úvod do pediny

oncentrace vyučování zde podrobil ostré kritice hromadění učební látky a přeceňování kvantity vědomostí bez ohledu na jejich kvalitu. Doporučoval trojí opatření, jak čelit tomuto zlu: 1. výběr látky co do jakosti i mnohosti 2. rozdělení látky na jednotlivé úkoly (odbory) 3. spojování jednotlivých vyučovacích odborů k dosažení organické myšlenkové jednoty. Nelze zanedbat význam Lindnera jako teoretika učebnice i jeho podíl na vytvoření učebnic středoškolských a zejména učebnic pedagogiky a didaktiky. Zcela mimořádný je Lindnerův význam pro budování prvního vědeckého pracoviště české pedagogiky na české univerzitě po r. 1882, spojené přímo symbolicky s rozvíjením teorie a praxe přípravy nové učitelské generace. Všeobecné vychovatelství je učebnicí pro učitelský ústav. Všeobecné vyučovatelství je rovněž učebnicí pro učitelský ústav.Obě tyto učebnice vynikají stručností, přehledností, srozumitelností a originální strukturou.
10. Jaký má význam pro pedagogiku J. Dewey ?
John Dewey: * vypracovává tzv. koncepci nové výchovy – která měla připravovat nový typ lidí – lidi samostatné a aktivní * koncepci ověřuje prakticky v tzv. pokusné škole, která byla připojena k univerzitě * zavádí nový obsah a způsob vyučování. Jeho díla: Pedagogická víra, Škola a společnost, Demokracie a výchova, O pramench vychovatelské vědy, Výchova dnes, Problémy člověka.
11. Co je možné považovat za nejvýznamnější pro pedagogiku v činnosti O. Chlupa ?
Kritiku formalismu ve výchově, který viděl v nedoceňování obsahové stránky a její vyumělkovanosti. Součastně odmítá tradiční didaktický materialismus projevující se jednostranou orientací na množství poznatků. Usiluje o harmonizaci jednotlivých výchovných složek v komplexním výchovně-vzdělávacím procesu.
12. Vyjmenujte 3 konstituované disciplíny pedagogiky a vysvětlete stručně obsah alespoň jedné z nich (na kterou není zaměřena žádná jiná otázka tohoto testu).
Andragogika - věda o výchově a vzdělávání dospělých, např. školení, rekvalifikace, univerzity třetího věku…Dějiny pedagogiky a dějiny školství - zkoumá vývoj pedagogických teorii a vzdělávací praxe. Popisuje vznik a vývoj edukace. Speciální pedagogika se zabývá teorií a praxí rozvoje výchovy a vzdělávání jedinců postižených různými nedostatky tělesnými, smyslovými, duševními nebo poruchami chování. Podobory jsou: etopedie, psychopedie, somatopedie, logopedie, surdopedie, tyflopedie. Srovnávací pedagogika je zaměřena na popis, analýzu a vysvětlování vzdělávacích systémů v různých zemích nebo regionech.
13. Vyjmenujte subdisciplíny speciální pedagogiky. Vyberte jednu z nich a vysvětlete stručně, čím se zabývá.
Subdisciplíny speciaální pedagogiky jsou: etopedie - edukace, reedukace a zkoumání mládeže sociálně narušené, psychopedie - zkoumání edukace, příčin a důsledků mentálního postižení člověka, somatopedie - edukace osob s tělesným postižením, logopedie - odstraňování poruch řeči, surdopedie - edukace osob s poruchami sluchu, tyflopedie - výchova zrakově postižených.
14. Jaký je rozdíl mezi srovnávací pedagogikou a pedagogikou volného času ?
Srovnávací pedagogika popisuje, analyzuje a vysvětluje vzdělávací systémy v různých zemích a regionech, zatímco pedagogika volného času se zabývá obsahem, formami a prostředky trávení volného času, čiností zařízení, které zabezpečují edukaci ve volném čase, teorií a výzkumem toho, jak současná mládež tráví volný čas.
15. Vyjmenujte nejvýznamnější zařízení pro výchovu mimo vyučování. Objasněte činnost alespoň jednoho z nich.
školní družiny a školní kluby pro žáky základních škol,základní umělecké školy, které poskytují vzdělání v hudebních, výtvarných, tanečních a literárně dramatických oborech, jazykové školy - státní a soukromé, určené pro mládež a dospělé, střediska pro volný čas dětí a mládeže, tj. domy dětí a mládeže a stanice zájmových činností, nabízející mládeži kroužky, kluby, kurzy, ale i prázdninové tábory a aktivity.
