Materialy

EVROPSKÉ UMĚNÍ 19. STOLETÍ
KLASICISMUS
ROMANTISMUS
REALISMUS
IMPRESIONISMUS
SYMBOLISMUS
SECESE
KLASICISMUS
Umělecký sloh poslední čtvrtiny 18. a první čtvrtiny 19. století, který proti subjektivismu mystického baroka a frivolního rokoka uvedl znovu do umělecké tvorby nadosobní objektivní řád, založený na racionální úvaze.
Ideálem klasicismu bylo obnovit ušlechtilou prostotu a velkolepou krásu klasického antického umění. Umění v tom podporovala nová věda, klasická archeologie; zejména objevení antických měst Pompejí (1848) a Herkulanea poskytlo malířství silné podněty. V tomto směru teoretikem klasicismu byl J. J. Winckelmann.
Klasicistní tendence jako móda pronikala ve Francii do všech složek společenského života již v době předrevoluční, ale teprve Velká francouzská revoluce, jež klasicismus zařadila do své politické a sociální ideologie, učinila z něho programové hnutí. Klasicismus však nezanikl s revoluční generací, nýbrž ještě zesílil v době direktoria a konzulátu, aby se stal oficiálním slohem Napoleonova císařství odpovídajícím politickému a kulturnímu programu imperia (empírový sloh).
Klasicistní malba klade důraz na přesnou kresbu a plastickou modelaci objemu; obrazový prostor je mělký, barva nemá samostatnou úlohu, pouze jako lokální barva koloruje předměty. Hlavní zájem se soustřeďuje na figurální kompozici, na ideální typy postav, jež mají zjevem, postojem a gesty vyjadřovat ušlechtilost a uměřenost. Náměty vybírají klacističtí malíři z antické mytologie a historie.
Klasicismus se vyvíjel již v 17. století jako opoziční proud proti radikálnímu baroku v Římě a zejména ve Francii, klasické zemi klasicismu, kde jeho hlavními představiteli byli N. Poussin a C. Lorrain.
Klasicistické malířství ve Francii reprezentují J. L. David se svou školou, v díle J. A. D. Ingrese přežil klasicismus přes polovinu 19. století až do doby nastupujícího programového realismu. Oporami klasicismu se od začátku 19. století staly umělecké akademie; v podobě konzervativního akademismu jako zpátečnická síla v dějinách evropského malířství hluboko do 19. století.(Šabouk, Sáva (ed.): Encyklopedie světového malířství, Praha 1975, s. 174)
Jacques-Louis DAVID
1748 Paříž - 1825 Brusel Francouzský malíř. Studoval na Akademii, kde získal roku 1774 Římskou cenu za obraz Erasistratos odkrývá příčinu Antiochovy nemoci (Antiochus a Stratonika), který prozrazuje ovlivnění Poussinovou tvorbou.
Odjel proto do Itálie, v Římě studoval antické sochařství a památky, Michelangela, Raffaela, Caravaggia a Reniho. Roku 1780 se vrátil do Paříže, za obraz Slepý Belisar prosí o almužnu byl 1781 jmenován mimořádným a posléze za obraz Andromaché oplakává smrt Hektorovu (1783) řádným členem Akademie.
Při druhém pobytu v Římě roku 1784 namaloval David slavný obraz Přísaha Horatiů, který byl přijat v Římě i v Paříži na Salónu s triumfálním nadšením jako první antickým duchem naplněné dílo.
Tématem, přísnou morálkou, střízlivou kompozicí, plastickým slohem a dokonalým ovládáním antických reálií vychází vstříc požadavku, aby se umění od půvabu a frivolnosti rokoka obrátilo směrem k estetické přísnosti, k věcnosti a poučnosti. Obraz se stal vzorem klasicismu a David byl oslavován jako největší malíř tehdejší Evropy. V jeho ateliéru v Louvru pracovali A. L. Girodet, A. J. Gros a F. Gérard.
