Výcuc ze skript

st přelézt plotfrustrační situace – aktivní vnější – štěkající dobrman bez košíkufrustrační situace – vnitřní aktivní – přece je tomu hodnému pánovi nemůžu ukrástCíle a jejich konfliktyKe zvláštnostem lidské motivace patří vytyčování vzdálenějších cílů, které pak naše chování řídí.Princip anticipace, očekávání budoucích událostí – představa co ho čeká (např. Vánoce – někoho stresují a někdo se na ně těší).Učením se z prostředků stávají cíle - novými cíli se stávají prostředky, které byly použity a osvědčily při zajišťování původních cílů (peníze dříve nebyly tak důležité a nyní je potřebuje k pořízení auta, domu atd.)Cíle se stávají i zdrojem problémů a obtížných životních situací – často dochází k rozporům a jedinec se musí rozhodovat. 4 typy konfliktu:Konflikt dvou stejně kladných cílů (lákavých) – musí si vybrat, protože není možné dosáhnout obou současně ( výběr filmu v multikině, výběr jídla z jídelního lístku), i zde se jedná o zátěž, protože kdo má volbu, má trápení.Konflikt dvou negativních cílů – volba mezi dvěma nepříjemnými povinnostmi – zvažujeme co je horší (uklízet či se učit)Konflikty mezi kladným a záporným cílem – jeden cíl má pro mě apeteneční i averzní hodnotu (chci ho získat, ale zároveň se ho bojím – mám chuť na čokoládu, ale hubnu)Dvojitý konflikt více záporných a kladných cílů Aspirace Aspirační úroveň = jak vysoký cíl si jedinec stanovuje, co chce dosáhnout. Závisí na:schopnostech jedincejeho zkušenostech s určitou situacíjeho sebedůvěře.Někdo si více věří v matematice a očekává i nejlepší výkon v testu. Podle situace jedince převládají některé potřeby nad ostatními, neuspokojené potřeby vyvolávají napětí, dokud nedojde k uspokojení, k poklesu aktivace a napětí se uvolní.Jedinec je často zdrojem obtíží a stresů sám sobě, kdy vyčerpává své síly vyrovnáváním se s předpokládaným neúspěchem. A naopak když si umí stanovit dlouhodobé cíle a krok za krokem se k nim přibližovat, bere dílčí neúspěchy jako příležitosti k učení a má reálnou šanci svých cílů dosáhnout.Dělení potřeb dle Madsena:primární motivy – hlad, žízeň, sex, afektivní motivy – bezpečí a agresesekundární motivy – sociální kontakt, dosažení úspěšného výkonu, motiv moci a vlastnictví12.2. Maslowova hierarchie lidských potřeb6. spirituální potřeby – humanitární pomoc5. potřeba seberealizace – sebeaktualizace, lidé snáze komunikují s druhými4. ego potřeba – potřeba úcty a uznání druhými, PVH – pocit vlastní hodnoty = jde o pocit Já jsem OK. PVH závisí přímo na reakcích okolí, na pohlazeních, v dětství skutečné doteky, později formou úsměvu, pochvalou, projevem lásky – čím víc se někomu věnujeme, tím více mu dáváme najevo, že ho akceptujeme.3. potřeba sounáležitosti – sociální potřeba patřit do skupiny, 2. potřeba bezpečí a jistoty – nejen fyzické ohrožení ale i emociální (zázemí, stabilita – práce, ubytování, příjmy, úspory)1. fyziologické potřeby – spánek, jídlo, sex, dýchání, zdraví, odpočinekNeuspokojení cítíme jako nedostatek, vrchní stupně mohou být realizovány jenom tehdy, stojí-li pod nimi základna.Čím více vnímáme potřeby druhého, tím více bude on (automaticky) uspokojovat naše vlastní.Pocity, emoce a cityMotivační proces je doprovázen napětím, které prožíváme jako emoce. Pocity, emoce a city doprovází vznik (hlad – napětí), průběh (radost z dosažení dílčích cílů – místo u stolu, objednání jídla) i dovršení motivačního procesu (nasycení – blaženost).Psychologové označují pojmem pocitu prožitky základních vztahů k biologicky důležitým skutečnostem (pocit libosti, slasti). Pojem emoce (vzrušení těla) a citu (vzrušení mysli, zážitková emoce). Spíše jde o dvojí pohled na jednu věc a rozdělení je umělé.12.3. Pocity= základní biologickou formou vztahů člověka ke skutečnosti je hodnocení, rozlišování co je (kladná hodnota) a není (záporná hodnota) pro