Skripta pyschologie

podvědomí, které obsahuje koncentrovanou zkušenost celé historie lidstva.
A.ADLER - ústředním pojmem je pocit méněcennosti, o jehož překonání se člověk snaží sebeuplatněním.
V současném psychoanalytickém přístupu - neopsychoanalýze - dochází k velkému odklonu od Freudova učení. Pojí ho s ním jen to, že přikládá určitý význam roli podvědomých psychických sil a raným dětským zkušenostem.
Tvarová psychologie
Se zabývá problémem tvaru, jako nové vlastnosti psychic. zážitků.
Filosofic. základy se formovali vlivem Kanta a nejvýrazněji se projevili při řešení otázek vztahu psychiky k fyzickému světu a psychic. jevů a mozku.
Za základní princip vyhlásili tezi, že prvotním a hlavním obsahem každého psychi. procesu nejsou jednotlivé elementy - pocity, ale celé útvary - konfigurace, tvary.
Vycházeli z pojmů: tvar, celek, organizace, struktura atd.
Zabývala se nejdříve problematikou vnímání a vysvětlení hledala v něm zákonitosti lidské psychiky.
KOGNITIVNÍ PŘÍSTUP (poznávací)
soustřeďuje se na to, co se děje uvnitř organismu "mezi podnětem a odpovědí".
Za předchůdce kognitivní psychologie pokládáme celostní, tvarovou psychologii, která dosáhla vrcholu ve 20. a 30. letech tohoto století. Vycházela ze studia vnímání a dokazovala, že duševní procesy je třeba chápat jako celky nikoliv jako sumu jednotlivých částí.
Kognitivisté vycházejí z názoru, že lidské chování je určováno plánem, jak dosáhnout určitých cílů.
Behaviorismus
název tohoto směru vznikl v USA (behavior = chování). Vnější projevy chování pak byly hlavním předmětem studia psychologů, kteří se k tomuto směru hlásili. Tedy to jak se člověk chová od rána do večera a od večera do rána. Tento směr byl výrazně ovlivněn pracemi I.P.Pavlova.
Stoupenci tohoto směru došli při svých studiích k závěru, že vývoj jedince je pouze učení se odpovědím na určité podněty a přeceňovali tudíž význam učení a výchovy.
B.F.Skinner - studoval roli odměny a trestu při formování odpovědi na podnět. Je považován za zakladatele programového vyučování.
Humanistická psychologie
tento směr se rozvinul v USA v polovině 50. let.
Většina humanistic. psychologů předpokládá, že vývoj je podněcován snahou po seberealizaci, která je člověku vlastní. Jedná-li člověk v souladu s touto snahou, vede to k větší nezávislosti, sebeuspokojení a smysluplnosti života.
Fyziologie vyšší nervové činnosti
Adaptaci organismu na životní podmínky zajišťuje u člověka nervová soustava (mozek).
Za základní funkce nervovoé soustavy lze považovat její koordinační a řídící činnost. Je nadřazena všem orgánům těla, podněty z vnějšího prostředí přichází do centra, které provádí analýzu a syntézu informací a zajišťuje odpověď organismu na situaci.
Základní složky:
* receptory (přijímají informace)
* aferentními dráhami (umožňuj dopravu inf. do centra)
* centrem vybaveným analyzátory a rozhodovacími instancemi, kde se pak došlé inf. přepojují na podněty k výkon. orgánům
* eferentními dráhami (vedou impulzy k výko. orgánům)
* efektory tj. výkon. orgány realizujícími adapt. činnost
Nervový systém lze dělit na několik funkčních oddělení:
nervový systém
mozko-míšní autonomní
centrální periferní sympatikus parasympatikus
* periferní - spojuje smyslové orgány (receptory) zachycující informace, ale také vnitřní orgány s centrem mozk. systému
* autonomní - analyzuje impulzy z vnitř. prostředí, z jeho tkání, a řídí činnost vnitřních orgánů
* symaptikus - řídí výdej energie (přívod cukru do krve, zvyšuje TK, stimuluje činnost vnitřních orgánů
* parasympat.- řídí procesy restaurující zásoby energie (snižuje TK, intenzitu činnosti srdce), zpomaluje činnost vnitř. orgánů
Jejich filozofická východiska a současná kritika – nemám, nevím
5. Poznávací (kognitivní) procesy. Čití, vnímání, představivost, fantazie, obrazotvornost. Asociační zákony. Psychofyzika. Experimentální psychologie. Kognitivní psychologie.
