učení

1) Právo a stát, vznik a pojem
Stát vystupuje jako subjekt práva zvláštního druhu – je jeho tvůrcem i realizátorem. Existence sociál.forem života lidí si postupně vynutila regulaci lidského chování. Snaha vyloučit (omezit) některé způsoby chování – vznik určitého sociál.řádu. Soc. normy měly nejprve náboženský a morální charakter. Následně docházelo k formování obecných-závazných pravidel. Soc.nerovnost si vynutila novou organizaci veřejného života v podobě státu, jako instituce společnosti a tím dochází také k vynucování závazných pravidel chování tlakem státního donucení. Utváření státní moci a s ní i právního systému. Vedle práva hraje významnou roli (neprávní)morálka, která je také nejdůležitější z nepr.normativních systémů:(náboženské,zvykové, politické, jazykové,…) a kompenzuje nízkou znalost práva. Pojem právo nelze definovat jednoznačně, jde o polysém. Vymezeně je to systém obecně závazných pravidel chování, stanovených nebo uznaných státem a vynucovaných (sankcionovaných) státními orgány při jejich neplnění.
Dělení práva: • právo přirozené - existuje nezávisle na státě, vzniká a vyvíjí se ve společnosti. • právo pozitivní - je dané státem, je to právo platné.
Existuje i jiná možnost dělení práva:
• právo objektivní - systém pravidel chování, které uzná (sankcionuje) stát a vymezuje jej
• právo subjektivní - možnost chování, která je zaručena normami objektivního práva.
Souhrn norem upravujících subjektivní právo (vlastnictví, dědictví) se nazývá právní institut.
Veřejné pr.-upravuje vztahy mezi fyz. a práv.osobami na straně jedné a státem na straně druhé.Typické je nerovné postavení, stát je vždy nadřazený. (Právo ústavní,trestní,finanční a správní)
Soukromé pr.-upravuje vztahy mezi fyz. a práv. osobami navzájem.Právní vztah subjektů je rovnocenný. (Právo občanské,obchodní a rodinné)
Vznik (prameny) práva: a) ze zvykového práva: nejstarší forma práva, uplatňuje se u primitivních společností b) z precedentního práva: existuje případ, pro který není právní norma, společnost jej předá soudu, výsledným rozsudkem je precedens a tím se musí řídit příští soud v řešení obdobného případu (v anglosaské oblasti, ne u nás) c) ze psaného práva: (kodifikované pr.), má přesné normy, řeší, jak postihnout jejich přestoupení d) z mezinárodního práva: da) mezinárodní smlouva (dohoda, protokol, úmluva,..,), db) závazné usnesení mezinárodní organizace, dc) obyčej
2) Právo a moc
Moc doprovází člověka od počátku společenského rozvoje. Definice moci v širokém smyslu: Moc-snaha způsobit ve vnějším světě určitý zamýšlený účinek. V užším smyslu: Moc-(sociální interakce) specifický soubor procesů a prostředků skrze než jedinec (skupina) jsou schopni aby vnutili svou vůli jinému jedinci nebo skupině.
Moc je schopnost určitých osob vykonávat zamýšlené a předvídané účinky na druhé. Je to vzájemné ovlivňování. Tradiční vymezení moci: moc kolektivní (moc k něčemu-schopnost prosazovat svou vůli) a asymetrická (moc nad někým- něco co jisté lidi omezuje). Moc využívá právo jako prostředek pro řízení vztahů mezi lidmi ve společnosti.
Faktory moci: a) Primární-vnější tělesná síla, chytrost, síla vůle. b) Sekundární-sociální organizace uvnitř společenské integrity (např. moc úřední).
Moc donutit někoho k nechtěnému chování se ve vztahu k právu uplatňuje dvojím způsobem: a) Moc přinutit adresáty aby dodržovali právo, tzn. vynutitelnost práva (složka donucovací) b) Moc tvořit právo, tj. stanovit obecně závazná pravidla lidského chování.
Právo je prostředkem donucení, zároveň klade meze donucení. Zároveň právně vylučuje a donucením postihuje jakékoli jiné donucení, které se neopírá o právo. Na tom je založena teorie právního státu. Moc je legitimní, když její organizace a funkce jsou schváleny většinou občanů. Nelegitimní – když chybí k jejímu vykonání právo. Legitimita je oprávněnost státní moci a každý občan je vůči ní zavázán.
