skripta

dniku závisí na představách vedení podniku
o jeho užitku).

Úkoly k textu:
1. Vyberte si určitý podnik a pokuste se určit, jak a v jaké míře pro něj platí
charakteristické znaky podniku uvedené v této kapitole.
2. Vyberte si určitý podnik a pokuste se určit:
a) které prvky okolí jsou pro tento podnik nejdůležitější,
b) které prvky okolí může tento podnik aktivně ovlivňovat.

Test 1:
Podle principu efektivnosti se má určitého cíle dosáhnout
a) co nejmenším vynaložením prostředků
b) kombinací různých provozních prostředků
c) co nejdříve

Funkce podniku jsou podle podobnosti úkolů vymezené skupiny činností
v podniku, které plní svou funkci při dosahování cíle. Hlavní funkce podniku
v současné době:
1. prodejní (vyčleněné činnosti související s prodejem výrobků a služeb),
2. výrobní (zhotovování výrobků; u nevýrobních podniků se tato funkce označuje jako
provozní),
3. zásobovací (pořízení materiálu, příjem, skladování, předávání do výroby),
4. personální (zajištění pracovníků, hodnocení pracovníků a jeho důsledky vč. růstu
jejich kvalifikace, systémy odměňování, pracovní podmínky),
5. finanční (obstarávání potřebného množství finančních zdrojů, použití finančních
zdrojů k obstarání potřebných statků a k úhradě výdajů na činnost podniku,
rozdělování zisku, všechny finanční operace při založení podniku, při rozšiřování
podniku, při fúzi, sanaci a likvidaci podniku),
6. vědeckotechnická (příprava a uskutečňování změn technických inovačních faktorů
podniku; zejména aplikovaný výzkum, technický vývoj, příprava výroby, realizace
výsledků uvedených fází vědeckotechnického pokroku u výrobce nových technických
prostředků a u uživatelů),
7. investiční (zajištění potřebného dlouhodobého majetku),
8. správa (zejména: controlling, plánování, účetnictví, statistika, právní činnosti, vnitřní
audit aj.).
Je třeba provádět jen činnosti nutné k vytváření hodnoty pro zákazníka, a to
koordinovaně.

Kontrolní otázka:
1. Vysvětlete podstatu a obsah funkcí podniku.

Kapitola 1: Cíle podnikání, podnik. Výrobní faktory a jejich kombinace. 9
Shrnutí
Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním
jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku; přesněji za účelem
uspokojování potřeb zákazníků výrobky a službami ke spokojenosti zákazníků s cílem
maxi
je rozhodující
Cílem y
majetku vlastník ů
podni
nezby
dlouh
oblastí, cíl
cíli, s obecným
Podnik
Podnikatelsk
relativn
Snahu p
poslání po
Podnik je o
omezující podm
znam
Podnik
Funkce pod
finan

Pojmy k
−
−
−
−

Ř
Test 1:


Výrobní faktory z hledis
Cíl:
Po prostu
– v
– v

Výrobní faktory z
povahy do t
(kapitálové statky)












malizace tržní hodnoty podniku, resp. maximalizace bohatství vlastníků. Podnikatel
m faktorem hospodářského rozvoje.
podnikání je maximalizace tržní hodnoty podniku resp. maximalizace hodnot
ů. Podnik hospodaří efektivně, když zvětšuje bohatství vlastník
ku. Aby podnikání bylo úspěšné a zajišťovalo dlouhodobou existenci podniku, je
tné v souladu s obecným cílem podnikání určit a zpřesňovat soustavu dílčích
odobých i krátkodobých, ekonomických, technických i sociálních, cílů funkčních
ů organizačních jednotek podniku. Dílčí cíle musí být v souladu s nadřazenými
cílem podnikání.
je soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání.
á činnost probíhá nejintenzivněji v podnicích, v nichž jsou vyjasněné,
ě koncentrované a stabilní vlastnické vztahy.
o zvyšování hodnoty majetku vlastníků podniku nelze oddělit od společenského
dniku.
bklopen okolím, jehož vývoj na podnik výrazně působí nejen jako určité
ínky, ale také jako příležitosti pro další rozvoj, jejichž včasné využití
ená konkurenční výhodu. Podnik ovšem také působí na své okolí.
má znaky, jejichž znalost přispívá k jeho správnému řízení.
niku představují skupiny činností: prodejní, výrobní, zásobovací, personální,
ční, vědeckotechnická, investiční, správa.
zapamatování:
podnikání a cíl podnikání − ROE (Return on Equity),
EVA (Economic Value Added) − EPS (Earnings Per Share)
CVA (Cash Value Added) − podnik, znaky podniku
MVA (Market Value Added) − funkce podniku
ešení a odpovědi:
Správné je a). Pro doplnění k tomu přistupují úvahy podle b).
Opatření podle c) hrají roli jen ve zvláštních případech.
ka podnikové ekonomiky
dování této kapitoly byste měli být schopni:
ysvětlit výrobní faktory z hlediska podnikové ekonomiky,
ysvětlit vázanost kapitálu, a o co usiluje podnik v této oblasti.
národohospodářského hlediska se obvykle člení podle jejich
řech hlavních skupin: přírodní zdroje (půda), práce, kapitál
.






































