Materialy

ě stylu, a krajinomalby malované v ateliéru podle skic provedených v přírodě - Nymfa hrající si s Kupidem, 1857, vystavená na Salonu.
První studii z plenéru vystavil v Salónu teprve roku 1849. Jeho ateliérové kompozice získávaly stále větší pozornost a uznání; Corot se stal členem poroty Salónu, na Světové výstavě v Paříži byl vyznamenán medailí a císař Napoleon III. zakoupil jeden jeho obraz; na Světové výstavě 1867 byl jmenován rytířem čestné legie.
Corot patří k nejdůležitějším krajinářům 19. století. Začal jako klasicista, vyznávající poussinovskou ideální italizující krajinu s mytologickou stafáží a modelaci pomocí kontrastu světla a stínu v duchu lorrainovské barokní malby. Souběžně však maloval drobné krajiny a podobizny, které sice sám nepovažoval za definitivní díla, spíše jen za pouhé studie pro příští kompozice - vznikaly ovšem bezprostředně před motivem v plenéru nebo před modelem a dokládají Corotovo umění postihnout jemné nuance a změny přírodního osvětlení - Katedrála v Chartres, 1830, Ville d´Avray, 1835-38, Sibyla, kolem 1870.
Právě v této části Corotovy tvorby je spatřován jeho zakladatelský přínos pro moderní intimní krajinomalbu.
V tvorbě vrcholného období, v padesátých letech 19. století, se obrysy předmětů na Corotových obrazech začínají rozostřovat a krajinu zahaluje mlžný, stříbřitý opar, který vytvářejí světelně odstupňované barevné skvrny, jako
Katedrála v Nantes, 1865-1869.but9.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but10.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but11.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but12.gif" \* MERGEFORMAT
Osobitým řešením vztahu světla a barvy, svěžím pohledem, koloristickým citem a volným malířským rukopisem, jehož součástí byla i citlivá malba barevnými skvrnami, působil Corot na impresionisty, přestože nikdy nedošel k impresionistické analýze světla na čisté barevné tóny.
Jean François MILLER
1814 Gruchy u Cherbourgu - 1875 Barbizon
Francouzský malíř a grafik. Jako dvacetilerý se učil v Cherbourgu několik měsíců malbě u bezvýznamných umělců, ale po otcově smrti se vrátil na statek. 1837 dostal malé stipendium a vstoupil do ateliéru k E. Delacroixovi v Paříži, nesblížil se však ani s jeho romantismem, ani s Ingresovým klasicismem. Zpočátku se živil malováním galantních žánrů podle rokokových malířů 18. století. Roku 1849 se přestěhoval z Paříže do Barbizonu u Fontainebleau; zde uslyšel "cri de la terre", hlas země, jejž se snažil vyjádřit ve svém malířském díle. Dlouho zůstal zneuznán; musel přijímat pomoc svých uměleckých přátel, T. Roussaua, Diaze de la Peňa aj. V padesátých letech byly jeho obrazy v Salónu odmítány, teprve v šedesátých letech začal být oceňován.
Milletovou zásluhou se poprvé v moderní malířství objevuje sedlák bez sentimentální nebo humoristické pointy, nazírán s pravdivostí a klidnou monumentalitou. Milletův realismus vyloučil z obrazu všechno malé a zbytečné, takže zůstala jen harmonie mezi člověkem a krajinou, dělníkem a prací. Ve svých dopisech vyjádřil Millet své umělecké přesvědčení, že krása je ve všem, co je pravdivé, účelné, charakteristické, že spočívá v živé a plné přitomnosti - Rozsévač, Sběračky klasů, Klekání. /HTML/img/but3.gif" \* MERGEFORMAT
Millet patřil k zakladatelům slavné barbizonské školy a otcům moderního malířství; jeho dílo působilo na generaci impresionistů a zvláště na V. van Gogha.