Poznávací procesy
jsou procesy, které nám umožňují zachycovat, registrovat, zpracovávat a hodnotit informace o vnějším světě a o sobě samém. Aby tyto poznávací procesy mohly plně fungovat, musí být zapojeny do systému osobnosti a musí mezi nimi být určité vazby.
Mezi základní poznávací procesy patří:
* čití
* vnímání
* představivost (fantazie a obrazotvornost)
Prostřednictvím smyslových orgánů přijímáme různé podněty, jako např. světelné či zvukové vlny, tlak, teplotu. Tyto podněty jsou přímo vedeny do CNS, kde vzniknou tzv. počitky. Počitky jsou vyjádřením jedné kvality zpracované jedním určitým smyslem (vůně, kulatost, chuť, barva).
Vjem je zobrazením celého předmětu (jablko).
Vnímání
je psychický proces, kdy určitý podnět působí na naše smyslové orgány (zrakové, sluchové, čichové, chuťové, hmatové atd.
Vnímání závisí nejen na podnětech z okolního světa, ale také na to, jakým způsobem odraz těchto podnětů zpracujeme. Ovlivňují ho zkušenosti, paměť, myšlení, city, psychické stavy a vlastnosti.
Objektivní rozdíl vjemů a představ spočívá v tom, že vjemy vznikají stimulaci receptorů (periferní původ) a jsou pokládány za skutečné, kdežto představy vznikají v mozku (centrální původ) a jsou považovány za neskutečné..
Představy
jsou více méně zřetelné obrazy skutečnosti, kterou člověk zachytil dříve (představy zrakového, sluchového a pohybového typu).
Druhy představ:
* pamětní - vzpomínky
- poznatky
* fantazijní
Ve spojení s myšlením vystupují představy jako názorné obsahy tvořící určitý přechod k pojmům, např.:
1. názorné operace tj. (jednání v představách)
2. následné obrazy jsou dozníváním vjemů - objekt zmizí ze zorného pole, doznívá ve snížené intenzitě v mysli
3. paobrazy vznikají po delším působení zrak. podnětu na receptor (např. svítící žárovka se jeví jako tmavá)
4. eidetické obrazy jsou představy, které se svou ostrostí a úplností blíží vjemům, vážou se však na poměrně vzácné eidetické schopnosti (fotografická paměť - zvláště u dětí, v dospívání mizí)
5. synestezie vystupují ve formě barevného slyšení tzn., že sluchové dojmy (především hudební) jsou doprovázeny barevnými představami.
Asociace představ
Představy vystupují především jako řetězec jednotlivých reprodukovaných obrazů, tzn., že jedna představa vyvolává jinou. Takovéto spojování představ se uskutečňuje za základě tzv. asociačních zákonů.
1. asociační zákon současnosti
"Představy, které kdysi byly ve vědomí současně, mají tendenci se vzájemně vyvolávat, vystoupí-li znovu jedna z nich".
2. asociační zákony podobnosti
představa vyvolá představu obsahově podobnou
3. asociační zákon kontrastu
představa vyvolá jinou, obsahově kontrastní
4. asociační zákon substituce
představa A° vyvolá představu A, již je podobná, představu B, která je původně spojena s A
5. kauzální asociace
vzpomínka na příčinu vyvolá vzpomínku na účinek a naopak
Sekundární asociační zákony, vyjadřují podmínku vyvolává představ. Patří sem tyto zákony:
* novosti (novější se vybavuje lépe než staré)
* častosti (čím častěji se předst. vyvolávají, tím jsou silnější)
* živosti (síla emoce ve spojitosti s naší potřebou - lehčí vybavení)
* síla asociace je dána častostí a rychlostí vybavování
* originalita asociace, která se zjišťuje slov. reakcemi na dané podněty
* asociační experiment - originalita asociace je vyšší u psychotiků než u běžné populace, je vyšší asi o 20 %
Fantazie
je oblast představ člověka nesouhlasí s objektivním světem (Stern), pochází z řeckého slova a českým ekvivalentem pro toto slovo je obrazotvornost.
Obecně lze říci, že fantazie je zvláštním druhém představivosti, je to dispozice a proces, který lze od procesu představování těžko odlišit; odlišit lze jejich produkty představy a fantazie, v tom smyslu, že fantazie produkuje něco nového, co současně překračuje hranice skutečnosti. Představy naproti tomu reprodukují vnímané.