mě přitažlivé.apetence – přibližování seaverze – vyhýbání, vzdalování sePocity = původní, druhovou prožitkovou výbavou organismu.Prožívání pocitů slastí a strasti nutil člověka důsledně se vyhýbat nebezpečím a pomáhal udržovat organismus v optimálním prostředí, udržovat rovnováhu s prostředím.Pokud jsou základní potřeby láskyplně uspokojovány ve chvíli, kdy vznikají, prožívá převážně libé pocity, rozvíjí se jeho důvěra ve svět i v sebe sama. Děti vyrůstají v klidné a spokojené jedince, důvěřují si a jsou přátelští k okolí.Pocit vlastní hodnoty (PVH) = nevztahuje se k jednomu zážitku, je sumou pozitivních a negativních pocitů prožívaných v průběhu života.12.4. City a emoce- jsou vzbuzovány významnými událostmi v okolí nebo těle jedince a vzbuzují a řídí její průběh a často bývají i jejím cílem.- jsou vázány na určitého jedince (2 lidé neprožívají stejnou situaci shodně)V motivačním procesu se objevuje dynamika emocí s různou intenzitou (různá úroveň vzrušení)s různě dlouhou dobu a podle úspěšnosti a neúspěchu probíhá kolísání napětí, které je při dosažení cíle vystřídáno uvolněním.S motivačním procesem a emocemi souvisí:Vnitřní psychické a tělesné reakce, kterými autonomní nervový systém připravuje náš organismus na aktivitu.Kognitivní hodnocení situace – zvažuji situace, co je pro mne pozitivní nebo negativní. Emoční hodnocení a prožívaná emoce – co pro mne situace znamená, jak jsem jí vyhodnotila. Negativní kognitivní hodnocení – úlek, strach, pozitivní kog. hodnocení – radostVýraz obličeje - nelze předstírat, je obrazem jakou emoci prožívám. Mnoho Několik typů základních emocí:Strach – nelibá emoce, skutečné ohrožení nebo které nám hrozí.Některé stresové situace jsou námi špatně vyhodnocené, neboť je ve skutečnosti můžeme zvládnout.Smutek – nelibý emoční stav, reakce na ztrátu nebo představy ztráty, žádoucího cíle.Radost – libý emoční stav, reakce na dosažení cíle nebo očekávání dosažení cíle.12.5. Postoje= součástí složité lidské motivace, vytváří se během života sociálním učením i vlastními zkušenostmiMají sloužit k rychlejší orientaci v opakujících se situacích a naučené reakci na podněty, které již zná.Citové hodnocení k postoji patří – líbilo se mi, bojím se stržíPobídky k jednání – na večírek jdu, z bouřek prchám12.6. Zájmy= získané motivy, vztah člověka k určitému předmětu či činnosti s větším soustředěním na ně, zaměřeností již ve vnímání (všímám si podnětů, které se mého zájmu týkají), získávání nové informace o zájmu, realizace příslušné činnosti spojené s uspokojením12.7. Předsudky- vznikají na základě nesprávných, nedostatečných nebo lživých informací, často vzbuzují negativní emoce a nepřátelské jednání vůči skupinám a jednotlivcům, které vlastně ani neznámeLidé si velmi snadno utvoří předsudky o jiných skupinách jedinců, podle jednoho znaku (barva pleti, náboženství, barva vlasů, pohlaví, sexuální orientace, výše platů!.Je těžké si ve chvílích katastrof udržet zdravý rozum (dokáže jen malé procento) a motiv agrese číhá v každém z nás.Rozdíl mezi emocemi a motivy - emoce jsou spouštěny zvnějšku, vnějšími událostmi- motivy jsou aktivovány vnitřními událostmi

17. Neverbální komunikace
- neverbální komunikace (čili mimoslovní) komunikace
17.1. Mimika
- mimika – výrazy tváře – jde o vyjádření emocí, je celkem dobře hratelná
- je stejná jak u našich prapředků (opic), tak i mezi národy
- obličejovou část můžeme rozdělit na tři zóny:
1. čela a obočí
2. oči
3. nos a ústa
Pozitivní výrazy obličeje můžeme pozorovat ve spodní polovině a ty negativní v horní polovině obličeje.
17.2. Zrakový kontakt (pohledy)
- řeč očí
- je součástí mimiky
- pohledy jsou přítomny téměř v každé sociální situaci
- pohledem je nejrychleji zachycena zpráva druhého a zároveň dá najevo svou odpověď
Pohledy očí směřují na trojúhelník tvořený očima a ústy.
