Výcuc ze skript

extrémnějšíPrávě působící motivy- vnímáme to, co si přejeme nebo před čím, chceme uniknout ne skutečnostObranné zkreslení - psychologická ochrana naší osobnosti před vnímáním skutečností, které by ohrozily její integritu (popíráme podněty, které v nás vzbuzují úzkost – rodiče se nechtějí smířit se skutečností, že se jim narodilo postižené dítě – navštěvují jiné nemocnice, doktory, léčitelePoznávací styly- jedná se o poměrně trvalé, v čase stálé způsoby, jak daná osoba vnímá, myslí, pamatuje si a řeší problémy- nejzkoumanější jsou rozdíly mezi globálním a analytickým poznávacím stylem.ANALYTICKÝ- zaměřují se na detaily, odlišují jednotlivé prvky od pozadí, snáze získají odstup od situaceGLOBÁLNÍ- vnímají celkový dojem, zapojují se více do okolí, nechají se vtáhnout mezi ně, nechávají se ovlivnit, spoluprožívají svět i problémy ostatníchRozdíly jsou u lidí, kteří zarovnávají odlišnosti (vnímá věci jako stejné – později si všimne změn) a kteří zaostřují (všímají si pohotově změn, zvětšují i malé rozdíly).


5. Počátky vývoje dítěteJednotlivá lidská vývojová obdobíPrenatální období ( od početí do porodu)Novorozenecké období (0 – 1 měsíc)Kojenecké období (2 měsíc – 1 rok)Batolecí období (1,5 – 3)Předškolní věk (3 – 6)Školní věk (7 – 10)Puberta (11 – 16)Adolescence (17 – 21)Dospělost (22 – 44)Střední věk (45 – 59)Rané stáří (60 – 74)Senium, stařecký věk (75 – 89)Kmetství, dlouhověkost (nad 90)5.1. Lásce i mateřské se musíme naučit!Způsob, jakým se určité národy chovají ke svým těhotným ženám, průběh porodu i způsob výchovy dítěte a rodinné soužití ovlivňuje povahu národa jako celku. I našich prapředků se mláďata učí nápodobou od svých rodičů.Goddallová pozorovala chování opičích tlup – přesněji vztah matka a mláďata. V Harlowově experimentu deprivovaná opičátka (vychovaná bez kontaktu s druhými, jen s drátěnou a látkovou figurínou, bez možnosti sociálního učení) neuměla navazovat sexuální vztahy a pokud došlo k oplodnění, tak se samičky k vlastním mláďatům chovaly nemateřsky (hrubé odstrkování či bití).Lásky mateřská uváděná jako základní podmínka správného vývoje dítěte, není zdaleka samozřejmá, jak většina předpokládá. Lásce, vztahu k dítěti se musíme naučit! Někteří lidé mít dítě ani nechtějí a musejí se s tím pak vyrovnávat, neboť to narušuje jejich rodinné vztahy.Proč někdo děti mít chce a někdo ne?Langmeier a Matějček odvodili 5 skupin základních psychických potřeb, které musí být v dostatečné míře uspokojovány, aby se člověk vyvíjel zdravě.Potřeba stimulace – přívod podnětů co do množství, kvality a proměnlivosti. Uspokojení této potřeby vede organismus k aktivitě.Potřeba smysluplného světa – podněty musí mít řád a smysl, aby se z nich staly poznatky. Tato potřeba umožňuje organismu učit se, nabývat zkušenosti a přizpůsobovat se životnímu prostředí.Potřeba životní jistoty – umožňuje organismu cílevědomou aktivitu poznávací, pracovní, společenskou apod. Je uspokojována v citových vztazích.Potřeba identity, vědomí vlastního „já“ – vlastní hodnoty ale i společenské prestiže. Její uspokojení je podmínkou sebeúcty a sebevědomí, které dále umožňuje uspokojivé zařazení ve společnosti.Potřeba otevřené budoucnosti – potřeba naděje či životní perspektivy. Umožňuje uspokojivé prožívání osobního běhu života.Lidé, kteří chtějí mít děti argumentují,:- bez dětí je život prázdný- dítě rozvíjí rodinu – přináší poznatky a zkušenosti- dítě přijímá a vrací lásku- dítě dodává společenskou hodnotu rodině – je to zcela normální mít děti- děti otevírají budoucnost, máme se na co těšitLidé, kteří děti mít nechtějí argumentují opačně:- život s dětmi je nudný, nemůžeš si plně užívat- brání v získávání zkušeností a poznatků – jsi u plen, plotny a zapomínáš mluvit- ohrožuje naši jistotu a bezpečí – stále se o něj bojíme- děti vás zařazují do kruhu obyčejných lidí – brání v kariéře