Skripta socialni_psychologie

kon v činnosti
důsledky jeho činnosti, aktivit a vztahů
bezprostřední vnější vzhled druhého
Percepce jiných osob je ovlivněna:
1. povahou vztahů mezi posuzovatelem a posuzovaným
2. schopností jedince posuzovat druhé
3. celkovou charakteristikou (zvláštnostmi) posuzovatele
4. povahou a množstvím informací, jež má posuzovatel k dispozici
5. pořadím, v němž byly informace získány
6. povahou posuzovaného znaku (rysu, vlastnosti)
Chyby v posuzování (percepční stereotypy):
Halo-efekt
Celkový pohled na druhého člověka je podřízen nějakému, většinou výraznému (ne však podstatnému), znaku osoby. Ostatní charakteristiky osobnosti jsou nazírány „skrze“ pocit, který nápadný znak vyvolal.
Haló-efektu propadají nejčastěji:
● lidé, jejichž dovednost pozorovat není příliš rozvinuta,
● lidé, jejichž zaměření pozornosti ovlivňují nějaké aktuální vnitřní děje (např. nevyřešené konflikty, nejasná kriteria hodnocení, nestabilizované hodnoty, ambivalentní postoje atp.).
● Haló-efekt se projevuje častěji při posuzování vlastností, které se obtížně pozorují, na něž usuzujeme z více projevů člověka ap.
HAYSOVÁ: Zdá se, že při utváření globálního, zvláště prvního dojmu o člověku se zaměřujeme především na dvě základní charakteristiky druhého člověka: intelekt a sociabilitu.
intelektuálně +
vytrvalý
šikovný vědecky založený
populární nespolečenský, popudlivý
sociálně + sociálně –
ochotný chladný
společenský
intelektuálně –
Teorie percepce zdůrazňují různá výchozí paradigmata utváření obrazu jiného člověka:
vnímání se organizuje kolem zjevu
vnímání se strukturuje „okolo“ nějaké subjektivní významné „centrální vlastnosti“. (Například: vřelosti, důvěryhodnosti,…)
osoba je „chápána“ jako vzorec (subjektivní) navzájem souvisejících vlastností (teorie „trsů)
Logická chyba:
- (chyba „subjektivní logiky“); každý člověk má tendenci cokoliv „vidět“ i hodnotit podle toho, jak se mu to „jeví logické“.
Efekt dobroty-(chyba mírnosti) a efekt přísnosti:
Nejde o kalkulativní „nadržování“ či „stíhání“ , jde opět o chybu způsobenou nedostatečným náhledem určitého citového vztahu.
Chyba kontrastu:
- tendence přiřazovat pozorovaným lidem takové vlastnosti, které jsou v protikladu k vlastnostem pozorovatele. Uplatňuje se zde mechanizmus projekce.
PROJEKCE:
- promítání příčin vlastního neúspěchu do jednání jiných lidí;
- promítání svých vlastností (zvláštností) do jiných lidí;
- promítání příčin vlastního chování do interpretace motivace chování jiných lidí
Rozumíme druhému člověku vždycky tak, jak rozumíme nebo se snažíme rozumět sami sobě. Čemu sami v sobě nerozumíme, to nepochopíme ani u druhého. A tak je bohatě postaráno o to, že obraz druhého člověka je zpravidla z velké části subjektivní...
Carl Gustav JUNG (26.7.1875 - 9.6.1961)
Všechno špatné a méněcenné, co člověk nechce vidět u sebe samého, má zcela jistě ten druhý, a proto ho musíme kritizovat a potírat, zatímco se ovšem neděje nic jiného, než že se méněcenná duše přestěhovala z jednoho člověka do druhého...
C.G.Jung. Člověk a duše. Academia 1995 s.168

6. přednáška komunikace 31. 10. 2007
Komunikace je symbolickým výrazem interakce. Způsob komunikace (její obsah i forma) na jedné straně vypovídá o reálném vztahu mezi lidmi a na straně druhé tento vztah ovlivňuje, dotváří, mění, kultivuje či rozkládá.
Bertrand Russel v knize Zkoumání o smyslu a pravdivosti:
jazyk slouží třem účelům:
naznačovat fakta
vyjadřovat stav mluvčího
měnit stav posluchače
D. Krech. R. S. Crutchfield a E. L. Ballachey charakterizují komunikaci jako „vzájemnou výměnu názorů mezi lidmi, která se děje především prostřednictvím jazyka a je možná tehdy , pokud mají lidé společné poznatky, postoje a potřeby.
K. Davis říká: „ podstatným znakem komunikace je, že na základě chování jiné osoby usuzujeme na její myšlenky, city…“ a „… přitom nereagujeme na chování, ale myšlenku nebo cit, který u osoby předpokládáme… … tato osoba opět reaguje na naši odpověď podle myšlenky nebo citu, o kterých předpokládá, že stojí v pozadí naší odpovědi.
Sdělení vytvářejí:
symbolicky vyjádřené obsahy
intonace
mimika eventuálně pantomimika
kontext situace
akcentace jednáním: komunikace činem
informace
sdělování významů
komunikační klíče
sdělování smyslu
sdělení o vnitřním stavu
„takhle mi teď je“
normy komunikace
„za těchto podmínek s tebou budu rozmlouvat…“
situační sebepojetí
„takhle chci, abys chápal moji roli…“
postoj ke komunikaci
„to, že spolu mluvíme, pro mne je (není) důležité…“
cíle a záměry
„…toto od našeho dialogu očekávám“
modus příjmu
„…takto přijímám tvá sdělení…
… takto jsem „vyladěn“ na příjem …
Děti mají daleko výraznější cit pro „podtón“ sdělení, zaměřují se na hlubší vrstvy sdělení, v nichž je sdělováno přijímám tě (nepřijímám tě), vážím (nevážím) si tě, beru tě jako sobě rovného, beru vážně co říkáš, zajímá mě tvůj názor, pohled, nápad, apod.
Děti jsou zvláště citlivé na nesoulad verbálního a neverbálního sdělování. Děti jsou citlivé na disharmonické (nesoulad mezi jednotlivými projevy) či nekonzistentní (nesoulad mezi chováním v různých situacích) chování.
Proces komunikace: (možnosti kultivace komunikačních dovedností)

