Skripta Uvod_do_pedagogiky

kategorií,
zákonitostí a principů
- pedagogika jako věda má za úkol především popsat pedagogické jevy a klasifikovat je podle
různých kritérií
- jde o popis jevů minulých i současných neboť sociální jevy je třeba zkoumat
v historickém kontextu
- významným krokem je srovnávání, vyhodnocování a zobecňování pedagogických jevů →
výchovné cíle, výchovné principy, výchovné formy, metody a prostředky
- odhaluje dílčí i obecné pedagogické zákonitosti a nabývá schopnosti modelovat
pedagogický systém
- svůj obsah předmětu čerpá z výsledků pedagogického bádání :
- z hlediska rozsahu řešení problematiky - pedagogické monografie a díla syntetické povahy
- z hlediska poměru ke každodenní pedagogické praxi – práce teoretické a s praktickým
posláním (knihy, studie, články, pedagogické slovníky a pedagogické encyklopedie)

Význam pedagogiky
- teoretický význam pedagogiky spočívá v odhalování zákonitostí výchovy a důležité úlohy
v rozvoji jedince i v životě společnosti
- pedagogika poskytuje rozbor výchovy ve všech věkových údobích a v nejrůznějších
vzdělávacích a výchovných zařízeních
16
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 2 -
- pedagogika podává srovnávací analýzu různých výchovných systémů, jejich cílů, forem,
metod a prostředků
- pedagogika umožňuje hledat optimální výchovně-vzdělávací koncepci pro danou společnost
- praktický význam pedagogiky spočívá v poskytování nepřeberného množství podnětů pro
všechny školské i výchovné pracovníky, pro rodiče i pro další pracovníky zabývající se
výchovnými problémy alespoň okrajově
- praktická pedagogická činnost vyžaduje, aby k teoretickému pedagogickému vzdělávání
přistoupil také aktivní a kladný vztah ke společnosti, pro kterou vychováváme, k lidem,
které vychováváme, i kladný vztah k samotné pedagogické práci
- pedagogický pracovník si musí osvojit mnoho důležitých pedagogických dovedností a
návyků umožňujících aplikaci teoretických závěrů pedagogických věd v každodenní
výchovné a vzdělávací praxi

Literatura: Grecmanová, H., Holoušková, D. Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex, 1999.
Jůva, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999.
Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997.
Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání.
Praha: Portál, 2001.
17
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 1 -
Pojetí výchovy a její hlavní rysy

- rozdílná pojetí pedagogiky rozdílnými autory, velmi složité orientovat se v nich

Typologie pojetí pedagogické vědy (Průcha – Moderní pedagogika)
1. Z hlediska účelovosti
- pedagogika jako normativní teorie
- pedagogika jako explorativní a explanační teorie
2. Z hlediska předmětu
- pedagogika jako teorie výchovy
- pedagogika jako teorie edukační reality
3. Z hlediska postavení mezi vědami
- pedagogika jako věda filozofující
- pedagogika jako věda sociální
- pedagogická teorie nedospěla k jednotnému, přesně definovanému chápání svých ústředních
pojmů

Základní pojmy pedagogiky
- výchova i vzdělávání se v české pedagogické teorii používají souběžně
- výchova – činnost, která ve společnosti zajišťuje předávání „duchovního majetku“
z generace na generaci; je hlavní složkou procesu socializace (= lidský jedinec se
v průběhu života zespolečenšťuje); záměrné působení na osobnost jedince s cílem
dosáhnout změn v různých složkách osobnosti
- výchova intencionální (přímá) – bezprostřední působení pedagoga na jedince
- výchova funkcionální (nepřímá) – rozvoj osobnosti ovlivňován vhodně adaptovaným
prostředím
- vzdělání – proces záměrného a organizovaného osvojování poznatků, dovedností, postojů
aj., typicky realizovaný prostřednictvím školního vyučování
- edukační reality – úsek objektivní skutečnosti v níž probíhají nějaké edukační procesy
- edukační proces – činnost lidí, při níž se nějaký subjekt učí a jiný subjekt mu toto učení
zprostředkovává
- edukační prostředí – je dáno fyzikálními podmínkami, zúčastněnými subjekty a jejich
psychosociálními vztahy
- školní edukace – souhrnně pokrývá jak výchovu, tak vzdělávání v pojetí standardní
pedagogické teorie
- vzdělávání – specifická edukace, která je obvykle dlouhodobá a institucionalizovaná,
realizují ji profesionální edukátoři a je obvykle legislativně vymezena co do svého
průběhu a produktu