a společenském životě- brání v tvůrčí činnosti, nemůžeme vykonat dílo, které přetrvá věky, jsme uvězněni ke každodenním starostemJe jasné, že příchod dítěte významně zasáhne partnerskou dvojici, změny jsou nejen v režimu dne, ekonomické situaci rodiny, ale dochází i ke změně rolí a ke zvýšení adaptačních nároků.Příchod dítěte na svět (plánovaného či chtěného) nám přináší spoustu radostí i obav.5.2. Prenatální období- trvá 9 kalendářních (10 lunárních) měsíců a bývá dělen na 3 trimestry- 1. Embryonální období – od početí do 3. Týdne se vytvoří zárodečné listy a nervová trubice, základy nervového systému- 2. období – 4. – 12. týden – vytváří se základy všech hlavních orgánů, takže vnější zásah (infekční nemoc matky, hladovění, špatná životospráva) může mít za následek závažnou vývojovou poruchu- 3. Fetální období – 13. – do narození – vývoj orgánů se dokončuje, plod rozlišuje zvuky, hlasy, přebírá od matky rytmus bdění a spánku- od 20. týdne cítí bolest, od 24. týdne přežívá v inkubátorech - pokud je matka vystavována stresu a konfliktům s otcem – je dítě pak více podrážděné- těhotenství je pro matku dobou zvýšené somatické a psychické zátěže, musí snášet drobné či větší zdravotní obtíže, někdy musí omezit své oblíbené sporty, snížit pracovní vypětí, měla by dbát na vyrovnanou životosprávu- od 6. měsíce prenatálního vývoje – dítě reaguje na akustické podněty, učí se rozlišovat hlasy lidské od jiných zvuků (na nepříjemné reaguje prudkými pohyby)5.3. Přirozený příchod na světBiologicky přirozeným stresorem pro dítě i matku je příchod dítěte na svět. Mnoho žen prožívá jako zátěž odosobněné sterilní prostředí porodního sálu, cizí lidi, vlastní bezmocnost při průběhu porodu. Svojí úzkostí pak ovlivňuje i pocity dítěte. Někdy stačí i přítomnost laické osoby (např. otce). Dobré jsou i porody do bazénků – neboť dítě se ocitá v podobném prostředí a není to pro něj takový šok. Po porodu je dítě dáno matce na břicho pro lepší komunikaci mezi matkou a dítětem.5.4. Novorozenecké období Je to doba adaptace. Trvá přibližně měsíc. Novorozenec se přizpůsobuje novým podmínkám žití odlišných od těch v děloze. Novorozenec reaguje na hlas matky, otce, světlo a tmu, jeho křik je diferencovaný (hlad, bolest) – prosociální chování, novorozenec je od narození vybaven řadou reflexů (uchopovací, sací). Umí plavat, ale pokud se tento um neudržuje, je záhy zapomenut. Masáže kojenců a „klokánkování“ se využívá v péči o nejmenší děti, pomáhají překonávat porodní traumata dítěte. Masáže malé děti utiší a ukonejší jeho úzkost. Rodiče i dítě se cítí lépe a začínají reagovat vstřícně a zároveň sníží hladinu stresu.5.5. Kojenecké období- zahrnuje první rok života- kojenec se postupně seznamuje se svým okolím, sbírá informace a učí se poznávat zákonitosti prostředí- nejdříve se naučí pozorovat co ho zajímá 3. až 5. Měsíc- dále uchopuje a přendavá hračky z ruky do ruky- kolem 6. měsíce umí sedět, kolem 8. měsíce umí lézt, a v roce chodit- vytváří si pojem o vytrvalosti – hledá míč, pláče při odchodu matky, hází hračky na zem- vytváří si i první slovní zásobu (táta, máma, babi, bác, ham, papá, auto….)- rozvíjí se i jemná motorika – sbírá drobné předměty – hrášek, drobeček, kostičky, zkouší odšroubovat víčka, zkoumá (klíčové dírky, zásuvky), - je velmi náročné ho uhlídat, pohybuje se rychle5.6. Batolecí období - je to doba od 18 měsíců až 2 let- je charakteristické prvním vzdorem, obdobím sebeprosazování- při nadměrné vnější kontrole – objevují se pocity studu a zahanbení- experimentuje se slůvkem NE, zkouší kam až může a tak je nutné mu pomoci se stanovením hranicTříleté dítě se dokáže domluvit s cizími lidmi, hrát si s dětmi, umí básničky, kreslí kola a čáry i sluníčka,