Gustave COURBET
1819 Ornans - 1877 La Tour-de-Peilz, Švýcarsko
Francouzský malíř. Syn zámožného sedláka v Ornans; během gymnasijních studii navštěvoval soukromou kreslířskou školu v Besançonu. 1840 odešel do Paříže sice studovat práva, ale věnoval se zcela malířství. Maloval krajiny ve fontainebleauském lese, figurální romantické kompozice a podobizny své rodiny - Vlastní podobizna s černým psem, 1842.
V Louvre studoval Rembrandta, benátské a španělské mistry, roku 1847 podnikl cestu do Holandska.
V roce 1849 namaloval své první "realistické" obrazy - Odpoledne v Ornans, Štěrkaři a Pohřeb v Ornans, jež mu získaly pověst avantgardního malíře.DEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but3.gif" \* MERGEFORMAT
V Pohřbu v Ornans - obraz patří bezesporu mezi nejvýznamnější Courbetovy realistické kompozice - navázal až na středověký ikonografický typ ukládání do hrobu. Na ne navázal dalšími obrazy z okolí Ornans - Mladé ženy ze vsi, 1852.
Když vystavil v Salóně 1853 Koupající se dívky, došlo ke skandálu - obraz však zakoupil sběratel Bruyas, jehož Courbet zpodobnil i na Setkání neboli Bonjour, Monsieur Courbet (1854).
Světovou výstavu v Paříži 1855 obeslal řadou obrazů, zároveň však uspořádal samostatnou výstavu na Avenue Montaigne, kde shromáždil čtyřicet obrazů v čele s Ateliérem, obrovskou alegorickou kompozicí, zobrazující malíře s jeho přáteli Baudelairem, Bruyasem, Proudhonem, Buchonem a Champfleurym a představitele sociální bídy: žida, starce, podomního obchodníka, pytláka, podloudníka a nádeníka.
Courbet byl přesvědčeným stoupencem Proudhonových socialistických ideí. Pod jejich vlivem vytvořil Slečny na břehu Seiny (1857), obraz namířený proti prostituci.
Když byl 1870 navržen na řád čestné legie, demonstrativně vyznamenání odmítl. Za vlády Komuny byl jejím členem a presidentem uměleckého sdružení, přičemž byl pověřen zabezpečit umělecké sbírky před válečným poškozením. Po pádu Komuny byl zatčen, poté uprchl do Švýcarska. Výstavy, které uspořádal ve Frankfurtu n. M. a Mnichově, mu získaly přívržence v Německu.
Courbet bývá pokládán za programového realistu, protože 1855 vystoupil na světové výstavě v Paříži se samostatnou výstavou pod heslem realismu - realismus znamenal pro Courbeta malbu podle skutečnosti, nezatíženou klasicistickými nebo romantickými estetickými ideály.
Povaha Courbetova realismu je však podmíněna jeho lidským i uměleckým temperamentem. Byl a zůstal venkovanem, člověkem silných instinktů a vůle, vášnivě zaujatý přírodou a jejími projevy. Jako jediný z francouzských malířů vyjádřil se vší brutalitou přirozenost přírody i lidské existence, byl zaujat pouze tím, jak zachytit charakter zobrazených předmětů a do svých obrazů zpravidla nevkládal ideový literární obsah.kola/DUM3/ebook/HTML/img/but9.gif" \* MERGEFORMAT
Courbet neprošel významnějším malířským školením. Vzory jeho malby byli barokní mistři 17. století a postupně si vytvořil si osobitou malířskou techniku, pracující bez lazur s několika barevnými vrstvami, nanášenými přes sebe. Vývoj jeho malby lze zhruba charakterizovat jako postup od šerosvitu k světlé, plenérové barevnosti, od hladké malby k pastózním strukturám, často nanášeným špachtlí.
