Materialy

sti, 1789, Zpěvy zkušenosti, 1794.%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but1.gif" \* MERGEFORMAT
Jeho ranná díla byla klasicistická, později se umělcova rozvíjející se obrazotvornost zaměřila k přetváření středověkých a manýristických vzorů. Pracoval akvarelem nebo speciální temperovou technikou: Satan stíhá Joba malomocenstvím. Jeho největšími díly byly kreslené a kolorované tisky: Soucit, Hekaté, Newton, Eliáš a velké akvarelové ilustrace Knihy Jobovy, 1820-1822.T
Témata si vybíral z bible, Shakespeara, Miltona, Danta i vlastní fantazie. Jejich symbolický obsah je často mnohoznačný a svědčí o Blakeově myšlenkové originalitě.
V posledních letech mu pomáhal John Linnel. Blake silně ovlivnil kroužek mladých umělců. Stál vždy stranou hlavního směru soudobého malířství, jeho význam pro romantismus ocenilo až 20. století.
John CONSTABLE
1776 East Bergholt, Suffolk - 1837 Londýn
Anglický malíř. Ke studiu malířství se dostal až ve svých třiadvaceti letech; byl žákem B. Wuta na londýnské akademii. Kopíroval krajiny S. Ruisdaela, R. Wilsona, G. Dugheta, T. Gainsborougha; nejvíce na něho zapůsobil C. Lorrain. Pod jeho vlivem namaloval své první významné dílo, Pohled na Dedham Vale (1802), k jehož kompozici se sám později několikrát vrátil.
Základem jeho tvorby bylo však podrobné zkoumání přírody, v studiích malovaných věrně podle přírodních námětů se snažil zachytit přirozenou, neupravenou krajinu se zvláštním zřetelem na barvu. V polovině desátých let vytvořil několik podobizen, vynikajících bezprostředností a intimitou, a provedl pár náboženských kompozic. Zároveň však v této době vytvořil svůj osobitý styl v krajinomalbě, jíž se pak výhradně věnoval až do konce života. Motivy si vybíral z míst, jež důvěrně znal; z kraje na pomezí Suffolku a Essexu, ze Salisbury, z okolí Hampsteadu, kde si 1820 najal dům v Brightonu, kam často jezdil s rodinou k moři.ola/DUM3/ebook/HTML/img/but2.gif" \* MERGEFORMAT
Začal malovat světlými barvami, přičemž hlavní pozornost věnoval studiu přírodního osvětlení; horizont zaujímá dolní třetinu výšky obrazu, jeho největší část ovládá nebe s kupovitými mraky. Ze začátku dvacátých let pochází řada studií mračen,
jež pravděpodobně vznikla v souvislosti s výzkumy meteorologa Luke Howarda. Constable pozoroval přírodu za různého počasí a exaktně studoval proměny atmosféry; pod Rubensovým vlivem usiloval vyjádřit dynamismus krajiny - nejznámější ukázkou těchto snah je série obrazů zachycujících katedrálu v Salisbury.MAT
Ve dvacátých letech začal malovat skici ve formátu definitivního obrazu, na nichž dělenými skvrnami čistých barev již bez vázanosti na skutečný přírodní motiv usiloval vyvolat bezprostřední dojem přírodního ovzduší; nejvyšší světla přitom nanášel špachtlí bělobou. Když byly 1824 vystaveny tři Constablovy krajiny v pařížském Salóně (mezi nimi Vůz na seno, 1821),mg/but9.gif" \* MERGEFORMAT
způsobily senzaci; Constable získal zlatou medaili a E. Delacroix ještě před otevřením výstavy pod jejich vlivem přemaloval popředí na svém obraze Vraždění na Chiu. 1829 byl zvolen členem Royal Academy.
Constable byl jeden z nejvýznamnějších anglických krajinářů a zakladatelem moderní realistické krajiny 19. století;
na jeho způsob malby, nahrazující lokální barvu barevnými skvrnami, hustě kladenými vedle sebe, navázali impresionisté
Richard Parkes BONINGTON
1801 Arnold u Nottinghamu - 1828 Londýn
Anglický malíř. Studoval v Paříži na École des Beaux-Arts a v ateliéru A. J. Grose. Zaměřil se zvláště na krajinomalbu; v Louvru kopíroval akvarelem holandské a vlámské krajináře 17. století. Později, roku 1826, navštívil také Itálii, kde na něho v Benátkách silně zapůsobila díla Veronesova a Canalettova.