Moc práva je takovou mocí, která v rámci určitého sociálního řádu nejvíc působí na soc. a polit. stabilitu. Má dvojí povahu:a) rychlost (ta moc posiluje) b) předvídatelnost (komunikativní charakter moci)
3) Právo obyčejové, precedentní, zákonné (forma páva)
Pr. zákonné – proces právotvorby spojen s otázk. pravomoci, působnosti, publikace
Pr. obyčejové – proces vzniku spojen s konkrétností (lze odvodit, zda se obyčej příčí či nepříčí dobrým mravům a společenským zájmům, protože jde o pravidlo v pozici pozitivního regulátora chování je pochopitelně žádoucí, aby ke kolizi s mravy a zájmy nedocházelo, celý proces tvorby vrcholí sankcionováním). Právo nepsané (právní obyčej) x obyčejové právo psané – soukromoprávní sepsání obyčejového práva, toto sepsání však nemění podstatu obyčejového práva, nedochází ke změně v právo zákonné. Obyčejové právo se může vzhledem ke své povaze uplatňovat v období relativně pomalého vývoje společnosti. Živelná tvorba práva, považováno za správné chování na určitém území, nedodržování je sankcionováno, je ale velmi rigidní, proto doplňováno právem soudní praxe
Pr. precedentní - výsledek činnosti soudního či správního orgánu, „soudcovské právo“, výsledek aplikačního procesu. Pramenem práva je v tomto případě individuální právní akt – první rozhodnutí ve věci nabývá normativního významu typickou oblastí je anglosaská právní kultura. Princip zachování precedentů (soudce musí respektovat předcházející rozsudky orgánu vyššího nebo stejného stupně) + princip hledání rozdílů (odlišnost je důvodem pro upřesnění, doplnění nebo formulování nového rozhodnutí)
4) Prameny práva, pojem a druhy
Pojem pramen práva je nejčastěji spojován s původem existence práva-odkud právo pramení a kde právo nacházíme. V širším smyslu – soc. jevy, historické události, geografické podmínky. V užším – jde o proces tvorby platného práva a jeho utváření. Pro formy práva se v právní vědě používá název prameny práva. Jde o formy, v nichž je objektivní právo obsaženo.
Rozlišujeme 4 hlavní formy pramenů práva: a) normativní právní akty (NPA), b) normativní smlouvy, c) právní obyčeje, d) soudní precedenty
Právní obyčej - v Evropě do značné míry překonaná forma práva. Aby se obyčej stal pramenem práva musí splňovat tyto podmínky: a) konkrétní chování se musí na určitém území dlouhodobě, fakticky a masově uskutečňovat, b) obyčej musí být určitý (existuje možnost stanovit jeho obsah),
c) státní orgány musí obyčejové právo používat při řešení jednotlivých případů (musí aplikovat při vydávání individuálních právních aktů (IPA)) a při jeho porušení musí uplatňovat státní donucení.
Soudní a správní precedent - individuální soudní rozhodnutí, které se stává právem tehdy, řeší-li se jím případ, který není dosud právními normami upraven. První rozhodnutí soudu nebo správního orgánu v dané věci, které se stává do budoucna pro ostatní závazný.
Normativní právní akt - nejčastějším druhem NPA jsou zákony. Zákon je NPA vydaný nejvyšším orgánem státní moci. Vydávání zákonů je výrazem svrchovanosti státní moci. Prostřednictvím zákonů lze stanovit závazná pravidla pro všechny druhy subjektů právních vztahů. Vyšší právní sílu než zákony mají pouze ústavní zákony.
Normativní smlouvy - smlouva je normativní tehdy, jestliže jsou její ustanovení obecná a závazně regulující celou skupinu právních vztahů stejného druhu a neurčitého počtu.(mezinárodní smlouvy, smlouvy mezi zaměstnavatelem a odbory). Aby se mezinárodní smlouvy staly naším pramenem práva musí být schváleny Parlamentem, ratifikovány (potvrzeny) prezidentem a vyhlášeny ve Sbírce zákonů formou sdělení Ministerstva zahraničí.