Druhy fantazie:
* tvořivá a úniková podle Freuda (šťastný člověk nefantazíruje)
* volná a projektivní dle Klingera
SEN
je charakteristickým produktem fantazie, který má svůj původ v nevědomí. Jedná se druh odpočinku, který umožňuje obnovu zásob energie v buňkách a mozku. Průběh spánku je ovlivněn celou řadou vnějších podnětů (světlo, hluk, vzduch) a vnitřních stavů spáče (poruchy spánku).
Sny se objevují v určitých částech spánku, kdy mozek vykazuje určitou spontánní aktivitu; jejich symptomem jsou také rychlé oční pohyby (REM), střídá se s NONREM spánek.
Sen je "halucinačním splněním neuspokojeného přání" Freud.
Psychofyzika
= obor experimentální psychofyziologie “počitků”, zkoumající vztahy mezi intenzitou podnětu a intenzitou smyslového dojmu. Pokusila se rozšířit principy a metody fyziky na problémy studia vědomí. Psychofyzika přinesla 2 důležité zákony:
1. Weberův zákon rozdílového prahu podnětů = při srovnávání objektů a rozdílů mezi nimi nevnímáme rozdíly mezi objekty, ale poměr mezi rozdílem a velikostí srovnávaných objektů( jinak řečeno, práh rozdílů mezi podněty je vyjádřen stálým vztahem k velikosti původního podnětu.
(/S=k(=přírustekS=podnětk= konstanta
2. Fechnerův zákon závislosti intenzity smyslového dojmu na intenzitě podnětu, vztah mezi intenzitou podnětu a smyslového dojmu je logaritmickou funkcí
R = k . logS R=smyslový dojem/počitek/
H. Helson objevil tzv. úroveň adaptace, kde jde o velikost hodnoty podnětu, či smyslového dojmu, na který jsou zvyklí a který je emočně neutrální. Podnět, který se od tohoto odchýlí oběma směry se stává příjemným a od určité doby i nepříjemným.
Za základní smyslové orgány lze považovat zrak, čich, chuť a hmat( k nim lze přičíst dojmy rovnováhy, pohybu (kinestezie) a tzv. kožní čití (teplo, chlad, bolest a vibrace).Zvláštní smyslové modality představují tzv. splynuliny, syntézy smyslových dojmů, které se ponejvíce týkají hmatu: např. rovnoměrný dotyk spojený s chladem dává dojem vlhkého apod. Splynuliny tvoří dojmy jako dojem tvrdého, měkkého, suchého , lepkavého,…
Třídění receptorů je rozlišování:
1. exteroceptorů = jsou umístěny v orgánech na povrchu těla (zrak, sluch, kožní smysly).
2. interoceptorů = umístěny v orgánech uvnitř těla (dělí se na visceroreceptory /ve tkáních/ a proprioceptory /ve svalech, šlachách a kloubech/).
Důležitá je zejména “kinestetická svalová senzibilita” (dojmy z napětí, pohybu, činnosti svalů), která je fyziologickým základem hmatu a vývojově se uplatňuje zejména při vytváření vzorů vizuálně motorické koordinace, jež jsou podkladem zručnosti a obratnosti.Encyklopedie obecné psychologie, Nakonečný,M., str 288
Experimentální psychologie
Vedle metody přímého pozorování existují také metody nepřímého pozorování, mezi ně už rozhovor, beseda, anketa, dotazník, obsahová analýza, studium produktů činnosti atd.
Za vědecky nejhodnotnější metodu se považuje experiment zavedený do psychologie před více než sto lety. Pro přísné podmínky realizace je omezen výzkum jen na určitá témata. Experiment musí být vytvářen tak, aby byly vyloučeny náhodné vlivy (dosahuje se to tím, že jsou konstantní podmínky). Vyvolání psychické reakce musí být přesně registrovatelné a vše, stimulace i tak vyvolané reakce musí být měřitelné. Klasický experiment musí být prováděn na dvou skupinách – vlastní experimentální a kontrolní. U obou skupin se provádí měření výsledků, které jsou pak srovnávány. Jsou-li výsledky (zjištění rozdílů) nenáhodné, lze konstatovat, že se ve výsledcích reakcí experimentální skupiny projevil vliv sledovaní experimentální proměnné. V experimentu se např. sleduje vliv nějakého psychofarmaka (léku) na rozsah pozornosti, který je definován rozsahem postřehování zrakových podnětů. jsou určité nevýhody proti experimentální metodě v psychologii a přes různé problémy s tím spojené byla vytvořena experimentální psychologie.