Významná je i délka zrakového kontaktu – příliš dlouhý upřený pohled => výraz agresivity a dominance, kratší pohled => výraz nejistoty a podřízenosti
- v roli naslouchajícího bychom měli zrakem sledovat mluvčího v 80-90% doby, kdy k nám hovoří
- jako mluvčí věnujeme posluchačům asi 50% celkového času, zkušený mluvčí tuto dobu prodlužuje
Pokud se rozhodneme oční kontakt přerušit, měli bychom si také vhodně vybrat směr (při odvrácení z okna či na strop – obvinění z nezájmu, při častém upírání k zemi – ventilujeme nejistotu)
- řeči očí je možné se snadno naučit
17.3. Gesta
= výrazný pohyb některé části těla, nejčastěji rukou, jsou součástí kinesiologie
- forma a výraz gest závisí na temprementu, tradici a kulturní příslušnosti jedince
Symboly jsou signály přeložené do slova nebo slovního spojení v konkrétně užívané významové oblasti. Jsou specifické pro danou oblast nebo určitou kulturu.
Ilustrátory či taktující gesta = jsou spojeny s řečí a jsou používány pro zdůražnění slov nebo frází, naznačení vztahů, nakreslení obrazu ve vzduchu (točitý schody – otočení prstem)
- dokreslují sdělení, udávají rytmus, sdělují emoce – máchání, rozkládání rukama
Bloky – jedinec dává najevo určitý odstup od okolí i užitím předmětů (kabelka, kniha)
- od přehlížející dominance k „cholení se do sebe“
17.4. Haptika
= dotek
- výzkumy ukázaly, že mláďata opic hledají matky nebo jejich náhražky k přitulení, podobné je to i u dětí
- v pozdějším věku jsou doteky výrazem vřelosti, ujišťování a lásky
- doteky mají schopnost komunikační i symbolizující
- nejčastějšími jsou podání ruky, poplácání, objetí a pohlazení, patří sem i štípnutí, facka atd.
- můžou mít různé významy (přátelské či nepřátelské) a mohou být i různě chápány
- v každé kultuře jiná pravidla povolující doteky na částech lidského těla
Našim podmínkám odpovídají v přátelských vztazích následující :
žena – ženapovoleno: oblast ruky a předloktí
opatrně: horní část paže a vlasy
velmi opatrně: hlava, krk
žena – mužpovoleno: od pasu nahoru
opatrně: ostatní
muž – mužpovoleno: pouze stisk ruky
opatrně: celé paže a ramena
muž – ženapovoleno: hlava, krk, paže, kolena
opatrně: horní část trupu, nohy
velmi opatrně: dolní část trupu
Nejčastější forma doteku – podání ruky, záleží na způsobu podání:
- vertikálně – je bráno jako partnerství, spojenectví
- hřbet ruky nahoru – jde o projev dominance až povýšenosti
- dlaň nahoru – jde o vstřícnost, velkorysost
Zřetel je brán na délku stisku a jeho intenzitu
- příliš dlouhý a silný stisk – výraz dominance (někdy zastrašovací předehra pro obchodní jednání)
- příliš slabý či krátký stisk („leklá ryba“) – nezájem, netečnost, arogance je chybný výklad, spíše jde o nejistotu, snahu neublížit
- optimální stisk (přiměřeně dlouhý a pevný) – ne déle než 5 sekund
17.5. Postoje
- vychází z poloh částí těla
- celkovým držením těla se zabývá posturologie
- jedná se o neverbální složku komunikace, těsně koresponduje s fyzickým a psychickým stavem člověka (jsme-li spokojení se svým životem, lehce pozvedáme hlavu, narovnáváme se v ramenou, máme pružný a lehký krok)
- na postoj můžeme pohlížet jako na indikátor našeho zájmu či nezájmu:
jasný zájem naznačujeme nakročením nebo nakloněním k objektu zájmu
nezájem sdělujeme odkloněním nebo přeorientováním na jiný objekt
Nezájmem není, když si náš partner v rozhovoru pohodlně opře do židle nebo křesla, čímž spíše dává najevo svojí otevřenost.
