Skripta pyschologie

problémem, úkolem a nedokáže pozornost přenést k něčemu jinému.
Činitelé, kteří ovlivňují pozornost
Existuje řada činitelů, které pozornost člověka zvyšují nebo snižují. K činitelům, které zvyšují pozornost patří především zájem. Pozornost se zvyšuje pozitivní motivací k činnosti. Pozornost dále výrazně ovlivňují stavy psychiky. Výrazným činitelem pozornosti je vůle. Vůlí se dá odvrátit i každý větší nebo menší sklon k nepozornosti. Dočasně mohou pozornost ovlivnit i některé povzbuzující drogy např. káva, čaj. Únava snižuje intenzitu pozornosti, vyvolává ji monotónní dlouhotrvající činnost, příliš velká náročnost, nepřiměřenost tempa, nedostatek zájmu o vykonávanou činnost. Tyto činitelé lze cílevědomě překonat např. aktivním odpočinkem v přestávkách monotónní činnosti, vyvoláním kladného vztahu k jejímu vykonávání, hledáním zajímavých momentů ve vykonávané činnosti.
Zlepšování – zvyšování pozornosti
- silné motivační činnosti
- vytvořené dobré podmínky, dobré pracovní podmínky
- dobrá organizace
- ukáznit se a odpoutat se od toho, co ruší
- veselá mysl /půl zdraví/
- odpovědnost
- dobrý tělesný stav
- ovlivňuje vůle
Snižování pozornosti
- špatný zdravotní stav
- nedostatek odpočinku a spánku
- alkohol, drogy, některé léky
- únava
- nepořádnost
- nedostatečné pracovní návyky a organizační
- nevyřešené konflikty
- afekt – jednání ve zkratu
- jestliže jsme zatíženi spoustou vnějších podnětů
7. Psychologie řeči. Řeč a jazyk. Kognitivní styl. Poruchy řeči z psychologického hlediska. Afázie. Kultura řečového projevu. Psycholingvistika.
Psychologie řeči
Sociálně žijící bytosti, lidé a některé druhy zvířat, mají potřebu dorozumívat se, tj. sdělovat si určité informace, např. o hrozícím nebezpečí. Sdělovat si přání, výzvy, prosby, vlastní postoje je výsadou sdělování mezi lidmi. taková sdělení se nazývají komunikace a uskutečňují se v různých formách: určité druhy hmyzu komunikují pomocí pachů nebo dotyků, antropoidní opice a jiní živočichové pomocí neartikulovatelných zvuků, ptáci pomocí “zpěvu”, včely pomocí zvláštního tance apod.
Specificky lidské formy komunikace jsou:
1. nonverbální (gesta a jiné formy chování, v nichž je sdělována reakce na něco nebo nějaký úmysl, a obrazová reprezentace)
2. verbální ( mluvená a psaná řeč)
Komunikativní systémy se nazývají řeč, v tomto smyslu můžeme hovořit o řeči zvířat nebo o “řeči těla”. Verbální forma řeči užívaná určitou společenskou skupinou se nazývá jazyk a má určitou národní formu (čeština, němčina, ruština apod.). Lidská verbální komunikace mluvená a psaná řeč se postupně vyvíjela z neverbálních forem komunikace nejprve jako mluvená a později jako psaná řeč. Také národní jazyky se historicky vyvíjely a vyvíjejí, některé slovní výrazy mění svůj význam a jiné vznikají, další opět zanikají (v češtině např. slova přehršle, luzný apod.). Jazykové sdělování je doprovázeno užíváním gest a jiných behaviorálních forem komunikace neverbálního druhu (mimický výraz a další) a je dotvořováno emočním tónem a situačním vztahem.
