- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálTÉMATICKÉ OKRUHY ZKUŠEBNÍCH OTÁZEK - ZÁKLADY
FYTOTECHNIKY
BOTANIKA OBECNÁ
1. Rozdíly mezi buňkami prokaryotickými a eukaryotickými.
prokariotická – buňka bakterií a sinic
eukariotická – buňka rostlina hub
prokaryotická má jen buňečnou stěnu
eukaryotická má vše kromě lysozomů, centrozomů, fibridů a řasinek (typické pro živočišnou buňku)
2. Základní typy plastidů.
podle obsahu pigmentů rozlišujeme leukoplasty (bezbarvé) a chromoplasty (barevné)
leukoplasty rozlišujeme podle jejich funkce a obsahu látek na amyloplasty (škrob), proteinoplasty (proteiny) a elaioplasty (tuky)
chromoplasty můžeme dělit na fotosynteticky neaktivní chromoplasty (generativní (plod, květ) a vegetativní orgány (kořen mrkve, listy před odpadnutím)) a fotosynteticky aktivní chloroplasty (chlorofyl)
3. Rozdělení pletiv podle vzniku.
podle vzniku dělíme pletiva na pravá pletiva a nepravá pletiva
nepravá pletiva vznikají druhotným nahlučením nebo srůstem původně volných buněk, vláken (plodnice hub, stélky lišejníků)
pravá pletiva vznikají dělením buňek na buňky dceřinné, které zůstávají navzájem spojené
těla všech cévnatých rostlin, počínaje mechorosty, tvoří pouze pravá pletiva
4. Rozdělení pletiv podle fyziologického věku.
podle fyziolog. věku dělíme pravá pletiva na dělivá pletiva (meristémy) a trvalá pletiva
dělivá pletiva jsou skupiny drobných tenkostěnných parenchymatických buněk s velkými jádry a hustou cytoplazmou, mající schopnost neustálého dělení (vrchol stonku, kořene, kolénka trav)
- primární meristém – tři vrstvy (protoderm – feloderm, prokambium -
kambium, základní meristém – základní pletivo
- sekundární meristém – kambium a felogen
trvalá pletiva jsou tvořena diferencovanými buňkami, které se dále nedělí a jsou dokonale přizpůsobené vykonávaní určitých funkcí, podle anatomické stavby buněk je rozdělujeme na parenchym, prosenchym, kolenchym a sklerenchym
parenchym – tenkostěnné buňky, mezi buňkami časté interceluláry
- fce. – zásobní (plod), asimilační (palisádový a houbový), provzdušňovací
(aerenchym), vyplňovací
- jedná se o pletivo živé
-prosenchym - dlouhé zahrocené buňky vláknitého tvaru se šikmými příčnými stěnami
- chybí interceluláry, časem odumírá
-kolenchym – buňky mají buněčnou stěnu ztloustlou v rozích
- pružné a pevné pletivo – většinou u mladých rostoucích bylinných orgánů
-sklerenchym – ztloustlé buňky s rovnoměrně silnou buněčnou stěnou s nápadnými
plazmodezmatickými kanálky – plazmatická vlákna (plazmodesmy)
- buňka se nazývá sklereida
- později odumírá - pevnost
5. Soustava pletiv krycích.
pokrývají povrch rostlinného těla
fce.- ochrana rostliny před škodlivými vlivy vnějšího prostředí, udržovat vztahy mezi rostlinou a prostředím a regulovat látkovou přeměnu
rhizodermis - je pokožka kořene a stonků rostlin ponořených ve vodě
- není ztlustlá a nemá kutikulu – nasávací funkce
epidermis (pokožka) - je povrchové pletivo tvořené jednou vrstvou destičkovitě
zploštělých a těsně k sobě přiléhajících buněk (nejsou interceluláry)
- oddělujících rostlinu od vnějšího prostředí
- nejsou zde chloroplasty
- kutikula (u některých rostlin) – téměř nepropustná pro vodu a plyn a proto
je výměna plynů realizována pomocí průduchů
hypodermis (podpokožka) – vícevrstevná, dlaždicovité, těsně přiléhající buňky
- u vyšších rostlin, není chlorofyl, hromadí se zde voda, někdy
sklerenchymatické, kolenchymatické buňky – zpevňující fce.
