Interpersonální přitažlivost a potřeba blízkého vztahu

Interpersonální přitažlivost a potřeba blízkého vztahuSociální atraktivita, faktory, které ji ovlivňují (blízkost, podobnost, reciprocita, fyzická atraktivita). Psychologické teorie interpersonální přitažlivosti (H. Kelley, J. Thibaut, D. Buss). Zisky a ztráty v blízkých vztazích (důvěra, úzkost, kompetence, odpovědnost). Komplementarita a podobnost partnerů. Fáze utváření vztahu, jeho dynamika a krize. Ztráta blízkého vztahu, sociální osamělost.Afiliace: tendence vyhledávat společnost druhých lidí bez ohledu na pocity vůči nim Interpersonální vztahy a jednání Interpersonální chováníke konkrétní (modální) osoběSnaha modelovatZákladní dimenze interpersonálního chováníICL (Interpersonal Check List)Sociální atraktivitapocit, že se něco vyplácí, že je „něco“ odměňovánojsme přitahováni k lidem, jejichž přítomnost nás odměňujezdroje odměnychování druhých (sympatie)sociálně žádoucí vlastnosti druhých (inteligence, humor)vnější odměny (peníze, status, informace, prestiž)co zvyšuje atraktivitu druhých1. self-esteem2. afiliativní/afiliantní chování – vstřícnost, empatie3. fyzická atraktivita4. podobnost a komplementaritafyzická blízkost (má své limity) – lidé, kteří žijí blízko, mají posléze k sobě blíže i psychickyBlízkostVýznamným faktorem, který ovlivňuje vývoj vztahů je fyzická blízkost. Toto zjištění potrvrzují výzkumy z vysokoškolských kolejí. Ze začátku se zdálo, že přátelství mezi studenty prvního ročníku se rozvine tehdy, když budou mít společné postoje a hodnoty. V průběhu studia se však ukázalo, že studenti se nejvíce přátelí se svými spolubydlícími bez ohledu na odlišnost či podobnost postojů. Ze spolubydlících z jednoho pokoje se stali přátelé dvakrát častěji než ze sousedů na patře.Zdá se, že míváme rádi lidi, s nimiž jsme v častém kontaktu. Existují ovšem případy, kdy se sousedé a spolubydlící nenávidí. Důležitá výjimka efektu blízkosti se vyskytuje tehdy, když nepřátelství mezi lidmi existuje již od samého začátku.Blízkost zvyšuje intenzitu počáteční reakce. Protože jsou počáteční setkání většinou neutrální nebo příjemná, nejčastějším výsledkem trvalé blízkosti je přátelství.PodobnostPodobnost je dalším faktorem přitažlivosti. Častěji nás přitahují lidé, o kterých si myslíme, že se nám podobají. Stejný věk, národnost, úroveň vzdělání,  inteligence a jiné podobnosti jsou faktory, které významně přispívají ke vzájemné náklonnosti.Srovnatelnost dvojic podle tělesné přitažlivosti se obvykle vysvětluje ze stanoviska teorie očekávání a hodnoty, která vykládá procesy rozhodování. Autoři této teorie tvrdí, že bereme v úvahu nejen hodnotu určité volby (přitažlivost potencionálního partnera), ale také očekávání úspěchu (pravděpodobnost, že osoba je ochotná vytvořit s námi pár). Je dokázáno, že méně přitažliví lidé si hledají méně přitažlivé protějšky, protože očekávají, že by byli někým přitažlivějším odmítnuti.Jedním z důvodů, proč podobnost vede k náklonnosti, je že lidé vysoce hodnotí svoje vlastní názory a zájmy a jsou rádi ve společnosti těch, kteří potvrzují jejich volbu a zvyšují jejich sebevědomí. Jak sociální normy, tak situační podmínky nás většinou svedou dohromady s lidmi, kteří jsou jako my.Přesto se často tvrdí, že protiklady se přitahují. Tento fakt vysvětluje hypotéza komplementárních potřeb, která tvrdí, že své osobní nedostatky napravujeme výběrem partnera, který je v těchto oblastech naopak silný (například dominantní partner si vybírá submisivnějšího, více vyhraněný přizpůsobivějšího a podobně). Vybíráme si tedy partnery, kteří jsou schopni uspokojit naše potřeby.  Vnímaná omylnost je další z faktorů ovlivňujících oblíbenost – zvláště u úspěšných lidí. Zdá se, že máme raději, když se lidé chovají „lidsky“ a čas od času udělají nějakou chybu, než když se jim vše stále daří a nevidíme u nich ani jediný náznak slabosti. Zda máme či nemáme rádi lidi, kteří chybují, však nezávisí jen na jejich úspěšnosti, ale zřejmě také na sebeúctě. Fyzická atraktivitavýzkumy tvrdí, že s lidmi pro nás atraktivními jednáme vlídněji než s těmi pro nás neatraktivnímipodobná studie Sigall a Ostrove, 1975tvrdší tresty dostávali ti, kteří se soudci jevili méně atraktivníWalter & kol., 1966Hypotéza rovnocenných párů (komplementarita rovnocenných partnerů)Lidé jsou přitahováni druhými na přibližně stejné úrovni atraktivity.Lidé používají odlišná kritéria