Průvodce studiem:
Pochopení výrobních faktorů z hlediska podnikové ekonomiky navazuje na vaše dříve
získané znalosti o výrobních faktorech z národohospodářského hlediska (z předmětů
makroekonomika, mikroekonomika). Všimněte si rozdílů mezi národohospodářským a
podnikovým hlediskem.
Na zvládnutí této kapitoly budete potřebovat asi 1 hodinu.
10

Dispozitivní
výrobní faktor


Elementární
výrobní faktory









Sekvenční
manažerské funkce

Průběžné
manažerské funkce















Vázanost kapitálu

Spotřeba výrobních
faktorů







Výrobní faktory z hlediska podnikové ekonomiky (Wöhe, 1995):
1. dispozitivní výrobní faktor, tj. dispozitivní (řídící) práce (podnikové řízení):
a) část originální [původní], tj.řízení podniku vlastníky, jejichž rozhodovací
pravomoc je odvozena z vlastnictví výrobních prostředků,
b) část odvozená (práce manažerů; jejich rozhodovací pravomoc je více
nebo méně omezována příkazy vlastníků),
2. elementární výrobní faktory:
a) výkonná práce (práce při výrobě statků),
b) dlouhodobý hmotný majetek (pozemky, stavby, stroje, atd.)
c) suroviny a materiály (pracovní předměty) a energie.
Kombinace výkonné práce, dlouhodobého hmotného majetku a materiálu
neprobíhá živelně, ale je výsledkem řídící činnosti lidí. Protože celková
kombinace výrobních faktorů představuje dispozitivní pracovní výkon a
protože bez řídící činnosti nemohou být ostatní výrobní faktory (výkonná
práce, dlouhodobý hmotný majetek, materiál) hospodářsky účelně využívány,
vyčleňuje se z faktoru práce (lidská pracovní síla) dispozitivní (řídící) práce
jako samostatný výrobní faktor (manažerské funkce).
Z řady klasifikací manažerských funkcí je dále použita klasifikace, vycházející
z pojetí „sekvenčních“ a „průběžných“ manažerských funkcí.
Sekvenční manažerské funkce (sequential functions) jsou typické úlohy, které
manažer více či méně následně řeší v řídící činnosti určitého procesu. Rozšířené je
členění navržené H. Koontzem a H. Weihrichem: plánování - organizování - výběr a
rozmístění personálu - vedení spolupracovníků - kontrolování.
Pro průběžně prováděné manažerské funkce (continuous fonctions) je dále použito
modifikované členění R. Mackenzieho: analyzování řešených problémů - rozhodování
- komunikování při realizaci (sdělování informací s akcentem na koordinaci).
Uvedenou klasifikaci manažerských funkcí znázorňuje tabulka:
Manažer musí umět slaďovat a vyvažovat uplatňování manažerských funkcí,
aby vytvářely efektivní řídící proces ve stále se měnících se podmínkách.
Pro fungování podniku je nezbytné, aby výrobní faktory byly v potřebném a
účelném množství neustále k dispozici, aby byly v podniku vázány. Podnik
usiluje o optimální vázanost kapitálu.
Podnik usiluje také o minimalizaci spotřeby výrobních faktorů.