Po vypuknutí francouzské revoluce se stal jejím radikálním přívržencem a hlavním propagandistickým činitelem, členem, krátce i předsedou národního konventu, pro který namaloval obraz Umírající Le Peletier (zničen) a své nejvýznamnější dílo té doby, Zavražděný Marat.
Muže, kteří za věrnost ideálům revoluce zaplatili vlastní smrtí zachytil v ideologicky působivých výjevech jako hrdinné mučedníky.
V roce 1795 se David, který byl vězněn a jen o vlas unikl popravě, od revoluce odvrátil. Začíná pracovat na obraze Sabinky (1799), který se řadí k umělecky nejvyhraněnějším projevům klasicistního malířství vůbec.mg/but6.gif" \* MERGEFORMAT
Po vystoupení Napoleona se stal jeho nadšeným přívržencem a obrazy jako Bonaparte překračující Alpy jej oslavoval stejně jako dříve revoluci.T
Roku 1804 Napoleon Davida jmenoval svým prvním malířem. V reprezentačních oficiálních obrazech císaře i v podobiznách současných osobností uplatnil vynikající talent portrétisty,ERGEFORMAT
za monumentální dílo Napoleonova korunovace (1806-7) byl roku 1808 jmenován důstojníkem Čestné legie.img/but10.gif" \* MERGEFORMAT
Po Napoleonově pádu byl David vyloučen z akademie a vypovězen z Francie a konec života strávil v Bruselu. Díla, především portréty z posledního období však již představují zřetelný pokles umělecké úrovně.
David byl zakladatelem a hlavní osobností klasicismu ve francouzském malířství druhé poloviny 18. století. Byl prvním malířem, který pochopil a důsledně propagoval ideu společenského významu umění. Vytvořil školu, která usměrňovala vývoj francouzského umění hluboko do 19. století; k jeho žákům patřili mimo jiné F. Gérard, A. J. Gros a J. A. D. Ingres.
Antoine-Jean GROS
1771 Paříž - 1835 Meudon Francouzský malíř, od 1785 žák Davidův, navštěvoval 1787-1793 École de I' Académie de Peinture v Paříži, poté, až do roku 1799 pobýval v Itálii, kde byl činný jako portrétista. Napoleon Bonaparte u něho objednal obraz Bonaparte na arcolském mostě, vystavený pak v roku 1801 v Salónu.
Po návratu do Paříže si získal velký úspěch s monumentálním díle Bonaparte u malomocných v Jaffě.
Stal se portrétistou Napoleonovy rodiny, generálů a významných představitelů císařského dvora. Byl nejvýznamnějším malířem napoleonské epochy a ve svých epických oslavných kompozicích, které zobrazují scény z vítězných bitev či výpravné výjevy o činech mocných, vyjádřil povahu doby snad ještě výrazněji, než jeho učitel David.
Po pádu císařství se Gros stal oficiálním portrétistou období restaurace a jako profesor École des Beaux-Arts se akademicky chladným projevem snažil pokračovat v zásadách klasicismu.
Jean Auguste Dominique INGRES
1780 Montauban - 1867 Paříž Francouzský malíř. Od roku 1791 na akademii v Toulouse, 1797 v Davidově ateliéru v Paříži a poté od 1799 na École des Beaux-Ans. Roku 1801 byl vyznamenán hlavní Římskou cenou za obraz Achilles přijímá vyslance Agamemnonovy, ale do Říma odjel až 1806. Mezitím dostal 1803 zakázku na portrét Napoleona jako prvního konzula, od té doby se soustředěně věnuje malbě podobizen.MERGEFORMAT
V jejich pojetí i malířském podání se výrazně odlišuje od svého učitele Davida. Opírá se o členění a modelaci kresbou a o vybranou barevnost, o realistické zachycení tváře i oděvu a doplňků. Jak je zaujat smyslovým kouzlem ženské podobizny ukazuje příkladně Portrét slečny Riviérové (1805).