Řeč je tvořena systémem znaků, tj. jevů, které v mysli zastupují jiné jevy. Jazykový znak tvoří slovo, které má stránku smyslovou (u mluveného slova zvukovou, u psaného slova obrazovou) a obsahovou, tj. vyjadřuje určitý význam, něco označuje, a to buď jednotlivinu, nebo celou třídu objektů (např. slovo “stůl” zastupuje určitou kategorii věcí označovaných jako stoly, ve výrazu stůl v naší jídelně pak konkrétní jednotlivý stůl.
Jazykový znak, na rozdíl od jiných znaků, obsahuje zobecněné poznání, a není proto jen zprostředkovatelem sdělování, ale poukazuje i na vztah jazyka a poznávání. Umožňuje operace s jazykovými znaky ve formě vnitřní řeči, které jsou označovány jako myšlení( je to tedy myšlenkové zpracování systémů věcí, dějů, jejich vlastností a vztahů mezi nimi. Proto platí, že jazyk je úzce spjat s lidským myšlením a že je pravděpodobně především hlavním nástrojem myšlení.
Kognitivní styl
souvisí s poznáním světa. Jedná se o způsob výběru, vnímání, ukládání a transformace přijímaných informací, podnětů; nelze ho ztotožňovat se schopnostmi.
Nejznámějšími kognitiv. styly jsou:
* závislost na poli - nezávislost na poli
* tzv. "omakávání"
* kognitivní komplexita
* reflexita - impulzivita
* nivelování
Kognitivní styly zůstávají v různých situacích relativně konstantní, a vyjadřují tak důležité charakteristiky jedince.
Poruchy řeči z psycholog. hlediska
Porucha řeči působí nepříznivě na celou osobnost člověka. Jedná se o narušení komunikativní schopnosti jedince. Toto narušení může být trvalé nebo přechodné. Může se projevovat jako: * vrozená vada řeči
* získaná vada řeči
Pokud se budeme zabývat příčinami narušení kom. schopností, může jít z časového hlediska o příčinu:
* prenatální
* perinatální
* postnatální
Afázie
porucha, ztráta již vyvinuté řeči při orgánovém poškození mozku (úrazech hlavy, poranění mozku, mozkových příhodách, krvácení).
Základní rozdělení afázie je na:
* senzorickou (sluchová, zraková) - postižený slyší, vidí, ale nerozumí nám
* motorickou rozumí obsahu sdělení, ale neví, jak odpovědět
I u dětí se setkáváme s afázií - dětská vývojová afázie. Jedná se o postižení eči ještě nehotové, vývoj řeči nebyl ukončen. Záleží na tom, kdy byl mozek postižen, v které vývojové fázi řeči, a také na celkové rozumové vyspělosti dítěte.
Těmto dětem je nutné poskytnout spec. péči, většinou ve spec. školách pro děti nemluvící, příp. s vadami řeči.
Kultura řečového projevu
Kultura řečového projevu se odráží v různých jazycích světa a způsobu života v tom kterém kulturním prostředí: tak např. Eskymáci mají asi 40 termínů pro různé druhy sněhu, Arabové přes 800 termínů pro velbloudy, celé barevné spektrum je vyjádřeno v jazyce Bassa vyjadřováno jen dvěmi slovy atd. říká se, “reálný svět” je tvořen “jazykovými návyky”, a proto svět kultur s různými jazykových znaků jsou různými světy, propůjčujícími myšlení svých příslušníků různou strukturu.
Existuji tři funkce řeči:
1. označovací či zobrazovací (označování či zobrazování jevů a věcí, vlastnosti vztahů apod.)
2. výrazová (vyjadřuje vnitřní stavy, pocity jedince)
3. vybízecí (působí na druhého člověka jako výzva k něčemu, jako apel)
Používání jazyka má 2 aspekty:
* produkci (převedení myšlenek do vět, vyjádřených zvukem)
* porozumění (slyšení zvuků, kterým připojujeme význam slov, spojujeme a vytváříme tvrzení)
Nutno při řečovém projevu dbát na:
* intonaci řeči
* skladbu projevu
* přednes
* nonverbální komunikaci (pohled, úsměv, mimiku, gestikulaci)
* styl oblečení
* využití prostoru (chůze, stoj)
* motivace pro poslech atd.