Patřil k anglickým malířům, jejichž krajinomalby získaly obdiv a uznání na pařížském Salónu 1824. Boningtonův historický význam spočívá v tom, že rozšířil ve Francii znalost anglické krajinomalby a položil základ k rozkvětu francouzské krajinářské školy 19. století, pokračující přes barbizonskou školu až k impresionistům.
Většinu raných prací vytvořil v Anglii oblíbenou technikou akvarelu, vyznačují se svěží barevností a nekonvenční kompozicí. Olejomalby charakterizuje pastózni dělený rukopis.
Benátské motivy z roku 1827 zřetelně odrážejí vliv Canalettových vedut.
Historické žánry v romantickém duchu literárních prací W. Scotta a lorda Byrona, které v závěru krátkého života maloval, prozrazují vliv Delacroixe, s nímž se sblížil a s nímž společně pracoval.
Joseph Mallord William TURNER
1775 Londýn - 1851 Londýn
Anglický malíř a grafik, od 1789 žák londýnské královské akademie, jejímž se stal 1802 členem a 1808 profesorem perspektivy. Úspěch, který ho provázel od počátku umělecké dráhy, mu umožňoval podniknout cesty do Francie, Švýcarska a především Itálie. Své skici a studie publikoval pod názvem Liber studiorum.
V rané době maloval krajiny z okolí Londýna, městské prospekty, přístavy a mořská pobřeží. Usiloval podat hru světla a atmosféry, často užíval techniky akvarelu a koloroval lomenými barevnými tóny přesnou kresbu. Klasicistické historické obrazy představují jeho první pokusy v technice olejem - Nelsonova smrt u Trafalgaru (1808) a Dido zakládá Karthago (1815), obraz, jímž se nejvíce přiblížil tvorbě Claude Lorraina, vyjadřují již kromě klasicistického kompozičního řádu zvýšený zájem o barevný výraz.
V středním období převládají romantické rysy nad klasicistickým východiskem. Subjektivní prociťování přírodních jevů a dramatické chápání živlů přivádělo malíře postupně k pojetí obrazu jako výtvoru svobodné imaginace. Země a moře, vzduch a voda, slunce a oblaka se staly prvky, z nichž skládal své dramatické, světelně výrazné malířské vize - Sněhová bouře: Hannibal překračuje Alpy, 1812, Zámek Arundel s duhou, kolem 1824, Požár Parlamentu, 1834-35, Benátky - Velký kanál, kolem 1835 CTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but4.gif" \* MERGEFORMAT
V posledním období se tak odpoutal od pevného tvaru předmětu a jeho místní barvy, že zachycoval děleným rukopisem pouhý zrakový dojem, vyvolaný spojením světla a barvy v atmosféře.
Technikou čistých barevných skvrn maloval Turner své poslední obrazy, v nichž se snažil vyjádřit kosmickou jednotu země, vody, vzduchu a světla. Na jeho obrazy jako Poslední plavba lodi Témeraire, 1839, Sněhová bouře, 1842, Mír-pohřeb na moři, 1842, Jezero Zug, 1843 či proslulou kompozici Déšt', rychlost a pára, The Great Western Railway, 1844, mohli o několik desetiletí později navázat francouzští impresionisté.DEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but6.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but7.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but8.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but9.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but10.gif" \* MERGEFORMAT

Studoval a dvěma kompozicemi rovněž reagoval na Goethovu teorii barev, propojující barvu s pocitovými hodnotami - Světlo a barva (Goethova teorie) - Jitro po potopě - Mojžíš píše knihu Genesis, 1843, Jitro po potopě, 1943DUM3/ebook/HTML/img/but11.gif" \* MERGEFORMAT
Turner patří k největším anglickým malířům 19. století. Vyšel z domácí malířské tradice 18. století, spojil klasicismus s romantickým vizionářstvím až došel k čistému výrazu zrakového dojmu, předjímaje impresionismus.
Caspar David FRIEDRICH
1774 Greifswald - 1840 Drážďany
Německý maliř. V letech 1794-1798 studoval na kodaňské akademii, kde poznal barokní krajinomalbu. Starými mistry se zabýval i v Drážďanech, kam odešel roku 1798, kde se silně rozvíjelo romantické hnutí. Působili zde básnici Schlegel, Tieck a Novalis, 1802 sem přijel P. O. Runge.
