Prezentace 14

štěvníků. Objekty nebudou uzavřenými uměleckými díly, ale budou vydávat své plody při fyzickém kontaktu s návštěvníky. Prostor se tak rozezní nekonečnou a náhodnou symfonií. Zahrada fantasie a hudby se stane otevřeným kreativním polem, místem pro zastavení a sebereflexi.
V prostoru expozice bude umístěno 9 nástrojů zvukových a 9 objektů optických.
Prostředí bude nasvíceno několika soustřednými světly, které rozehrají stěny expozice odrazy vodní hladiny bazénu. Vodní bazén bude srdcem a hlavním optickým zdrojem světelného pohybu. Atmosféra světlého a vzdušného prostoru, ponořeného do šera tak, aby vynikly optické jevy, bude asociovat intimitu.
Další optické objekty budou fungovat na jednoduchém principu dírkové komory - camery obscury. Budou reflektovat exteriér pavilonu či obsah svého vnitřního prostoru. Jinými vizuálními objekty budou kaleidoskopické systémy, rozkládající a vstřebávající své okolí.
Zvukové nástroje budou rezonovat různými přírodními materiály, některé budou ústit do vody bazénu. Nástroje budou volně rozmístěny po celém prostoru a společně vytvoří syntetický, vzájemný organismus.
Ve stěnách haly budou drobná okýnka, na jejichž matných sklech budou technikou vitraje převedeny přírodní motivy umělců z okruhu art brut -( mediumně pracujících tvůrců). Ve stěně bude také sluneční vikýř - otvor se soustavou zrcadel, umožňujících v slunečných dnech co nejdelší přítomnost slunečních paprsků
Autory objektů jsou:
Petr Lorenc, Ondřej Smeykal, Martin Janíček, Jaroslav Kořán, Milan Cais a Petr Nikl.
Jejich společnou charakteristikou je fakt, že se všichni zabývají současně vizuálními, hudebními i divadelními formami.
Středem expozice je „Srdce“ – nafukovací objekt ve tvaru srdce, s rozměry 7 x 5,5 x 3,6 metrů, obsahující variabilní hrací sestavu nástrojů. Všechny součásti „Srdce“, i dalších nástrojových krajin, umístěných v prostoru instalace, jsou výzvou ke hře, k aktivnímu přístupu návštěvníka. Ten spouští a uvádí do chodu pohybové, vizuální i zvukové součásti objektů a spolu s ostatními se podílí na spontánní „symfonické“ skladbě, určené pro všechny smysly. Ovládání je jednoduché a hravé, nástroje neobsahují elektronické přístroje a nejsou řízeny počítači, není zde přítomna reprodukovaná hudba ani filmové a video smyčky. Vše je rozehráváno na místě samotnými návštěvníky, kteří si tak uvědomují svou autorskou spoluúčast a vzájemnou komunikaci. Součástí projektu je doprovodný program, který doplní a obohatí výstavu o prvky divadla, hudby a performance. Z Niklovy interaktivní expozice Hnízda her nazpíval se skupinou Lakomé Barky cd, se kterým vyhráli v roce 2004 cenu Anděl za alternativní hudbu. Lakomé Barky  jsou regionální hudební sdružení maminek a dětí z Klecan a okolí a nyní také doprovodná skupina Petra Nikla.
Petr Nikl a Lakomé Barky Hra a výchova Bruner o výchově v kmeni Kungů - citace ze s. 147 Odskok do historie
Froebelovy „dárky“ Friedrich Froebel (1782-1852) Hana Budínská: Hry pro 6 smyslů, výtvarné hry od s. 50 - alespoň jeden příklad
Duplinský - klasifikace Studie kriminologického výzkumného institutu v německém Hannoveru - o souvislosti mezi horším prospěchem a hraním počítačových her
Hra ve Vv – výrazová hra
O hře v souvislosti s DVP
Jan Slavík: Umění ve škole: „Jenom“ hra, nebo téma pro reflexi? (Pedagogika 2001, s. 525) - interpretace
Konec