Psycholingvistika
Zabývá se studiem řečí, je náplní oborů. Uplatňuje se v něm poznatky z lingvistiky, sociální psychologie komunikace, vývojové psychologie, kulturní antropologie, teorie informace a dalších vědních oborů.
K výraznému přelomu ve vývoji této vědy došlo poté, co lingvista N Chomsky (1959) vystoupil z kritikou pojetí “verbálního chování” a zdůraznil, že dítě si neosvojuje jazyk tak, že by si učilo všem možným výrazům skládajícím věty, kterých je nekonečné množství, ale učí se systém pravidel a na tomto základě pak tvoří své jazykové výpovědi. toto je vyjádřeno v  pojmu transformační gramatika, který je klíčovým pro pochopení osvojení a užívání jazyka.
Člověk se neučí jednotlivým formám vět, ale pravidlům,. jak tyto formy tvoří. Slovní složení vět (syntax) je určován pravidly “ generativní gramatiky”, ale psycholingvistika bere zřetel k celkové sociální situaci řečové komunikace. Sématika zkoumá vztah mezi řečí a významem.
Je to systém pravidel generativní gramatiky, kdy z jakési základní věty jsou stupňovitě rozvíjeny její další složky. Např. Dan miluje…( Dan něžně miluje krásnou Evu.
Tvorba vět je funkcí “řečové kompetence” a vychází z hloubkových a povrchových struktur./ schéma podle I. Kurczové 1976/
8. Psychologie paměti. Fáze, druhy a typy paměti. Paměť a učení. Dlouhodobá a krátkodobá paměť. Aktivní paměť. Zapamatování a zapomínání. Trénink paměti. Poruchy paměti.
Paměť
tvoří soubor psychických procesů. Jedná se o jakési "skladiště" informací.

Fáze paměti
* zapamatování
* uchování (krátkodobá a dlouhodobá)
* vybavení
Typy paměti
Deklarativní paměť udržuje informace o faktech a epizodách. Její obsahy si uvědomujeme slovně jako výroky a nonverbálně jako představy.
- dějová paměť
- rozpoznávací paměť
Nedeklarativní paměť je součástí mimovolních projevů. Informaci si většinou neuvědomujeme:
- motorická paměť (jízda na lyžích)
- podmíněné reflexy
- tvorba operač. postupů pro další analýzu podnětů (čtení).

Druhy paměti
paměť
druhová individuální
reproduktivní empirická
úmyslná neúmyslná
ultrakrátká krátkodobá dlouhodobá
epizodická sématická
krátká verbální
podle smyslu doslovná
Dlouhodobá paměť
je také paměť v širokém slova smyslu, tj. onen sklad informací
resp. zkušeností, které má bez vědomí individua vliv na formování jeho psychiky.
Informace jsou zde zakódovány ve formě:
* ikonické (obrazové)
* verbální (slovní)
Krátkodobá paměť
je paměť v užším slova smyslu, tj. vědomá reprodukce určitých zkušeností. Provádí transfer informací do paměti dlouhodobé.
Vztah paměti a učení
Paměť je dispoziční základnou učení a současně vyjadřuje i jeho produkt, zapamatované. Pojem učení zde pak vystupuje ve 2 základních významech:
* širší smysl znamená formování psychiky na základě zkušeností
* užší smysl zn., vědomé osvojování si určitých zkušeností, poznatků, dovedností atd.