Pedagogika jako normativní teorie
- otázka účelovosti pedagogiky „K čemu vlastně pedagogika slouží?“
- normativní účelovost pedagogiky → pozor však na přecenění (ztrácí vědecký charakter,
stává se metodikou správné výchovy)
- v povaze pedagogiky, jakožto teorie vycházející z praxe a praxi (kromě jiného) sloužící,
musí být zakotvena určitá složka předpisovosti, normovanosti, ideálu a vzoru
- zprostředkující, instrumentální role pedagogiky

Pedagogika jako explorativní a explanační teorie
- pedagogika je explorativní teorie → je založena na výzkumu a na poznatcích jím
produkovaných
18
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 2 -
- pedagogika je explanační teorie → slouží k identifikaci a objasňování jevů edukační
reality, posyktuje výklad o struktuře a fungování těchto jevů (zkoumá + objasňuje)
- nejlépe posuzováno při porovnání tradiční pedagogiky a pedagogiky moderní
- tradiční pedagogika – vytvářena z koncepcí předních teoretiků
– jsou přesvědčeni o vhodnosti//žádoucnosti určitých principů a modelů
edukace a vytvářejí teoretické konstrukce o tom, jaká má edukace
být, jak má být ve školách realizována
– tyto konstrukty však mají vadu, jelikož jim chybí opora v realitě
běžné edukace, nejsou opřeny o konkrétní výzkumné poznatky
- moderní pedagogika – není pro ni prioritní vytváření teoretických koncepcí o ideální
výchově, nýbrž se snaží objasňovat reálné jevy edukace, její
fungování a to pomocí exaktních výzkumných procedur
– zásadní je poznávání a vysvětlování edukační reality, nikoliv
přímo její přetváření
- pedagogika se neobejde ani bez teorie, ani bez výzkumu, má-li být skutečnou vědou

Využití pedagogiky
- oblast školství – prioritní oblast, výkonné subjekty čerpají z pedagogiky
- oblast mimoškolního vzdělávání – vzdělávání mimo formální školský systém = pedagogika
volného času, pedagogika vzdělávání dospělých
- oblast ekonomického rozhodování – ekonomie vzdělávání
- oblast sociální politiky – ekonomie vzdělávání, sociologie výchovy, vzdělávací politika
- oblast pomáhajících profesí – sociální pedagogika
- oblast samotné vědy – vědecké poznání
- pedagogika produkující vědecké poznatky o edukačních jevech, procesech a konstruktech
má široké pole využívání
- praktická využitelnost pedagogiky je hlavní silou, která způsobuje, že pedagogická věda se
v průběhu minulých desetiletí rozvíjí a nabývá stále více na významu
…………………………………………………………………………………………………...