průduchy (stomata) – dvě ledvinité svěrací buňky – regulují výměnu plynů
- nejsou kryty kutikulou a obsahují chloroplasty
- transpirace (výdej vody rostlinou)
hydathody (vodní skuliny) – nemají schopnost se uzavírat – vodu vylučují v podobě kapek - gutace
trichomy (chlupy) – výrůstky na pokožce, na jejich tvorbě se podílejí pouze buňky
epidermis
- z anatomického hlediska je dělíme na jednoduché jednobuněčné (papily,
vláskovité chlupy), rozvětvené jednobuněčné chlupy a vícebuněčné
trichomy
- podle funkce je dělíme na krycí, žláznaté, žahavé chlupy a absorpční
trichomy (kořenové vlásky)
emergence - výrůstky na pokožce, na jejich tvorbě se podílejí i podpokožkové buňky
(př. ostny růží)
periderm (druhotné krycí pletivo) – u dřevin
- vzniká činností druhotného dělivého pletiva felogenu
- felogen odděluje směrem ven vrstvy korkových buněk felen (korek) a
směrem dovnitř parenchymatické, kolenchymatické buňky s množstvím
chlorofylu feloderm (zelená kůra)
- styk s vnějším prostředím pomocí lenticel (čočinky) – mrtvé buňky
- borka – odumřelé, tloustnutím kmene roztrhané pletivo
6. Soustava pletiv vodivých.
je tvořena cévními svazky (kolenchymatické nebo sklerenchymatické buňky)
uskutečňují neustálý pohyb vody, živin a asimilátů
v dřevu (voda a v ní rozpuštěné minerální látky nahoru – transpirační tlak), v lýku (asimiláty, živiny – všemi směry – asimilační proud)
-uzavřený cévní svazek – úplná přeměna prvotního dělivého pletiva – prokambia
- u rostlin jednoděložných – stonek druhotně netloustne
-otevřený cévní svazek – část prokambia zachována a vytváří druhotné dělivé pletivo
(kambium) – u dvouděložných a nahosemených
úplný svazek cévní – z dřeva (xylém, hadrom) – cévy (odumřelé, perforace), cévice
(odumřelé, bez perforací), dřevní
parenchym a libriformní vlákna
- z lýka (floém, leptom) – sítkovice, lýkový parenchym a
sklerenchymatické lýkové vlákna
- z kambia – druhotné tloustnutí
- od okolí je oddělen úplnou nebo neúplnou pochvou
-neúplný svazek cévní – není lýko, dřevo nebo kambium – druhotně netloustne
7. Rozdělení svazků cévních.
podle vzájemné polohy dřevní a lýkové části v cévním svazku rozeznáváme cévní svazky koncentrické, radiální, kolaterální a bikolaterální
koncentrické cévní svazky – mají dřevní a lýkovou část uspořádány soustředně
- leptocentrický (lýkostředný) svazek – lýková část obklopená dřevní částí
- hadrocentrický (dřevostředný) svazek – dřevní část obklopená lýkem
-radiální cévní svazky – několik samostatných parscích dřeva a lýka – jejich počet je
shodný (mono-, di-, tri- až polyarchní) – většinou u kořene
-kolaterální cévní svazky – lýková (blíže k obvodu) a dřevní část (blíže ke středu) za
sebou – je-li mezi dřevní a lýkovou částí pás kambia – otevřený cévní
svazek (nahosemenné a dvouděložné rostliny) – uzavřený cévní svazek
(jednoděložné)
-bikolaterální cévní svazek – na obou protilehlých pólech dřeva skupinu lýka, přičemž
vnější lýko je vyvinutější než vnitřní – poměrně vzácné
8. Soustava pletiv základních.
-soubor parenchymatických buněk, které vyplňují prostor mezi pokožkovým a vodivým
pletivem
-pletiva asimilační (chlorenchym) – velké množství chloroplastů – zejména v listech,
hlavní funkce výdej plynů (fotosyntéza)
- houbový parenchym – buňky nepravidelného tvaru s interceluláry
- palisádový parenchym – buňky protáhlé, těsně k sobě přiléhající
-pletiva provětrávací – výměna plynů u rostlin – mezibuněčné prostory
- aerenchym – u vodních rostli, interceluláry větší než sami buňky
- průduchy – dvojice fazolovitých buňek, odvádí vodu ve formě páry
- čočinky – buňky s interceluláry – protrhnou původní pokožku
-pletiva zásobní – živé tenkostěnné parenchymatické buňky – v hlízách, plodech,
semenech – zásoby škrobu, cukru, bílkovin atd..
