Vztah k sobě mému

Vztah k sobě mému1. Vztah k sobě samému jako produkt sociální interakcea. já jako subjekt- bezprostředně, v jedinečné podobě- neopakovatelná, nepřenositelná a nesdělitelná- studium já jako subjektu - zkoumání intrapersonálních aktivit, které organizují obsahy vztahové k já. Jsou často implicitní a neuvědomované.- Problém relevance. - já, I, - Podmětné já, tedy ten kdo si uvědomuje sám sebe (já jako činitel, já jako poznávající - „knower“), ve kterém je zakotven subjekt činnosti a prožívání (v angličtině „I“, v němčině „Ich“).- Já jako objekt: „já“ jako předmět vlastního poznávání („known“), představ a hodnocení (v angličtině „Self“, v němčině „Selbst“).b. já jako objekt- schopnost sebereflexe: sebepoznávání, sebevymezení a sebehodnocení, na jehož základě se formuje vztah k sobě, je obvykle považována za centrální psychickou charakteristiku člověka. Obsah sebereflexe je jedinečný, determinován dispozičně, interpersonálně, kulturně a historický. - jasná představa o sobě samém jako ukazatel zralosti osobnosti v západní kultuře, vycházejí právě z pojetí sebe jako stabilní a neměnné entity. - Jáskou zkušenost zažíváme pouze bezprostředně a pouze v jedinečné podobě. - Je neopakovatelná, nepřenositelná a nesdělitelná.- O jáství druhých lidí se můžeme dozvědět něco vždy jen zprostředkovaně, v podstatě ne jinak než na základě jejich výpovědi - Problém stálosti a proměnlivosti: - to, co si ze sebe uvědomujeme a co vztahujeme aktivně k zážitku sebe jako nositeli a k aktéru jáské zkušenosti, je odlišné v různých situacích- s odstupem času se mění úhel a ohniska sebereflexe2. Vztah k sobě samému:- odlišit sebe sama od okolního prostředí je první krok při utváření vztahu k sobě. - celoživotní kontinuální utváření- Fenoméne zrcadlového já (Cooley) - druzí lidé jako zrcadlo, ve kterém může člověk spatřit sám sebe. Mead - naše vlastní já - představa o tom, jak nás hodnotí pro nás významné lidé (significant others).- Sociální srovnávání (Festinger) - člověk si ověřuje, co je sociálním okolím akceptováno, co je považováno za správné a co za nežádoucí. Od toho se odvíjí i jeho sebehodnocení.- Přijímání sociálních rolí - bere-li člověk na sebe ty, které jsou všeobecně akceptované a oceňované, zvyšuje to jeho sebejistotu a podporuje pozitivní vztah k sobě. - Percepce sociální odlišnosti - není-li to společenský sankciováno, člověk má potřebu zdůrazňovat vlastní jedinečnost v odlišném prostředí.a. kongnitivní (self-concept, self-schema)- sebepojetí - (self-concept), implikuje především kognitivní obsah, často i strukturu vědomé sebereflexe. Kognitivní struktura uložena v paměti odpovídá na procesuální úrovní sebepoznávání a sebeporozumění. Jsou to především poznatky o vlastním já.- Sebeschemata (H. Markus) - vodítka, které informace budou považovány za seberelevantní a které ne. - Je to filtr informací. Plní funkci stabilizátoru vlastního sebepojetíUkazuje se, že mnohostranné sebepojetí má také psychohygienickou funkci.Podle P. Linvilleové (1987), lidé s komplexním sebepojetim (self-complexity) jsou schopni absorbovat určitá životní zklamání relativně snadněji než ti, kteří definují sami sebe pouze v několika specifických oblastech či rolích (např. já jako vedoucí pracovník nebo pouze já jako matka).Má-li být komplexita sebepojetí pro člověka příjemná a užitečná, bude důležité, aby jednotlivé znalosti vztahované k vlastnímu já tvořily také souvislý a soudržný celek. Lidé se proto často vyhledávají především takové informace, které potvrzují dosavadní představy o svém „pravém já“. Z různých možných interpretací vlastního chování a prožívání si lidé obvykle vybírají to, co potvrzuje jejich dosavadní schémata či prototypy já. Např. volíme si takové přátele, kteří jsou jako my nebo kteří nás doplňují, chováme se tak, abychom vyvolali takovou odezvu, jakou si přejeme vyvolat (Gergen, Gergen, 1986).Obsahové charakteristiky sebepojetíZkoumání obsahu sebepojetí se spojeno s řadou metodologických obtíží.O obsahu se nedá dozvědět jinak, než na základě přímé subjektivní výpovědi. Použijeme-li strukturovaných metod (dotazník, škály) základním problémem zůstává, zda to, co zjišťujeme a měříme, skutečně dotyčný člověk vztahuje k vlastnímu já, zda tedy jde o charakteristiky, které jsou relevantní sebepojetí. Proto mají stále nezastupitelnou roli ty metody, které jsou založeny na volné výpovědi.Výzkum Ch. Gordona (1968, 1969). Požádal respondenty, aby ve volných výpovědích odpověděli na jednoduchou otázku - „Kdo jsem?“. 1. Nejkonkrétnější obsahy tvoří různé aspekty sociální identity (role, status, pohlaví, jméno, věk), dále následují osobnostní atributy (zájmy, aktivity, interpersonální styly chování, další konkrétní charakteristiky, reference o vzhledu, majetku atd.).2. Další úroveň vytváří tzv. systematické mínění o sobě. Sem patří vědomí vlastní kompetence jako globální posouzení vlastních možností vyrovnávat se s požadavky prostředí, dále způsob sebedeterminace vlastního jednání (aktivní volba směru a cíle vs. pasivní, reaktivní jednání).3. Další složkou je vědomí vlastní mravnosti, vyjádřené stabilitou struktury hodnot.4. Navazuje pocit osobní autonomie5. Globální sebehodnocení (self-esteem). K podobným závěrům o obsahu a struktuře sebepojetí dospívá i řada dalších autorů, kteří používají volné či strukturované metody (např. Burns, 1982, Shavelson, Bolus, 1982, Marsh, 1990). b. emocionální (self-esteem, self-worth)- sebehodnocení (self-evaluation, self-esteem) - proces, emocionální stránka sebereflexe (stabilita - nestabilita, libost - nelibost, intenzita). Globální sebehodnocení, hodnota sebe sama (self-worth).- vědomí vlastní hodnoty (self-worth) - provázanost s morálními normami, hodnotovou orientací a se smyslem vlastního života. Sebediskrepanční teorie (Higgins, 1987, 1989).Zavádí pojmy:Přítomné, reálné já (Actual self)Ideální já (Ideal self)Požadované já (Ought self)Kromě vlastního ideálu a vlastního požadovaného já je pro sebehodno