Skripta socialni_psychologie

ím sebedůvěry (až po krizi vztahu k sobě)
emocionální labilitou
narušení plynulosti prováděné činnosti
hyperstres – požadavky situace přesahují hranice adaptability
hypostres – tlak okolností (povaha situace) nedosáhl hranice nezvládnutelnosti
distres – stresory působí jednoznačně negativně
eustres – stresory působí stimulačně, aktivační vliv situace je výraznější
Fyziologické příznaky nadměrné zátěže:
bušení srdce (palpitace) – vnímání zrychlené, nepravidelné a silnější činnosti srdce
bolest a sevření za hrudní kostí
nechutenství a plynatost v břišní (abdominální) oblasti
křečovité, svírající bolesti v dolní části břicha a průjem
časté močení a nucení
sexuální impotence a nebo nedostatek sexuální touhy
změny menstruačního cyklu
bodavé, řezavé a palčivé pocity na rukou a nohou
svalové napětí v krční oblasti a v dolní části páteře, často spojené s bolestmi v těchto částech těla
úporné bolesti hlavy, často začínající v krční oblasti a rozšiřující se vpřed směrem od temene k čelu
migréna – záchvatová bolest jedné poloviny hlavy
exantém – vyrážka v obličeji
nepříjemné pocity v krku (jako bychom měli v krku knedlík)
dvojité vidění a obtížné soustředění očí na jeden bod (tzv. fokusace)
projevy nadměrné zátěže v oblasti emocionální – citové:
prudké a výrazně rychlé změny nálady
nadměrné trápení se věcmi, které reálně nejsou tak důležité
neschopnost projevit emocionální náklonnost, sympatizování s druhými lidmi
nadměrné starosti o vlastní zdravotní stav a fyzický vzhled
nadměrné snění a stažení se ze sociálního styku, omezení kontaktu s druhými lidmi
nadměrné pocity únavy obtíže při soustředění pozornosti
zvýšená podrážděnost, popudlivost a úzkostnost
behaviorální příznaky nadměrné zátěže:
nerozhodnost a do značné míry i nerozumné nářky
zvýšená absence , nemocnost, pomalé uzdravování po nemoci,…
sklon ke zvýšené osobní nehodovosti
zhoršená kvalita práce, snaha vyhnout se úkolům,…
zvýšené množství vykouřených cigaret za den
zvýšená konzumace alkoholu
větší závislost na drogách,…
ztráta chuti k jídlu nebo naopak přejídání se
změněný denní životní rytmus
snížené množství vykonané práce,…
u dětí ve školním prostředí se nejčastěji objevují následující reakce na nepřiměřenou zátěž takto:
nápadně zvýšená frekvence chyb v obvykle bez problémů realizovaných činnostech
obtíže při přijímání a interpretaci nových dat
obtíže při pedagogické komunikaci
roztržitost, těkavost, „zapomnětlivost“
podrážděnost a apatie
útěk do denního snění
bezradnost při řešení složitějších činností vyžadujících koncepci, plán, strategii
emotivně laděný odpor
Burnout – syndrom „vyhoření“
emoční vyprahlost
dehumanizace
snížená pracovní výkonnost
ztráta smyslu činnosti

8. přednáška Pracovní definice pojmu „malá sociální skupina“ 14. 11. 2007
Malá sociální skupina je tvořena lidmi, kteří
jsou navzájem v přímé nezprostředkované interakci a komunikaci
mají blízké nebo shodné cíle či hodnoty, nebo odvozují (očekávají) od skupiny naplnění svých individuálních cílů
jsou vřazeni do relativně stabilního systému pozic a rolí (skupinové struktury)
spoluvytvářejí a respektují normy skupinového života (tj. pravidla regulující meziosobní vztahy a průběh společných činností).
Význam sociálních skupin:
zprostředkovávají působení makrosociálního prostředí
podílejí se na dotváření sociálních rysů osobnosti (plní socializační funkci, protože jsou modelem vztahů makrosociálního prostředí)
ovlivňují individuální výkonnost
uspokojují sociální potřeby:
být s lidmi (sounáležitosti)
být akceptován
dotvářet vlastní individualitu a identitu
získat uznání
seberealizovat se
Ve skupinách se cítíme dobře pouze za předpokladu že:
není zraňován náš sebecit
nejsme omezováni v naplňování našich podstatných individuálních zájmů a potřeb
nám usnadňují seberealizaci
Atributy skupiny:
struktura vztahů, pozic, rolí
normy (a skupinové cíle a hodnoty)
klima a atmosféra
vlastnosti skupin (například): velikost, autonomie, flexibilita, homogenita, intimita, polarita, propustnost atp.
Rizika skupinového života:
skupinový tlak, konformismus, „skupinové myšlení“ (Janisův efekt)
skupinová inhibice: „skupinová lenost“ (Ringelmannův efekt)
deindividuace
Klasifikace skupin:
- malá skupina x velké skupiny
primární x sekundární
formální x neformální
členské x vztažné