Psycholog. experimenty s sebou přinášejí řadu vážných problémů, které se týkají hlavně:
1. kontrolovatelnosti podmínek experimentu, tj. zejména přesné dávkování stimulace a přesné registrace reakcí
2.reprezentativnost závislé proměnné pro to, co je definováno, jako předmět výzkumu, zejména jde-li o komplexní psychický fenomén (např. zapamatování si bezesmyslových slabik nereprezentuje paměť, ale jen jeden z jejích více složek). Například také pokusná zvířata: Pavlovův pes, K(hlerova opice, Skinnerův holub, Hullova krysa.
Kognitivní psychologie
Jde o nedávno vzniklý obor a posléze směr psychologie, navazuje na její vztah k teorii informace a na rozvinutý výzkum kognitivních procesů a paměti.
= věda, která se zabývá lidským zpracováním informace
Její předmět, často označovaný jako kognice, se týká druhu informací, které máme v naší paměti a procesů, které se vztahují k příjmu, podržování a užívání takových informací. Úhrn těchto procesů se nazývá kognitivní procesy. Jsou i další definice. Na základě původního zaměření kog. psychologie se vyvinul směr, který aplikuje získané poznatky na výklad psychického dění a který je charakterizován tím, že za rozhodující činitele psychické činnosti pokládá kognitivní procesy.
U. Neisser (1966) je autorem teorie kognitivní psychologie vůbec, jeho ústředním tématem je kognitivní chování vůbec
6. Myšlení a řeč. Názorné a nenázorné v kognitivních procesech. Myšlenkové operace. Konvergentní a divergentní myšlení. Imaginativní myšlení. Poruchy poznávacích procesů.
Lidé a některé druhy zvířat mají potřebu dorozumívat se tj. sdělovat si určité informace např. o hrozícím nebezpečí. Komunikace je vlastně způsobem sdělování přání, proseb, vlastních postojů, které používají lidé. Druhy hmyzu komunikují prostřednictvím dotyku nebo pachů.
Specificky lidské formy komunikace jsou:
* nonverbální (gesta a jiné formy chování)
* verbální (mluvená a psaná řeč)
Verbální forma řeči užívaná určitou společenskou skupinou se nazývá jazyk a má určitou národní formu (AJ, NJ,FJ,ČJ).
Lidská verbální komunikace se postupně vyvíjela z neverbálních forem komunikace jako mluvená a později psaná řeč. Také národní jazyky se vyvíjejí. Některá slova vznikají a jiná zanikají.
Jazykové sdělování je doprovázeno:
* užíváním gest a jiných forem nonverb. komunikace
* emočním tonem (např. ironií)
* situačním vztahem.
Řeč je tvořena systémem znaků. Jazykový znak tvoří slovo, které má stránku:
* smyslovou (zvukovou u mluv. a obraz. u psaného)
* obsahovou (jednotlivý nebo skupinu objektů např. stůl)
Jazykový znak není jen prostředkem sdělování, ale poukazuje i na vztah jazyka a poznávání. Platí, že "jazyk je úzce spjat s lidským myšlením" a že je "pravděpodobně především hlavním nástrojem myšlení".
Funkce řeči:
* označovací či zobrazovací (označ. jevů, vlastností, vztahů)
* výrazová (vyjadřuje vnitřní pocity, stavy)
* vybízecí (působí na druhého jako apel)
Nositelem zvukové stránky mluveného slova je tzv. artikulace. Jedná se o způsobilost člověka produkovat prostřednictvím svých mluvidel prvky mluveného slova.
Myšlení jako operace se znaky
FILOSOF Ch. S. Peirce (1931) řekl, že znak cosi zastupuje a že tato reprezentace vyjadřuje nějakou vztažnost a má nějakou funkci( touto funkcí je význam. vystupuje zde tedy triáda funkčně spojených jevů: objekt, znak a význam. Význam je něco, co je imanentní (imanence je vnitřní vlastnost, zákonitost předmětu, např. pohyb u hmoty, je to opak transcendentace) lidské existenci a do jisté míry životu bytosti vůbec: převádění fyzikálně-chemické skutečnosti na systém významu objektů usnadňuje a umožňuje život. Význam objektu sděluje totiž jeho vztah k podmínkám života individua a ty jsou vyjádřeny uspokojováním potřeb – význam má to, co uspokojuje potřeby individua, a to jejich chování, jejich psychologické charakteristiky, jejich pozice v prostoru atd. Člověk žije ve světě významů, to je jeho psychologický svět. Nositeli významů jsou znaky – jevy, které v mysli zastupují nějaký objekt. Peirce rozlišoval nejprve dva znaky, později tři druhy znaků: ikony (obrazy), symboly (značky, slova) a tzv. indexy (vyjadřující kauzální vztahy mezi znakem a zobrazujícím objektem). Znaky vyjadřují tedy určité systémy. Takovým charakteristickým systémem znaků je jazyk.
