Vypracované otázky ke zkoušce

nácviku (resp. zdokonalování)
2. Před-závodní (budujeme si základ)
- cílem je přenést vysokou obecnou trénovanost na trénovanost speciální
- objem tréninku se snižuje, zvyšuje se intenzita zatížení
- poměr mezi všeobecnou a speciální přípravou je ve prospěch speciální
- rozvoj speciálních pohybových dovedností
- stoupá podíl závodních cvičení
Technika-kombinace prvků, nacvičování vazeb mezi prvky,působení prvků v celku
- trvá obvykle 2-4 týdny, předchází prvním startům v mistrovských soutěžích
- zásadní úkol: zařadit vylaďovací a zaměřovací trénink, který plynule navazuje na předchozí přípravné období a dosáhnout vysoké sportovní formy
Sportovní forma=stav optimální specializované připravenosti sportovce
- hlavním ukazatelem a kritériem jsou samotné sportovní výkony v soutěžích (stabilní výkony)
3. Závodní období (hlavní)
- specifické pro toto období jsou závody
- převláda kvalita nad kvantitou
- cvičení všeobecný nad speciálními
- pro stabilizaci a udržení sportovní formy má velký význam krátkodobá psychologická příprava,její podstatou je mobilizace před soutěží
- při déle trvajícím (3-4 měsíce) hlavní období je vhodné zařazovat tzv. vložený mezocyklus, ten má ve zkráceném provedení ráz přípravného období ukončené postupným vylaďováním
4. Přechodné období
- cílem je odpočinek a aktivní regenerace sil (psychická,fyzická)
- snižuje se objem, intenzita i frekvence
- obsah tréninku by se měl lišit od závodní činnosti a měl by vyhovovat zájmům sportovce
- nemělo by dojít k výraznějšímu poklesu trénovanosti
- charakter všestranné přípravy, založené na pestrosti a variabilitě prostředí a pestrosti činností
- doba trvání 3-4 týdny
Mezocyklus
- má s pravidla vlnovitý charakter
- dochází zde k plánovité střídaní velikosti zatížení
- stanovení optimálního poměru objemu a intenzitou
- dynamika zatížení musí respektovat princip cykličnosti a princip postupně se zvyšujícího zatížení
Mikrocyklus
podřízen úkolům mezocyklu
Typy: všeobecně rozvíjející, speciální rozvíjející, vylaďovací, stabilizační, soutěžní, regenerační, kontrolní
tyto typy na sebe plynule navazují, ale mohou se zdvojovat nebo ztrojovat
Struktura tréninkové a vyučovací jednotky
Tréninková jednotka
Podle obsahu tréninková jednotka může být zaměřena na:
Rozvoj pohybových schopností (kondičních a koordinačních).
Na nácvik a zdokonalení sportovní techniky.
Na taktickou přípravu.
Na regeneraci, aktivní odpočinek a kompenzační zaměření.
Kontrolu trénovanosti.
Rozcvičení na soutěž
1. Přípravná část
Jejím úkolem je seznáme se s TJ, příprava pohybového aparátu, srdečně-cévního a dýchacího aparátu. Intenzita cvičení je nízká a postupně se zvyšuje. Uvolnění šlach, kloubů. Příprava k pohybové činnosti, které bude věnována hlavní část tréninkové jednotky. Obsah i struktura není libovolná, ale musí vycházet z celkového záměru TJ.
2. Hlavní část
Úkoly: rozvíjení nebo udržení pohybových schopností. Nácvik a stabilizace techniky a taktiky. Stavba hlavní části. Je dána především cílem a preferuje se především jeden úkol. Zdůrazněna kvalita před kvantitou. Součástí hlavní části by měla být především hra!
3. Závěrečná část
Postupné uklidnění tělesné i psychické. Správné provedení závěrečné části vede k urychlení regeneračních procesů. 1. fáze vyklusání, rotoped. 2. fáze strečink, zaměřeno na svaly, které byly v TJ nejvíce využity.
Didaktické zásady při vedení TJ = obecné požadavky, které určují charakter tréninku a ovlivňují přímo i nepřímo jeho efektivitu.
Zásady uvědomělosti – pochopení smyslu a podstaty prováděné činnosti. Povzbuzení, pochvala, zpětná vazba, rozhovor.
Zásada názornosti – vytvoření dokonalé představy o pohybu. Ukázky přímé, nepřímé. Využíváme didaktických pomůcek.
