Skripta Uvod_do_pedagogiky

elkovém VVP
- vývojové fáze systémového pojetí výchovy
- objevování systémových elementů a dílčích vztahů výchovy
- modelování celistvých struktur a obrazů výchovy, objevování zákonitostí vývoje VVS
- překážka širšího uplatňování i výraznějšího poznávacího přínosu přístupu v pedagogických
výzkumech → nedostatečná teoretická příprava
- modelování
- vedoucí metoda systémového přístupu ke skutečnosti, poskytuje možnost vyzkoušet
- dobrý model není jen cestou k hlubšímu poznání, ale i spolehlivým mostem mezi vědou a
praxí
- podstatou výchovy kultivace osobnosti člověka, jejího světa, cílevědomé utváření
uvědomělého, aktivního a tvůrčího vztahu člověka ke světu

- dělení modelu výchovy do pěti sfér:
- sféra reality lidského světa zahrnuje
- abiosféra
- biosféra
- antroposféra (životní prostředí člověka)
- harmonický rozvoj člověka možný uvnitř komplexních subjektově objektových vztahů
- mnohostranné, poznávací i hodnotící vztahy představují zdroj cílů, prostředků a podmínek
výchovy
- sféra širšího sociálního prostředí
- určitá aglomerace, region, národ, stát, větší společenství, klima, způsob života ad.
- sféra užšího sociálního prostředí a utváření určitých lidí
- utváří individuální i skupinové lidské zvláštnosti, hlavním polem socializace osobnosti
personalizace společnosti
- v každé situaci nelze rozlišit formativní vlivy neutrální, disfunkční a eufunkční (kultivujcí)
- sféra výchovně-vzdělávací soustavy
- výchovně-vzdělávací soustavu členíme prostorově, časově i podle hledisek pedagogických
- procesuální hledisko:
- výchovně-vzdělávací stupně – gradace vzdělávání, typy škol a vzdělávání dle věku
- výchovně-vzdělávací cykly a situace – cyklus školního roku, porovnání situace ve třídě na
začátku a na konci školního roku
- výchovně-vzdělávací akty – pochvala student a její účinnost nebo neúčinnost
- sféra elementů a dílčích relací výchovy
- jednotlivé či neúplné prvky výchovy a jejich vztahy
- subjekt výchovy – uvědomělý tvůrce, nositel a realizátor výchovných záměrů
- objekt výchovy – adresát, příjemce i interpret a spolutvůrce
- podmínky výchovy – dány úrovní života a životního prostředí vychovávaných, tím co již
bylo výchovou dosaženo, tím co tvoří východisko dalších pedagogických snah
- vnější podmínky – úroveň životního prostředí, sociální a přírodní okolnosti, vliv prostředí
9
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 3 -
- vnitřní podmínky – úroveň vychovávaných jednotlivců i skupin, vlastnosti, zkušenosti
- cíl výchovy – objevené a vědomě zvolené pedagogické možnosti, čeho má být dosaženo,
cíle poskytují výchovně vzdělávací výsledky
- výchovné prostředky – každá vnitřní i vnější podmínka využitelná k dosažení vytýčených
cílů

- funkce výchovy – plný rozvoj lidské osobnosti, rozvíjet všechny ve všem všestranně (Jůva)
- příprava k sociálním rolím
- nejtypičtější sociální role – občan, pracovník, ochránce a tvůrce životního prostředí,
partner a rodič, účastník kulturního života, uživatel hodnot, uživatel volného času,
účastník dopravy
- rozvoj základních kvalit osobnosti
- subjektivní kvality, které se ve výchovném procesu rozvíjejí
- dvoustránkovitost výchovy – zdělávání a výchova v užším slova smyslu
- rozvíjíme vědomosti, schopnosti, návyky, postoje ke skutečnosti, zájmy a potřeby,
chování
- rozvoj v kulturních oblastech
- plný rozvoj jedince znamená orientovat ho v oblastech kultury
- výchova světonázorová; jazyková, vědecká a ekologická; technická, ekonomická a
pracovní; mravní, právní, politická; estetická; tělesná