3 fáze paměti
- zapamatování
- uchování
- vybavení
Zapamatování
může být spontánní nebo úmyslné. Podle toho co je zapamatováno se rozlišují druhy zapamatování:
* pohybové
* slovně logické
* emocionální
* názorné
Proces zapamatování silně ovlivňuje motivace. Člověk si zapamatovává především to, co pro něj má význam, co je spojeno s jeho motivy, s čím nějak zachází. Tento proces je samozřejmě ovlivněn i povahou zapamatovávaného materiálu (to co má význam) a způsobem zapamatování (technika memorování).
Zapomínání
je opak vybavování. Podle Freuda se spojuje zapomínání s vytěsňováním nepříjemného, tzn., že zapomíná na to, co je mu nepříjemné. Zapomenutí ovšem neznamená vymazání, ale překrytí novou významnější zkušeností.
Křivka zapomínání - většina se zapomíná do 20 min. od naučení, do 24 hod. více jak polovina, zbytek se uchovává trvale.
Poruchy paměti:
Amnézie je časově ohraničená ztráta paměti po nějakém otřesném zážitku či po autohavárii. Tato ztráta se projevuje jako mezera ve vzpomínkách.
Paramnézie je odchylka paměti ve vybavování směrem k nepřesnostem, doprovázená pocitem nejistoty. Jedinec si vymýšlí údaje, aby doplnil mezery ve vzpomínkách
Kryptomnézie znamená, že člověk zapomene, kde myšlenku či poznatek získal a tak je vydává za vlastní.
9. Kategorie učení v psychologii. Podmiňování. Druhy učení. Učení a motivace. Zákony učení. Transfer. Teorie učení. Utváření návyků, vědomostí a dovedností. Psychologické otázky poruch učení.
Výchovou, učením lze rozvíjet všechny druhy schopností na základě určitých biologicky daných předpokladů. Učením se rozvíjí osobnost jedince. Učením dochází ke snižování počtu chyb, rychlejší činnosti, zmenšování únavy z činnosti.
Do procesu lidského učení je zapojeno myšlení a další poznávací procesy, vědomá kontrola učení.
Učení a jeho výsledky závisí na:
* metodě učení, * výsledcích předchozího učení,
* motivaci,
* přítomném stavu jedince, * jeho vlastnostech.
Zároveň souvisí s vnějšími podmínkami, které nás při učení obklopují (obsah učiva, metody učení, postoje k učení v rodině, emoční atmosféra třídy, rodiny apod.).
Podmiňování
= proces vytváření dočasných nervových spojů( jde o nejjednodušší formu učení, jehož výsledkem je nové fyziologické nebo psychologické chování( probíhá podle principu: jakýkoliv podnět B ( neutrální, nepodmíněný nebo podmíněný), je-li přiměřeně dlouho spojován (předchází, opožďuje se, nebo je předkládán současně) s podnětem A (nepodmíněným, nebo i podmíněným, jde-li o podnět vyššího řádu), vyvolávajícím odpověď (reflex, reakci) R na podnět, se stane podnětem podmíněným (prvního nebo vyššího řádu). Podnět B nyní vyvolává odpověď, která byla původně odpovědí na podnět A. Podmiňování je účinné u subhumánních živočichů.
Druhy učení
* učení, jak se události (děje) ve vnějším světě spojují jedna s druhou,
* učení, jak chování ovlivňuje okolí.
Formy učení
* senzomotorické
* verbální
* kognitivní
* sociální
Lidské učení můžeme též vymezit výčtem jeho výsledků:
- vědomosti (vnímání, představování, myšlení)
- dovednosti (senzomotorické, intelektové, sociální)
- návyky a postoje.
Návyky jsou získané způsoby reagování a chování v určitých situacích a usnadňují chování člověka v běžných životních sitacích (raní a večerní čištění zubů, neodkládání požadovaných úkolů apod.)
Vědomosti jsou soustavy představ a pojmů, které si člověk osvojuje. Vědomosti si člověk osvojuje ve škole, prostřednictvím her, televize, knih.