Obecné rysy výchovy
- výchova je vždy konkrétní povahy a byla a je determinována
- naše současná výchova je historicky podmíněný model, odpovídající podmínkách české
demokratické společnosti
- výchovu chápeme jako jeden z významných činitelů rozvoje společnosti vedle činitelů
ekonomických, morálních a kulturních
- charakteristické rysy – permanentní, univerzální a mnohostranně orientovaná
- permanentní charakter – předpokládá organicky propojit dvě základní formy výchovy, tedy
výchovu druhým jedincem (heteroedukaci) a sebevýchovu (autoedukaci)
- univerzální charakter – dotýká se každého prakticky v každé životní situaci
- s proměnami světa souvisí internacionalizace a globalizace výchovy, tedy orientování
výchovy na problémy globální povahy a překonávání uzavřenosti výchovy
- projevuje se : 1. mezinárodní dohody v oblasti výchovy a vzdělávání
2. společné mezinárodní edukativní projekty
3. mezinárodní výměna učitelů a studentů
4. globální tématika ve VP a tvorba mezinárodních učebnic
5. postupné mezinárodní uznávání kvalifikačních certifikátů
6. srovnávání edukativních výsledků v různých zemích
- konkrétní mezinárodní projekty – TEMPUS, ERASMUS, EURYDICE, PHARE, LINGEA
- pluralita výchovných cílů a obsahů, výchovných forem, metod a prostředků
19
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 3 -
- jeví se potřeba určité integrace dílčích výchovných procesů → zdůrazňuje se při spolupráci
školy a rodiny
- významným integračním činitelem hodnotová orientace
- každá výchovná aktivita má svou rovinu globální, teritoriální a individuální; ve všech těchto
rovinách probíhají neustále procesy diferenciační i integrační se snahou o optimalizaci
výchovného efektu
- mnohostranná orientace – výchova se snaží připravit jedince pro základní sociální role
- rozvíjí zároveň základní fyzické a psychické kvality jedince
- dvoustránkovitost pedagogického procesu (termín vzdělávání pojímán jako výchova v užším
slova smyslu)
- mnohostranně orientovat znamená rozvíjet jedince v jednotlivých oblastech kultury
- pedagogika hovoří o několika složkách (komponentech, součástech, druzích) výchovy :
- výchova světonázorová - výchova tělesná
- výchova jazyková, vědecká a ekologická - výchova estetická
- výchova technická, ekonomická a pracovní
- výchova morální, právní a politická

Literatura : Jůva, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999.
Jůva, V. et al. Základy pedagogiky (pro doplňující pedagogické studium). Brno:
Paido, 2001.
Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997.
Průcha, J. Přehled pedagogiky. Praha: Portál, 2000.
Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání.
Praha: Portál, 2001.
20
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 1 -
Proces výchovy (etapy výchovy)

- výchova = subjekto-subjektový proces, pedagog ↔ žák (není pasivní), má v sobě
sebeutvářecí prvek
- celoživotní charakter → od narození až do smrti
- edukační proces je jakákoliv činnost, jejímž prostřednictvím nějaký subjekt (T) instruuje
(vyučuje) nebo nějaký subjekt (P) se učí
- v edukačním procesu vždy obsaženo učení (pokud obsaženo není, nelze mluvit o edukačním
procesu)
- koncepce učení : 1. senzomotorické učení (osvojování pohybových činností)
2. verbálně-kognitivní učení (poznatky prostřednictvím jazyka)
3. sociální učení (osvojování systému hodnot, norem, postojů)
Čáp – Psychologie pro učitele
- edukační procesy dle míry intencionality
edukační procesy
EP non-intencionální ←→ EP intencionální
učení, osvojování poznatků či zkušeností si ↓
jedinec ani neuvědomuje ↓
EP neřízené ←→ EP řízené
učící subjekt vědomě usiluje učení, které je zvnějšku nějakým
o to, aby se učil způsobem regulováno,
organizováno
- proces výchovy je ovlivněn charakteristickými rysy (permanentností, univerzálností,
mnohostranností)
- dvoustránkovitost procesu výchovy
vzdělávání (ratio) ↔ výchova v užším slova smyslu
(hodnotová a mravní výchova)
- výchova v užším slova smyslu obsahuje výchovu osobnostní a sociální, multikulturní,
občanskou a ekologickou
- výchovu lze dále dělit na heteronomní a autonomní
- u obou stránek procesu výchovy musí docházet k prolínání
- etapy výchovného procesu - heteronomní
- autonomní
- sociální konformita
- etapy výchovného procesu (z hlediska metod – Vorlíček)
1. počáteční pedagogická diagnóza
2. pedagogické projektování a motivace
3. regulace – fáze přípravy
seznamování
upevňování
4. výsledná, výstupní diagnóza
- v pedagogické teorii model se vztahem mezi třemi elementy učitel, žák, učivo (didaktický
trojúhelník)
↔ učitel ↔
↓ ↓
žák ↔ učivo