- vodní pletivo (př. u kaktusů) – zásoby vody
-vyměšovací pletiva – vylučují látky, které souvisí s metabolismem (silice, alkaloidy,
pryskyřice, voda – hydathody, latex (mléko) - mléčnice)
- idioblasty – buňky v základním pletivu, které se tvarem, obsahem nebo
funkcí odlišují od ostatních
nasávací pletiva (absorpční) – získávají z okolního prostředí vodu a živiny
- rhizodermis – jedna vrstva tenkostěnných buňek – nemají kutikulu
- absorpční trichomy – absorpce vody listy
- haustoria – orgány, kterými se parazit přichytí k hostiteli
- příčepivé kořeny – v podstatě to samé co haustoria
9. Druhotná krycí pletiva
periderm (druhotné krycí pletivo) – u dřevin
- vzniká činností druhotného dělivého pletiva felogenu
- felogen odděluje směrem ven vrstvy korkových buněk felen (korek) a
směrem dovnitř parenchymatické, kolenchymatické buňky s množstvím
chlorofylu feloderm (zelená kůra)
- styk s vnějším prostředím pomocí lenticel (čočinky) – mrtvé buňky
- borka – odumřelé, tloustnutím kmene roztrhané pletivo
10. Definice histologie.
histologie je nauka o pletivech neboli souborech buněk, které se navzájem tvarově podobají, mají stejný původ a vykonávají stejné funkce
pletiva můžeme členit podle vzniku, fyziologického věku, anatomických znaků, původu, funkce atd...
11. Definice organologie.
Vědní obor, který se zabývá rostlinnými orgány. Orgánem rozumíme takovou část těla rostliny, která tvoří určitý samostatný celek a vykonává specifické fyziologické funkce. U cévnatých rostlin rozeznáváme dva typy orgánů: orgány vegetativní (kořen, stonek, list) a generativní orgány (reprodukční – květ, semeno, plod)
12. Rozdělení rostlinných orgánů.
U cévnatých rostlin rozeznáváme dva typy orgánů: orgány vegetativní (kořen, stonek, list) a generativní orgány (reprodukční – květ, semeno, plod)
13. Kořen – primární stavba.
-a) krycí komplex kořene
- pokožka (rhizodermis) - má základ v protodermu
- tvoří ji jediná vrstva k sobě těsně přiléhajících buněk
- nemá kutikulu ani průduchy
- je propustná pro většinu anorganických látek
- v rhizodermis se vytváří trichoblasty, které se prodlužují v kořenové vlásky,
tvoří součást vodivého komplexu, kde má nasávací funkci
-b) korový komplex kořene - tři základní pletiva vytváří primární kůru
– exodermis - přebírá po odumření pokožky funkci krycího pletiva
- mezodermis - je tvořena parenchymatickými buňkami se vzdušnými kanálky, u
některých rostlin obsahuje pryskyřičné kanálky, mléčnice a sekreční buňky
- endodermis - většinou tvořena jedinou vrstvou těsně přiléhajících buněk
oddělující primární kůru od středního válce
-c) vodivý komplex kořene - sdružuje vodivá pletiva kořene
- jeho vnější vrstvu tvoří pericykl (parenchymatická vrstva pod endodermis –
latentní meristém)
- uvnitř je dřeň a vodivé pletivo tvořené radiálním svazkem cévním
14. Kořen – význam, funkce.
pravé kořeny jsou až u kapraďorostů a semenných rostlin
u mechorostů a vývojově nižších skupin nahrazují kořeny rhizoidy
podle původu rozeznáváme typy kořenových systémů: typ hlavního kořene, přídatných adventivních) kořenů a smíšený typ
má 3 základní fce.: upevňovací, absorpční, prodlužovací, v určitých obdobích života rostliny ještě zásobní a syntetickou
15. Kořen – rozdělení.
podle původu rozeznáváme typy kořenových systémů: typ hlavního kořene, přídatných adventivních) kořenů a smíšený typ
ve skriptech je to daleko složitější
16. Kořen – metamorfózy.
při změně základní funkce kořene, popřípadě při získání funkce nové dochází i ke změně jeho tvaru, tedy k metamorfóze
základní metamorfózy – kořeny zásobní (tj. dužnaté a hlízy)