Dovednosti jsou speciálnější než schopnosti. Osvojují se rychleji. Jedna dovednost se může projevit v několika schopnostech. Např. dovednost psaní na stroji má některé společné prvky s hrou na klavír.
Učení a motivace
Vztah učení a motivace má emocionální aspekt, neboť základní faktor učení, zpevnění, tj. odměny a testu, má zjevnou emocionální podstatu. Učení se kromě toho, a to právě opět z hlediska zpevnění, uskutečňuje jen ve vztahu k motivaci (např. u sytého psa nelze vypracovat podmíněné potravové reflexy).
Zákony učení
Zásady učení jsou obecné teze, které vyplývají ze zákonitostí a zkušeností a vztahují se na příslušnou výchovnou oblast.
* cílevědomosti * názornosti
* uvědomělosti * přiměřenosti
* aktivnosti * trvalosti
* soustavnosti * opakování
Pravidla jsou vlastně konkrétní pokyny k určité činnosti, tedy jak a co vykonávat.
Podmínky učení souvisí s:
1. žákem * růstem
* předcházející zkušenosti
* schopnosti
* motivace
2. učitelem
3. učebním materiálem (rozsah a povaha materiálu, efekt učení)
4. procesem učení (individ. nebo skupin.)
5. psychohygienic. podmínkami učení (denní pořádek, osvětlení, teplota, nábytek, hluk, nepřetěžování, únava atd.)
Transfer
pozitivní nebo negativní vliv zkušeností, dovedností. vědomostí osvojených na jednom úkolu na výkonnost v jiném, následně prováděném úkolu.
Teorie učení
* na základě klasického podmiňování (dle I.P.Pavlova)
* na základě instrumentálního podmiňování (pokus - omyl)
Další teorie učení (dle sovětské ped. školy):
* učení jako osvojování si pojmů (proces analýzy a syntézy)
* učení jako řešení problému (proces analýzy a syntézy a tvořivostí nacházení optimál. řešení)
* učení jako osvojování si algoritmů tj. pomocí matematiky učit žáky logic. myšlení
* učení jako formování rozumových operací, říká, že výsledek učení závisí na žákovi, od metod, forem a kvality výuky)
Psychologické otázky poruch učení
Poruchy učení ovlivňují celou osobnost dítěte a často nepříznivě ovlivní situaci v rodině. Porucha je závažnou překážkou v osvojování vědomostí, ovlivňují proces získávání dalších poznatků.
Nepříznivé hodnocení ze strany pedagogů oslabuje motivaci dítěte pro školní práci, snižuje jeho sebehodnocení, vede k hledání často nežádoucích forem sebeuplatnění. Může vyústit v negativní vztah ke škole a vzdělání vůbec, vést ke školním fobiím, záškoláctví i psychosomatickým obtížím.
Mezi poruchy učení patří:
Dyslexie je porucha, která postihuje rychlost čtení, správnost a porozumění textu.
Dysgrafie je porucha, která postihuje úpravu písemného projevu i osvojování jednotlivých písmem a spojení hláska-písmeno.
Dysortografie je porucha pravopisu.
Dyskalkulie postihuje operace s čísly, matematic. představy.
* Poruchy soustředění
* Poruchy pravolevé a prostorové orientace
* Poruchy sluch. vnímání, vnímání a reprodukce rytmu
* Poruchy zrakového vnímání
* Poruchy řeči
* Poruchy jemné a hrubé motoriky
* Poruchy chování vznikající jako následek poruch učení
Poruchy učení – jsou zpracovány v bakalářském studiu z HK jako ot. č. 15 a).
10. Pozornost a vědomí, jejich vymezení v psychologii. Vlastnosti pozornosti. Úmyslná a neúmyslná pozornost. Stupně vědomí. Transpersonální psychologie. Kvantitativní a kvalitativní poruchy
vědomí pozornosti. Poruchy vědomí a pozornosti.
