Historie vzajemých vztahu CR a EU

HISTORIE VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ ČR A EU I.
ČSSR a ES do roku 1989
ČSSR v sovětské sféře vlivu = min H spolupráce s ES
ČSSR stejně jako RVHP odmítaly ES a její mezinárodněprávní subjektivitu = min spolupráce
zahraniční O ČSSR zaměřen na RVHP
s ES jen autolimitační sektorové dohody (1978 – hutnictví a hutní výrobky, 1982 – textil…)
zlepšování vzájemných vztahů na konci 80. let – 1988 Dohoda o O s průmyslovými výrobky mezi ČSSR a ES – omezená platnost na 4 roky, bylo to získání tzv. doložky nejvyšších výhod
Vývoj vztahů 1989–1992
politické a ekon. = impuls pro proměnu vztahů
nová koncepce ZP = „návrat do Evropy“ (Dienstbier, Havel)
1990 nová dohoda o O, obchodní a H spolupráci – platnost na 10 let, hlubší spolupráce, nejen sektorová, tzv. „kooperační“ dohoda
otázka pro ES na zač. 90. let: je připraveno na další členy?: prohloubení a rozšíření? = nepřipravenost na pád komunistického bloku (pokud se zmiňovalo o rozšíření – pak hl. severní – 1995, spíše usilovalo o prohloubení integrace)
hl. pilíř pomoci ES = PHARE – nejdříve pro Polsko a Maďarsko → pak pro všechny
vzájemné vědomí nutných budoucích vztahů a případného členství ČSFR v ES → snaha o hlubší vztahy – ale ES mělo jiné problémy (sjednocení Německa a jeho dopady aj.) → otázka hlubších vztahů - kdy a jak?
Evropská (asociační) dohoda = velký posun ve vzájemných vztazích (jednání od 1990) – předstupeň vstupu
hlavní aktéři české ZP: prezident Havel, ministr zahraničí Dienstbier
problematické body při jednání o přidružení – ES vyčkává, protože si není jistá budoucností regionu → zemědělství (silně protekcionistické) a textil (F, Belgie, Portugalsko, Řecko)
1991 podepsána Evropská dohoda o přidružení mezi ČSFR a ES (do 1. 1. 2002 má * mezi ES a ČSFR FTA), zároveň s Prozatímní dohodou – hl. otázky O
další dohody: Dohoda s ESVO, Dohoda o zřízení zastoupení Komise s ČSFR
Konec roku 1992: na cestě k rozpadu
ČSFR rozdělení → zastavení ratifikačního procesu Evropské dohody
vítěz voleb (ODS) (na SR HZDS): hl. cíl = integrace ČSFR/ČR do ES
1. O spory mezi ČSFR a ES
většina jednání = otázka rozpadu ČSFR a budoucnosti (zde se ukázal význam Prozatímní dohody → pro oba nové státy prodloužení do * Asociační dohody)
hl. aktéři české ZP: premiér Klaus, ministr zahraničí Zieleniec
proměna přístupu ČR k ES – hl. zájmem kvalita a ekon. stránky spolupráce
(Telička, Barták: Kterak jsme vstupovali – kniha o přístupu k EU)
ze začátku vztah zemí k ES byl velmi naivní – hl. teoreticky – pro země možnost, jak se přihlásit k Západu, ale po podání přihlášky nutná přístupová jednání, techn. a legislativní přizpůsobení = to nejtěžší
vstup do ES: ani rychlý ani snadný → soustředí se na liberalizace vztahů ve V4 – zásada, že země spolupracovaly, čekaly na sebe – časem to ČR porušila, i když ES chtěla celou V4 – dodnes se neví, proč ČR začala vybočovat
Vztahy ČR a EU v 1993
navazování na pozici ČSFR: integrace do ES jako 1 z priorit
jednání ES s visegrádskou skupinou (Zieleniec: „My patříme do Evropy, a to nám nikdo neupře.“)
stanovení 4 kodaňských kritérií
zabezpečení institucí garantujících D, právní stát, dodržování LP a ochranu národnostních menšin
vytvoření fungující tržní ekonomiky se schopností odolávat tlakům konkurence a tržním silám v EU
schopnost převzít závazky z členství vč. dodržování cílů politické, ekonomické a měnové unie
zabezpečení a vytvoření admin. kapacit na implementaci acquis (doplněné ER v Madridu)
po Kodani Klaus zdůraznil nutnost ekon. integraci - ale nakonec se ukázalo jako nejdůležitější přijetí acquis
nová asociační dohoda (6/1993; od 1. 2. 1995 platnost; do té doby Prozatímní dohoda) – odlišná od původní dohody – ne tak výhodná – byla zde „suspenzivní klauzule“ – možnost ES jednostranně vypovědět dohodu, pokud ČR poruší plnění kodaň. kritérií = problémy
Evropská dohoda
právní základ vztahů mezi ČR a ES
trvalé a privilegované smluvní vztahy, podporující polit. a ekon. reformy v ČR
aplikace kodaňských principů
suspenzivní klauzule
vytvoření polit. dialogu – zahrnuje i * polit. orgánů pro dialog (Rada pro přidružení aj.)
liberalizace vzáj. O
cíl = přijetí ČR do EU
zřízení společných orgánů
výrazné asymetrické prvky – hl. ES vůči státu – ES určuje podmínky plnění (do určité míry nesymetrie i vůči ES – veškeré změny při jednání se začleňují do acqius - pokud stát není členem, může se odvolávat na původní znění)
Vztahy ČR a EU v 1994
O spory (nedostatečná negociační síla ČR k prosazení vlastních zájmů – nemůže mluvit do * legislativy)
Dohoda o pravidelných setkáváních – na úrovni Rada pro přidružení, Výbor pro přidružení…
12/1994 – summit ER v Essenu – nová přístupová strategie – bylo jasné, že státy přistoupí, jen se nevědělo kdy
nové nástroje přidružení: Evropské dohody, strukturovaný dialog (pro mezivládní pilíře - J&V, SZBP – setkávání premiérů a představitelů EU → výrazná asymetrie – státy měly prosazovat své zájmy a vize) → nahrazen setkáváním na E konferenci; PHARE, Bílá kniha o pravidlech přistupování k vnitřnímu trhu (technické záležitosti; žádný časový rozvrh ani hodnotící kritéria, ale přesné podmínky plnění)
11/1994: harmonogram institucionálního zajištění integrace ČR do EU (vládní výbor pro integraci – * od 1. 1. 1995 – a pracovní výbor pro provádění E dohody)
předpoklad podání přihlášky 1996
Vztahy ČR a EU v 1995
4/1995: 1. schůze Rady přidružení (Zielenec: ČR nebude mít problémy se splněním podmínek daných Bílou knihou)
předseda EK Santer (podal demisi po korupčním skandálu): zahájit rozhovory s ČR co nejrychleji
5/1995: schválení Přípravy přidružených zemí stř. a V E na začlenění do vnitřního trhu (Bílá kniha)
reakce ČR: Priority plnění zásad Bílé kni