Vypracovane otazky na zkousku

aby byly naproti sobě přes šířku kovové destičky. Po vložení tohoto Hallova článku do magnetického pole začne magnetická indukce vychylovat elektrony na jednu stranu destičky a díky nerovnoměrné proudové hustotě v materiálu způsobí vznik Hallova napětí na měřících elektrodách (jde o rozdíl potenciálu).
c) koncentraci nosičů náboje v objemové jednotce vodiče
M05
M06
FB = IL x B
Nejmenší síla – magnetické pole je rovnoběžné se směrem protékajícího proudu (rovnoběžné s vodičem)
Největší síla – magnetické pole je kolmé k směru protékajícího proudu (kolmé k vodiči)
dFB = Ids x B
M07
magnetický dipólový moment cívky ( - jeho směr je dán pravidlem pravé ruky a velikost je ( = NIS, kde N je počet závitů cívky a S obsah plochy jednoho závitu
M = ( x B
M08
Magnetické pole vodiče, kterým protéká elektrický proud, můžeme určit pomocí Bitova-Savartova zákona. Podle tohoto zákona je magnetická indukce dB vytvořená proudovým elementem Ids ve vzdálenosti r od tohoto elementu dána vztahem v a)
r – vektor, který směřuje od elementu Ids do bodu, v němž určujeme magnetickou indukci; (0 – permeabilita vakua (0 = 4(.10-7 TmA-1
M09
Čáry mají tvar soustředných kružnic se středy ve vodiči. Dokázat se to dá pokusem, kdy máme svislý vodič procházející skrz papír na který sypeme kovové piliny. Ty se uspořádají podle magnetických indukčních čar – do kružnic.
(0 – středový úhel kruhového oblouku v radiánech!!
Indukční čáry mají tvar soustředných kružnic se středem ve středu kruhového oblouku !(pouze si to myslím, nenašel jsem nikde ve skriptech)!
M10
K působení dochází protože každý vodič vytváří magnetické pole, které se přitahuje nebo odpuzuje s magnetickým polem druhého vodiče. Jsou-li proudy souhlasné, vodiče se přitahují, jsou-li opačně orientované, odpuzují se.
M11
Křivkový integrál počítáme podle uzavřené orientované křivky, která se nazývá Ampérova křivka. Proud Ic je celkový elektrický proud, obepnutý křivkou (to znamená celkový proud, který prochází libovolnou plochou, mající za hranici tuto uzavřenou křivku).
protože proud Ic na pravé straně rovnice je součtem všech proudů obepnutých křivkou (uvažujeme všechny proudy, tedy celkový proud procházející plochou libovolného tvaru, která je ohraničená Ampérovou křivkou)
při řešení úloh s jistou symetrií (rovinnou, válcovou nebo kulovou) v rozložení proudů
M12
M13
R – poloměr vodiče
r – vyšetřovaná vzdálenost od středu vodiče
M14
Magnetický indukční tok (B plochou ( v magnetickém poli B je definován vztahemv němž se integruje přes uvažovanou plochu. Jednotkou je weber. Je-li pole B kolmé k uvažované ploše a je-li na ní homogenní, zjednoduší se rovnice na Equation.3 ( pole B je homogenní)
Velikost ( emn indukovaného ve vodivé smyčce je rovna rychlosti změny magnetického indukčního toku (B procházejícího touto smyčkou.
znaménko minus značí že emn brání ve změně magnetického toku
Potřebujeme vyvolat změnu magnetického toku plochou smyčky. To můžeme realizovat tak, že budeme pohybovat zdrojem indukčních čar při stojící smyčce nebo budeme pohybovat smyčkou při stojícím zdroji. (zdroj indukčních čar může být např. magnet)
M15
Indukované emn je vytvořeno měnícím se magnetickým indukčním tokem, a to i když smyčka, uvnitř níž se tok mění, není skutečný vodič, ale jen myšlená uzavřená křivka. Měnící se indukční tok indukuje elektrické pole E v každém bodě takové křivky, a to bez ohledu na to, zda se tento bod sám nachází v magnetickém poli či nikoliv (podstatné je, že se mění tok magnetického pole plochou, na jímž obvodu bod leží).
Podstata tohoto zákona je, že měnícím se magnetickým indukčním tokem se indukuje elektrické pole E.
Elektrický potenciál má smysl jen pro pole statických nábojů. Nelze ho zavést pro elektrická pole vzniklá elektromagnetickou indukcí. (protože slovo potenciál se používá jen ve smyslu se statickými náboji, tzn. siločáry začínají na kladných nábojích a končí na záporných)
M16
Proud I, tekoucí jedním závitem cívky, vytváří uvnitř závitu indukční magnetický tok (B, který je přímo úměrný proudu: (B ~ I. Všech N závitů cívky tedy tvoří celkový tok N(B rovněž přímo úměrný proudu; konstantu úměrnosti L ve vztahu N(B = LI nazýváme indukčnost cívky.
jednotka: [H]1H = 1Tm2A-1
Mění-li se proud I v cívce s indukčností L, indukuje se v ní emn. Toto indukované emn je Equation.3
Směr (L najdeme pomocí Lenzova zákona: indukované emn brání změně, která jej vyvolává.
M17
Hustota energie magnetického pole
Hustota energie elektrického pole
Všimněme si, že jak hustota wmg, tak hustota wel je úměrná druhé mocnině odpovídající veličin, B nebo E, popisující pole.
M18
Nejjednodušší magnetickou strukturou je magnetický dipól. Magnetický monopól („magnetický náboj“), pokud zatím víme, neexistuje. Gaussův zákon pro magnetické pole říká, že celkový magnetický tok jakoukoli uzavřenou plochou je nulový. Vystihuje poznatek, že magnetické monopóly neexistují.
Gaussův zákon elektrostatiky:
V obou rovnicích se integruje přes uzavřenou Gaussovu plochu. Gaussův zákon pro elektrické pole říká, že tento integrál (celkový tok vektoru elektrické intenzity) je úměrný celkovému náboji Q uvnitř plochy. Gaussův zákon pro magnetické pole říká, že celkový tok magnetické indukce (neboli magnetický indukční tok) uzavřenou plochou je nulový, protože uvnitř této plochy (i jakkoli malé) je nulový i „magnetický náboj“. Proto musí všechny indukční čáry vstupující dovnitř Gaussovou plochou také vystoupit ven (a naopak). Nejjednodušším magnetickým prvkem je tedy dipól, který sestává současně ze zdroje i noru magnetických indukčních čar.
M19
Diamagnetismus – diamagnetické materiály nevykazují magnetické vlastnosti, pokud nejsou vloženy do vnějšího magnetického pole. Vnějšími poli Bext se v nich indukuje dipólový magnetický moment orientovaný opačně, než je směr Bext. Jestliže je pole nehomogenní, je diamagnetická látka vytlačována z oblasti s větší magnetickou indukcí (( < (0).
Paramagnetismus – každý atom má permanentní magnetický dipó