9. přednáška21. 11. 2007
pozice jedince je především určována:
mírou jeho sociální přitažlivosti (soc. atraktivitou)
mírou prestiže (a z ní vyplývající mírou vlivu)
způsobem sebeprosazování při začleňování se do skupiny (a seberealizaci)
jeho podílem na dosazování skupinových cílů
sociální kompetencí
skupinové normy:
systém pravidel, která slaďují průběh společných činností (aktivit), usnadňují nekonfliktní fungování mezilidských vztahů a (tak) umožňují dosahování skupinových cílů.
Každá norma obvykle obsahuje i způsoby reagování na její porušení – sankce. Smysl sankcí spočívá v tom, že mají:
napravit důsledky porušení normy, je- li to fakticky možné
zabránit v opakování narušování norem
zbavit člena skupiny, který se narušení normy dopustil, nežádoucích požitků, které by svým přetrváním bránily autentičnosti změny jeho chování.
Parametry skupinového klimatu:
svoboda projevu- konformismus
podpora (facilitace) – ztížení (inhibice) sebeprosazení
volnost či omezování ve vzájemných vztazích
přijetí (akceptace)- odmítání individuálních projevů a aktivit
citová resonance- sociální chlad
důvěra- nedůvěra k sociálním aktivitám jedince
afiliace (přátelství)- hostilita (nepřátelství)
Podmínky příznivého skupinového klimatu:
klidné a náročné vedení podporující samostatnost jednotlivce
čitelnost a stabilita kritérií hodnocení
hodnocení chápané hodnotitelem a přijímané hodnoceným jako zpětná vazba
preferování regulace vztahů ve skupině prostřednictvím kultivujících aktivit a facilitujících typů součinnosti (namísto pokynů, příkazů, direkce)
transakce prožitků a podpora sociálních citů
Zdroje nejistoty ve skupině (Kreitner, Kinicki, 1989):
nejasné cíle
nejasná kritéria výkonnosti
nedostatečně definovaný proces rozhodování
silná soutěživost mezi jednotlivci nebo skupinami
jakýkoliv typ změny
Základní dimenze pozice ve skupině V. Hrabal (1992, s. 36 n.):
kompetence
vliv
obliba (sociální atraktivita)
Jejich vzájemnými kombinacemi se lze setkat s následujícími pozicemi:
neoblíbený, nevlivný a málo úspěšný
izolovaný, nevlivný ale výrazně neodmítaný
ve vedoucí pozici, vlivný, oblíbený s různým stupněm úspěšnosti
vlivný, ale méně oblíbený
oblíbený, ale méně vlivný (je spíše v „centrální“ než vedoucí pozici)
nevýrazná pozice
Tzv. skupinové myšlení vzniká, když:
členové skupiny pracují v těsném spojení
v prostorové či názorové izolaci
členové sdílejí stejné hodnoty a navzájem se utvrzují v určitém náhledu na svět (na problém)
řeší problém, který sám o sobě vyvolává zátěž, silný stres
symptomy:
iluze nevyhnutelnosti sdíleného řešení (postupu, názoru)
racionalizace
iluze etické oprávněnosti
percepční stereotypy
skupinový tlak (a vzájemný nátlak)
autocenzura
iluze jednomyslnosti
personifikace mínění, názorů, řešení
důsledky:
skupinová diskuze (problému) se mění ve společné hledání co nejlepšího zdůvodnění skupinového stanoviska
neschopnost náhledu skupinového dění, zvláště způsobu řešení problému
neochota k vnitřní oponentuře, k hledání alternativ, ke konfrontaci možných důsledků řešení
odmítání kritiky zvenčí, vnímání vnější kritiky jako tendence ohrožovat skupinu či jako snahy narušit činnost (práci, úsilí) skupiny
zaměřenost na informace, fakta, názory, které potvrzují prekoncipované řešení (stanovisko)
tendence přehlížet širší kontext problému, jeho kontinuitu v čase i prostoru
Problém tzv. „sociální lenosti“:
nejednotné úsilí (ostatní se ulívají, proč já bych se měl namáhat?)
ztráta osobní odpovědnosti (ztratím se v davu, co bych se honil)
snížení motivace vzhledem ke sdílení odměny (… když všichni dostanou stejně)
zhoršení koordinace (každý „zabere“ v jinou dobu)
Sociální lenost se projevuje tam, kde:
je úkol vnímán jako nedůležitý nebo příliš snadný
se členové skupiny domnívají, že jejich osobní přínos k plnění skupinového úkolu nelze rozpoznat
členové skupiny nemají dobrý přehled o výkonu ostatních členů skupiny
Deindividuace:
dochází ke snižování vědomí sociální odpovědnosti ( a obav ze sankcí)
snižuje koncentraci na sociální hodnocení
oslabuje vnitřní kontrola, zkresluje se percepce
zvyšuje se impulsivnost, intenzita emocí
Výzkumy ukazují, že se tak děje pod vlivem anonymity, velikosti skupiny, skupinových aktivit, nekognitivní zpětné vazby, nové či nestrukturované situace apod.
Tým:
jasně definovaný cíl, který se odvíjí od potřeb nadřazené skupiny
motivace členství vychází z kongruence individuálních a týmových cílů
ztotožnění se skupinovými cíli
odpovědné přijetí norem a hodnot
identifikace se skupinou na základě pozitivního prožívání skupinového dění a výkonu skupiny
rovnováha orientace na výsledek (výkon) a způsob jeho dosahování (proces)
jasně vymezená pozice vůdce
zřetelná struktura týmových rolí
facilitující atmosféra vztahů