- pohyb proměnných cílů, prostředků a podmínek výchovy je současně i jejich vzájemným
koloběhem
- podstata úsilí o výchovně-vzdělávací soustavu (VVS) → znovuobnovování a optimalizace
vztahů objektů a subjektů výchovy a vztahů podmínek, cílů a prostředků výchovy
- optimalizace VVP předpokládá uvědomělou součinnost pedagogické teorie i praxe
- pojetí výchovy směřuje k poznání a optimalizace výchovně-vzdělávací činnosti
- význam metodologický → vymezuje povahu i specifičnost pedagogického myšlení a
jednání a pedagogického přístupu ke skutečnosti
- specifičnost pedagogické myšlení a jednání je v komplexní odpovědnosti za rozvíjení
člověka
- v popředí zájmu pedagoga vztahy mezi subjekty a objekty, proměny v procesu výchovy
člověka i sociálních skupin

Literatura : Bližkovský, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava:
Amosium servis, 1992.
Jůva, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999.
Průcha, J. Přehled pedagogiky. Praha: Portál, 2000.
Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání.
Praha: Portál, 2001.
10
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 1 -
Struktura pedagogiky a vztah k jiným vědám

Struktura pedagogiky
- nárůstek poznatků a vzrůstající důraz na kvalitu vzdělávání → rozdělení pedagogiky na řadu
nových oborů (subdisciplín)
- tři hlediska struktury pedagogiky:
- vývojové hledisko – jak se pojetí vyvíjelo v kontextu světovém i národním
- srovnávací hledisko – jaké jsou rozdíly mezi koncepcemi v různých ekonomických,
sociálně-politických a kulturních podmínkách
- diferenciační hledisko – čím se liší výchova jedinců bez postižení od výchovy jedinců s
postižením
- názory na strukturu nejsou jednotné, existuje několik druhů dělení

Dělení na základní a hraniční disciplíny (obecné)
- pedagogika zahrnuje zvlášť základní disciplíny a disciplíny hraniční
- základní disciplíny
- obecná pedagogika – systematizace výchovných problémů a poznatků, formulování cílů
výchovy, stanovení základních pedagogických kategorií a tvorba systému pedagogických
pojmů
- didaktika – teorie vyučování řešící problémy efektivity vyučovacího procesu; obecná
didaktiky (obecné cíle, obsah, metody, organizační formy) a speciální didaktiky (aplikují a
specifikují zákonitosti na daný obor
- filosofie výchovy – výchova ve vztahu k podstatě člověka a společnosti, k etice
- teorie výchovy – filosofická disciplína nebo empiricky založená teorie
- metodologie pedagogiky – teorie metod, které se uplatňují v pedagogickém zkoumání
- speciální pedagogika – odlišnosti a přizpůsobení výchovy pro jedince se smyslovými,
duševními, tělesnými vadami nebo poruchami chování; členění
- etopedie – výchova a vzdělávání obtížně vychovatelných jedinců
- psychopedie – výchova a vzdělávání jedinců s rozumovými nedostatky
- somatopedie – výchova a vzdělávání jedinců s tělesnými vadami
- oftalmopedie – výchova a vzdělávání jedinců s vadami a poruchami zraku
- logopedie – výchova a vzdělávání jedinců s vadami a poruchami řeči
- surdopedie – výchova a vzdělávání jedinců s poruchami sluchu
- sociální pedagogika – zkoumá výchovu jako společensko-historický jev související se
společenským významem výchovy i odlišnostmi při výchově sociálních skupin
- edukometrie – měření pedagogických jevů, konstruování a aplikace testů
- pedagogická prognostika – prognózuje vývoj školství a vzdělávání, optimální řešení
- hraniční disciplíny
- pedagogická psychologie – psychologické základy výchovy
- sociologie výchovy – výchovné jevy z aspektu sociální podmíněnosti (sociální
determinace pro úroveň výchovy rozhodující)
- ekonomie vzdělávání – jak se vzájemně ovlivňují ekonomické a pedagogické procesy