Kontrolní otázky:
1. Vysvětlete výrobní faktory z hlediska podnikové ekonomiky a jejich význam.
2. V čem spočívá vázanost kapitálu a o co usiluje podnik v této oblasti?
3. Které výrobní faktory jsou dlouhodobé a které krátkodobé? Jaké to má důsledky
v nákladech, vznikajících spotřebou těchto faktorů?


Prů b ě žné funkce
Sekvenč ní funkce

1. Analýza
problémů
2. Rozhodování

3. Komunikování při
realizaci vč. koordinace
1. Plánování
2. Organizování
3. Výběr a rozmístění personálu
4. Vedení spolupracovníků
5. Kontrolování
Kapitola 1: Cíle podnikání, podnik. Výrobní faktory a jejich kombinace. 11
Shrnutí:
Kombinace elementárních výrobních faktorů (výkonné práce, dlouhodobého hmotného


– dispozitivní výrobní faktor − výkonná práce
– sekvenční manažerské funkce − vázanost kapitálu
– průběžné manažerské funkce − spotřeba výrobních faktorů
– elementární výrobní faktory


2 MAJETEK A KAPITÁL PODNIKU










í



































Průvodce studiem:
Tuto kapitolu člením na čtyři části. V první části vám chci stručně připomenout vaše
znalosti o majetku a kapitálu z dřívějšího studia a zdůraznit důležité základní
poznatky o struktuře majetku a kapitálu při řízení ekonomiky podniku. Ve druhé části
se zaměřte především na zvládnutí výpočtů výrobní kapacity a jejího využití. Ve třetí
části na výpočty spojené s řízením zásob, spotřeby a využití materiálu a ve čtvrté
části na výpočty v oblasti zásob nedokončené výroby.
Nepodceňujte tuto kapitolu. Věřím, že si výpočty mnohokrát procvičíte, protože patří
do existenčního minima každého ekonoma v podniku.


Majetek podniku (aktiva) představují věci, práva a jiný majetek, který patř
podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze má
tomuto účelu sloužit.
Kapitál (pasíva) představují finanční zdroje nezbytné k tomu, aby podnik získal
potřebná aktiva.

2.1 Majetková a kapitálová struktura
Cíl:
Na zvládnutí této kapitoly budete potřebovat asi 10 hodin.
majetku a materiálu) se neuskutečňuje jako živelný proces, ale je výsledkem řídící
činnosti lidí (dispozitivního výrobního faktoru).
Pro fungování podniku je nezbytné, aby výrobní faktory byly v potřebném a účelném
množství neustále k dispozici, aby byly v podniku vázány. Podnik usiluje o optimální
vázanost kapitálu a o minimalizaci spotřeby výrobních faktorů.

Pojmy k zapamatování:
Po prostudování: této kapitoly byste měli být schopni:
– vysvětlit nutné úvahy o optimalizaci struktury majetku,
– vysvětlit významné vlivy působící na velikost kapitálu podniku,
– vysvětlit pozitivní i negativní vliv „finanční páky“,
– vysvětlit podstatu „daňového štítu“,
– vypočítat „vážený průměr nákladů na celkový kapitál podniku“, jehož
minimalizace je použitelná při určování optimální kapitálové struktury,
– prakticky uplatňovat orientační zásady zajištění likvidity.


















Průvodce studiem:
Zopakujte si členění majetku, které znáte z účetnictví. Potom věnujte pozornost
vlivům na majetkovou strukturu podniku a úvahám o optimální struktuře majetku,
vlivům na strukturu pasiv, na velikost podnikového kapitálu a nákladům na vlastní a
cizí kapitál, „finanční páce“, „daňovému štítu“, úsilí podniku o optimální
kapitálovou strukturu, zásadám zajištění likvidity.
Na zvládnutí této části budete potřebovat asi 2 hodiny.
12
Význam rozvahy





