21. Prosociální chováníProsociální chování = vyznačuje se skutky a činy, vykonanými ve prospěch druhého bez očekávání odměny (materiální či finanční) nebo sociálního souhlasu. Někdy jej také nazýváme altruismem.Proč pomáháme – z důvodů vlivu výchovného a sociokulturního prostředí Mezi nejčastější patří:sociální výměna – jde z předpokládaného zisku na základě vynaloženého úsilí. Ziskem je sebeuspokojení doprovázené dobrým pocitem z vykonaného skutku (třeba z poskytnuté pomoci). S vyšší m rizikem či námahou souvisí vyšší míra uspokojení. sociální norma – je součástí motivační struktury jedince, pociťuje uspokojení tehdy, když se chová v souladu s normou. Při chování v rozporu s ní, prožívá negativní emoce. Jednou z vnitřních norem je reciprocita = přesvědčení, že máme pomáhat těm, kteří pomohli nám, oplácet dobro dobremsociální odpovědnost = určuje, že máme pomáhat bez ohledu na opětování pomociNe vždy musí být tyto normy aktivovány. Nejprve zvažujeme, zda je vůbec pomoc potřebná a možná. Řešíme otázku nákladů a přínosů spojených s prosociálním chováním. I když se rozhodneme k realizaci činu, mohou nastat okolnosti, které naši aktivitu sníží či zcela utlumí (při pomoci napadenému na nás útočník vytasí nůž).empatie – schopnost vcítit se do druhého člověka, vidět svět jeho očima, vžít se do jeho situace, výsledkem je blízké prožívání události s jiným člověkem, můžeme lépe rozpoznat prožívání druhého a snadněji působit na snížení nepříjemného stavu. Tím, že trpíme s druhou osobou, tím vlastně pomůžeme svojí trýzni.Kdy pomáhámeOchotu pomoci sníží – efekt přihlížejících – když neštěstí přihlíží velké množství lidí, odpovědnost zásahu se přesouvá z jednoho na druhého, očekává se, že „někdo něco udělá“, ale většinou nikdo neudělá nic.Nejednoznačnost – nejsme schopni posoudit závažnost situace a tak zjišťujeme, jak se chovají ostatní. Strach ze sociálního omylu – obavy, že někomu naletíme, že se staneme předmětem ironie nebo jen strach z nevhodného zásahu, abychom neublížili.Kompetentnost – zda máme potřebné předpoklady k poskytnutí pomoci. Pomoc poskytneme, ale najde-li se někdo vhodnější, okamžitě ji předáváme.Svůj typický vliv na projevy altruismu má také skupina. Lidé ve skupině čekají, až někdo udělá první krok, hlavně ať to nejsou oni. Ve skupině neznámých lidí je altruismus tlumen, ve skupině známých lidí dochází ke zvyšování pomoci.Dalším prvkem ovlivňující altruismus jsou osobnostní vlivy (vlastnosti osobnosti, emocionální stavy). Jsme-li šťastní a spokojení, jsme ochotnější pomáhat druhým a činit je také šťastné. Pomáháme i z pocitu viny, abychom ji tak odčinili.Komu pomáháme- zda člověku, jestli si za nesnáz může sám svojí vinou – naše ochota pomoci se snižuje – zkoumání přičiny nesnází- zda nám na člověku záleží, máme ho rádi, vážíme si ho, vytvořili jsme si k němu závazek – naopak se snižuje, když nám ublížil nebo uškodil- vliv pohlaví – ženy pomáhají v situacích, kdy je třeba trpělivosti (starým lidem, dětem atd.)muži, kde je třeba fyzické síly21.1. Sociální afiliaceAfiliace je to tendence být s někým spolu – může se pohybovat mezi družností a intimitou (přátelství a láska)Důležitost interakce s druhými lidmi spočívá v:Vztahem k druhým lidem si můžeme ověřit, co je správné, vhodné či žádoucí v mezilidském chováníPřítomnost blízké osoby zvyšuje pocity štěstí a naopak poskytuje úlevu a útěchu v zármutkuKontakt s další osobou poskytuje podněty pro srovnávání (úspěšnosti, výkonnosti, způsobů prožívání), osvojování si nových poznatků a zpětnou vazbuZa úspěšně vynaložené úsilí očekáváme odměnu v podobě ocenění, které zvyšuje sebehodnoceníSpolupráce s jinými a podílení se na společném výkonu přináší uspokojeníBlízké a důvěrné vztahy vyvolávají příjemné pocity, vzájemnou důvěru a společnou znalost informací, které nejsou přístupné ostatním lidem.Blízké mezilidské vztahy nám dávají pocit bezpečí a možnost obrátit se s problémy na ty, kteří mají o nás starost a chtějí nám pomoci.Ve společnosti lidí se silně