V Římě pobyl čtrnáct let a ve Florencii čtyři roky. Podařilo se mu odpoutat se záhy od Davidova směru a najít vlastní styl. Dostává četné objednávky na podobizny
a pracuje na dílech, v nichž studuje ženské tělo - Koupel" \* MERGEFORMAT
nebo jimiž navazuje na Raffaela - Velká odaliska.
Osobitým projevem zobrazuje mytologické motivy - Jupiter a Thetisola/DUM3/ebook/HTML/img/but7.gif" \* MERGEFORMAT
či romanticky laděné představy o historických osobnostech - Raffael a La Fornarina, Francesca da Rimini a Paolo Malatesta, Smrt Leonarda da Vinci, Roger zachraňuje Angeliku.25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but8.gif" \* MERGEFORMAT
Roku 1825 byl zvolen řádným členem pařížské Akademie, roku 1829 byl jmenován profesorem a konečně roku 1834 prezidentem École des Beaux-Arts. Dosáhl tak významného postavení ve francouzském veřejném životě. Roku 1827 namaloval pod vlivem Poussinova klasicismu Apoteózu Homéra pro strop Claracova sálu v Louvre./but10.gif" \* MERGEFORMAT
Ve třicátých letech pobývá znovu v Římě, odkud se natrvalo vrací do Paříže roku 1841. V následujícím období vzniká další řada jeho proslulých podobizen, které ukazují jedinečnou pozorovací schopnost a smysl pro psychologicky pronikavou charakteristiku portrétovaných osobností.
Z hlediska kompozice byl pro něho obraz harmonicky členěnou plochou. Barva však má v jeho tvorbě úloha kolorující, neboť na hlavní výrazový prostředek povýšil kresbu - patřil bezpochyby k největším mistrům kresby v dějinách světového umění. Zřetelně to ilustruje i nejvýznačnější skupinu děl Ingresova stáří, ženské akty, jejichž řada vrcholí v posledním obraze Turecká lázeň (1862).
V hladké, splývavé malbě, jejímž základem je pevný kresebný obrys, dokázal podat smyslné okouzlení ženským tělem.
Ingres byl po Davidovi hlavním představitelem francouzského klasicismu a přesvědčením zastáncem jeho zásad i v době počínajícího i vrcholného romantismu a realismu. Svojí tvorbou i díky svému výjimečnému postavení ve francouzských uměleckých a společenských kruzích ovlivnil vývoj francouzského malířství až do konce 19. století. Je zřejmé, že právě jeho zásluhou se francouzské malířství dostalo pod nadvládu Akademie a École des Beaux-Arts.
ROMANTISMUS
Umělecký projev, který svým subjektivistickým základem stojí proti objektivistickému klasicismu. Důraz klade na nitro člověka, zvláště na cit, smysly a vůli. Na rozdíl od racionalistického klasicismu, věřícího v nekonečné možnosti rozumového poznání, hlásají romantikové právo na váseň. Dynamičnost proti statičnosti, pravdivost, opřená o současný život, proti idealismu, odvozenému z antického umění, barva proti kresbě a plastičnosti, podíl umělcovy osobnosti na díle proti odosobnění a podřízení se estetickému dogmatu - to jsou hlavní myšlenky, které romantismus prosazoval proti klasicismu.
Romantičtí malíři si náměty s oblibou vybírali ze středověkých dějin nebo ze současných události, inspirovali se hudbou, divadlem, poezii a literaturou, objevovali půvab lidových pověstí a pohádek, barvitý svět orientu i krásu domácí přírody, milovali dramatický vzruch bitev a lovů.