- interakční pojetí - edukační proces chápeme jako jeden z druhů sociální interakce
- interakční model edukačního procesu
21
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 2 -
determinanty vstupů → edukační proces (průběh, obsah, vlastnosti) → výstupy (výsledky =
bezprostřední a efekty = dlouhodobé)
- edukační procesy v kterékoli zemi probíhají v závislosti na sociální struktuře a sociálních
charakteristikách její populace

- přehled vstupních determinant edukačních procesů
1. Charakteristiky žáků
a) kognitivní (inteligence, schopnosti, styly učení aj.)
b) afektivní (postoje, motivace, potřeby aj.)
c) fyzické (rozdíly věku, pohlaví aj.)
d) sociální a sociokulturní (vzdělanostní úroveň rodiny)
2. Charakteristiky učitelů
a) osobnostní (zdravotní stav, temperament aj.)
b) profesní (zkušenosti, odpovědnost za úspěšnost žáků aj.)
3. Charakteristiky edukačních konstruktů
a) kutikulární programy (orientace vzdělávacích programů aj.)
b) učebnice (rozsah a obtížnost učiva aj.)
c) evaluační nástroje (korespondence se standardy aj.)
4. Charakteristiky škol
(materiální vybavenost, profil učitelských kádrů aj.)

- bezprostředně lze k procesu výchovy řadit i skupinu podmínek výchovy, cílů výchovy,
prostředků výchovy a styly výchovy
- styly výchovy (základní styly učitelova výchovného působení)
1. autokratický styl (záporný emoční vztah a silné řízení)
- učitel rozkazuje, zakazuje; mnoho sám mluví; vyčítá, vyhrožuje; zajímá se o výkon a
kázeň; omezuje samostatnost a iniciativu žáků
2. liberální styl a nezájmem o dítě (záporný emoční vztah a slabé řízení)
- nízké požadavky na výkon a kázeň, nedostatečná kontrola; nejisté a lhostejné chování
3. rozporný autokraticko-liberální styl (záporný emoční vztah s rozporným řízením)
- prolínání, střídání dvou předchozích stylů
4. laskavý liberální styl (kladný emoční vztah a slabé řízení)
- sympatie žákům, porozumění, omlouvá však nedostatky; v krajních případech litující
faktor
5. integrační styl (kladný emoční vztah a střední až zesílené řízení)
- klidné, neagresivní chování, bez nervozity; mluví s žáky i o věcech netýkajících se přímo
školy; projevuje důvěru; klade přiměřené, postupně se zvyšující požadavky; podporuje
samostatnost a iniciativu; působí příkladem lidského vztahu a komunikace respektující
druhou osobnost; nepřikazuje, pokládá vhodné otázky, návrhy, podněty; využívá
formativního působení činností a menších sociálních skupin

- Co se děje s člověkem v procesu výchovy?
1. socializuje se → zespolečenštění
2. stává se individualitou (neopakovatelnost)
- důsledky edukačního procesu
- tradiční pojetí výchovy – formování osobnosti vychovávaného jedince → všestranný
harmonický rozvoj
- humanistické pojetí výchovy – pomoc dítěti při jeho rozvoji a růstu (odhalení a socializace
maxima vnitřních potencí dítěte) → sebeuplatnění, štěstí, spokojenost

22
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 3 -
Literatura: Bližkovský, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava:
Amosium servis, 1992.
Čáp, J., Mareš. J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001.
Jůva, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999.
Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997.
Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání.
Praha: Portál, 2001.
Vorlíček, Ch. Úvod do pedagogiky. Jinočany: HaH, 2000.
23
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 1 -
Základní pedagogické kategorie