- dužnaté – mrkev, petržel, celer
- hlízy – k přezimování rostlin, vegetativnímu
rozmnožování – jiřinka zahradní
- vzdušné kořeny, chůdovité kořeny, haustoria (jmelí), příčepivé
kořeny (břečťan), přídatné kořeny, dýchací kořeny
17. Stonek – primární stavba.
stonek je tvořen v podstatě stejnými typy pletiv jako kořen
na povrchu je epidermis (pokožka), která je často chráněna kutikulou
- v pokožce se vyskytují průduchy, papily, trichomy, případně i emergence
-primární kůra – hypodermis (kolenchym nebo sklerenchym)
- mezodermis (tenkostěnné parenchymatické buňky s interceluláry)
- mohou se zde nacházet mléčnice, krystaly šťavelanu vápenatého
nebo pryskyřičné kanálky
- endodermis – odděluje primární kůru od středního válce (stélé) – ne
vždy, někdy místo ní škrobová pochva
střední válec – od primární kůry oddělen pericyklem (latentní meristém)
- centrální dřeň – mohou se zde nacházet mléčnice, vyměšovací kanálky
- prostupují jím cévní svazky (pokračování kořene) – kolaterální nebo
bikolaterální – nachází se zde mezisvazkový parenchym
- střed stonku dutý nebo vyplněný dření
18. Stonek – význam, funkce.
-základní funkce – růstem prodlužovat rostlinu (ve směru slunečního záření)
- nést listy a generativní orgány
- rozvádět vodu, výživu a metabolity obousměrně po celé rostlině
- spojuje mezi sebou dva základní orgány výživy – kořen a list
- může mít funkci zásobní, asimilační
- komplex stonku a listu se nazývá prýt
19. Stonek – rozdělení.
podle povahy vnitřních pletiv lze stonek rozdělit na dužnatý stonek bylin a dřevnatý stonek dřevin
- u bylin rozeznáváme podle tvaru - lodyha, stvol, stéblo
- lodyha – listnatý stonek, odumírá ještě týž rok, kdy vyrostl (brambor)
- stvol – bezlistá lodyha, ukončená květem nebo květenstvím (pampeliška)
- stéblo – dutý, článkovaný stonek trav, mezi články přepažen kolénky
- u dřevin – kmen – dřevnatý stonek vytrvalých rostlin (strom – rozdělen na kmen a
korunu)
podle typu růstu - přímé, vystoupavé, poléhavé, plazivé, ovíjivé a popínavé
podle tvaru průřezu na oblé, hranaté, křídlaté, rýhované a dvouřízné
20. Stonek – metamorfózy.
funkční a tvarové metamorfózy: brachyblasty – zkrácení postraní větévky (modřín)
- trny a kolce – přeměna brachyblastů – ochranná funkce (trnka)
- fylokladia – zkrácené a zploštělé stonky – nahrazují nevyvinutý list
- stonky sukulentů – zdužnatělé stonky – zásoba vody
- podzemní hlízy – zásobní funkce nebo k vegetativnímu rozmnožování
- nadzemní hlízy – zásobárna živin a vody (kedluben)
- úponky, oddenky, bazální hlízy a stonkové hlízy
21. Stonek – sekundární stavba.
tj. sekundární tloustnutí – pouze u rostlin nahosemenných a dvouděložných
sekundární meristém – kambium
- svazkové kambium – z původního prokambia
- mezisvazkové kambium – z parenchymatických buňek dřeňových
paprsků -
- dohromady tvoří kambiální válec
-kambium funguje dvoustraně, směrem dovnitř vytváří druhotný xylém (dřevo) a směrem vně druhotný floém (lýko) – dřevních elementů se vytváří podstatně víc
-na jaře vytváří kambium tenkostěnné dřevní elementy o velké světlost (tzv. jarní dřevo - světlejší) a na konci léta se tvoří tlustostěnné drobnější buňky (tzv. letní dřevo – tmavší a pevnější)
-na podzim činnost kambia končí a na jaře se opět obnovuje – letokruhy
- nepravé letokruhy – jarní mrazy, suchem, atakem hmyzu
-druhotné krycí pletivo - vzniká činností druhotného dělivého pletiva felogenu (v
epidermis nebo hypodermis)
- felogen odděluje směrem ven vrstvy korkových buněk felen (korek) a
směrem dovnitř parenchymatické, kolenchymatické buňky s množstvím
chlorofylu feloderm (zelená kůra)
