Vztah k sobě mému

cení důležité i to, co si o nás myslí lidé, na jejichž mínění nám záleží (significant others).Zažíváme-li diskrepanci mezi aktuálním já a vlastním ideálem, prožíváme zklamání, nenaplnění a frustraci.Nenaplňujeme-li ideál (tj. přání) druhých, zažíváme depresivní pocity, protože se obáváme, že ztratíme jejich náklonnost.Rozpor mezi požadovaným já a aktuálním já zase vyvolává úzkostné pocity, protože jsme nedostáli povinnostem, závazkům a odpovědnostem, které jsme na sebe dobrovolně vzali. Nenaplňujeme-li požadavky druhých, cítíme hanbu a stud, případně se obáváme možných sankcí Interpersonální kontext sebehodnoceníSebehodnocení je do značné míry provázané s hodnocením, které dostáváme od druhých lidí. Jedná se o řetěz interakcí, které ovšem mohou mít i podobu uzavřeného kruhu c. behaviorální (self-present) hledisko- chování (behavioral aspects of self) - vnější projevování já, jak člověk prezentuje sebe sama (self-presentation) v kontaktu s druhými lidmi, či do jaké míry jeho jáská zkušenost ovlivňuje jeho sociální chování. Vliv jáské zkušenosti na řešení úkolu či na dosahování cílů (ego-involvement tasks). 3. Sebepercepční teorie – D.J.BemPostoje jsou důsledkem percepce vlastního chování a okolností tohoto chování (chování vede k postoji). Lidé dospívají k vědomí vnitřních stavů stejným způsobem, jako na ně usuzují u druhých lidí, tj. na základě percepce vlastního chování v urč. situacích (pozorováním vlastního chování si utváříme určité postoje a stejně usuzujeme i u druhých). Nemá-li člověk pro své chování věrohodné vysvětlení, přejde se od chování k motivům chování a sebepercepce se mění v introspekci. Je třeba odlišit sebepercepci od introspekce. Introspekce se více zaměřuje na analýzu vlastního prožívání, nebo na hledání motivů vlastního chování.4. Sebediskrepanční teorie T.E.HigginseTeorie dává do souvislosti prožívané emoční stavy a vlastní sebereflexi.a) chtěná představa (jaký bych chtěl být) – ideal selfb) požadované chování (jaký bych měl být) – ought selfc) reálně uvědomovaný stav (jaký jsem) – actual self=> vina a úzkost = rozpor mezi tím, jaký jsem a jaký bych měl být => smutek a deprese = rozpor mezi tím, jaký bych chtěl být a jaký jsemsebevědomí = vědomí vlastní ceny, kvalit a schopností a víra v ně a v budoucí výkonysebeobranné mechanismy = egodefenzivní mechanismy; způsoby chování, myšlení a cítění, které odstraňují úzkost a ohrožení, smyslem je zachovat celistvost a neporušenost ega; popírají či překrucují realitu a pracují nevědomě; reaktivní formace = činnost opačná než přikazuje pudový impuls; introjekce = přisuzování si vlastností, které člověku zjevně scházejí; izolace = odpoutání psychického zážitku od jeho citového doprovodu; obrácení proti sobě = útok libida proti vlastnímu já; odčinění = snaha odčinit zlé, budí pocit viny; popření = podvědomé odmítnutí, popření zjevné skutečnosti nebo pravdy o sobě; projekce = neuvědomované přenášení subjektivních nebo podvědomých přání, motivů a pocitů na jiné osoby či situace; regrese = návrat na předchozí etapu vývoje; sublimace = přenesení pudové energie na sociálně uznávané a oceňované činnosti; vytěsnění = neuvědomované odsunutí nepřijatelných a traumatizujících zážitků do nevědomí5. SebeuvědoměníJá jako objekt vlastní reflexe (Self)self-systemself-concept (sebebepojetí)self-picture)self-perceptionself-definitionself-esteem (globální sebehodnocení)self-evaluationself-worthself-efficacyself-presentationself-controlself-monitoring6. SebevědomíReprezentace já: časová, prostorová a hodnotová zakotvenost sebe sama aktuální, přítomné jáminulé a budoucí jámožná já nechtěné a nežádoucí jájá podle významných osob (matka, otec, partner, přátelé, autorita…)Vlivy na minulé já a vlivy minulého jáSebevztažný a egocentrický efekt interpretace minulé zkušenosti je determinována přítomným já sklon k tzv. benefektanci, tedy tendenci vidět sebe sama jako efektivního a kompetentního činitele (Greenwald, 1980).většina lidí si častěji a raději pamatuje ty události ze své minulosti, kde se vnímala spíše ve středu dění.tzv. „hindsight bias“ (Brehm, Kassin, 1989), tj. tendence myslet si po nějaké události, že jsme věděli předem, co se stane (popíráme zvažování více eventualit před událostí a vliv dodatečných informací, které nám aktuálně umožňují vidět minulé dění „ve správném světle“).Přítomné já Vlastního přítomného já je produktem:zobecněné minulé zkušenostiaktuální sebepercepceintrospekce. Sebepercepci od introspekce odlišujeme, zejména v souvislosti s reflexí a atribucí vlastního chování v určité situaci (Bem, 1972, Sears et al., 1988). 7. Sebeobranné a sebepodporující mechanismy- benefektance - tendence vidět sebe sama jako efektivního a kompetentního činitele, která se uplatňuje s odstupem času.- optimističnost vzhledem k vlastní budoucnosti- tendence sebe sama předem omlouvat v případě velmi obtížného úkolu, abychom ospravdlnili možný neúspěch (muži - alkohol, ženy - fyzické obtíže)- srovnání s méně úspěšnými v případě ohrožení vlastního sebehodnocení- úspěšnost blízkého člověka:a. v irelevantní sféře - budeme pyšní, podpoří naše sebevědomíb. v relevantní sféře - žárlime, závidime, oslabí naše sebevědomíObrana a podpora vlastního sebehodnoceníSebehodnocení je ovlivněné nejen tím, jak nás hodnotí druzí, ale i tím, jak interpretujeme vlastní chování a chování druhých lidí. Potřeba udržet si kladné sebehodnocení a pozitivní vztah k sobě je vyjádřena sklonem k benefektanci (Greenwald, 1981), který se projevuje ve vidění sebe sama jako efektivního a kompetentního činitele. Většinou jsme také optimističtí vzhledem k vlastní budoucnosti. Konfrontováni s nelichotivými statistikami (nehodovost, rizikové chování, nemocnost), často se posilujeme formulkami typu „to se mě nemůže stát“, „ to se přece netýká mě“. Setká-li se člověk se situací (úkolem), kterou vnímáme jako velmi obtížnou a která hrozí neúspěchem, máme často tendenci sami sebe předem omlouvat či záměrně h