- pedagogické kategorie rozeznáváme tyto:
- edukace - výchova
- vzdělávání - edukační cíl
- edukační činitelé - edukační prostředky
- edukační formy - pedagogické metody
- pedagogické principy

edukace
- výchova - v širším slova smyslu (výchova + vzdělávání), nejednoznačný termín → zahrnuje
v sobě jak výchovu v užším slova smyslu, tak i vzdělávání
- záměrné, cílevědomé a systematické působení na rozvoj např. jedince
- permanentní proces
- determinovaný mnoha faktory, z nichž základní jsou dědičnost, prostředí;
- historicky, sociokulturně podmíněná – determinována ideály společnosti, ekon. situací státu
- vždy konkrétní povahy – v určité společnosti, pro určitou společnost, na úrovni této
společnosti
- směr od heteroedukace (výchova druhým jedincem - dětství) k autoedukaci („sebevýchově“)
- pluralita – iniciátorů, cílů, obsahů, forem, metod, prostředků aj. – integrace např. -
prostřednictvím národního kurikula => diferenciační a integrační procesy
- mnohostranně orientovaná – plný rozvoj osobnosti
- připravit na sociální role (občan, pracovník, partner, uživatel volného času, rodič,
řidič, ochránce život. prostředí, tvůrce a uživatel hodnot aj.)
- rozvíjí fyzické i duševní, psychické kvality jedince – vědomosti, dovednosti, návyky,
schopnosti, postoje, potřeby, zájmy
- rozvoj v jednotlivých oblastech kultury (věda, filozofie, technika, umění, ekonomika,
právo, politika, sport, morálka, zdraví aj.) – vždy některá složka/y převažuje, je
dominantnější a další jsou doplňující
- Intencionální edukace (výchova) – přímá, bezprostřední výchovně-vzdělávací působení
- Funkcionální – nepřímá, např. prostřednictvím vhodně adaptovaného prostředí

výchova
- v užším slova smyslu
- proces směřující primárně k rozvoji jedincových postojů (obecné, specifické, hodnotící
kritéria, pochopení procesu hodnocení aj.) potřeb, zájmů, chování
- výsledek: charakter, sociální chování;
- výchovné složky (tradiční pojetí → nové pojetí):
- výchova světonázorová → náboženská, filozofická,
- rozumová → jazyková, vědecká, ekologická;
- pracovní → technická, ekonomická, pracovní;
- mravní → mravní, právní, politická, multikulturní
- estetická → kulturní, umělecká
- tělesná → zdravotní, pohybová
- další → dopravní aj.

vzdělávání
- proces směřující primárně k rozvoji jedincových:
- vědomostí (představy, pojmy, názvy)
- dovedností, návyků (motorické, intelektuální)
- schopností (motorické, intelektuální)
24
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 2 -
- vzdělávací výsledky (primárně, ale nejen): vzdělanost, vzdělání, kvalifikace atd.
- vzdělání - prostřednictvím vzdělávacích procesů osvojené vědomosti, dovednosti, postoje,
hodnoty, normy
- úrovně, stupně, druhy vzdělání – rozlišuje se: základní vzdělání, střední,
vysokoškolské
- vzdělanost - dosažená vzdělanost populace – podíl osob v zemi s určitou úrovní vzdělání
- sociologicky: vzdělanostní struktura obyvatelstva
- kvalita vzdělání poskytovaného školami
- vzdělavatelnost - schopnost jedince se vzdělávat; potenciál jedince dosáhnout takové
úrovně vědomostí, dovedností a návyků, která je v dané společnosti
považována za vzdělání
- ovlivněno biologickými faktory (genetická zátěž, poškození organismu,
nemoc aj.), psychologicky (úroveň kognitivních schopností, motivace,
autoregulace aj.), pedagogicky (kvalita edukačního působení), sociálně
(kvalita sociálního prostředí, socioekonomické zázemí, dostupnost
vzdělávacích příležitostí aj.)

Základní pedagogická terminologie (Š. Švec, 2002, s. 18)
oblasti, domény edukace stránky
rozvoje
jedince
druhy učení
(se) edukační procesy
cíle a
výsledky
edukace
úrovně
edukace
možnosti a
hranice
edukace
intelektový
rozvoj
kognitivní
učení (se) vzdělávání vzdělání vzdělanost vzdělava