KOMENSKÝ A JEHO ODKAZ

zákonitosti jedné oblasti, mohou lidé objevit podstatu oblastí ostatních) – tuto metodu vyvozuje z analogických jevů nebo pochodů v přírodě (podle zásady přirozenosti žádá, aby se výchova i pořádek ve školy přizpůsobily přírodě, jelikož nejsnáze poznatelná je oblast hmotná – příroda) ( vše má mít také svůj přirozený řád a to i výchova
v duchu pedagogického realismu určuje zásadu přirozené výchovné metody a školskou organizaci, takže jeho „didaktika“ je v podstatě obecná pedagogika
jeho základy pedagogického realismu: „Nic není v rozumu, co dříve neprošlo smysly.“; „Nic pouhou autoritou, všecko důkazem pomocí smyslů a rozumu.“
formuloval cíl veškeré výchovy (příprava na tomto světě k věčnému životu po smrti):
poznat sebe a svět (s podružným cílem výchovy: vzdělání); ovládnout sebe (s podružným cílem výchovy: mravnost; vzdělanost; moudrost; statečnost; sebeovládání; spravedlnost); povznést se k Bohu (s podružným cílem výchovy: zbožnost);
didaktické zásady: názornost; posloupnost; trvanlivost osvojení; věková a individuální přiměřenost
spolu s obsahovými a metodickými otázkami řešil také problematiku školské soustavy – systém školství rozčlenil do čtyř stupňů – vymezil systém školství podle věkových období (v knize: „Didaktika magna“):


do 6 let
dětství
mateřská škola (výchova smyslová, rozumová a tělesná)
výchova v rodině
6 – 12 let
chlapectví
škola mateřského jazyka = obecná (elementární učivo)
v každé obci
12 – 18 let
jinošství
škola latinského jazyka = latinská (žádá výuku v latině ( jazyk spojující národy)
v každém městě
18 – 24 let
mužný věk
akademie, univerzitní vzdělání ( cestování ( životní zkušenost; moudrost
v každé zemi


hlavní zásady vzdělávání:
1) všechny děti jsou vzdělatelné (dělí děti podle schopnosti a charakteru: děti bystré a poslušné – vhodné pro vědeckou práci; děti bystré, ale liknavé; děti bystré, ale nezkrotné; děti málo bystré a nezkrotné)
2) způsoby vyučování (od nejjednoduššího ke složitějšímu; přednost jazyka mateřského před cizími jazyky; všechny poznatky vnést do praxe; vše procvičovat a opakovat; názornost)
3) myšlenka jednotné školy (výchova do šesti let v rodině; výchov a od 6 do 12 let v obecné školy v ovcích; výchova od 12 do 18 let ve škole latinské ve městech; dále na akademiích v cizině)
4) vrchol učení (učení má být radostné; učitel má mít kladný poměr k žákům)
zaměřuje se i osobnost učitele (měl by být příkladem pro své žáky); také se zabýval konkrétními otázkami prostředí školy, jeho vybavení a režimu; vymezil požadavky na rozvrh hodin; upřednostňoval požadavky duševní hygieny; stanovil pevný začátek roku; stanovení cílů a úkolů vyučování na celý školný rok, měsíc a hodinu
byl autorem mnoha učebnic
jeho systém se stal východiskem pro novodobé americké i evropské školství
není považován za zakladatele pedagogiky jako vědy, protože vědní poznatky jsou stále spojovány s vírou ( považován za zakladatele didaktiky
dílo
vzniká v době přechodu od feudalismu ke kapitalismu; pojímal vše velmi encyklopedicky
zabýval se otázkou, jak psát učebnice ( vliv antické výchovy ( psát je i formou rozhovoru
již v době svých studií vytvořil velký slovník – „Poklad jazyka českého“ jako pokračovatel Tomáše Štítného ze Štítného, Jana Husa a Jana Blahoslava
ve Fulneku vznikl jeho spis „Listové do nebe“, ve kterém se staví proti hospodářskému vykořisťování lidu
v jeho d