Majetková
struktura
Likvidnost majetku




Využití majetku
Dlouhodobý
majetek










Oběžná aktiva











Přehled o aktivech a pasívech a tedy také o majetkové struktuře podniku a o
kapitálové struktuře podniku k určitému datu poskytuje rozvaha (bilance)
podniku.
Rozvaha (v rozsahu pro zveřejňování v Obchodním věstníku):
AKTIVA CELKEM (A+B+C+D)
PASIVA CELKEM
(A+B+C)
A
Pohledávky za upsaný základní
kapitál
A Vlastní kapitál
B Stálá aktiva A.I. základní kapitál
B. I. dlouhodobý nehmotný majetek A.II. kapitálové fondy
B.II. dlouhodobý hmotný majetek A.III. fondy tvořené ze zisku
B.III. dlouhodobý finanční majetek A.IV. výsledek hospodaření
minulých let
B.III.1. z toho: podíl. cen. papíry a podíly
v podnicích s rozhodujícím vlivem
A.V. výsledek hospodaření
běžného účetního období
C Oběžná aktiva B Cizí zdroje
C.I. zásoby B.I. rezervy
C.II. dlouhodobé pohledávky B.II. dlouhodobé závazky
C.III. krátkodobé pohledávky B.III. krátkodobé závazky
C.IV. krátkodobý finanční majetek B.IV. bankovní úvěry a výpomoci
D Časové rozlišení B.IV.1. z toho: bankovní úvěry
dlouhodobé
C Časové rozlišení
Majetek (aktiva) se v rozvaze člení podle likvidnosti (tj. podle rychlosti možné
přeměny v peněžní hotovost) od nejméně likvidního (dlouhodobý majetek) k nejvíce
likvidnímu (oběžný majetek = oběžná aktiva, tj. krátkodobý majetek) a to v ceně, za
kterou byl pořízen (brutto hodnota), uvádí se také korekce této hodnoty (opravné
položky a oprávky (tj. součet odpisů) a výsledná netto hodnota.
Podnikových cílů je možné dosáhnout jen aktivním jednáním, proto podnik
musí dynamicky používat kombinací prostředků, které jsou nutné k dosažení
podnikových cílů. Podnik usiluje o co nejvyšší využití všech částí majetku.
Dlouhodobý majetek (stálá aktiva, fixní aktiva, neoběžný majetek), se člení na:
1. dlouhodobý nehmotný majetek [jehož ocenění je vyšší než 60 tis. Kč jednotlivě
(např. patenty, licence, autorská práva, software, know-how)],
2. dlouhodobý hmotný majetek (nemovitý majetek: pozemky, budovy, stavby;
samostatné movité věci jejichž ocenění je vyšší než 40 tis. Kč jednotlivě s dobou
použitelnosti delší než 1 rok),
3. dlouhodobý finanční majetek (např. dlouhodobé cenné papíry a vklady v držení
déle než jeden rok, půjčky s dobou splatnosti delší než 1 rok).
Dlouhodobý majetek slouží podniku déle než 1 rok, nespotřebovává se najednou,
postupně se opotřebovává a přenáší svou hodnotu ve formě odpisů do nákladů
podniku (neodpisují se pozemky, umělecká díla a sbírky, dlouhodobý finanční
majetek).
Formy oběžného majetku (oběžných aktiv, krátkodobého majetku, tj. majetku
s životností do jednoho roku; neodpisuje se):
1. zásoby: 1.1 skladovaný materiál,
1.2 zásoby vlastní výroby (nedokončená výroba, polotovary vlastní
výroby, výrobky a zvířata),
1.3 skladované zboží (nakoupené za účelem prodeje),
2. dlouhodobé pohledávky,
3. krátkodobé pohledávky
4. krátkodobý finanční majetek (pokladní hotovosti, ceniny, peníze na běžném účtu,
krátkodobé cenné papíry a podíly, pořizovaný krátkodobý finanční majetek).


Kapitola 2: Majetek a kapitál podniku. 13
Jedna forma oběžného majetku přechází v druhou, oběžný majetek neustále obíhá.
Rychle a beze ztrát jsou k úhradě závazků použitelné pouze peníze. Pohledávky je
možné přeměnit v peníze rychleji než zásoby.
Majetková struktura podniku (podíl jednotlivých částí majetku na celkovém
majetku) je určena odvětvím a typem podniku, rozhodováním o pořízení
dlouhodobého majetku, úsilím o využití majetku, finanční politikou podniku.
Podnik usiluje o optimální strukturu majetku vzhledem k nutnosti zajištění
stálé platební schopnosti podniku. Stav aktiv rychle bez větších ztrát
přeměnitelných na peněžní prostředky nižší než splatné dluhy znamená totiž platební
neschopnost podniku, vyšší stav takových aktiv jež je potřeba totiž snižuje výnosnost
podniku. Podnik tedy usiluje o optimální likviditu majetku a optimální strukturu
majetku. Řízení každé položky majetku proto musí manažeři věnovat
neustálou pozornost.

