Státní rozpočet a fiskální politika

politice.
Keynesovská ekonomie považuje státní rozpočet za hlavní nástroj, který je
možné používat k regulaci agregátní poptávky, a tím i vývoje zaměstnanosti a
nezaměstnanosti a HDP.
V původním pojetí převládala představa, že je možné rozpočtovou politiku
formulovat jako politiku anticyklickou, sloužící k vyrovnání cyklických výkyvů.
Tomu odpovídal názor, že při recesi by měl státní rozpočet přecházet do schodků a
měl by zvyšovat nedostatečnou agregátní poptávku na úroveň, jež je nezbytná k
dosažení potenciálního produktu (k likvidaci nedobrovolné nezaměstnanosti).
Pokud národní hospodářství přecházelo do přehřáté konjunktury provázené
zvyšováním míry inflace, měl být naopak ke zpomalení konjunkturního vzestupu
použit přebytek státního rozpočtu.
S anticyklickým zaměřením rozpočtové politiky byly spojeny určité obtíže. Není
totiž tak jednoduché přizpůsobovat vývoji hospodářského cyklu vládní příjmy či
vládní výdaje. Rovněž je obtížné odhadnout s dostatečnou přesností budoucí vývoj
ekonomiky. Avšak má-li být anticyklické působení účinné, musí mít dostatečný
předstih; jinak se může stát, že schodky státního rozpočtu budou zesilovat kon-
junkturu a naopak přebytky prohlubovat recesi. Nadto má většině vládních výdajů
značně stabilní povahu a je velmi obtížné je hospodářskému cyklu přizpůsobovat.
Monetarismus na rozdíl od keynesiánství odmítá využívat státní rozpočet
k cílevědomému ovlivňování hospodářského vývoje. Zejména se staví proti
regulování výkonnosti ekonomiky a snižování nezaměstnanosti prostřednictvím
stimulace agregátní poptávky. Vláda by měla usilovat o vyrovnaný státní rozpočet,
omezit přerozdělovací procesy a celkově snížit podíl státního rozpočtu na HDP.
Teoretický příklad na obr. 7.3 ukazuje, jak mohou zvýšené vládní nákupy zboží
pomoci při zmenšení recesní mezery (kladná produkční mezera), tj. kdy potenciální
produkt ekonomiky je vyšší než skutečný produkt.
Obr. 10_2.3a: Zvýšení vládních výdajů (a) a zvýšení HDP
Na obr. 10_2.3a je zobrazena situace, kdy vláda zvýšila své výdaje z G1 na G2 ,
takže křivka C+I+G1+X (tj. křivka agregátní poptávky) se posune vzhůru, tj.
agregátní výdaje vzrostly AD1 na AD2. Rovnovážný produkt se zvýší z HDP1 na
HDP2 a zmenší se tzv. recesní mezera a ekonomika se dostane k hranici
potenciálního produktu.
Obr. 10_2.3b: Zvýšení HDP a cenové hladiny za pomoci zvýšení vládních výdajů
Na obr. 10_2.3b je zobrazeno co se stane s cenovou hladinou. Křivka AD1 se
posune doprava vzhůru po mírně stoupající křivce SA na pozici AD2 a vidíme, že
se významně zvýší HDP oproti mírnému zvýšení cenové hladiny.
Můžeme říci, že při neplně využitých národních výrobních faktorech, kdy je
reálný produkt pod úrovní produktu potenciálního a ekonomika je tedy pod
hranicí svých produkčních možností, tyto vládní nákupy výrazně zvyšují
úroveň reálného produktu a s ním i zaměstnanosti při zanedbatelném nárůstu
cenové úrovně.
Ovšem pozor, pokud by vláda provedla tyto zvýšené nákupy v době, kdy jsou plně
využity výrobní faktory, kdy reálný produkt je na úrovni produktu
potenciálního, nebo jej dokonce krátkodobě převyšuje a ekonomika je tedy na
hranici svých produkčních možností, výrazně se zvyšuje pouze cenovou hladinu
při nepatrném a dlouhodobě neudržitelném nárůstu reálného produktu a s
ním i zaměstnanosti (na obr. 10_2.3b porovnejte strmost křivky AS vlevo od ASL
a vpravo).
Historická studie: Podporují výdaje na zbrojení agregátní poptávku?
Obrázek 10_2.4 ukazuje vojenské výdaje USA jako podíl na HDP v letech 1940-
1999. Šedé plochy v grafu se vztahují k období recese. Všimněte si strmého nárůstu
během druhé světové války (1941-1945), kdy výdaje na zbrojení dosáhly téměř 38
% amerického HDP, a podobného prudkého zvýšení během korejské války (1950-
1953). K malému růstu výdajů na zbrojení v poměru k HDP došlo při vrcholu
vietnamské války v období 1967-1969 a během Reaganovy vlády v osmdesátých
letech.
Obrázek 10_2.4 podporuje myšlenku, že rostoucí vojenské výdaje mohou podpořit
růst agregátní poptávky. Jasným příkladem je období druhé světové války, kdy
obrovské vojenské výdaje pomohly ekonomice USA k zotavení z Velké deprese.
Nezaměstnanost v USA klesla ze 17,2 % pracovních sil v roce 1939 (kdy vojenské
výdaje činily méně než 2 % HDP) na 1,2 % v roce 1944 (kdy výdaje na obranu
činily více než 37 % HDP). Po válce následovaly dvě krátké recese v roce 1945 a v
letech 1948-1949, a prudké snížení vojenských výdajů. V té době se mnoho lidí
obávalo, že konec války povede k návratu Velké deprese, takže poměrně mírné
poválečné recese byly úlevou.
Zvýšené výdaje na obranu po druhé světové válce byly rovněž spojeny s
ekonomickou expanzí. Současně se silnou expanzí probíhala korejská válka v
období 1950-1953, během níž míra nezaměstnanosti klesla z 5,9 % v roce 1949 na
2