Jestliže francouzští romantikové se inspirovali soudobými dramatickými ději, Shakespearovými dramaty a Goethovým Faustem, a neváhali vytvořit politickou alegorii (E. Delacroix, Svoboda vedoucí lid), němečtí romantici nacházeli podněty spíše v lidové národní poezii. Na francouzský romantismus působili svou malířskou formou angličtí umělci z počátku 19. století, zejména William Turner a John Constable; pod vlivem Constablových obrazů vystavených v pařížském Salónu 1824 přemaloval Eugčne Delacroix svůj obraz Masakr na Chiu děleným rukopisem. Kromě Delacroixe patřili k předním představitelům romantismu ve Francii Géricault a P. P. Prudhon; romantismus v Německu představují nazaréni, Ph. O. Runge, M. von Schwind a krajinář C. D. Friedrich, v Anglii W. Blake a H. Füssli.
Romantismus přežíval hluboko do 19. století zejména v historickém žánru a krajinomalbě, v různém spojení s realismem.
(Šabouk, Sáva (ed.): Encyklopedie světového malířství, Praha 1975, s. 504)
Anne-Louis GIRODET DE ROUCY-TRIOSON,
1767 Montargis - 1824 Paříž
Francouzský malíř a ilustrátor, znám pod jménem Girodet-Trioson, které přijal na počest svého mecenáše dr. Triosona. Studoval s J.-L. Davidem, v roce 1879 získal Římskou cenu, do Paříže se vrátil roku 1795.
Stylem a technikou malby sleduje Davidovu tvorbu. Výběrem témat, často s literárními náměty, emotivností projevu a melancholickým laděním je však již řazen k preromantickému proudu malířství počátku 19. století. Soustředil se na neobvyklé barevné efekty a otázky světla a stínu, jak ukazují Endymionův spánek, 1793, či Pohřeb Ataly,1808.
Proslul ovšem i obrazy oslavujícími Napoleona - Vzpoura v Káhiře, 1810. Uznáván byl i jako portrétista, význačný je portrét Chateaubrianda, zachycující melancholického umělce, vnitřně rozervaného génia.3.gif" \* MERGEFORMAT
Jeden z nejznámějších Girodetových portrétů - Mademoiselle Lange jako Danae, 1799, vyvolal skandál pro své sexuální narážky.
Důležitou součástí Girodetova díla jsou ilustrace k Racinovi a Vergiliovi.
Paul DELAROCHE
1797 Paříž - 1859 Paříž
Francouzský malíř, žák A.-J. Grose. Získal si značnou popularitu svými dramatickými výjevy s historickými náměty. Často volil scény z anglické historie - Malý princ v Toweru, 1831, Smrt královny Alžběty I., 1828, Poprava Lady Jane Greyové, 1833, v nichž spojoval romantický vztah k minulosti s akademicky pojatou, do detailu propracovanou malbou.
gif" \* MERGEFORMAT
Jean Louis Théodore GÉRICAULT
1791 Rouen - 1824 Paříž
Francouzský malíř a grafik. Pocházel ze zámožné rouenské rodiny. Studoval malířství v Paříži u Carle Verneta, posléze klasickou figurální kompozici u Pierre Guérina, výrazně na něho zapůsobil J. C. David. Géricaultovo první velké dílo, Důstojník gardových myslivců v útoku, 1812, které vystavil v Salónu a získal medaili, prozrazuje vliv Rubensova stylu a zájem využít jej při zobrazení současného námětu. Smělou kompozicí a dramatickou barevností s níž zobrazil prudkou akci jezdce směřuje k projevu nově se rodícícho malířství romantismu.
Podobně obeslal roku 1814 Salón obrazem Raněného kyrysníka, který symbolizoval osud poražené Francie.
V letech 1816-1817 cestoval po Itálii, ve Florencii a v Římě se zajímal se především o tvorbu Michelangelovu a barokní malířství.
Po návratu do Paříže vytvořil a na Salónu roku 1819 vystavil Prám Medusy, rozměrné plátno, na němž zachytil tragický osud trosečníků francouzské fregaty Medusa, která ztroskotala roku 1816 u břehů západní Afriky. Z pasažérů, ponechaných posádkou na pospas, bylo po dvou týdnech na voru zachráněno jen deset osob.