Celková velikost podnikového kapitálu (tj. velikost zdrojů z nichž byl
majetek pořízen) závisí zejména na:
1) velikosti podniku (čím větší podnik, tím větší kapitál vyžaduje),
2) stupni mechanizace, automatizace, robotizace (čím vyšší tyto stupně, tím větší
kapitál vyžaduje),
3) rychlosti obratu kapitálu (čím rychlejší obrat kapitálu, tím menší může být kapitál).
Podnik by měl mít právě tolik kapitálu, kolik nutně potřebuje.
Kapitálová struktura podniku se vyjadřuje jako podíl jednotlivých finančních
zdrojů (vlastního kapitálu, cizího kapitálu; a jejich složek) na celkové velikosti
podnikového kapitálu.
Základem podnikání je vlastní kapitál, jehož velikost se mění podle výsledků
hospodaření v daném období. Vlastní kapitál je dlouhodobým zdrojem.
Skutečná výše vlastního kapitálu (jako rozdíl mezi tržní hodnotou aktiv a tržní
hodnotou dluhů) nemusí souhlasit s vlastním kapitálem v rozvaze. Náklady na
vlastní kapitál představuje část zisku, který vlastníci požadují za vklad svého
kapitálu do podniku (v akciové společnosti výše dividend), vyjadřují se
požadovanou úrokovou mírou. Náklady na vlastní kapitál jsou většinou vyšší
než náklady na cizí kapitál.
Cizí kapitál (cizí zdroje, dluh podniku) se člení na dlouhodobý (je poskytován
na dobu delší než jeden rok) a krátkodobý (je poskytován na dobu do jednoho
roku; je levnější než dlouhodobý cizí kapitál; jeho použití k financování
dlouhodobých aktiv je velmi riskantní). Podnik usiluje o optimální strukturu
cizího kapitálu pokud jde o členění na dlouhodobý a krátkodobý. Náklady na
cizí kapitál se skládají z úroku a z ostatních výdajů spojených s jeho získáním,
vyjadřují se úrokovou mírou.
Růst zadlužení podniku je výhodný tehdy, když je úroková míra závazků nižší
než ziskovost aktiv na bázi zisku před nákladovými úroky a před zdaněním
(využití cizího kapitálu přinese podniku více než jsou náklady na něj);
v takovém případě použití cizího kapitálu vede ke zvýšení ziskovosti vlastního
kapitálu na bázi zisku před zdaněním (pozitivní vliv „finanční páky“). Pokud
by úroková míra závazků byla vyšší než uvedená ziskovost aktiv, klesala by
s rostoucím zadlužováním uvedená ziskovost vlastního kapitálu (negativní vliv
„finanční páky“).
Při použití cizího kapitálu mimo to působí „daňový štít“, tj. snížení základu
daně z příjmů v důsledku zvýšení nákladů o úroky z cizího kapitálu.




Optimální
majetková
struktura







Faktory velikosti
kapitálu




Kapitálová
struktura


Vlastní kapitál







Cizí kapitál






Vliv „finanční
páky“






Daňový štít


14

Optimální
kapitálová
struktura


























Orientační zásady
zajištění likvidity









Podnik proto usiluje o optimální kapitálovou strukturu v konkrétních
podmínkách. Zvýšení zadlužení je ekonomicky výhodné, pokud jeho využití
vede ke zvýšení majetku vlastníků.
Teoreticky je možné optimální kapitálovou strukturu určit podle minima váženého
průměru nákladů na celkový kapitál podniku. Vážený průměr nákladů na celkový
kapitál podniku ( Weighted Average Cost of Capital - WACC) je možné vypočítat
podle vztahu:

r
*
= r
D
. (1 - T) . (D/V) + r
E
. (E/V)

kde r
*
jsou upravené náklady na celkový kapitál [% vyjádřené desetinným číslem],
r
D


- běžné náklady na cizí kapitál (na dluh) před zdaněním příjmů
[% vyjádřené desetinným číslem],
T - mezní míra zdanění příjmů [% vyjádřené desetinným číslem],
D - tržní hodnota cizího kapitálu (dluhu) v Kč,
V - celkový kapitál (celková tržní hodnota podniku) v Kč,
r
E