Friedrich se často vracel do Pomořan a kreslil podle skutečnosti krajinářské partie. často putoval i po horách, roku 1810 o prošel Krkonoše, rok poté Harz; skici, které na těchto cestách pořídil, mu v pozdějších letech sloužily jako sbírka motivů pro krajinářské kompozice. Roku 1810 se stal členem berlínské, 1816 drážďanské akademie; 1824 ho jmenoval saský král mimořádným profesorem. Kolem 1820 dosáhl vrcholného uznání.
První Friedrichovy krajiny jsou sepiové kresby ve stylu barokních krajinářů 17. století, J. Ruisdaela a C. Lorraina, v nichž hlavní úlohu hrají kontrasty světla a stínu. Už v raných studiich z Pomořan si Friedrich vytvořil základní krajinářské kompoziční typy, které v příštím vývoji jen obměňoval: vodorovné vrstvení pásů od popředí až k horizontu a prohloubení prostoru diagonálním řazením plánů; napětí dosahoval zkrácením středního plánu.
Toto kompoziční schema, ale i symbolický význam, odrážející božskou vznašenost, ukazuje i nejslavnější obraz z raného období, Kříž na horách, 1808, napodobující oltář, a jeho pozdější obměny.
V následujícím období zastává důležitou funkci lidská postava, jež působí jako prostředník mezi divákem a krajinou, jako na dvou významných obrazech z roku 1818 - Křídový útes na Rujáně a Poutník nad mořem mlhy,T
či na pozdějších dílech Dva muži pozorující měsíc, známém v několika variantách,
stejně jako u podobně náladového díla Východ měsíce na moři.
Všímá si také sil, ale i vznešenosti božské přírody, například v obraze Ledové moře (Zmařené naděje), který však skrývá i politický podtext.
Friedrich byl největším krajinářem německého romantismu ve svých tragickým tónem vyznívajících kompozicích vyjádřil pocit osamocení, který člověk pociťuje před oběma přírodními nekonečny, mořem a horskými velikány.
Svým originálním uměním působil spíše na romantické básníky, z malířů ovlivnil výrazněji pouze přítele Ch. C. Dahla a C. G. Caruse.
NAZARÉNI
Skupina mladých německých malířů, kteří na počátku 19. století přišli s názorem, že umění má sloužit církevním účelům, k oslavě církve a k morálnímu poučení. Hledali v křesťanském umění jednoduchost a sílu a hlásali návrat k duchu středověku.
Skupina byla založena roku 1808 studenty vídeňské Akademie v čele s Friedrichem Overbeckem (1789-1869) a Franzem Pforrem (1788-1812) a podle patrona malířů, evangelisty Lukáše, byla o rok později nazvána Bratrstvem sv. Lukáše (Lukasbrüder). Název Nazaréni získali dodatečně podle typu účesu a oděvů připomínajících biblický původ.0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but1.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but2.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but3.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but4.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but5.gif" \* MERGEFORMAT
Roku 1810 se Overbeck, Pforr a dva další členové bratrstva, Ludwig Vogel und Johann Konrad Hottinger, přesunuli do Říma, kde se usadili v kláštěře sv. Isidora. V následujících letech se k nim připojil Peter von Cornelius, Philipp Veit a Wilhelm von Schadow.
V Římě Nazaréni usilovali o návrat k malbě italského quattrocenta a zaměřili se na obnovení tradice monumentální fresky. Získali dvě důležité zakázky, díky nimž si jejich tvorba získala mezinárodní pozornost - na provedení cyklu starozákonních výjevů ze života sv. Josefa v sídle tehdejšího pruského generálního konzula Jakoba Salomona Bartholdiho, v Casa Bartholdy, 1816-17 (fresky od roku 1887 přeneseny do Staatliche Museen v Berlíně),
a na výzdobu tří sálů v paláci markýze Massima na motivy příběhů z děl Danta, Torquata Tassa a Ludovica Ariosta, v Casino Massimo v Římě, 1817-29.
Kompozicí a barevností malby, stylem podání figur i způsobem zachycení krajiny se Nazaréni přikláněli k tvorbě Dürerově a k raně renesančním vzorům před Raffaelem, k Fra Angelicovi, Giottovi a Peruginovi. Z pohledu vývoje umění 19. století je jejjich nejdůležitějším přínosem znovuobnovení zájmu o nástěnnou malbu.
Skupina Nazarénů se po roce 1820 rozpadla, její ideje však i nadále působily. Overbeckův ateliér v Římě se stal místem setkávání řady umělců, kteří z různých míst Evropy podnikli cestu do Říma. Názory Nazarénů se prostřednictvím Williama Dyce prosadily v Anglii, kde jejich vliv koncem čtyřicátých let vyústil v hnutí prerafaelistů.
