KOMENSKÝ A JEHO ODKAZ

6. komenský a jeho odkaz

život
narodil se 28. 3. 1592 v Nivnici na Moravě; pocházel z českobratrské rodiny, ale brzy osiřel; absolvoval bratrskou školu ; v roce 1608 vstoupil na latinskou školu v Přerově; roku 1614 se stal správcem bratrské školy v Přerově; o dva roky později byl vysvěcen na kněze a převelen do Fulneku na Moravě jako správce církevní školy; po bitvě na Bílé hoře (1620) přišel o svoji rodinu; odchází do Polska, kde působí v Lešně jako učitel a později ředitel bratrského gymnázia; roku 1648 se stal biskupem jednoty bratrské (byl představitelem a posledním biskupem Jednoty bratrské); v roce 1656 za bojů Švédů s Poláky shořel v Lešně veškerý jeho majetek a část spisů; poté odchází do Amsterodamu, kde 15. 11. 1670 umírá; byl pohřben v Naardenu
pedagogika
představitel slovně názorové koncepce, která vystřídala středověkou dogmatickou koncepce a byla vystřídána na přelomu 19. a 20. století koncepcí problémovou
slovně názorová koncepce
souvisí se společenskými změnami ( přechod od feudalismu ke kapitalismu; rozvoj výroby, obchodu a řemesel; rozkvět měst; myšlenky humanismu a renesance vyvolal potřebu zcela nového pojetí vzdělání a školy
požadováno vzdělání praktické a demokratické (namísto vzdělání abstraktního)
východiskem poznávacího procesu při vyučování je tedy poznávání reálných věcí prostřednictvím smyslového vnímání (zásada názornosti)
současně nebo krátce po smyslovém poznávání přichází slovo – učitel slovem označí (zavádí pojmy) a vysvětluje
prostřednictvím rozumových operací se prohlubuje poznání
opakováním jsou osvojené poznatky upevňovány a prostřednictvím praktické činnosti se žáci učí poznatky používat, rozvíjejí se jejich dovednosti
základní model slovně názorového vyučování: smyslové vnímání; rozumové zpracování; užívání, cvičení
hlavní ideou je požadavek, aby se děti učily všemu, což hodlal splnit pomocí vševědy – pansofie (ústředním centem je zde výchova ( od toho se odvíjí celá filosofie jeho pojetí); tj. základ jeho pedagogických snah je pansofický – slova mají následovat až za věcmi; ve vzdělání vládne paralelismus jazyka, mysli a ruky; učení musí nejprve vycházet od věcí nikoliv slov; žákům má být poskytováno: věcné porozumění (res ratio logia – věc rozum logika) + vzdělání mysli (mens oratio gramatika –mysl řeč gramatika) + cvičení ruky a jazyka (lingua, manus operatio pragmatika – jazyk, ruka činnost pragmatika)
jsou tedy tři základní složky znalosti: pochopení (poznání stavby věcí, které již prošly smyslovým poznáním); rozsuzování (na základě úsudku); zapamatování (kdy paměť, mysl uchovává pochopené a posouzené věci pro budoucí použití)
v jeho pojetí vyučování je třeba vysoce ocenit respekt k dítěti; individuální přístup k žákům; humanismus; pedagogický optimismus (každý člověk je vzdělavatelný a vychovatelný; každého žáka je třeba vytáhnout k maximu jeho možností); ideu přirozené výchovy (výchova má respektovat přirozený vývoj dítěte)
progresivní je také jeho důraz na aktivní činnosti žáka při vyučování (( má zájem a motivaci)
vyučování má přiměřený postup a snadný způsob učení – proto se má postupovat od známého k neznámému; od snazšího k obtížnějšímu; od nejbližšího k vzdálenějšímu
žáci se mají učit věcem potřebným k životu
spatřuje ve světe jako v harmonickém celku tři paralelní oblasti: přírodu, člověka a duchovní svět (znající podstatu nebo