Courbetovo dílo není vyrovnané ani v umělecké úrovni. Vedle realistických děl vznikaly i v pozdějším období plátna romantická i ryze akademická, vedle vynikajících děl, jež otevřela novou epochu, jeho obrazy ukazují již ve světlém koloritu vliv nastupujícího impresionismu, maluje i díla zcela konvenční a podprůměrná. Na Courbetův realismus navázali v šedesátých letech francouzští impresionisté; hodně následovnlků našel Courbet styl malby i v Německu.
Honoré DAUMIER
1808 Marseille - 1879 Valmondois
Francouzský malíř, grafik a sochař. Od 1822 navštěvoval kreslířský kurs A. Lenoira, kde se zrodil jeho nepřekonatelný odpor ke klasicismu. Zato si oblíbil Tiziana a P. P. Rubense, jehož kopíroval. Navštěvoval Académie Suisse v Paříži.
Rok 1828 je významný z pohledu Daumiera jako karikaturisty - naučil se litografovat a začal kreslit politické karikatury v republikánském duchu. Roku 1831 se dostal za litografii Gargantua na půl roku do vězení. Od 1832 spolupracoval s časopisem La Caricature, v němž publikoval Masky, karikatury tehdejšich politiků, a ostré politické satiry, mistrovská díla litografické techniky, jako např. Le ventre législatif a Masakr v ulici Transnonain. Když 1835 zákon proti svobodě tisku znemožnil politickou karikaturu a 1837 byla La Caricature zakázána, přešel Daumier k společenské karikatuře a otiskoval litografické satiry, jejichž terčem bylo francouzské měšťáctví, v časopise Charivari.
Litografie Daumierovi sloužila stále více jako prostředek k zajištění živobytí. Při své žurnalistické a umělecké činnosti se sblížil s řadou umělců, zejména s malíři barbizonské školy J. F. Milletem, C. Corotem a T. Rousseauem.
Od poloviny čtyřicátých stále výrazněji soustřeďoval na malbu a sochařství. Roku 1848 se účastnil soutěže na alegorické znázornění republiky - v postavě ženy, tisknoucí k prsům své děti, vytvořil první mistrovskou kompozici svého plasticky výrazného stylu a zároveň jedno z nejvýznamnějších děl malířství 19. století. Témata svých obrazů, jež vytvářel jako svá privatissima, si vybíral z literatury (Don Quichotte a Sancho Pansa),
divadla (Crespin a Scapin), ze soudního prostředí, uměleckého i každodenního života obyčejných lidí (Pradlena, Vagón první třídy, Vagón třetí třídy, Polévka).ola/DUM3/ebook/HTML/img/but4.gif" \* MERGEFORMAT
Daumier patří k nejdůležitějším zástupcům realismu a uznáván za jednoho z největších malířů 19. století. Jeho vypjatý plastický smysl, vyhledávání prudkých kontrastů světla a tmy, sklon k dramatickému stupňování děje i dynamický rukopis svědčí o jeho vztahu k barokní malbě a upomínají až na Tintoretta. Na Daumiera navázal ve svém raném období P. Cézanne.
IMPRESIONISMUS
Umělecký směr, který vznikl ve Francii v okruhu několika malířů a uplatnil se také v sochařství, literatuře a hudbě. Rozvíjel se zejména v letech 1874-1886, kdy se uskutečnilo osm výstav, na nichž se účastnili všichni představitelé impresionismu - naposledy se ještě sešli za účasti několika symbolistů v roce 1889. Název byl, jako posměšné pojmenování, odvozen žurnalistou L. Leroyem z obrazu C. Moneta Impression, soleil levant (Imprese, východ slunce), 1872, vystaveného roku 1874 na první výstavě nezávislých umělců. Pojem imprese byl však použit již dříve, roku 1858 v rozhovoru Prousta s Manetem, roku 1863 jej uvedl Castagnary v referátě o malíři Boudinovi.