Pozornost
je stav soustředění se na vnitřní i vnější podněty, které směřuje k co nejpřesnějšímu vědomému vnímání. Je to jakési vyostřené vědomí. Rozlišujeme pozornost:
- bezděčnou - souvisí s působením silných podnětů
- záměrnou - souvisí s vůlí a je spojena s vědomím úsilím
Vlastnosti pozornosti:
* intenzita
* stálost
* rozsah
* přenášení
Vztah pozornosti a vědomí
Pozornost znamená nejen zaměření na vnímání, ale také určitý stav vědomí (stupeň jasnosti s zřetelnosti). Tento stupeň je podmíněn objektivně např. vzdáleností objektu, tvarem, barvou od pozadí. Zřetelně si můžeme uvědomovat méně podnětů, jasně více. Pozornost je ve vztahu ke zřetelnosti a jasnosti obsahů vědomí omezena, např. napínáme pozornost a nejsme schopni identifikovat objekt (člověk, voják apod.).
S pozorností dále souvisí úžina vědomí, tedy rozsah toho, co je uvědomováno. Rozsah pozornosti zde souvisí s fyziolog. stavem mozku (bdělost, ospalost) a intenzitou pozornosti.
Stupně vědomí
1. odpovídá stavu afektu - soustředění na afekt
2. "bdělého vnímání" - pozornost na úrovni optimál. intenzity, možnost dlouhodobější koncentrace
3. těkavá, nedostatečně koncentrovaná pozornost s produkcí volných asociací v myšlení
4. denní snění - vědomí se omezuje na průběh vlast. myšlenek, představ a fantazií, vnímání vnějších podnětů je slabé
5. spánek - tj. úplná ztráta vědomí; obsah vědomí je omezen na sny
6. hluboký spánek - úplná ztráta vědomí vnějšího světa, motorické reakce na vnější podněty zachovány
7. hluboké bezvědomí (koma) - slabé motor. reakce nebo nic
Transpersonální psychologie
Vznikla z humanistické psychologie a A.H. Maslowa vyhlásil její vznik jako “ čtvrtou cestu” v psychologii, která je již “nadpersonální” a má své těžiště ve zkoumání nadvědomí čí rozšířeného vědomí. Zdroj transpersonální psychologie, jejímž předmětem je rozšířené vědomí a tzv. ezoterní psychologie, byl objev nového pojetí světa, analogický objevům kvantové fyziky, s pojetím světa starověkých ezoterních systémů( hinduismu, budhismu, taoismu atd.), jakož i vliv tzv. psychodelického hnutí (zážitky ze stavů opojení různými narkotiky, zejména LSD).
Vzniká zájem o dosud jen málo známé praktiky různých druhů šamanismu, zájem o okultismus apod. Prohlubuje se vliv jógy, ale i středověké evropské mystiky a je odmítán názor, že stavy rozšířeného vědomí jako je např. mystická extáze a jiné abnormální stavy, jsou jen psychologickými jevy.
Transpersonální psychologie se rozvíjí v rámci hnutí New Age, které se pokouší o novou spiritualizaci skutečnosti avšak upadá do osidel vulgárního okultismu (pověrčivosti( a šarlatánství. Souvisí s tím i rozkvět alternativní mediciny, léčitelství, zájem o okultismus a ezoterní systémy Východu i Západu.
Vědomí
Pojem vědomí se v psychologii objevuje v užším a širším slova smyslu. Nejlépe se vymezuje svými protiklady: protikladem pojmu vědomí je v užším smyslu pojem bezvědomí (vyjadřuje stupeň bdělosti). V širším smyslu je pojem nevědomí (znamená znalost souvislostí např. myslím na to, co cítím).
Kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí a pozornosti
kvantitativní = somnolence, sopor, koma, synkopa
Poruchy vědomí(
kvalitativní = amence, obnubilace, delirium
Kvantitativní
Somnolence = ospalost( zastřené vědomí při vy