5) Normativní právní akty, právní obyčej
Normativní právní akt - výsledek realizované pravomoci vydávat, měnit a rušit právní normy (pravomoc mají zákonodárné, legislativní či právotvorné subjekty). Výsledkem ústavní zákon, zákon, zákonné opatření (Parlament), vládní nařízení, vyhláška, obecně závazné vyhlášky kraje,obce (vláda, ministerstva, správní orgány, zastupitelstva samosprávních celků), nařízení obce, nařízení kraje (samosprávné územní celky). NPA výsledkem procedurálního postupu právem předepsaného, který vrcholí náležitou publikací.
Normy se liší intenzitou právní síly:
a)primární normativní právní akty – zákonné (ústava,ústavní zákony, zákony, zákonná opatření (právní síla zákona – mezinárodní smlouvy, prioritu před zákonem – mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách)
b) sekundární normativní právní akty – podzákonné (nařízení vlády, právní předpisy ministerstev, jiných správních orgánů, orgánů územní samosprávy, vyhlášky zastupitelstev územních samosprávních celků)
Zastupit.orgány vydávají původní normativní právní akty: Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony, zákony,zákonná opatření, obecně závazné vyhlášky zastupitelstev územních samosprávních celků
Výkonné orgány vydávají odvozené normativní právní akty: vládní nařízení, právní předpisy ministerstev, jiných správních orgánů a orgánů územní samosprávy, nařízení obecních úřadů.
1. Generální zmocnění – vláda (dáno ústavou)
2. Zmocnění zákonem (zákonná delegace) – ONPA ministerstev, jiných správních orgánů a orgánů územní samosprávy, subjekt je zmocněn vydat odvozeny normativní právní akt na základě zmocnění, delegovaný subjekt musí disponovat legislativní pravomocí
1) NPA s teritoriální působností celostátní - ústava, ústavní zákony, zákonná opatření, vládní nařízení, vyhlášky
2) NPA s lokální působností - vyhlášky, nařízení okresních úřadů
Právní obyčeje -nejstarší prameny práva vzniklé spontánně - právní význam získávají dlouhodobým používáním a obecným uznáním svého obsahu (ČR výjimečně, jen podpůrné).
Znaky obyčejového práva: PO je téměř překonaná forma práva. Aby se obyčej stal pramenem práva musí splňovat tyto podmínky:
a) konkrétní chování se musí na určitém území dlouhodobě, fakticky a masově uskutečňovat
b) obyčej musí být určitý, tzn., že existuje možnost stanovit jeho obsah
c) státní orgány musí obyčejové právo používat při řešení jednotlivých případů, tedy ho musí aplikovat při vydávání individuálních právních aktů (IPA) a při jeho porušení musí uplatňovat státní donucení - sankcionování
6) Lokální právotvorba, publikace lokálních norem, platnost, účinnost
Je právotvorná činnost realiz.subjekty s právotvornou pravomocí pro určitou územní jednotku (obec, kraj). Místní práv.předpisy (vyhlášky, nařízení, opatření) mají lok.působnost, t.z. ne celostátní. Na úrovni lokál.právotv. se setkáváme s odvozenými i s původními NPA.
Na zákla.§10 zák. o obcích může obec v samost. působnosti ukládat povinnosti obecnou vyhláškou (musí být v souladu se zákonem). Obecně závaz. vyhl. obce vydává zastupitelstvo. Právní předpisy vydávané v přenesené působnosti se nazývají nařízení obce a vydává je rada obce (pokud není rada-tak zastupitelstvo)
Obecně závazné vyhlášky obcí – dále OZV-řešení naléhavých, místně specifických problémů, kdy se jimi obce snaží vyplnit vakuum v právním řádu ČR
OZV v samostatné působnosti – má povahu NPA, není to podzákonný, odvozený právní akt - schvaluje obecní zastupitelstvo, musí být vyhlášeny (vyvěšení na úřední desce obecního úřadu na dobu 15 dnů – dnem vyhlášení 1. Den jejího vyvěšení, nabývá účinnosti patnáctým dnem následujícím po dní jejího vyhlášení, není-li stanoveno datum pozdější). OZV, která nabyla účinnosti, zašle obecní úřad příslušnému okresnímu úřadu. Zánik: uplynutím lhůty, na níž byla norma zřízena + nahrazení normou jinou + zrušením
OZV v přenesené působnosti – odvozený předpis, plní funkci prováděcího právního předpisu. Jedná se o rozdělení působnosti mezi obec.úřady z rozšíř. pravom. a jednotlivé obce, kdy BÚRP přenáší část své působnosti na obce v rámci zefektivnění státní správy. OZV přijímá obecní rada.