- kopírování postojů můžeme zaregistrovat, kde si lidé ve vzájemné interakci rozumějí, kde jsou naladěni „na stejnou notu“
17.6. Proxemika
= rozmístění účastníků v prostoru a orientací v něm – blížeji vzdálenost mezi jedinci při komunikaci
Závisí na:
- vztahu mezi komunikujícími, stáří, ochotě komunikovat, denní době, národnosti, povaze setkání, otevřenosti či uzavřenosti jedince atd. (extrovert chodí blíže k lidem, introvert naopak dále od lidí)
- je vázána na motoriku celého těla
Edward T. Hall vymezil 4 zóny osobního prostoru:
- intimní
- osobní (45-120 cm – na podání ruky) vstupují příbuzní, do vzdálenější hranice náhodní přátelé, kolegové, sousedi, již je vidíme zřetelně – hlavu a ramena
- společenská (120-370 cm – setkání s cizími lidmi, vidím celý trup, dotyk nemožný, schůze, pohovory
- veřejná (370 cm a více – učitelé, přednášející, koncerty, sportovní utkání, tato vzdálenost zvyšuje prestiž a autoritu
Tyto zóny lze dále dělit na užší a širší.
Užší zóna intimního prostoru (15 cm nebo méně) – činnosti velmi intimního charakteru – milování, objímání, utěšování, ochrana, je otevřená jen pro naše nejbližší (výjimka jsou lékaři – zubař, gynekolog)
Širší pojetí intimního prostoru (15-45 cm) – vyhrazena partnerovi, dětem, rodičům, dalším příbuzným a blízkým přátelům
Důležitá je i orientace v prostoru.
- společenský status jednotlivce (půlkruh studentů kolem učitele kvůli diskuzi)
- jeho akceptování ostatními členy (přijmutí třetího do diskuze a utvoření s ním rovnostranný trojúhelník)
- při komunikace dvou mužů a dvou žen zjistíme rozdíl v úhlu, který mezi sebou svírají. U mužů je tento úhel 90 stupňů, ženy preferují čelní postavení, dvojnásobný úhel než muži
Rozmístění dvojice kolem stolu
- tváří v tvář – pouze přátelé, při obchodním jednání dávám najevo konkurenční situaci, kdy se nebojíme sporu nebo jej chceme vyprovokovat
- „přes roh“ – nejvýhodnější pozice k jednání, navozuje přátelskou uvolněnou atmosféru
- vedle sebe – nelze doporučit na začátku jednání, přesun během jednání naznačuje dohodu
- šikmo proti partnerovi – projev nezájmu a arogance, spíše nejistoty
U větších stolů volíme takový tvar, dle toho, jaký typ jednání u něj budeme vést.
Tvůrčí porady – kruhový stůl, oválný stůl, kulatý stůl
Udílení příkazů a eliminace jakéhokoliv odporu – stůl ve tvaru T, poněkud mírnější forma je „hadice“ – umožňuje mírný odpor na druhém konci stolu
Veletrhy a obhajoby – forma „tribunál“
Banket – tvar U
17.7. Předměty kolem nás
- věci, kterými se obklopujeme, mají pro naše okolí značnou vypovídající hodnotu
- oblečení – na jeho výběr má vliv náš věk, pohlaví, národnost, roční období, příležitost, momentální nálada, světový trend, profesní zaměření, stav našeho konta atd. – někteří si na ní staví image
- osobní automobil převzal povahu symbolu společenského postavení
- našli bychom i méně nákladné „hračky“, které o nás vypovídají (hry s brýlemi, s cigaretou)


7. Obecné zákonitosti psychiky- označuje určité aspekty psychického (duševního) života.Osobnost = abstraktní pojem představující totožnost jedince po psychické stránce v různých obdobích za různých okolností života. Nositelem této abstrakce – osobnosti je konkrétní člověk, osoba, která žije, vnímá, učí se, cítí, myslí, chce a jedná.V duševním životě jedince probíhají procesy, které jsou předmětem zkoumání obecné psychologie.Dělení psychických dějů:psychické děje – děje, proměnlivý průběh psychiky – mají počátek, průběh, konec.duševní stav (psychický stav) – připravenost jedince, aby mohl nějaký děj probíhat – aktuální rozpoložení, duševní stav stálé obecné rysy – vrozené a získané dispozice člověka, které umožňují předpovídání chování jedincea 2.) jsou předmětem obecné psychologie a 3.) i psychologie osobnosti.7.1. Psychické procesy- slouží k poznávání okolního prostředí kombinací smyslového vnímání a vyhodnocením, zda jde o důležité informace, na které zaměří svou pozornost či o nepodstatné. Informace pak myšlenkově zpracovává podle svých záměrů (motivace) na něž může reagovat odpovídajícím chováním.Dělení procesů:- poznávací (kognitivní) procesy – smyslové (vnímání, představy, fantazie)- procesy paměti – zapamatování, uchování, vybavování- procesy motivační – emoce, city, vůle7.2. Psychické stavy- připravenost k určitému jednání, k duševním dějům. Jde především o stavy pozornosti a citové stavy – nálady. - různí lidé si vytvářejí odlišné obrazy o světe, což je způsobeno pozorností (pozornost – je jedna z vnitřních podmínek toho, zda něco vnímáme či ne)Osobnostní faktory – „filtr osobnosti“Poznání je výběrové, správně vnímáme některé stránky a jiné potlačíme, uvědomíme si je později slabě či zkresleně, některé nevnímáme vůbec.