I když v minulosti nalezneme řadu příkladů uvolněného malířského rukopisu a prosvětlení obrazu - Velazquez, Delacroix, Turner, Constable, Corot či stoupenci barbizonské školy, je za bezprostředního předchůdce impresionistů pokládán Édouard Manet, jehož obrazy, vystavené roku 1863 na Salónu zamítnutých - zejména proslulá Snídaně v trávě, způsobily značný rozruch. Manet sice nikdy nebyl pravým impresionistou, mladí umělci jej uznávali za svou vůdčí osobnost pro volné náměty a pro způsob malby, v níž pracoval s barvou bez modelace, se světlými tóny palety a s velkými plošnými skvrnami. Budoucí osobnosti impresionismu se poznaly již během studií - Gleyrův ateliér na Akademii krásných umění navštěvovali Monet, Renoir, Sisley a Bazille, ve Suissově akademii se sešli Pissarro, Cézanne, Guillaumin. Od šedesátých let se jejich obrazy začaly ojediněle objevovat na výstavách Salónu. Místem, kde s příznivci nového směru, malíři, kritici a spisovatelé scházeli, byla pařížská kavárna Guerbois.
První výstavy impresionistů v ateliéru fotografa Nadara na bulváru Kapucínů se v roce 1874 účastnilo třicet uměIců, mezi nimi Eugčne Boudin, Paul Cézanne, Edgar Degas, Claude Monet, Berthe Morisotová, Camille Pissarro, August Renoir, Alfred Sisley, druhou výstavu uspořádal roku 1876 obchodník uměním Durand-Ruel, který se stal propagátorem impresionistického hnutí.
Impresionista byl tvůrce, který vycházel z pozorování přítomnosti, odmítal paměť a fantazii. Spoléhal na zrakové vnímání, zajímal se o světlo, o jeho působení na předměty a reflexy, o postižení okamžitých dojmů, chvilkového zážitku. Z techniky malby vyloučil kresbu, motiv nemodeloval, ale spíše rozkládal v ploše. Zamítl černou a omezil se na barevnou stupnici spektra, nelomené barvy kladl v drobných skvrnách přímo na plochu plátna. Výsledný dojem vznikl teprve smísením barev na sítnici oka. Ve snaze zachytit první vjem z pohybující a měnící se skutečnosti - například vodní hladiny - pracoval rychle, neboť chtěl zaznamenat jak prchavost dojmů z přírody, tak i lidskou postavu splývající s prostředím v němž žije.
Ústřední postavou impresionismu byl Claude Monet. Ovládl impresionistickou malbu již roku 1871, jeho nejvýznamnější obrazy vznikly v Argenteuil, kde pozoroval a zachycoval odrazy slunečních paprsků na Seině a těkavost ovzduší. Na jeho díle lze snahu rozvíjet možnosti impresionistické malby sledovat až do počátku 20. století. Jednotliví příslušníci impresionistické skupiny se postupně vydali vlastním směrem, ovlivněni novými tendencemi.
Johan Barthold JONGKIND
1819 Latdorp - 1891 La Côte-Saint-André
Holandský malíř. V letech 1846-1855 žil ve Francii, natrvalo se zde usadil od roku 1860. E. Manet nazval Jongkinda "otcem moderní krajinomalby"; původem i malířským školením Holandaň, patří k významným předchůdcům francouzského impresionismu. Světlým koloritem a živým děleným rukopisem vyjadřoval dojem okamžiku. Výtvarně nejzdařilejší jsou Jongkindovy akvarely z prvního pobytu ve Francii, které svěžestí a volností podání předčí jeho olejomalby z tohoto období.25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but2.gif" \* MERGEFORMAT
-
Eugčne BOUDIN
1824 Honfleur - 1898 Deauville
Francouzský malíř. Jako osmnáctiletý si v Le Havru otevřel papírnický obchod s rámařstvím, kde vystavoval obrazy T. Coutura, E. Isabeye a J. F. Milleta. V jedenadvaceti letech, povzbuzen Isabeyem a Milletem, zanechal obchodu a věnoval se malířství. Roku 1847 odjel do Paříže, kde studoval staré mistry v Louvru. Když vystavil své práce 1850 v Le Havru, dostal stipendium na tříleté studium v Paříži. Navštěvoval École des Beaux-Arts, ale přitom zajížděl do Honfleuru. Roku 1858 se seznámil s C. Monetem, kterého získal pro malbu v plenéru, 1859 s G. Courbetem a 1862 s J. B. Jongkindem. Pobýval střídavě v Le Havru, Paříži a především v Honfleuru a v Trouville-Deauville; jeho oblíbenými motivy byly pohledy na přístavy s loďmi a mořské pláže v Normandii.MERGEFORMAT
Boudin patří k prvním průkopníkům plenérové malby ve Francii. Kolem roku 1860 zanechal temnosvitné ateliérové malby žánrů, jimiž začínal, a maloval krajinu přímo v přírodě. Světlou barevností a volným děleným rukopisem připravoval impresionismus, jehož metodu dělení světla čistými barevnými tóny však nikdy nepřijal.