Legislativní proces tvorby OZV: 1)zpracování návrhu příslušné právní úpravy, 2)projednání návrhu,3)přijetí návrhu,4)publikace schváleného právního předpisu.
7) Precedent, normativní smlouva
Právní precedenty= konkrétní rozhodnutí individuální záležitosti dosud právem neupravené, nejč. rozsudek vyššího soudu, stává se závazným vzorem pro řešení obdobných případů (znak originality a závaznosti) - v ČR pouze nálezy Ústavního soudu (protože soudci jsou nezávislí)
Právo precedentní - výsledek činnosti soudního či správního orgánu, soudcovské právo“, výsledek aplikačního procesu, pramenem práva je v tomto případě individuální právní akt – první rozhodnutí ve věci nabývá normativního významu typickou oblastí je anglosaská právní kultura princip zachování precedentů (soudce musí respektovat předcházející rozsudky orgánu vyššího nebo stejného stupně) + princip hledání rozdílů (odlišnost je důvodem pro upřesnění, doplnění nebo formulování nového rozhodnutí).
Normativní právní smlouvy - obecné, stěžejní pramen mezinárodního práva, mezinárodní smlouvy, schválené parlamentem, ratifikované a vyhlášené ve Sb. Zákonů, jsou součástí českého právního řádu a mají přednost před zákonem.
NS regulují závazně celou skupiny společenských vztahů, stejného druhu, neurčitého počtu, dominuje v právu mezinárodním (mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách – přednost před zákonem) mezinárodní + kolektivní smlouvy.

8) Mezinárodní smlouvy
Normativní smlouvy - smlouva je normativní tehdy, jestliže jsou její ustanovení obecná a závazně regulující celou skupinu právních vztahů stejného druhu a neurčitého počtu.(mezinárodní smlouvy, smlouvy mezi zaměstnavatelem a odbory). Aby se mezinárodní smlouvy staly naším pramenem práva musí být schváleny Parlamentem, ratifikovány (potvrzeny) prezidentem a vyhlášeny ve Sbírce zákonů formou sdělení Ministerstva zahraničí.
Mezinárodní právo – vzniká vzájemnou spoluprácí různých států, hlavním pramenem je mezinárodní smlouva. MS – mají prioritu před zákonem - bezprostředně závazné jsou ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána (čl. 10 Ústavy). O souladu MS s ústavním pořádkem před její ratifikací rozhoduje Ústavní soud, do jehož rozhodnutí nemůže být MS ratifikována.
9) Systém práva
Právo není jen soubor právních norem, ale představuje systém, který je jednotný a zároveň vnitřně diferencovaný. Systém práva - základní jednotkou je právní norma, množina norem vytváří právní normativní akt, ten reguluje určitý okruh společenských vztahů. Když se jedná o důležitý okruh společenských vztahů, dochází k jejich kodifikaci - shrnutí nejdůležitějších norem do jednoho předpisu, který tím nabývá zásadní charakter pro určité právní odvětví. Jednotou práva se rozumí jeho konzistentnost spočívající v: a)logické bezrozpornosti (neodporovatelnost norem navzájem) b)integrovanosti, c)úplnosti (ucelenost právních úprav bez mezer) d) hierarchickém uspořádání (pyramidové na základě právní síly norem).
Systém práva lze sledovat z hlediska praktického i teoretického, uspořádán do jakési pyramidy, sestavené z právních norem, které se dále uskupují do právních odvětví, normy odvětví jsou diferencovaně seřazeny do jehlanu, na jehož vrcholu je jediná norma, které jsou všechny ostatní normy podřízeny.
10) Systém práva a struktura
Systém práva - základní jednotkou je právní norma, množina norem vytváří právní normativní akt, ten reguluje určitý okruh společenských vztahů. Když se jedná o důležitý okruh společenských vztahů, dochází k jejich kodifikaci - shrnutí nejdůležitějších norem do jednoho předpisu, který tím nabývá zásadní charakter pro určité právní odvětví.