Čím je poznávání složitější, tím více je ovlivňováno osobnostními faktory, které dělíme dle délky trvání: na přechodné a trvalejší vlivy.Pozornost = je nejdůležitějším duševním stavem, který ovlivňuje funkční zdatnost jedince, působí silně na průběh a výsledky jeho činností, uplatňuje se i v poznávání.Stav aktivace pozornosti:bezvědomínejnižší stupeň aktivace CNS -hluboký spánek ztráta vědomí vnějšího světa, snysnížené stavy aktivace – přechod spánku a bdění, stavy únavy – lidé často chybují, nepřesné pohybystřední aktivace – cítíme se svěží, v pohodě – práce nám jde od rukyzvýšená aktivace – stav zvýšeného napětí při náročných úkolechvysoká aktivace – k podání maximálního výkonu – zrychlený tep, dech, zvýšení krevního tlakuAktivace se snižuje při různých onemocněních, při braní léků, požití alkoholu, dlouhodobou únavou či přetížením ve zkouškovém období.Aktivace se snižuje i jednotvárností (nedostatkem nové stimulace) – dlouhá jízda ve tmě, na dálnici, stejná práce na lince, houpání v kolébce.Zvýšit aktivaci lze novými podněty – pohybem, osprchováním, hudbou, stimulujícími látkami –kofein v kávě, thein v čaji.Pozornost – psychický stav, který zajišťuje na určitou dobu soustředění člověka na jeden jev či jednu činnost.Vlastnosti pozornosti:- přepojování pozornosti mezi dvěma činnostmi (jedna je plně automatizovaná a kontrola stačí jen při překážkách – pletení při televizi)- výběrovost pozornosti – všímáme si jen některých objektů, které považujeme za důležité v tu chvíli- kolísání pozornosti – během delší činnosti, některé části vnímáme dobře, ale po chvíli aktivace poklesá – díváme se na přednášejícího, ale nevnímáme jeho výklad- rozsah pozornosti – je omezen, většina lidí současně postřehne 6-7 prvkůRozlišujeme - bezděčnou pozornost – rychle vzniká a zaniká, je krátkodobá, pomáhá při rychlé orientaci v prostředí - záměrná pozornost – slouží k dlouhodobé pracovní činnosti, k učení – je regulována:cílem, kterého chceme dosáhnout vůlí jedince (zaměřenost na cíl)motivací k příslušné činnosti (zde se může uplatnit vůle)střídáním s jinou činností, přestávky (organizace činnosti)celkovým stavem aktivace CNS (chemická stimulace je jen krátkodobá)návykem zabývat se soustředěnou činností (lze zlepšovat nácvikem).Celkový stav osobnosti (citové stavy ve vnímání – nálady)- je připravenost k vnímání toho, co očekáváme, nač se těšíme nebo čeho se naopak obáváme pozměňuje poznání na všech úrovníchČlenění celé vnímané situace (vjemového pole) - pozornost se zaměřuje na jednu činnost, jednu osobu a ostatní se v té chvíli tvoří pozadí - motivačně významný předmět vystupuje mezi ostatními, i když za jiných okolností může být motivačně významným předmětem to, co nyní tvoří pozadíDítě uvidí na návsi kolotoče, nevidí v té chvíli nic jiného a snadno vběhne pod auto.Zaměřenost - seskupování předmětů v okolí do větších celků Jsem těhotná a začnu vídat více maminek s kočárky – nezačalo jezdit více kočárků, ale změnila se moje zaměřenost a více je vnímám.Očekávání - vede ke zkreslování situace – podle stereotypů (někdy předsudků) přisuzujeme na základě omezené informace lidem své očekávání, jak se budou chovat, jakou budou hrát roliZakotvení- automaticky vnímané porovnáváme s tím, co už známe- kotvou je pro nás takový podnět, podle kterého vše ostatní posuzujeme (obratnost někoho s porovnáním s naší obratností – obratnější než já nebo je horší než já)- sklon k odlišení – vnímané se více odlišuje od mého obrazu, přehlédnu, v čem se shoduji a názor druhého považuji za