Doplňující otázky:
16. Vyjmenujte pedagogické knihy a časopisy, které jste prostudoval(a) v průběhu uplynulého semestru.
Ouroda,K. Pedagogika pro sociální práci. Brno: MU, 2003
Jůva,V. Základy pedagogiky. Brno: Paido, 2001
Průcha,J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2000
17. Jakou profesi zastáváte a jak byste v ní mohl(a) uplatňovat nebo jak již uplatňujete pedagogiku ?
Jsem obchodní manažerka, pracuji v zemědělství a snžím se převychovat svého šéfa. Motivovat ho, aby se začal učil německy a aby přestal kouřit.
PEDAGOGIKA - závěrečný test C2
1. Vyjmenujte pedagogické myslitele s jejichž díly jste se seznámili na přednáškách z pedagogiky nebo vlastním studiem (kteří působili od starověku až do současnosti).
Mezi pedagogické myslitele starověku patří Konfucius (Čína) a Aristotelés (Řecko), v novověku to byli Jan Amos Komenský, John Lock, Jean Jacques Rousseau, Johann Heinrich Pestalozzi, Johann Friedrich Herbart, Gustav Adolf Lindner, John Dewey, Yuanpei Cai, Otokar Chlup, Yanpei Huang, Teli Xu, Václav Příhoda, Jan Uher, Vladimír Jůva, Jan Průcha.
2. Které z následujících termínů označují konstituovanou pedagogickou disciplínu ? Znáte ještě jiné edukační vědy ? Vypište. (Podtrhněte a označte čísly pořadí pedagogických věd podle důležitosti, jakou jim přikládáte).
a) teorie učení NE
b) etika NE
c) edukační realita NE
d) didaktika ANO
e) obecná pedagogika ANO
f) evropská dimenze ve vzdělání NE
1. obecná pedagogika 2. didaktika, další konstituované disciplíny pedagogiky jsou: pedagogika volného času, dějiny pedaogiky a dějiny školství, speciální pedagogika, srovnávací pedagogika, pedetologie, teorie výchovy, andragogiky, sociologie edukace, výchovné poradenství, ekonomie vzdělání, pedagogická antropologie, pedagogická diagnostika, pedagogická prognostika, pedagogická psychlogie…
3. Určete, jaký je rozdíl mezi pojmy „učitel“, „pedagog“ a „edukátor“ .
Žádný, všechny tři pojmy znamenají to stejné.
4. Charakterizujte stručně některé Aristotelovy spisy v nichž byla také obsažena pedagogická problematika.
Aristotelés se zabýval pedagogickou problematikou ve svých spisech Politika a Etika Nikomachova, kde vyložil své názory na výchovu svobodného občana. Vychází ze sociologického zřetele, když žádá především výchovu státní, všeobecnou a nikoli soukromou. Cílem je mu přitom upevnění zřízení, a proto má být výchova řízena a kontrolována státem. Výchova má být zároveň přirozená, má rozvíjet chovancovy vlohy a respektovat jeho duševní založení. Aristotelés si cení zvláště múzického umění pro jeho estetickou a zejména výchovnou funkci. Od svobodných lidí vyžaduje při studiu míru, nikoli řemeslnost. Vrcholem výchovy je individuální blaženost, založená na úspěšné rozumové volbě v lidském životě. Podle Aristotéla výchova spočívá na třech základech: na přírodě, návyku a rozumu. Aristotelés rozdělil pro potřeby výchovy život dorůstajícího člověka na tři období po sedmi letech:
1. do sedmi let u dítěte, má výchovu na starosti výlučně rodina, která zejména chrání děti, aby se nedostaly do škodlivé společnosti otroků a nebyly brány do divadel. V prvních letech života dítěte má převahu příroda: dítě se zabývá hrami, pohádkami a mýty mravně zaměřenými.
2. od sedmi let do počátku pohlavní zralosti má velkou úlohu návyk. Začíná vlastní společná výchova, hoši pěstují zejména gymnastiku.
3. od čtrnácti do jedenadvaceti let se má pečovat o vzdělání rozumu a vůle