redukuje úzkost, zvláště při fyzickém kontaktu. Při nejistotě lidé dávají přednost přítomnosti cizích lidí před samotou.Samota a osaměníObčas člověk volí samotu, aby mohl přemýšlet, bilancovat, vyrovnat se s událostmi, což přispívá k jeho psychické vyrovnanosti.Při osamění se ale naopak může vzdalovat. Sociální izolace = změnou bydliště, odchodem na kolej – při opuštění známé rodiny a přátel a ocitáme se v novém prostředí, kde si musíme vybudovat nové kontaktyEmocionální izolace = člověk je obklopen mnoha známými, ale nemá žádný důvěrný vztah k druhému člověku, který by mu přinášel emocionální uspokojení


9. Psychická struktura osobnosti= je relativně trvalý, celek rysů osobnosti (dispozic), které určují způsob prožívání, reagování a chování jedinceDispozice, rysy osobnosti jsou obecné, relativně stálé a umožňují v určité míře predikci chování jedince.3 složky osobnosti: - Co člověk dokáže, co umí? – souhrn jeho vloh, schopností, znalostí, dovedností – schopnost podávání výkonů, výkonové charakteristiky nebo kapacitní předpoklady- Co člověk chce? – o co a jak moc se o to snaží, Jaká je jeho motivace? Jak je silná a co je jejím cílem?- Jaký člověk je? – zda je uzavřený, společenský, veselý, výbušný – popis temperamentu, který určuje průběh a intenzitu dějů i hodnocení charakteru. Jedná se o profil osobnosti.9.1. Vlohy, schopnosti, dovednostiJedinec se rodí s vrozenou výbavou (vlohy k určitým aktivitám). Při jejich procvičování dochází k dozrávání a rozvíjení oblastí mozku a dítě získává schopnost k určité činnosti.V dospělosti nelze vlohy od schopností odlišit, protože se na rozvoji schopností podílí i zrání a učení.Lidé jako snad jediný druh savců se dokáže přizpůsobit životu, mají vlohy žít ve velkoměstech nebo odlehlých pustinách, jen musí rozvíjet své vlohy činnostmi a učením do schopností ve společnosti lidí, ve které budou žít.Rozložení vloh dle Gaussovy křivky normálního rozložení:- část populace má nadprůměrné (stanou se z nich průměrné)- část podprůměrné (bez nácviku zaniknou)- a většina průměrné vlohy (s nácvikem se mění v nadprůměrné)Vlohy = vrozené vnitřní dispozice jedinceSchopnosti = složité vlastnosti osobnosti, rozvinuté z vlohNadání = soubor rozvinutých schopností pro určitou oblast činnosti (nadání pro matematiku)Talent = zvlášť rozvinutá schopnost či nadáníDRUHY SCHOPNOSTÍ dle stupně obecnosti - obecné- speciálnídle typů činností, ve kterých se uplatňujíSmyslové (percepční) – základní smysly (zrak, čich, chuť, sluch, hmat, udržení rovnováhy, vnímání polohy těla, končetin a pohyb)Psychomotorické schopnosti – uplatňuje při pohybových, sportovních či tanečních aktivitách, všude kde se hýbe rukama, sleduje očima. Nadprůměrné psychomotorické schopnosti mají vrcholoví sportovci, zubaři, chirurgové, umělečtí řemeslníci.Umělecké schopnosti – zahrnují nejen smyslové schopnosti a psychomotorické schopnosti, ale navíc vyžadují speciální nadání či talentRozumové – intelektové schopnosti – inteligence – zahrnuje mnoho dalších speciálních schopností9.2. Inteligence- schopnost jedince účelně jednat, rozumně myslet a vypořádat se účinně se svým okolím- dispozice k myšlení= obsahuje složku vrozenou fluidní (tekutá) inteligenci (v průběhu dětství se rozvíjí současně se zráním CNS – na vrcholu je kolem 20 let) a druhou složkou rozvíjenou teoretickým učením je inteligence krystalická (k poklesu u zdravého jedince dochází ve vysokém stáří nebo při jejím nepoužívání)Dělení inteligence dle oblastí, ve kterých se uplatňuje: - teoretickou (schopnost abstraktních operací)- praktickou (konkrétní operace s objekty)- sociální (schopnost moudrého jednání v mezilidských vztazích)Měření inteligence- první měření Alfred Binet 1905 - určoval, pro které žáky je výuka těžká- stanovil, které úkoly zvládnou děti v určitém věku- zavedl pojem mentální věk (MV)W. Stern- zavedl pojem IQ inteligenční