Utváření osobnosti

nějaké situaci, a ta přinejmenším zabarvuje a modifikuje prožívání a chování. Extrémně rysový názor, podle něhož je prožívání a chování determinováno výhradně intenzitou jednotlivých rysů osobnosti a jejich strukturou, patří nenávratně minulosti. Ubývá však i psychologů – extrémních situacionalistů, kteří tvrdí, že prožívání a chování je determinováno jen vlastnostmi situace a že je možno člověka dokonalým poznáním situace beze zbytku vysvětlit.
K.S.Bowers (1973), D. Magnusson (1976) a další psychologové přinášejí stále více argumentů ve prospěch tzv. interakční teorie, z níž plyne, že prožívání a chování jsou výsledkem součinnosti rysů a situací. Je-li chování primárně generováno vnitřní dispozicí, je situací ovlivňováno ve svém průběhu, je-li chování reakcí na situaci, je individualizováno aktuálním funkčním stavem nebo vnitřními dispozicemi.
Podmínky situace
Situace – souhrn podmínek, které v daném časovém úseku mají vliv na vědomí a činnosti a tím i na projevy charakteru člověka
Pieter (1959) se zabýval studiem výchovného a utvářecího vlivu situací
Podmínky situace můžeme rozlišit na vnější a vnitřní.
A. Vnější podmínky
Čas (denní doba, trvání situace) – některé lidi déletrvající situace stejného typu unavuje, psychicky nasycuje, otupuje nebo naopak dráždí a zneklidňuje. V takových situacích pak tito lidé snadno provedou nepředložený čin, snáze dojde k nehodě atd
Místo – činnost probíhá méně kvalitně v přílišném teple nebo chladu, v příliš suchém nebo vydýchaném vzduchu, v hluku, v místnosti s dráždivými barvami (červená).
Přítomnost jiných osob – na chování a prožívání jedince má vliv nejen počet osob, které jsou součástí situace, ale i jejich vztah ke zkoumanému jedinci a vztah zkoumaného k těmto osobám /významné jsou zejména vztahy jako rivalita, úcta, …)
B. Vnitřní podmínky
Aktuální psychický stav – hladina funkční zdatnosti v daném okamžiku, která je určena trvalejší dispozicí a kolísá v závislosti na zdravotním stavu, svěžesti, délce spánku, předchozí činnosti, náladě
Očekávání, vyladění – jinak se člověk chová, nastane.li nějaká situace nenadále a rozvíjí se nečekaným směrem, jinak, je-li na událost připraven
Předchozí zkušenosti – situace a jejich následky, které jedinec už zná, ovlivňují chování podle toho, jaká je kvalita daných zkušeností: běží-li o pozitivní zkušenost, chování je adekvátní a přiměřené, zkušenost negativní spoluurčuje nevyrovnané a chaotické chování
Dimenze situací
Aspekty psychotopu
J. Winefeld (1970) rozlišil několik dimenzí situací, o nichž hovoří jako o psychologickém poli života osobnosti. Jsou to:
POZICE
blízko-daleko
STUPEŇ URČITOSTI
určité-neurčité
STUPEŇ REALITY
skutečné-neexsistující-nemožné-exist. jako možnost
ČASOVÝ INDEX
minulé-současné-budoucí
STUPEŇ STABILITY
labilní-stabilní
STUPEŇ ČLENĚNI
nerozčleněné-málo členěné-ostře diferencované
HRANIČNÍ PEVNOST
pevné-poddajné-plynulé
ZAMĚŘENOST
neurčité-labilní-jednoznačné
STUPEŇ POHYBU
nepohyblivé-pomalé-dynamické
PROMĚNLIVOST
neměnné-variabilní
Struktura situace
Časové zařazení situace obsahuje moment retrospektivnosti, kdežto aktuální situace osobnost nutí k okamžitému zaujetí pozice či stanoviska
Harmonie situace se týká vyváženosti faktorů, které se v situaci uplatňují: rovnovážné situace probíhají bezproblémově, konfliktní jsou zdrojem napětí
Strukturovanost situací většinou koresponduje s mírou regulace, která je v situaci obsažena: neřízené situace probíhají živelně, řízené mají charakter úkolový – výchovný, pracovní, direktivní
Podle účinku zpětného působení na osobnost můžeme situace třídit na:
Pozitivní
Pozitivně – negativní
Negativní
Neutrální (neprojevují se významně na změnách osobnosti)
Dimenze ekologické – psychologické
a) typy situací podle věcného obsahu – zdůrazňuje rozdíly v kvalitě a konfiguraci podnětů.
Je to tedy třídění podle ekologických kritérií, jímž dospíváme k tolika typům situací, kolik
je základních prostředí, v nichž se odehrává lidský život, např. domov, hřiště, školní třída
b) psychologické typy situací – pokouší se stanovit základní dimenze situací, které by bylo
možno aplikovat na kteroukoli ekologickou situaci a které by nám umožnily posoudit
psychologickou závažnost situace pro jednající individuum. Dosud se nepodařilo tyto
dimenze najít, avšak přesto se většina autorů shoduje na stanovení určitých vlastností
situací, které daný účel plní zcela uspokojivě. Jsou to následující kategorie:
krátkodobé – dlouhodobé situace – jde tu o trvání situací, které je nejformálnější
charakteristikou. Epizodická situace může být někdy psychologicky významnější
než situace trvalá
jednoduché – složité situace – dimenze, která rozlišuje jasně přehledné situace proti situacím, v nichž se člověk těžko orientuje, v nichž se nemůže vyznat. Právě v komplexních situacích můžeme dobře poznat adaptační vlastnosti jedince
běžné – nové situace – v obvyklých situacích jedinec jedná navyklým způsobem, kdežto v neobvyklých situacích si musí teprve vytvářet vhodný způsob chování podle toho, jak situaci interpretuje
morálně irelevantní – imperativní situace – v řadě situací by měl člověk jednat, i když je to nepříjemné, nebezpečné nebo nepohodlné; jsou však i situace, kde je třeba zdržet se jednání, i když by bylo snazší jednat
normální – obtížné situace – odpovídají-li úkoly a požadavky schopnostem jedince, mluvíme o normálních situacích. Je-li porušena rovnováha základních prvků situace a vztahů mezi situací a jedincem, stává se situace obtížnou. Obtížné situace se dále dělí na: deprivace, přetěžování, komplikace, ohrožení