Cornelius se díky podpoře prince Ludvíka Bavorského navrátil roku 1819 znovu do Mnichova, odkud jeho žáci a asistenti na Akademii šířili nazarénské snahy do dalších uměleckých center v Německu. Od roku 1841 působil Cornelius v Berlíně, typický výtvarný projev založený na pevné kresbě představuje nejdůležitější dílo z pozdního období jeho tvorby, karton Apokalyptičtí jezdci, kolem 1845, návrh pro projekt Santo Campo v Berlíně.
PRERAFAELISTÉ
V revoluční atmosféře poloviny století se v Anglii vytvořila skupina umělců, která si vytkla podobné cíle, jako příslušníci nazarénského hnutí. Roku 1848, založilo sedm anglických malířů -
William Holman Hunt,if" \* MERGEFORMAT
John Everett Millais,INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but2.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but3.gif" \* MERGEFORMAT
Dante Gabriel Rosetti,INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but4.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but5.gif" \* MERGEFORMAT
James Collinson, William Michael Rossetti, Frederic George Stephens, Thomas Woolner and - "Bratrstvo prerafaelistů", s cílem vrátit se k přirozenému uměleckému projevu, k čistotě a prostotě předrenesančních malířů.
Jejich díla byla zpočátku předmětem velkého posměchu, a ani později se obvykle nesetkávala s pochopením, ale některé stránky jejich tvorby - vášnivá oddanost detailnímu zjevu včetně jeho barevnosti, užívání bílých podkladů a čistých barev, aby této barevnosti dosáhli, a požadavek, aby příběh byl srozumitelný pomocí jasného výtvarného podání - z nich vytvořily revoluční malíře nejen v britském uměleckém světě, ale ovlivnily i umění na konci století v období secese..
Byla to reakce proti triviálnosti akademického umění, protest proti uhlazené, nepravdivé akademické malbě a způsobu malířského školení rané viktoriánské doby, inspirovaná myšlenkami Johna Ruskina o pravdě spočívající v přirozenosti. Požadovali umění, které by obsahovalo myšlenku a vyjadřovalo ji s naprostou přesností. Zdůrazňovali dekorativní roli obrazu a často uplatňovali lineární prvky, ke vzorům, z nichž v tomto ohledu čerpali, patřila zejména tvorba Botticelliho a Mantegny. Jejich díla se nesetkala s pochopením a byla zpočátku předmětem značného posměchu. Některé stránky jejich tvorby - detailní propracování obsahu včetně jeho barevnosti, užívání bílých podkladů a čistých barev, aby této barevnosti dosáhli, a úsilí, aby příběh byl srozumitelný pomocí jasného výtvarného podání - z nich však vytvořily revoluční malíře nejen v Anglii. K novému směru se následně přidala řada anglických malířů –
Edward Coley Burne-Jones ../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but6.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but7.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but8.gif" \* MERGEFORMAT -
W. S. Burton ad.
Později dostalo vlivem Williama Morrise povahu hnutí za ozdravění uměleckého řemesla a užitého umění.\* MERGEFORMAT
Od preraffaelistů vede přímá cesta k symbolismu a anglickému secesnímu umění.
REALISMUS
Realismus je chápán jako přesné, nepřikrášlené a podrobné zachycení přírody a soudobého života. Umělecké hnutí dává přednost pozorování fyzického vzhledu před ipředstavivostí a idealizací. V tomto duchu se realismus jako umělecký proud prosadil v mnoha zemích.