kvocient (poměr MV ke skutečnému věku a násobil 100)V 1. světové válce byly sestaveny testy pro výběr vojáků nezávisle na jazykových schopnostech (ne všichni přistěhovalci uměli anglicky) – testy Army-alfa, Army-beta => neverbální testy inteligence.Se všemi psychologickými testy, zvláště s testy inteligence jsou oprávněni pracovat pouze psychologové, protože nesprávným zadáním testu nebo nepřesným výkladem výsledků, může být vážně poškozen jedinec (narušení sebedůvěry), který byl testován.9.3. Sociální inteligenceMnozí jedinci s vysokou úrovní intelektových schopností se nedokáží prosadit, uplatnit ve firmě, „prodat“ své intelektové schopnosti, chybí jim sociální vcítění, obratnost v navazování a udržování kontaktů s druhými lidmi. Sociální inteligence = sociální schopnosti potřebné pro dobré a úspěšné vztahy s druhými lidmi. Sternberg rozlišil:„školní inteligenci“ – úspěchy v akademickém vzdělávání„inteligenci pro rozpoznávání problémů“ „inteligenci ulice, krys“ – každodenní přežití v tvrdém bojiPodobný význam má emocionální inteligence (EQ) dle Brockera má 2 oblasti:schopnost úspěšně zvládat vlastní životschopnost mít dobré a úspěšné vztahy s druhými lidmiH. Gardner poukazoval na nutnou změnu ve školním systému, aby bylo rovnoměrně rozvíjeno všech 8 dimenzí inteligence.Vzdělání by mělo rozvíjet dimenzi:- jazykovou – srozumitelné vyjadřování, vyprávění příběhů- hudební – vnímání hudby, zapamatování melodií- matematickou a logickou- prostorovou – orientace v přírodě - tělesnou a kinestetickou – sportování, tanec, manuální šikovnost- intrapersonální – rozumět svým pocitům, emocím, umět být sám sebou- interpersonální – empatie (vcítění do prožitků druhého) - přírodní – vztah k přírodě založený na znalosti o níMěření EQ- slouží k individuálnímu rozvíjení vlastních schopností v 5 základních oblastech:1.) sebevědomí2.) organizace vlastního života3.) motivování sebe sama4.) empatie5.) angažovanost v kontaktu s druhými lidmiSoučasní pedagogové a psychologové vidí nedostatky v systému školství – neklade dostatečný důraz na schopnosti získat předpoklady pro úspěšnost v různých oblastech vědy a společnosti.

Psychologie osobnosti a sociální psychologie:
Předmět psychologie:
Psychologie je věda o lidské psychice, jednání a prožívání.
Systém psychologických věd:
Teoretické:
Obecná psychologie – zkoumá obecné zákonitosti pozornosti, paměti, obecně kognitivních procesů
Vývojová psychologie – vývoj člověka od početí až do doby úmrtí, celý život člověka
Psychologie osobnosti – zkoumá strukturu /vnitřní uspořádání/  i dynamiku psychických procesů jedince.
Sociální psychologie – zkoumá vztahy lidí mezi sebou, jejich vzájemné vnímání a ovlivňování, sociální podporou a pomocí, zabývá se postavením a chováním jedince ve skupině, vlivem skupiny na výkony jednotlivců
Srovnávací psychologie – zkoumá obecně zákonitosti fylogeneze, srovnává chování jednotlivých druhů včetně člověka
Psychopatologie – zabývá se na obecné úrovni psychickými poruchami.
Aplikované:
Klinická: lékařská, aplikace psychologie na problémy jedinců a malých skupin.
Práce a organizace - inženýrská psychologie – řeší několik okruhů problémů vznikajících oblasti člověk - práce jako proces, člověk – stroj, jako technická složka a člověk - ostatní lidé.
Pedagogická - zkoumá otázky výchovně vzdělávací praxe z psychologického hlediska.Antická psychologie:
představa osobní duše – psýché,neviditelné podoby, která tělo oživuje, ale může je i opouštět
Aristoteles
– 4.st. př.n.l. – „Peri psyches. De anima.“ – rozebírá různé stupně duše:
vegetativní – vyživovací
senzitivní – animální
rozumová
Hippokrates
– 5.st. př.n.l. – „O starší medicině“ – z rodu lékařů, nedá se oddělovat tělo a duše, teorie čtyř temperamentových typů – tj. cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik
Galenos
– 2.st.n.l. – dotáhnul Hippokratovu teori