Camille PISSARRO
1830 Saint Thomas, Malé Antily - 1903 Paříž
Francouzský malíř. Roku 1825 přijel do Paříže, rozhodnut věnovat se malířství. Nejprve maloval pod vlivem J.-B. C. Corota a Ch. F. Daubignyho, později se seznámil s C. Monetem, A. Renoirem a ostatními umělci, kteří se scházeli u E. Maneta. V šedesátých letech žil v Louveciennes, v jehož okolí nacházel motivy pro své krajiny.book/HTML/img/but1.gif" \* MERGEFORMAT
1870 uprchl s Monetem před Prusy do Londýna, kde studoval díla Turnerova a Constablova. Když se vrátil do Francie, usadil se v Pont-Oise; 1872-74 pobýval v Auverssur-Oise spolu s P. Cézannem.
Pissarro byl nejstarším členem impresionistické skupiny, jako jediný se účastnil všech výstav impresionistů a nejaktivněji se podílel na jejich organizaci. Jeho zásluhou vystavovali se skupinou příslušníci mladší generace - P. Gauguin, G. Seurat, P. Signac. .
Pissarova tvorba se vyznačuje hutným, pastózním způsobem malby, který od něho po 1872 přejal Cézanne.
Po 1886 se intenzívním zájmem přiklonil k principům neoimpresionismu.
Alfred SISLEY
1839 Paříž - 1899 Moret-sur-Loing u Paříže
Francouzský malíř anglického původu; v Gleyrově ateliéru se seznámil s C. Monetem a Bazillem, stal se členem batignollské skupiny a později přesvědčeným impresionistou. S C. Pissarrem pobýval v Louveciennes, kde maloval v plenéru náladové krajiny. Od 1879 se usadil v Moretu.
Sisley nejvěrněji sledoval zásady Monetova impresionismu; začal malovat pod vlivem G. Courbeta J.-B. C. Corota, ale po první výstavě impresionistů, jíž se účastnil, přejal impresionistickou techniku čistých barev a děleného rukopisu.
Na rozdíl od Moneta však nikdy neztratil smysl pro soudržný tvar. Věnoval se výlučně krajinomalbě, motivy volil z povodí Seiny, z Ile-de-France, z okolí Fontainebleau a Moreta.la/DUM3/ebook/HTML/img/but3.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but4.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but5.gif" \* MERGEFORMAT INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but6.gif" \* MERGEFORMAT

Berthe MORISOTOVÁ

1841 Bourges - 1895 Paříž
Francouzská malířka; učila se u malířů Chocarneho a Guicharda a 1862-68 malovala společně s J.-B. C. Corotem. Od sedmdesátých let na ni působil E. Manet, ten naopak pod jejím vlivem přešel od tmavého koloritu k světlé plenérové malbě. Na rozdíl od impresionistů, k jejichž skupině patřila, však nepřejala dělení barevných tónů, nýbrž pracovala s velkými souvislými barevnými plochami, harmonicky sladěnými.AT
Oblíbenými náměty jejích obrazů byly rodinné výjevy v přírodě nebo interiéru.