Systém práva: lze sledovat z hlediska praktického i teoretického, uspořádán do jakési pyramidy, sestavené z právních norem, které se dále uskupují do právních odvětví, normy odvětví jsou diferencovaně seřazeny do jehlanu, na jehož vrcholu je jediná norma, které jsou všechny ostatní normy podřízeny
A)právní norma: a)hmotně-právní norma – systém subjektivních práv a povinností b)procesní (formální) norma – cesta jejich dosažení nebo vynucení
B)právní odvětví - vyšší skladebná jednotka systému práva, jeden nebo dva právní předpisy hrají dominantní úlohu (OSŘ a OZ) – pomyslná nadřazenost – zaměřeny na nejvýznamnější okruhy vztahů příslušného typu, jednotící prvek konkrétního právního odvětví:občanské, obchodní, trestní, nesmí být v rozporu a nesmí se přerývat, musí být mezi nimi návaznost, nesmí být mezery v právu
a) Zákonné: Ústava ČR, ústavní zákony, zákony a zákonná opatření parlamentu ČR b) Podzákonné: nařízení vlády,vyhlášky ministerstev
Sekundární: vyhlášky krajů,vyhlášky obcí v SP i PP
Orgány zastupitelské - vydávají původní PN (nové) - Parlament ČR, kraje, obce v SP
Orgány moci výkonné - vydávají odvozené PN (rozvíjí se z původních) – vláda, ministerstva,obce
11) Systém práva a právní odvětví. Právo veřejné a soukromé.
Systém práva - základní jednotkou je právní norma, množina norem vytváří právní normativní akt, ten reguluje určitý okruh společenských vztahů. Když se jedná o důležitý okruh společenských vztahů, dochází k jejich kodifikaci - shrnutí nejdůležitějších norem do jednoho předpisu, který tím nabývá zásadní charakter pro určité právní odvětví. Právní odvětví je vyšší skladebná jednotka práva. Předmětem právní úpravy konkrétního práv.odvětví je skupina společenských vztahů spojených určitou charakteristikou, které lze zároveň odlišit od jiných právních odvětví.
Základní právní odvětví je považováno: odvětví práva ústavního, občanského, obchodního trestního a správního.
Veřejné-upravuje vztahy mezi fyz. a práv.osobami na straně jedné a státem na straně druhé.Typické je nerovné postavení,stát je vždy nadřazený. Právo ústavní, trestní,finanční a správní/
Soukromé-upravuje vztahy mezi fyz. a práv. osobami navzájem.Právní vztah subjektů je rovnocenný. Právo občanské,obchodní a rodinné/správní
Právní odvětví se podřizují buď do tzv. soukromého nebo veřejného práva.
PRÁVNÍ ŘÁD-souhrn všech právních předpisů ve státě: I. Ústava + ústavní předpisy II. Zákony + zákonná opatření III. Vládní nařízení (rozhoduje jen vláda) IV. Vyhlášky ministrů (sám ministr a jeho ministerstvo) V. Vyhlášky -nižších státních orgánů, obcí (I+II. – zákonné , III,IV+V – podzákonné)
Rysy právního řádu: 1)PŘ musí tvořit jednotný a logický celek (nic opomenuto-mohlo být zneužito) 2)normy se navzájem doplňují, nesmí si protiřečit, ale musí být v souladu s Ú (s vyšší vrstvou) 3)PŘ je dynamický a neustále se vyvíjí
Vertikální a horizontální členění systému práva
a) Vertikální členění: právní norma nižší pr.síly nesmí být v rozporu s právní normou vyšší pr.síly b) Horizontální členění: právní normy stejné pr.síly
12) Právní normy – pojem, prvky, struktura
Právní norma patří do skupiny společenských norem. Společenské normy mohou být různého druhu – mravní, náboženské, sociální, i právní. Jejich schéma má podobu : je-li x, má býti y (existence žádoucího vztahu). Důležitá je postava normotvůrce – garantuje obsahovou bezrozpornost systému objektivního práva a tím brání stavu kontradikce
Definice právní normy může mít různé podoby:
a) PN je státem vydávané a jím chráněné obecně závazné pravidlo chování, které zakládá práva a povinnosti účastníkům spol.vztahů. = reguluje společenské vztahy. Ve společnosti dochází ke vzniku právních vztahů.
b) PN obecné pravidlo chování vyjádřené ve zvláštní stanovené nebo uznané formě, jehož zachování je vynutitelné právní mocí.
Prvky právní normy (subjekt, objekt, obsah)
a) Subjektem - může být jak normotvůrce, tak adresát. - v pozici adresáta je subjektem ten, kterému PN podmíněně nebo nepodmíněně ukládá povinnost či dává subjektivní práva. Subjektem mohou být osoby fyzické,