrátám
na užitkovosti poškozováním zdravotního stavu zvířat.
2.1.2 Vlhkost vzduchu
Vlhkost vzduchu je dána obsahem vodních par, které jsou ve vzduchu sice vždy, ale v
proměnlivém množství. Vyjadřuje se následujícími bioklimatologickými hodnotami:
Měrná (dříve absolutní) vlhkost vzduchu je skutečné množství vodní páry ve vzduchu.
Vyjadřuje se buď v gramech vodní páry v m3 vzduchu (g . m-3) (a), nebo v jednotkách tlaku
vodní páry v pascalech (e).
Maximální vlhkost vzduchu je největší množství vody, které je vzduch za dané teploty a
tlaku schopný pojmout v plynném skupenství. Vyjadřuje se v g . m3 vzduchu (A), nebo v
pascalech (E).
Relativní vlhkost vzduchu (RV) je poměr měrné vlhkosti k maximální za dané teploty,
udávaná v procentech. Je to hodnota vzhledem k organismu zvířat výstižná a proto se ve
stájích vyjadřuje vlhkost vzduchu nejčastěji touto hodnotou.
a e
RV = ------- . 100 RV = -------- . 100
A E
Relativní vlhkost ekvivalentní (virtuální) (RV ekv) je vlhkost vzduchu v hraniční vrstvě
tělesa, které má odlišnou teplotu od teploty ovzduší. V bioklimatologii člověka a zvířat se
ekvivalentní relativní vlhkost vzduchu označuje jako fyziologická vlhkost vzduchu.
Je-li povrchová teplota tělesa vyšší než teplota okolního vzduchu, je relativní virtuální vlhkost
ve srovnání s vlhkostí ovzduší nižší a zvyšuje se odpařování vody z povrchu těla. V opačném
případě dochází ke kondenzaci vodních par na povrchu.
Et
RV ekv = ---------- . r (%)
Et´
Et - tlak nasycené páry při dané teplotě vzduchu
Et´- tlak nasycené páry při povrchové teplotě tělesa
r - relativní vlhkost okolního vzduchu
Rosný bod udává teplotu, při které je dosaženo maximální vlhkosti, to je 100 % nasycení.
Měrná vlhkost se rovná maximální vlhkosti. Při poklesu teploty pod rosný bod dochází ke
kondenzaci vodních par a tvoří se mlha. Stejně tak dochází ke kondenzaci vodních par na
povrchu chladnějších předmětů.
Sytostní doplněk je množství vodních par, které je vzduch schopen ještě pojmout k úplnému
nasycení. Je to rozdíl mezi maximální a absolutní vlhkostí.
Hygienický význam vodních par ve vzduchu
Vysoká vzdušná vlhkost zvyšuje tepelnou vodivost vzduchu (vzduch nasycený
vodními parami má tepelnou vodivost asi desetkrát vyšší, než suchý vzduch). Vodní pára má
vyšší měrné teplo, než suchý vzduch a proto je k ohřátí vlhkého vzduchu o 1 oC potřeba
většího množství tepla. Vlhký vzduch více pohlcuje tepelné záření. Z toho vyplývá, že čím je
vzduch vlhčí, tím jsou vyšší ztráty tepla z organismu zvířat radiací. Vysoká vzdušná vlhkost
ovlivňuje výdej tepla z organismu. Při vysoké vlhkosti a vysoké teplotě se snižuje tepelný
spád mezi povrchem zvířat a prostředím, omezuje se výdej tepla konvekcí a současně i
evaporací z povrchu těla. Nahromaděné teplo v organismu má za následek vznik hypertermie.
Při vysoké vlhkosti a nízké teplotě se tepelný spád zvětšuje, organismus ztrácí více tepla, než
je schopný vyprodukovat a dochází k podchlazení.
Vlhkost vzduchu je třeba vždy posuzovat společně s teplotou a často se označuje jako
teplotně-vlhkostní komplex.
U mláďat s nedostatečně vyvinutou reflexní složkou termoregulace, jako jsou selata a
drůbež může dojít při vysoké vlhkosti a nízké teplotě vzduchu k chladovému stresu. Vysoká
vlhkost je tak pro zvířata nepříznivá jak při nízkých, tak při vysokých teplotách.
Nepříznivá je i nízká vlhkost pod 50 %. Kombinace nízké vlhkosti a vysoké teploty
(vysoký sytostní doplněk) způsobuje nadměrný odpar vody z dýchacích cest. Porušuje se
ochranná hlenová bariéra sliznic a ty se stává vstupní branou pro vniknutí patogenů. Při nízké
vlhkosti se zvyšuje dehydratace tkání, snižuje se příjem krmiva a zvyšuje se příjem vody.