Dělení dle konstituovanosti (ustálenosti) - Průcha
- konstituované vědy → nechybí vědecké časopisy, jsou obory výuky na VŠ, organizovány ve
vědeckých společnostech
- vyhovující → obecná pedagogika, dějiny pedagogiky a školství, srovnávací pedagogika,
filosofie výchovy, teorie výchovy, sociologie výchovy, pedagogická antropologie,
ekonomie vzdělávání, pedagogická psychologie, speciální pedagogika, sociální
pedagogika, pedagogika volného času, andragogika, obecná didaktika, oborové didaktiky,
11
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 2 -
technologie vzdělávání, pedagogická evaluace, pedagogická diagnostika, pedeutologie,
teorie řízení školství, vzdělávací politika, pedagogická prognostika

Dělení podle dílčích disciplín (z hlediska jiných potřeb) - Kraus
- podle objektu (vertikální přístup) – preprimární teorie výchovy, předškolní pedagogika,
školní pedagogika, středoškolská pedagogika, vysokoškolská pedagogika
- podle účelu výchovného úsilí (horizontální hledisko) – pedagogika rodinné výchovy,
vojenská výchova, podniková výchova, pedagogika masmédií, andragogika

Dělení dle obsahové náplně – Jůva
- podle obsahu zkoumání - obecná pedagogika, srovnávací pedagogika, dějiny pedagogiky a
školství, teorie výchovy, obecná didaktika, oborové didaktiky, pedagogická diagnostika,
pedagogická evaluace, pedagogická prognostika, teorie řízení škol a školství, technologie
vzdělávání.
- podle věku - předškolní pedagogika, školní, vysokoškolská, andragogika, gerontagogika
- podle fází společenského vývoje - antická, křesťanská, renesanční, reformní, pragmatická,
moderní a postmoderní pedagogika
- speciálně pedagogické vědy - psychopedie, somatopedie, surdopedie, logopedie,
oftalmopedie, etopedie
- podle oblastí aplikace - rodinná, sociální, profesní, inženýrská, vojenská pedagogika,
pedagogika volného času, výchova v nápravných zařízeních, výchova v organizacích dětí
a mládeže, alternativní

Vztah pedagogiky k jiným vědám
- vědní obory neexistují izolovaně, vzájemně spolu souvisí, doplňují se
- vývoj vědy a rozšiřování poznatků vede k diferenciaci, vzniku dílčích disciplín zabývajících
se konkrétními problémy vyčleněnými z okruhu dané problematiky
- pro postižení vztahů typologie dle pojetí pedagogiky jako vědy - Stojan
- společenské (společenské vědy) - o člověku (fyzické a psychické stránky)
- mechanismus výchovy, nástroje procesu výchovy a vzdělávání
- proces vzdělávání vzhledem k specifikům jednotlivých vědních oborů
- filosofie – poskytuje pedagogice vědeckou orientaci chápání vývoje výchovných procesů,
výklad výchovných jevů, vysvětlení vývoje a vzniku pedagogických idejí, obecnou
metodu definování pedagogických faktů a základní výzkumní instrumentář
- sociologie – pomáhá porozumět společenským vlivům výchovných procesů a jevů ve
vztahu ke zvláštnosti jednotlivých sociálních prostředí, ve kterých dochází k výchově, i
faktorům působícím na jedince; hraniční disciplína filosofie výchovy; hraniční disciplína
je sociální pedagogika
- dějiny – úzká spolupráce z hlediska dějin pedagogiky dělící se na dílčí dobové etapy
pedagogiky, např. pedagogika období renesance atd.
- psychologie – oko výchovy umožňující pedagogice rozvoj psychických procesů a vlastností
člověka; při koncipování výchovných systému využití psychologických zvláštností
jednotlivých období výchovy jedince; při výchově defektních jedinců (patopsychologie);
hraniční disciplína je pedagogická psychologie
- vědy přírodní a lékařské – biologie, anatomie, fyziologie, hygiena → optimální koncepce
výchovné činnosti s přiměřeným zatížením fyzické i psychické stránky vychovávaného
jedince
- vědy technické, technologické, ekonomické, vědy o řízení – technologie, nauka o strojích,
elektronika, ekonomika, kybernetika, teorie řízení, teorie her, teorie systému, vědecká
technologie, logika, statistika; hraniční disciplínou např. pedagogická ekonomie
12
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 3 -
- není vědy, která by po stránce pedagogické teorie či praxe neměla s pedagogikou alespoň
něco společného, ať už jde o vědy přírodní, společenské, technické, vědy o umění