Utajování události vládou vyvolalo skandál. Gericault v epickém líčení, které klasicky pojaté figury a kompozici spojuje s dramatickým obsahem, klade základy romantismu. Během přípravy obrazu si Géricault nechal zhotovit model voru, podrobně studoval anatomii lidského těla na živých postavách (modelem mu stál i E. Delacroix), v nemocnicích a voskových figurínách, pozoroval také moře. Obraz byl na Salónu oceněn zlatou medailí, posléze byl představen i v Londýně a Dublinu a měl výrazný vliv na další rozvoj romantismu.
V letech 1820 až 1822 Géricault pobýval v Anglii, pod Constableovým vlivem se zaměřil na náměty z dostihového prostředí - Derby v Epsonu, 1821.
Navázal také na svůj dřívější zájem o litografii, v níž zachycoval londýnskou chudinu.
V závěru Géricaultovy krátké tvorby, v letech 1822 až 1823, vznikl soubor portrétů pacientů ústavu pro duševně choré v La Salpetričre.FORMAT
Géricaultovo dílo není rozsáhlé, přesto jej však řadí k nejpřednějším malířům francouzského romantismu.
Ferdinand Victor Eugčne DELACROIX
1798 St. Maurice-Charenton u Paříže - 1863 Paříž
Francouzský malíř. Syn Charlese Delacroix, člena konventu a ministra zahraničí, prefekta Marseille, ve skutečnosti však pravděpodobně syn známého diplomata Talleyranda, kterému byl podobný a jímž byl podporován.
Od roku 1813 studoval u P. Guérina, poté, od roku 1816 na École des Beaux-Art, kde se mj. seznámil s Boningtonem. Těžil z poučení malbou P. P. Rubense a grafikou F. Goyi, tento vliv dokládá i první z Delacroixových velkých kompozic - Dantova bárka, 1822 vystavená na Salónu a zakoupená státem.t1.gif" \* MERGEFORMAT
Salonu 1824 se zúčastnil malbou Masakr na Chiu. Obrazem, v jehož tématu reagoval na dobovou zálibu v Orientě, především ale na na soudobou událost spjatou s osvobozeneckým bojem řeckého národa, genocidu, pobití dvaceti tisíc Řeků Turky, se zařadil na přední místo v romantickém malířství.
Roku 1825 Delacroix odjel do Londýna, kde se za Bonningtonova doprovodu ověnoval studiu moderního anglického malířství. Zajímal se rovněž o litografii a vytvořil ilustrace k Hamletovi či k literárním dílům Sira Waltera Scotta a Byrona. Roku 1828 vytvořil soubor 17 litografických ilustrací ke Goethovu Faustovi.
Téhož roku vystavil Smrt Sardanapalovu, 1827, historizující obraz na orientální téma, snad inspirovaný Byronovou básní, které Delacroixovi umožnilo namalovat výjev plný přepychu a smyslnosti.
V obraze 28. červenec 1830: Svoboda vedoucí lid, inspirovaném s největší pravděpodobností jednou z epizod povstání, vyjádřil své pocity a postoj k událostem francouzské červencové revoluce roku 1830, což podtrhl autoportrétními rysy postavy studenta s cylindrem.5C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but4.gif" \* MERGEFORMAT
Roku 1832 strávil šest měsíců v severní Africe s misí francouzského krále vedenou hrabětem Charlesem de Mornay, vyslanou k marockému sultánovi. Cesta se pro Delacroixe stala zdrojem bohatých uměleckých zážitků, během ní vytvořil množství kreseb a akvarelů, které se mu poté staly předlohami pro obrazové kompozice s orientálními náměty: Arabské ženy ve své komnatě, 1834, se setkaly s velmi příznivým ohlasem na Salonu 1834,C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but5.gif" \* MERGEFORMAT
k životu arabského světa se navracel v mnoha dalších dílech následujících desetiletí - Tangerští fanatici, 1837-38, Marocký sultán s doprovodem, 1845, či Arab sedlající koně, 1855. "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but6.gif" \* MERGEFORMAT
Velmi oblíbené téma nalezl Delacroix ve střetu člověka s nesvázanou přírodou, se silou a pohybem exotických zvířat - Lov na lva, 1861.
