Tahák základní pojmy

výkonu, která je téměř nezávislá na velikosti zatížení vedení. Ztráty činného výkonu v příčné vodivosti vedení vznikají z několika důvodů:
1. Použitý izolant má konečnou hodnotu izolačního rezistoru, takže propouští proud.
2. Izolace je v atmosféře vystavena znečištění, které zhoršuje její izolační vlastnosti. Dochází proto k propouštění proudu po povrchu izolace.
3. Materiál izolátoru je vystaven působením střídavého elektrického pole. Vznikají dielektrické ztráty, které se vně projeví jako nedokonalá izolace.
4. Je-li překročeno kritické napětí mezi vodiči, dochází k prosakování proudu koronou přímo přes atmosféru mezi nimi. Kritické napětí závisí na několika veličinách, z nichž některé se vyskytují za provozu nahodile. Lze je vyjádřit např. empirickým vztahem podle (2.38)
kde: D - je střední geometrická vzdálenost vodičů
r - je poloměr vodičů
m1 - je koeficient vyjadřující vliv jakosti povrchu vodičů z hlediska jejich drsnosti
m2 - je koeficient vyjadřující vliv vlhkosti vzduchu
( - je relativní hustota vzduchu vztažená na hustotu při 25 °C a 101,324 kPa
Uk - je fázová efektivní hodnota kritického napětí
Zákrut – transpozice vodičů
Důsledkem různých indukčností trojfázového vedení s rozdílnou vzdálenosti vodičů (nesymetrických vedení) je nesouměrnost napětí na konci úseku, je-li na jeho začátek přivedeno napětí souměrné a zatížení (proudy ve vodičích) je rovněž symetrické. Tento jev je nežádoucí – zhoršuje účinnost motorů (spotřebičů) i přenosu a odstraní se zkrucováním vedení v každém jeho úseku, tj. mezi dvěma odběry. Zákrut se provede tak, aby každý vodič byl třetinu délky úseku na každé pozici v hlavě stožáru.
Uvažujme délku úseku U, ve kterém je proveden úplný zákrut vedení. Všechny tři vodiče mají stejný poloměr r. Protože polohy vodičů se střídají na vzdálenosti U/3, bude celková provozní indukčnost prvního vodiče složená ze tří za sebou řazených složek
Úpravou výrazu (2.27) a vztažením indukčnosti vodiče l na délku obdržíme měrnou hodnotu
Aby zbývající vodiče měly stejnou provozní indukčnost je nutné provést prostřídání vždy po 1/3 délky úseku.
Indukčnost venkovního vedení
Indukčností vyjadřujeme na vedení zpětný vliv magnetických polí působených proudy ve vedení. Časově proměnné proudy způsobují střídavé magnetické pole v prostoru vedení, které indukuje do vodičů napětí. Přivedené napětí musí být vyšší nejen o úbytek napětí na činném odporu vodičů, ale i o indukovaná napětí.
U vícevodičových vedení je každý proudový obvod vystaven indukčním účinkům magnetického pole od vlastního proudu a od proudů ostatních vodičů. V případě trojfázových symetrizovaných vedení se souměrnou zátěží je možné souhrn indukčních vlivů vyjádřit provozní indukčnosti a proudu jedné fáze. V ostatních případech (nesouměrné vedení, zatížení, kombinace obou těchto případů) je třeba indukční vlivy uvažovat odděleně pomocí vlastní a vzájemné indukčnosti a proudů v příslušných obvodech.
K vyjádření indukčnosti použijeme její statickou definici L = (/i, tj. podílu magnetického toku ( procházejícího obvodem s proudem i.
Indukčnost dvouvodičového vedení
Uvažujeme proudový obvod tvořený dvěma rovnoběžnými vodiči s proudem i. Vodiče mají kruhový průřez o poloměru r a osovou vzdálenost d((r. Délka smyčky vodičů l((d, takže deformace magnetického pole na koncích smyčky neovlivní jeho tvar na jednotkové délce ll.
Indukčnost trojvodičového vedení
Předpokládejme, že vodiče všech tří fází jsou z téhož materiálu, mají stejný průřez (s) a pro okamžité hodnoty proudů v nich platí
i1 + i2 + i3 = 0
Soustava proudů je vyvážená – proud se nevrací zemí, nebo zemním lanem ke zdroji. Každý z vodičů je ovlivňován magnetickým tokem působeným proudem samotného vodiče (ii a dvěma toky od proudů sousedních vodičů. Složky magnetických toků jsou opět idealizovány.
Celkový magnetický tok spjatý s jednotlivými vodiči je dán součtem idealizovaných složek
(1 = (11 + (12 + (13
(2 = (21 + (22 + (23
(3 = (31 + (32 + (33
Kapacita venkovního vedení
Kapacitou vyjadřujeme na vedení zpětný vliv elektrického pole působeného v prostoru vedení napětím mezi vodiči. Časově proměnná napětí způsobují střídavé elektrické pole, které indukuje do vodičů proudy. Zdroj musí hradit nejenom proud tekoucí do spotřebiče, ale i indukovaný proud protékající kapacitancí případně svodovou vodivostí.
U vícevodičových vedení vzniká kapacitní vazba mezi každou dvojicí vodičů (elektrod). Do každého vodiče se proto indukují proudy od elektrického pole působeného vlastním napětím proti neutrále (zemi) a od polí působených napětím proti ostatním vodičům. Jen u trojfázových symetrizovaných (kroucených) vedení se souměrným napětím lze souhrn indukčních vlivů vyjádřit provozní kapacitou a napětím jedné fáze. V ostatních případech je nutné vyjádřit indukční vlivy pomocí dílčích kapacit mezi jednotlivými vodiči a neutrálou a k ním příslušných napětí.
Ke stanovení kapacity použijeme statickou definici C = Q/U,tj. podílu náboje Q vázaného napětím U na dvojici vodičů.
Kapacitou vyjadřujeme vliv elektrického pole od napětí ve vodičích na jejich proudové obvody. Vlivem blízkostí vodičů vznikají obvody proudu vzájemně vázané elektrickým polem. Časově proměnné elektrické pole od napětí ve vodičích indukuje proudy nejen ve vodiči, ale i ve vodičích ostatních.