Literatura: Grecmanová, H., Holoušková, D. Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex, 1999.
Janiš, K., Kraus, B., Vacek, V. Kapitoly ze základů pedagogiky. Hradec
Králové: Gaudeamus, 2004.
Jůva, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999.
Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997.
Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání.
Praha: Portál, 2001.
Stojan, M. Základní pedagogické kategorie. Brno: PdF MU, 1998.
13
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 1 -
Obecná pedagogika

- součást pedagogické vědy, zabývající se explanací (objasňováním) základních jevů a
procesů edukační reality, formulací teoretických modelů těchto jevů a procesů,
vymezováním významů vědeckých termínů označujících tyto jevy, procesy. Čerpá
z poznatků pedagogického výzkumu, z teorií jiných sociálních věd – Pedagogický slovník
- základní pedagogická disciplína, usilující o systematizaci a interpretaci pedagogických jevů
a zákonitostí a o vyvození obecně platných pedagogických norem – Jůva, V. Úvod do
pedagogiky
- na rozdíl od speciálních oblastí v rámci pedagogiky (soc.pedagogika) zabývá se obecná
pedagogika základy výchovy vůbec – Mezera Kleines Lexikon Pädagogik


Obsah obecné pedagogiky
- různé vymezení:
1. Jůva, V. Úvod do pedagogiky
- metodologická část – problémy spjaté s pojetím pedagogiky jako vědy (předmět
pedagogiky, metody zkoumání, vztah k jiným vědám, úloha pedagogiky)
- všeobecná teorie výchovy – zkoumá základní pedagogické kategorie (cíle výchovy, funkce
výchovy, činitelé výchovy, principy výchovy

2. Pařízek, V. Základy obecné pedagogiky
- výchova je univerzální jev, který probíhá od narození člověka po celý jeho
- výchova v obecném smyslu je jev, jehož podstatným znakem je
a) záměrné, soustavné a organizované působení na člověka
b) při výchově je vždy účastněn „vychovávající“, „vychovávaný“ a „obsah toho, čemu se
vyučuje a učí“
c) výchova má svou účelovost, jež je vyjádřena jejími cíli

3. Průcha, J. Moderní pedagogika
- zabývá se teoretickým objasňováním a empirickým zkoumáním edukační reality, tedy
a) vším tím, co vytváří a determinuje nějaké edukační prostředí
b) procesy, jež se v těchto prostředích realizují, a subjekty v nich zúčastněnými
c) výsledky a efekty těchto procesů
- typické procesuální a funkční pojetí (zkoumání edukačních procesů z hlediska průběhu,
vstupním determinant, kontextu a výsledků a efektů)
- rozhodující jevy edukace v prostředí školy jsou edukační prostředí, subjekty edukace
působící jakožto vstupní determinanty edukace, obsahy edukace, edukační procesy,
výsledky edukace a efekty edukace

- obecná pedagogika spjata s myšlením Evropy; zobecňování a nacházení vzájemných
korelací ve vědeckém nazírání a objasňování objektivní reality (nejvíce se uplatňuje v
Německu)
- poměrně výrazná neujasněnost v oblasti obecné pedagogiky
- někdy pojímána buď jako subdisciplína korespondující s filozofií výchovy nebo jako
centrální disciplína s normativní kontrolou nad ostatními disciplínami pedagogiky
(Lenzen, D. Obecná pedagogika – subdisciplína nebo centrální disciplína pedagogické
vědy?)