V polovině 19. století si toto hnutí jako náměty vybíralo prosté, běžné, někdy až ošklivé motivy více než upjaté, konvenční motivy, kterým dávaly přednost vyšší vrstvy. Byl to protiklad tradičnímu smýšlení novoklasicistních a romantických malířů. Zástupci realismu přestali brát v úvahu představy a očekávání přehlídek Salonu, Akademie a dalších oficiálních institucí. Zápasili o malbu, které by zachycovala skutečné výjevy, často nesoucí sociální, morální či politický podtext. I když nikdy nebyla skupinou, která by stála na jednotícím uměleckém programu, je hlavním představitelem hnutí realismu krajinářská Barbizonská škola v čele s J. B. Camillem Corotem a Jeanem Françoisem Milletem, k dalším umělcům této skupiny se řadí Charles François Daubigny, Pierre-Étienne-Théodore Rousseau, Constant Troyon či Narcisse-Virgile Díaz de la Peńa
Etienne-Pierre-Théodore ROUSSEAU
1812 Paříž - 1867 Barbizon
Francouzský malíř, zakladatel “barbizonské školy“. Studoval krajinomabu a historickou malbu. Jeho umělecké směřování po stránce tématické a stylové vychází z. Lorraina a holandské školy 17. století, nejvíce jej ale ovlivnily studijní cesty po Auverge a Normandii. Zpočátku byl více romanticky zaměřen, velký vzorem se mu stala krajinomalba J.Constabla, ve 30. letech jeho obrazy postupně nabývají na citovosti a poetickém výrazu, skicovitě zachycují prchavou atmosféru krajiny, jak dokládá množství kresebných studií i malířských skic.la/DUM3/ebook/HTML/img/but3.gif" \* MERGEFORMAT
Postupně se soustředil na podrobné, do detailu přesné zobrazení krajiny, na zachycení jejího přirozeného charakteru.NCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but5.gif" \* MERGEFORMAT
Roku 1831 představil svoji krajinomalbu poprvé, na pařížském Salónu, stejně jako v následujících letech propadl, proto již od roku 1849 veřejně nevystavoval.
Rousseau je tvůrcem typu “paysage intime“, “intimní krajiny“, pro kterou vybíral motivy převážně v fontainebleuském lese u Barbizonu. V roce 1832 Rousseau poprvé maluje v plenéru. Hluboce ovlivněn zdejší krajinou se, společně s dalšími malíři, do Barbizonu v následujících letech pravidelně vracel.mg/but8.gif" \* MERGEFORMAT
Roku 1848 se zde natrvalo usadil. Stoupenci “barbizonské školy”, k nimž se řadí Diaz de la Peňa, J. Dupré, C. Troyon či Ch. Daubigny jej navštěvovali a společně s ním pracovali, aby zachytili “přírodu v přírodě”.
Charles-François DAUBIGNY
1817 Paříž - 1878 Paříž
Francouzský malíř a grafik. Žák svého otce, miniaturisty a krajináře, malbu krátce studoval také v pařižském ateliéru P. Delaroche. Je významným představitelém barbizonské školy, svým malířským stylem patří k zástupcům tzv. intimní krajinomalby.
Krajinomalbě se věnoval již od třicátých let, od roku 1838 ji vystavoval na pařížském Salónu. Plného rozvoje nabyla jeho tvorba počátkem padesátých let, kdy se přátelil a úzce pracoval s C. Corotem. Od tmavého koloritu a poetického a subjektivního podání raných prací - v tomto směru na něho zapůsobili N. Diez de la Peňa, J. Dupré a T. Rousseau - je pro jeho vrcholnou tvorbu typický uvolněný, skicovitý rukopis, prosvětlená a vzdušná atmosféra.ola/DUM3/ebook/HTML/img/but1.gif" \* MERGEFORMAT
Změna projevu pramenila z Daubignyho snahy podat bezprostřední a čistý „otisk“ přírody, oproštěný od osobního prožitku viděné skutečnosti. Tématicky se ve svých obrazech soustředil na říční krajiny u Seiny a Oise, kde pracoval přímo v přírodě.
Kolem roku 1860 se stal uznávaným a vyhledávaným umělcem, byl dokonce oceněn Řádem čestné legie.
Jean-Baptiste Camille COROT
1796 Paříž - 1875 Paříž
Francouzský maliř. Malířství se začal věnovat až v šestadvaceti letech, největším přínosem pro něho bylo studium v krajinářské škole V. Bertina, u něhož se seznámil s klasicisní poussinovskou krajinou. Kopíroval holandské krajináře a především N. Poussina a C. Lorraina, pracoval rovněž v plenéru v okolí Paříže, Rouenu a ve Ville d'Avray.
Roku 1825 podnikl soukromou cestu do Říma. kde maloval pohledy na město a partie z římské Campagny (Forum Romanum, 1826); jeho oblibeným motivem byla Villa d'Este v Tivoli.
Vedle krajin vznikají také studie italských lidových typů jako Italka s mandolínou.
Roku 1828 odjel do Neapole a přes Benátky se opět vrátil do Paříže. V Itálii, především v Benátkách, Florencii, Janově a Římě, pobýval i v letech 1834 a 1843.
Pravidelně pracoval v Barbizonu, v Normandii a Bretani, maloval i v Provenci a Lanquedocu, ve 40. letech také ve Švýcarsku u Ženevského jezera. 1854 podnikl cestu do Belgie a Holandska.
V Salónu vystavoval pravidelně každý rok mytologické nebo biblické výjevy v krajině, komponované v Poussinov