I když ještě ve 30. a 40. letech pravidelně pokračoval ve vystavování na Salonu - Vrak lodi Don Juan, 1840, Vjezd křižáků do Konstantinopole, 1840, jedna ze dvou kompozic pro galerii bitev ve Versailles. URE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but11.gif" \* MERGEFORMAT
sehrála v tomto období v jeho tvorbě více významnou roli nástěnná malba. Státními zakázkami byla výzdoba knihoven v Bourbonském či Luxemburském paláci, k umělecky nejzajímavějším patří dekorace Apollónovy galerie v Louvru z let 1850 až 1851 se scénou Apolón zabíjí Pythona.
V závěru života pracoval na nástropní dekoracích kaple Svatých andělů v kostele St. Sulpice v Paříži, na výjevech Vyhnání Heliodora z chrámu a Jakubův zápas s andělem.
Delacroix je považován za největšího malíře romantismu. Jeho tvorba obsahuje sice jádro klasicistní, techniku malby však obohacuje o moderní postupy, pracující s dělenou plošnou skvrnou podle zákonitostí barevného kontrastu. Svým dílem zřetelně ovlivnil následný vývoj francouzského malířství, zejména generaci realismu a impresionismu. Výtvarným uměním se zabýval i jako teoretik.
Émile-Jean-Horace VERNET
1789-1863
Francouzský malíř, známý jako Horace Vernet, nejmladší příslušník umělecké dynastie - syn Antoine-Charlese-Horace Verneta a vnuk Claude-Josepha Verneta, významných francouzských krajinářů. Byl nejuznávanějším prolific vojenským malířem, specializovaný na výjevy z napoleonské doby.
He remained an ardent Bonapartist, jeho hlavním dílem byla rozsáhlá galerie bitev ve Versailles, malovaná pro Ludvíka Filipa. V romantickém stylu maloval rovněž zvířecí motivy, orientální náměty a přírodní scenérie.URE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but4.gif" \* MERGEFORMAT
V letech 1828 až 1835 byl ředitelem Francouzské akademie v Římě.
Johann Heinrich FÜSSLI - John Henry FUSELI
1741 Curych - 1825 Londýn
Švýcarský malíř. Od mládí se zajímal o literaturu (Shakespeare, Milton). Kvůli radikálním názorům emigroval do Berlína, 1764 do Anglie. Psal studie o francouzské a německé literatuře, překládal Winckelmannovy spisy, ilustroval díla oblíbených spisovatelů. Roku 1767 mu Reynolds po shlédnutí jeho kreseb doporučil, aby se věnoval malířství. Odjel na studijní cestu do Itálie, kde 1770-78 studoval staré mistry. Roku 1780 se seznámil s Williamem Blakem. Maloval kolekci se shakespearovskou tématikou pro Shakespearovu galerii Johna a Josiaha Boydella,EPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but1.gif" \* MERGEFORMAT
sedm kompozic na náměty z Miltona.
Byl zvolen členem Royal Academy, 1799 se stal profesorem a 1804 inspektorem akademie. Byl představitelem preromantismu 18. století. Vedle řady klasicistních obrazů maloval i díla s vyjádřením romantických pocitů - děsu a hrůzy, snových představ." \* MERGEFORMAT
Nejznámější obraz Noční můra namaloval roku 1781 a později se k němu několikrát vrátil..gif" \* MERGEFORMAT
William BLAKE
1757 Londýn - 1827 Londýn
Anglický kreslíř, rytec, filosof, básník a mystik. Studoval u grafika Jamese Basira, kde se seznámil s gotickým uměním. Později se skromně živil grafickými pracemi pro různá nakladatelství. Tiskl sám své verše technikou mědirytu s textem doprovázenou kresbami dodatečně kolorovanými: Zpěvy nevinno