V pozdních obrazech usilovala pod vlivem postimpresionistických tendencí o větší jednotu a pevnost formy.
Morisotová byla významnou a osobitou malířkou impresionistické generace. Kromě olejomaleb vytvořila množství vynikajících akvarelů a pastelů.
Edgar DEGAS
1834 Paříž - 1917 Paříž
Francouzský malíř, grafik a sochař. Jeho otec Pierre Auguste Hyacinthe de Gas byl bankéřem, matka kreolka Célestine Massonová pocházela z New Orleansu. Degas studoval práva a zároveň navštěvoval Lamothův ateliér na École des Beaux-Arts, kde kreslil ve stylu Ingresově; 1855 Ingrese osobně navštívil. 1856 odjel do Itálie, kde kopíroval renesanční mistry 15. století; téhož roku vzbudil v něm malíř a grafik Bracquemond zájem o japonský dřevoryt, který začal sbírat. 1857 pobýval v Římě, kde se seznámil s G. Moreau a L. Bonnatem. Po návratu do Paříže se připravoval na dráhu historického malíře; 1860 namaloval kompozici Spartské dívky vyzývají hochy k zápasu; kromě Ingrese, G. Moreau a L. Bonneta působil na Degase v tomto raném období i Puvis de Chavannes.
Vedle historických kompozici se věnoval podobiznám, z nichž nejvýznamnější dílo, Rodina Bellelliů, kolem 1860-62, dokládá jeho schopnosti pronikavé psychologické charakteristiky.
Až do roku 1870 pravidelně posílal svá díla do Salónu.
1862 namaloval svůj první obraz s dostihovou tématikou - Žokejové před startem.INCLUDEPICTURE "../../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but3.gif" \* MERGEFORMAT
Od 1869 se zabýval v různých variacích motivem pradlen; zároveň objevuje podivuhodný svět divadla a baletu.gif" \* MERGEFORMAT
Podobiznou Žena s chryzantémami, 1865 vytvořil typ excentrické kompozice, v níž hlavní postava je posunuta do rohu obrazu a přeříznuta jeho rámem.
Obraz tím vzbuzuje dojem fotografické momentky - při komponování používal fotografii, jež si sám pořizoval. Portrétní malbou se soustředěně zabýval, podobiznami a realistickými žánry z civilního velkoměstského života se blíží tehdejším naturalistickým románům E. Zoly. 1876 namaloval slavný obraz Absint, k němuž mu seděli modelem jeho přátelé Ellen André a Marcelin Desboutins.k/HTML/img/but7.gif" \* MERGEFORMAT
Od 1873 se začal stýkat se skupinou impresionistů. Největší zájem však věnoval Degas malířskému studiu a vyjádření pohybu; proto se vracel v stále nových variacích k námětům z dostihů a baletu. Náměty žen při toaletě mu skýtaly přiležitost postihnout neobvyklé a překvapivé postoje lidského těla, a proto kreslí tanečnice v za kulisami a o přestávce. Tematický rejstřík rozšiřuje ještě o motivy z kaváren a cirkusů - Mlle Lola v cirkusu Fernando, 1879./../%25C5%25A0kola/DUM3/ebook/HTML/img/but8.gif" \* MERGEFORMAT
Koncem sedmdesátých let dochází u Degasa k stylové proměně; přesná kresba, pevný plastický tvar, modelovaný světlem a valérově vázaný kolorit, jež při vší rukopisné uvolněnosti vyznačovaly jeho dosavadní tvorbu, ustoupily výraznější barevnosti a dělenému rukopisu, práci s barevnou skvrnou. Vedle oleje stále více užíval pastelu, zjednodušuje kresbu a zintenzívňuje barevnost. V osmdesátých letech soustřeďoval se pouze na ryze malířské problémy barvy, kompozice a zachycení pohybu. Jediným námětem byly tanečnice a ženské akty.
V devadesátých letech Degas díky oční