- styk s vnějším prostředím pomocí lenticel (čočinky) – mrtvé buňky
- borka – odumřelé, tloustnutím kmene roztrhané pletivo
22. List – primární stavba.
na povrchu listu pokožka, uvnitř vodivá pletiva a základní pletivo (mezofyl)
pokožka – buňky jednovrstevné, těsně přiléhající, obvykle nemají chloroplasty (mimo
kapradiny a vodní rostliny), na svrchní nebo spodní (nebo na obou) papily nebo
různé typy trichomů
- obvykle kryta kutikulou
- výměna plynů a kontakt s okolím - průduchy
- přebytečná voda je z listu vytlačována hydathodami
-mezofyl – základní pletivo – většinou rozlišen na palisádový a houbový parenchym
- palisádový parenchym – pod pokožkou na svrchní straně listu
- protáhlé parenchymatické buňky, kolmo k povrchu listu, velké
množství chloroplastů
- houbový parenchym – pod pokožkou na spodní straně listu
- okrouhlé až hvězdicovité buňky s četnými interceluláry
- zásobárna vody, výměna plynů
-vodivá pletiva (žilnatina) – na rozhraní houbového a palisádového parenchymu
- dřevní část je orientovaná k vrchní straně a lýková část ke spodní
- žilnatina rovnoběžná, souběžná, zpeřená, dlanitá, znožená
pro listy jehličnanů s výjimkou tisů je charakteristický výskyt pryskyřičných kanálků
listy trav mají silně vyvinutou pokožku (inkrustovanou kyselinou křemičitou), průduchy jsou v řadě, není rozlišeno na palisádový a houbový parenchym
23. List – význam, funkce.
je postranním orgánem prýtu
vykonávají funkci fotosyntetickou, transpirační a výměny plynů
většina listů po prvním období hyne a opadává (výjimka jsou jehličnany)
24. List – rozdělení.
většina listů je ke své funkci přizpůsobena svým tvarem – asimilační list je obvykle tvořen čepelí a řapíkem – u některých rostlin není řapík vyvinut – tzv. list přisedlý
- řapík – dolní stopkovitá část, kterou list přisedá ke stonku
- u některých krytosemenných rostlin vybíhá báze řapíku nebo čepele
přisedlého listu ve dva párovité výrůstky – palisty (ty dělíme podle
umístění a životnosti na palisty prchavé, opadavé, vytrvávající, postraní, vmezeřené a úžlabní)
- listová pochva – nadměrným vývojem dolní části listu – značně rozšířená báze
listu, objímající stonek
- listová pochva je na horním konci rozšířená ve dvě postraní ouška
- na rozhraní listové pochvy a čepele blanitý jazýček
- přítomnost a tvar jazýčku a oušek je důležitým poznávacím
znakem trav
- listová čepel – většinou se vizuálně liší spodní a svrchní strana čepele
- bifaciální (dvojlící) – většina dvouděložných rostlin
- monofaciální – obě strany shodné
- stejnolící (kosatec)
- jednostranný (pažitka)
- stejnostranný (blahovičník – eukaliptus)
- tvary listové čepele – jednoduchá celistvá, jednoduchá členěná nebo slo
Vloženo: 9.07.2009
Velikost: 477,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu ABE01E - Základy fytotechniky
Reference vyučujících předmětu ABE01E - Základy fytotechniky
Podobné materiály
- AAE01E - Obecná fytotechnika - Vypracované otázky
- EHE12E - Politologie - PAA - Vypracované otázky ke zk.
- EPE09E - Psychologie a etika v podnikání - Vypracované otázky ke zk.
- EPE09E - Psychologie a etika v podnikání - Vypracované otázky
- ESE17E - Statistika II. - PAA - Vypracované otázky
- EUE20E - Potravinářské zbožíznalství - Vypracované otázky ke zk.
- EUE28E - Základy obchodních nauk - Vypracované projekty
- ehe55e - Věda, filosofie a společnost - Vypracované otázky ke zkoušce
- EEE08E - Ekonomika podniků I. PaE - Vypracované otázky ke zk.
- EEE08E - Ekonomika podniků I. PaE - Vypracované varianty
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Vypracované okruhy
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Vypracované okruhy
- TFE24E - Zemědělská technika - Vypracované okruhy
- EUE14E - Obchodní nauka - Vypracované okruhy
- EAE01E - Ekonomicko matematické metody I. - Vypracované okruhy
- EUE08E - Zemědělské zbožíznalství - Vypracované otázky
- EAE81Z - Plánování a řízení projektů - DS - Vypracované otázky na zápočtový test
- EUT72E - Obchodní nauka - TF DS - Vypracované otázky
- EEE45E - Ekonomika agrárního sektoru - vypracovane otazky
Copyright 2024 unium.cz