Snižuje se užitkovost zvířat.
Vlhkost vzduchu ovlivňuje prašnost prostředí. Prachové částice představují
kondenzační jádra pro vodní páru. Ve vlhkém prostředí se zvětšuje měrný povrch částic,
které rychleji sedimentují na podlahu. Za nižší vlhkosti setrvávají prachové částice významně
déle ve vzduchu, což je nepříznivé v objektech s nadměrnými zdroji prašnosti (krmení
suchým krmivem a pod.).
Při nízké vlhkosti dochází k vysychání hluboké podestýlky zejména v chovech
drůbeže a zvyšuje se tak prašnost.
Základní opatření proti vysoké vlhkosti ve stájích:
• upravit technologii ustájení (stelivová, roštová a pod.) a správně jí využívat,
• dodržovat zásady technologie provozu - pravidelné nastýlání a odkliz hnoje zvláště
tekutého, fungující kanalizační zařízení, větrání a vytápění podle technologie,
• zajistit intenzivní větrání, při kterém se odvádí vzduch s vyšší měrnou vlhkostí a přivádí
vzduch s nižší měrnou vlhkostí. I když v zimě může docházet k vyšším ztrátám tepla,
nesmí se větrací systémy nikdy vyřadit z funkce.
Při nízké vlhkosti je nutno vlhčit vzduch.
2.1.3 Proudění vzduchu
Vzduch proudí vždy z míst s nižší teplotou, kde je vyšší tlak vzduchu do míst s
teplotou vyšší, kde je tlak vzduchu nižší. Vzduch ve stáji proudí jak turbulentně (vířivě), tak i
přímočaře. Ovlivňují to konstrukce, systémy větrání, otevírání oken a vrat, výskyt netěsností a
pod. a vznikají tak velice složité a nerovnoměrné poměry v proudění vzduchu. Směr
proudění vzduchu lze jen velmi nesnadno odhadnout. Přiváděný chladnější a těžší vzduch
klesá k podlaze a po ohřátí se jako teplejší proud rozptyluje vzhůru ke stropu.
Chceme-li zhodnotit vliv proudění vzduchu na organismus, musíme znát jak směr
proudění vzduchu, tak rychlost proudění. Význam proudění vzduchu spočívá v ochlazování
kůže zvířat a v ovlivňování vydávání tepla z organismu zvířat. Jeho účinek se zvyšuje u zvířat
nedostatečně osrstěných s malou vrstvou podkožního tuku, resp. na těch částech těla, které
jsou nedokonale osrstěné, jako je mléčná žláza.
Vzduch se má v dosahu zvířat při optimálních teplotách pohybovat maximálně do
rychlosti 0,3 m . s-1, při vysokých teplotách může být rychlost vyšší, u dospělých zvířat až
přes 1 m . s-1. Proudění vzduchu těchto rozmezích má příznivý účinek na krevní oběh a
látkovou výměnu. Při vyšších rychlostech a při nízké teplotě prostředí však nastává nadměrné
ochlazení. Zvláště nepříznivé je proudění vzduchu označované jako průvan, což je jemný
pohyb vzduchu v uzavřeném prostoru jedním směrem, který způsobuje ochlazování jen určité
části těla. Na těchto částech těla dochází k vazokonstrikci, nedostatečnému pr
Vloženo: 17.06.2009
Velikost: 714,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Reference vyučujících předmětu AVA13E - Zoohygiena a prevenceReference vyučujícího prof. MVDr. Ing. DrS František Jílek
Podobné materiály
- ASA12E - Chov laboratorních zvířat - Skripta 1/2 - na zkoušku stačí :)
- ASA12E - Chov laboratorních zvířat - Skripta 2/2 na zkoušku stačí :)
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - skripta meteorologické stanice a přístroje
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - skripta klasifikace oblaků
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - skripta atmosferické optické jevy
- ADA04E - Chov drůbeže - skripta drůbež
- AVA17E - Zoohygiena - skripta
- AHa02E - Výživa hospodářských zvířat - Skripta
- AAA82E - Agroekologie - skripta
- AEA25E - Zoologie bezobratlých - skripta
- AEA26E - Zoologie obratlovců - skripta
- ARA25E - Pěstování rostlin a prostředí - Odkazy na skripta
- EJA05E - Základy právních nauk-AF Ing. - Odkazy na skripta
- ASA17E - Chov skotu a ovcí - Skripta k ovcím od Štolce
- AKA23E - Výživa koní - skripta
Copyright 2024 unium.cz