14
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 2 -
Úkoly obecné pedagogiky
- systematicky vymezovat základní strukturu pedagogického myšlení a jednání
- zprostředkovávat mezi teoretickým řešením pedagogických problémů a pedagogickou
praxí a mezi pedagogickou teorií a pedagogickým výzkumem

Základní otázky pedagogiky
Musí být člověk vychováván, nebo se sám od sebe vyvine v člověka? (podstata a smysl
výchovy)
Mají rodiče nebo společnost odpovědnost za výchovu? ( legitimnost výchovného působení)
Kterými směrodatnými cíli se má výchovná praxe řídit a kdo tyto cíle vymezuje? (normy
výchovy)
Je autorita ve výchově nezbytná, nebo není? (účinnost výchovy)
Musí vychovatel také trestat, nebo existuje i výchova bez trestů? (výchovné prostředky)
Je nadání u jedince zděděnou vlastností, nebo lze nadání v dítěti vypěstovat? (učební
předpoklady)
V čem spočívá těžiště školní práce : ve zprostředkování poznatků, nebo ve výchově a
vzdělávání? (úkoly školy)
Má být školský systém vybudován podle vertikálního členění nebo má být utvářen
horizontálně a jednotně? (základní modely organizace školství)
Které stupně sekundární školy má dítě navštěvovat: gymnázium, středné odborná škola,
učiliště? (poradenská činnost učitelů)
Může žák sám určovat, čemu se chce učit, nebo má stát vymezovat obsahy učení? (tvorba a
obsah učebních plánů)
Může se jedinec naučit učitelské profesi, nebo se musí učitelem narodit? (osvojování
výchovných a didaktických dovedností)

Závěr
- obecná pedagogika existuje, má své poslání v tom, že konstruuje obecnou teorii edukační
reality (která odhlíží od specifické mnohotvárnosti konkrétních jevů a procesů edukace)
- obecná pedagogika je dosud slabě vyvinuta z hlediska vědecké exaktnosti – je zatížena
filozofujícími spekulacemi, nedostatečně využívá výsledků empirického výzkumu a
neprovádí syntézu těchto výsledků vedoucích k vytvoření komplexního modelu edukační
reality
- „Historie pedagogiky 20.století je historií ustavičně se rozšiřujícího okruhu rozdílných
přístupů … Z toho vyplývá, že snaha hledat nějaký sjednocený pohled v teorii pedagogiky
je iluzorní.“ Carr, W. Educatinal Tudory and Its Realtion to Practice.

Literatura : Jůva, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999.
Jůva, V. et al. Základy pedagogiky (pro doplňující pedagogické studium). Brno:
Paido, 2001.
Pařízek, V. Obecná pedagogika. Praha, SPN, 1991.
Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997.
Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání.
Praha: Portál, 2001.
15
Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení

- 1 -
Předmět pedagogiky – výchova, význam pedagogiky

Předmět pedagogiky
- předmětem pedagogiky je výchova; předmětem pedagogiky jakožto vědy je edukační
realita, její procesy a konstrukty
- výchovu v protikladu k vlivům prostředí chápeme jako záměrné působení na rozvoj jedince
začínající v rodině a postupně se stávající záležitostí profesionálních pedagogických
pracovníků
- pedagogika bývá často chápána pouze jako věda zabývající se jen výchovou dorůstajících
jedinců
- v současnosti však pedagogika zaujímá místo vědy o permanentní výchově, o celoživotní
výchově dětí, mládeže i dospělých (andragogika, gerontagogika)
- dříve byla výchova také chápána a směřována jen k výchově zdravých jedinců → zcela
nesprávné pojetí
- výchova jak normálních jedinců, tak i výchova jedinců postižených
- pomáhá pedagogice hlouběji odhalit zákonitosti výchovy i adekvátní principy, formy a
metody výchovy obecně platné
- v tradičním povědomí se výchova obvykle spojuje s péčí o jednotlivce nebo relativně malé
sociální skupiny
- v současnosti se pedagogika stále více soustřeďuje na celospolečenské výchovné problémy,
na výchovu ve společnosti jako celku a její dílčí formy
- týká se to výchovy ve školských zařízeních, výchovy mimoškolní zajišťované
společenskými organizacemi, kulturními institucemi i hromadnými sdělovacími
prostředky, výchova uskutečňovaná na pracovištích a výchova rodinná a sebevýchova
(autoedukace)
- výchova v různých abstrakčních rovinách :
- výchova v určité oblasti – vědecké, technické, umělecké i v další oblasti
- výchova v určitém oboru – konkrétnější, matematika, historie
- pedagogika řeší výchovu na všech úrovních → čím konkrétnější úroveň výchovy, tím více
narůstá interdisciplinárního přístupu za integrální funkce pedagogické teorie,