Konvergentní a divergentní myšlení
Konvergentní produkce(myšlení): odvozování informací z již daných poznatků, přičemž se uplatňují určité konvenční principy, např. indukce, dedukce apod.
Divergentní produkce (myšlení): vytváření informace z informací daných s důrazem na varietu a kvantitu výstupu z téhož zdroje (originální přetváření informací).
Imaginativní myšlení
Imaginativní myšlení = vlastně fantazie, obrazotvornost, představivost, “myšlení v obrazech”. Je to vytváření nových představ na základě dřívějšího vnímání, obměňování minulé zkušenosti, hlavním znakem fantazie je novost kombinací, které subjekt dosud neprožil, i když jejím zdrojem je dříve vnímaná objektivní realita. Míra fantazie je dána nadáním, je základem každé tvůrčí práce. fantazie obohacuje život, též vede k úniku z reality, viz snění denní. Psychologický slovník, Pavel Hartl
Poznávací (kognitivní) procesy jsou takové psychické procesy, jejichž prostřednictvím poznáváme, případně měníme skutečnost, jsou to: vnímání, myšlení, představivost, fantazie, učení, pozornost.
Poruchy poznávacích procesů
Vlastně jsem našla, že to jsou poruchy vnímání, myšlení, představivosti,fantazie, paměti, učení, pozornosti
Poruchy vnímání:
Iluze – deformované vnímání objektu,tj. jeho zkreslování obvykle pod vlivem afektů
Halucinace – (vidiny,přeludy), jsou vnímány určité objekty, hlasy, děje, které ve skutečnosti nejsou v percepčním poli subjektu přítomny( při tzv. negativních halucinacích naopak subjekt nevnímá něco podstatného, co je v jeho percepčním poli přítomno např. osobu, která stojí vedle něho. U tzv. pseudohalucinací má postižený např. nějakou vidinu, ale připouští, že je to klam.
Iluze i halucinace se třídí podle svých modalit na zrakové, sluchové, hmatové, chuťové, čichové, pohybové, verbální a kombinované.
Poruchy myšlení:
Dereistické myšlení – úplné odtržení od reality
Perzekuční, autoakuzační – produkuje určité bludy, tj. sebeobviňování, hypochondrické, reformátorské, mesiášské, megalomanické a další.
Inkoherentní – nesouvislé,dále pak se může vyznačovat ulpíváním, alogičností, ztrátou kritičnosti, útlumem, nebo naopak tryskem, zabíhavostí a dalšími patologickými symptomy. Může být vyjádřeno způsobem, který charakterizuje patologické mluvní a písemné projevy, jako je např. tzv. “slovní salát”, slovní stereotypie, metafory a další.
Poruchy představivosti
Vtíravé, neodbytné představy, obsese, obvykle asociované s nepříjemnými emocemi (úzkostí) a předcházející někdy v nutkavé jednání ritualizovaného typu, jehož “magickým” smyslem je zbavit se úzkosti
Poruchy fantazie – konkrétně jsem nic nenašla
Podle slovníku je to představivost “myšlení v obrazech”( vytváření nových představ na základě dřívějšího vnímání, obměňování minulé zkušenosti( hlavním znakem fantazie je novost kombinací, které subjekt dosud neprožil, i když jejím zdrojem je dříve vnímaná objektivní realita. Míra fantazie je dána nadáním, je základem každé tvůrčí činnosti, fantazie obohacuje život a vede k úniku z reality, viz též denní snění.
Toto je fyziologie, patologii jsem nenašla.
Poruchy pozornosti
Neschopnost soustředit se na to, co je v dané chvíli důležité nazýváme roztržitostí. Vzniká buď proto, že se člověk příliš soustřeďuje na jiný předmět /např. při přechodu přes silnici si nevšimne blížícího se auta, protože je příliš zamyšlen/ nebo proto, že není schopen se vůbec soustředit na danou věc, zejména pro velkou pohyblivost procesů vzruchu a útlumu v mozkové kůře. existují velké individuální rozdíly ve vlastnostech pozornosti. Silně zaujatý člověk nějakým