Zásada soustavnosti – pravidelnost, systémovost, postupnost: od známého k neznámému.
Zásada přiměřenosti – klade důraz na obsah, rozsah a obtížnost. Musí odpovídat: věku, pohlaví, stupni psych. a fyz. vývoje, tělesným schopnostem a dovednostem, individuálním zvláštnostem. Hlavním prostředkem je zde diferenciace.
Zásada trvalosti – Efektivní zapamatování, které je spojeno s praktickým využitím.
Hlavní didakticko-organizační formy práce
Hromadná forma – stejná činnost všech zúčastněných ve stejné době a se současným působením na všechny svěřence. Měla by být vysoká efektivita a kázeň. Omezena možnost individuální korekce. Převládá komunikace učitel třída, trenér svěřenci. Je prakticky jednostranná. Tato forma cvičení nezbytná, někdy se bez ní nedá obejít, ale neměla by převládat.
Skupinová forma – využití menších skupin. Po diferenciaci, skupiny řízeny podle vhodně vybraných vedoucích, (předání zodpovědnosti). Učitel = trenér: vhodné přehledné postavení, obchází pravidelně skupiny, nebo pracuje pouze u jedné. Ve skupinové formě máme bohatší emoce, bližší komunikační vzdálenost, umožňuje nám individuální přístup, pochvalu, zpětnou vazbu. Skupiny můžou být homogenní nebo heterogenní.
Individuální samostatná forma. Používáme u menšího počtu, který musí být dostatečně motivován. Samostatné určení cílů, tempa provádění činnosti. Vyžaduje duševní, kondiční i dovednostní připravenost.
Tv ve školských systémech v ČR. Tělesná zdatnost ve školním pojetí
Systémy školní TV1. Jesle – děti jsou vedeny k soužití s dětmi v kolektivu (úkol-děti dostatek příležitostí k volnému pohybu ve volné přírodě)2. MŠ – charakter pohybu v přírodě, pohyby jsou koncipovány na imitačních cvičeních.3. 1. st. ZŠ – základ pro další soustavnou TV, převládá všestranná průprava a rozvoj schopností, vytváření základních pohyb. dovedností, vytvoření návyku na pohyb. aktivitu.4. 2. st. ZŠ – prohlubování a utřiďování pohyb. aktivity, rozšiřování pohybového fondu, dovedností, vědomostí, návyků a poznatků, vytvářet vztah k pohyb. aktivitě jako součásti volného času, 5. SŠ – nejvyšší organizované úrovně TV, rozvoj aktivity, tvořivého a kreativního sportovního myšlení, samostatnosti a odpovědnosti.Organizační formy TV na stupních škol v ČRPředškolní TV – jesle a MŠ, vyučovací jednotka kratší než 45 min., zařazujeme zde TV vycházky a chvilky.ZŠ a SŠ – povinná TV (plavání), zdravotní TV a nepovinná TV (TV kroužky, cvičení v přírodě, zimní kurzy, vycházky a výlety, lyžařské výcvikové kurzy, veřejná vystoupení a školní sportovní akce).
Motorické učení
Motorické učení – biologické základy. 1. Mozková kůra. 2. Podkorové řízení (zajišťuje řízení nejdůležitějších životních procesů). 3. Míšní řízení. 4. Nervo-svalové řízení.
Předpoklady motorického učení:
vnějšíSpolečenské prostředí: rodina, škola, …
Řeč: základní prostředek k dorozumění, výměně zkušenosti a poznávání
Odezva na výsledek učení (motivace k dalšímu pokračování, pochvala, ocenění). Pro dotyčného zpětná vazba.
vnitřníúroveň pohybové připravenosti
míra nadání a úroveň rozvoje pohybových schopností a zkušeností,
motivace = hybná síla v procesu MU, aktivní vztah k učení, houževnatost, vytrvalost
pochopení významu MU – což je závislé na rozvoji IQ schopností, využíváme zde již osvojených vědomostí a zkušeností
Imitační učení (nápodobou)
Je nejrozšířenější – jedná se o učení jednoduchých pohybů. Využíváme ho u dětí. Zapojení zrakového a sluchového analyzátoru. Mnohonásobné opakování. Důležitá kvalitní a názorná ukázka.