vznik myšlenky(kultivace myšlení)pochopení
kódování(kultivace vyjadřování)dekódování
vyslání(kultivace vnímání)příjem
Naslouchal jsem dobře? Zaznamenal a vyhodnotil jsem skutečně všechno, co nese informaci? O co jde mému partnerovi? Co ode mne očekává?
Základní podmínka efektivní komunikace = společná slovní zásoba:
jaká slova má k dispozici můj partner?
V jakém významu tato slova chápe a jaký smysl jim přikládá?
Existují shodné či blízké pojmy, které umožňují základní dorozumění?
Podmínka kultivovaného dialogu = společný (aktuální) slovník:
používáme jen slova ze společné slovní zásoby
slaďujeme významy pojmů a respektujeme jaký smysl jim přikládá partner
vnášíme –li do dialogu nové pojmy, vždy jasně definujeme, jak je chápeme
„ když najdeš člověka,
který ti v klidu naslouchá,
který je duchem přítomen, když mu něco říkáš,
který ti neklade dvě otázky najednou,
ale napjatě naslouchá, co mu na jeho otázku odpovíš,
který tě neprobodává očima
a tvému pohledu se nevyhýbá,
pak si uvědom, že jsi našel vzácný poklad v poli
- vzácnou perlu.“
Lavater (1741 – 1801)
Sokrates – „ Jak patrno, náhled se rodí vždy uvnitř a dialogická setkání mohou leda působit jako „porodní asistence“.
„ Tak ostatně označoval Sokrates své působení, totiž jako maieutické- porodnické: provozuje vlastně totéž, co jeho matka- porodní bába Fainareta…“
(Theaitetos I. , 149 A)
„ Podobně jako ona i on pomáhá zrodu – ona dítěte, on myšlenky - a hned zkoumá, zda mysl člověka zrodila pouhý přelud, či plod zdárný, pravý. Dialog není s to zaručit náhled, je jen pomocí jaksi zvenku.“
(Theaitetos I. , 150 C)

7. přednáška náročné a zátěžové sociální situace7. 11. 2007
jako náročná, zátěžová se jeví situace:
nečitelná (nepřehledná, nejasná, nestrukturovaná), chybí náhled situace
aktuálně neřešitelná (chybí strategie, postup, řešení)
nezvládnutelná (chybí prostředky k realizaci řešení)
ohrožující (realizace je znemožněna důsledky řešení)
při popisu a analýze náročných životních situací je třeba odlišovat:
situaci (jako objektivní okolnosti)
prožitek této situace (jako subjektivní stav a obraz reálných souvislostí)
reakci na situaci
náročné situace:
problémové
stresující
frustrující
deprivující
problémová situace:
prožitek nesouladu, rozporu, „nejasnosti“
rozpoznání prvků situace – vhled do situace (diagnóza situace)
přeformulování problému na úkol (prognózování, hledání možností postupu)
volba mezi alternativami, konstrukce strategie řešení
realizace řešení
zpětná vazba
doladění, dopracování (přepracování) strategie a taktiky
deprivující situace:
Matějček: „Je to psychický stav, který vzniká, nemá- li subjekt možnost uspokojovat své základní psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu.“
d.s. sociální
d.s. citová
d.s. senzorická
d.s. biologická
frustrující situace:
stresující situace:
prožitek stresu upozorňuje na nebezpečí (ohrožení organismu)
vyvolává stav pohotovosti organismu i psychiky – tzv. „poplachovou reakci“
udržuje stav pohotovosti, dokud nepomine ohrožení
děje na úrovni organismu (fyziologická úroveň): organismus reaguje na zátěž ve dvou etapách: a) poplachová reakce
b) všeobecný adaptační syndrom
poplachová reakce
adrenalinaktivace sympatikunoradrenalin
vyplavení cukru, tuků a škrobů ze zásob do krve
projevy:
- zúžení cév v kůži
zrychlení tepu srdce
zrychlení dechu
zvýšení napětí kosterního svalstva a jeho zvýšené zásobení krví
snížení napětí hladkého svalstva trávicího traktu
2. fáze – všeobecný adaptační syndrom
- cílem je zklidnění organismu- příprava na přečkání nepříznivé situace.
Aktivace parasympatiku
Aktivizace funkcí útlumové fáze (například trávení)
Adenokortikotropní hormon
Stimulace kúry nadledvinek
Kortisonkortison
Mobilizace energie
narušením pozornosti
negativní anticipací
zvýšením kontroly činností (nadměrná sebekontrola)
narušením rozhodování
snížen