Instrukční učení
Přímé působení slovních pokynů (verbálních instrukcí). Nutná znalost odborné terminologie. Vede ke zpřesnění pohybové představy a nutná spolupráce analyzátorů myšlením.
Zpětnovazební učení
Pokus – omyl, užíváme u vyspělejších jedinců. Finální nebo průběžná.
Problémové učení
To je nejnáročnější druh MU, hledáme zde optimální řešení zadaného úkolu a předpokladem jsou vysoká připravenost, bohaté zkušenosti a IQ úroveň cvičence. Vzájemná spolupráce pedagoga a cvičence.
Ideomotorické učení
Zvláštní druh MU. Je spíše doplňkovou formou. Méně ve ŠTV, více v TP u pohybově i IQ vyspělých cvičenců.
Fáze motorického učení
Délka jednotlivých fází není stejná, ale jejich návaznost je neměnná.
1. fáze – generalizace
Zvládnutí pohybové činnosti v její hrubé koordinační struktuře. Seznámení s pohybovým úkolem, vytváření základních představ. Soubor zvukových, zrakových, polohových a pohybových informací. Zpracování v celek a kontrolujeme se svými možnostmi. Motivace!
První pokusy obsahují nadbytečné pohyby (souhyby), potřebujeme využít více energie, pohyby nestabilní, nepřesné. Výrazná zpětná vazba – zpřesňování představy a odstraňování vlastních chyb. Opakování – zlepšování mezisvalové spolupráce (koordinace). Zvládnutí pohybové činnosti v hrubé struktuře.
2. fáze - Diferenciace
Pohyb v základní podobě, vysoká úroveň jemné pohybové koordinace. Plynulost, přesnost. Probíhá proces zdokonalování. Hlavní metodou je opakování. Důraz kladen na uzlové body, odstraňování chyb.
3. fáze – Automatizace
Konečný cíl učení – stabilizace pohybové struktury v jediný celek. (přesnost, sladěnost). Zvyšování výkonnosti. Pohybová činnost se provádí přesně, bezchybně v proměnlivých podmínkách s působením rušivých vlivů. Dokonalé zpevnění pohybového stereotypu. Vědomá kontrola je okrajová. Pohyb je automatický.
4. fáze - Kreativita
Účinné uplatnění nejrůznějších programů. Tvůrčí hledání nových variant. Vysoká plastičnost. Vysoká psychická aktivita funkcí. Předvídání. Velkou roli zde hraje talent.
Křivky učení
Grafické vyjádření, v němž se odráží změny zpevňování pohybových dovedností a výkonnostní růst.
Průvodní mechanismy MU
zpevňování a korekce chyb – zpevňování, opakování – posílení reakce, zpřesnění a zkvalitnění. Zpětná vazba – reguluje pohyb i výsledek. Pozor na fixaci chyby, či nežádoucího pohybu.
retence a zapomínání – retence = zapamatování, fixace naučených pohybových dovedností v paměti, zapomínání – reminiscence
integrace – sdružování pohybových dovedností s ostatními pohybovými, IQ a sociálními dovednostmi
transfer – (přenos - pozitivní (z jedné činnosti přeneseme na druhou – kotoul vpřed a vzad), negativní (dvojtakt basketbal, trojtakt z házené – negativní přenos, brání osvojení nové pohybové dovednosti)
Institucionální aspekty sportu v ČR
Státní sféraÚlohy sportu v rovině koncepční, legislativní, normotvorné, ekonomické, metodické, kontrolní. Vychází z evropských nadřízených dokumentů pro rozvoj sportu v ČR. Evropská charta sportu. Etický kodex sportovní etiky. MŠMT – nejvyšší orgán státní správy. Vláda ČR a Rada Evropy – nadřízené orgány.Zřizuje a je zde pro MŠ, ZŠ, SŠ, dále vědní politika, výzkum a vývoj, státní péče o děti a mládež, tělovýchovu a sport, turistiku a sportovní reprezentaci. Odborné útvary v MŠMT je odbor TV a sportu, odbor pro mládež, samostatné oddělení financování TV a mládeže.
Veřejná správaVytváří sportovní podmínky pro rekreaci občanů. Její činnost spočívá v řízení a koordinaci, kontrole, odpovědnosti. Krajské úřady, městské nebo obecní úřady.Společenská sféra (spolková)Mezinárodní sportovní svazy, evropské sportovní svazy, občanská sdružení vyššího řádu, ČSTV, Soko