Zápisky

GRAMATIKA
Funkční strukturalismus
autor obecné teorie strukturalismu - Ferdinand de Saussure (sosýr)
6. října 1926 - setkání lingvistů (Mathesius) → Pražský lingvistický kroužek (PLK):
- vytvořili jazykovědnou teorii - funkční strukturalismus
1956 - vznik jazykovědného sdružení:
- organizace, která sdružuje české i slovenské lingvisty - navazuje na činnost PLK
- funguje do dnes, informuje o novinkách v lingvistice
- provozuje „fórum jazykovědného sdružení“
!!!jazyk je systém!!!:
- jazyk se skládá z jednotlivých prvků a vztahů
- má plnit různé komunikační funkce
- všechny prvky v jazyce se ovlivňují
- vývoj jazyka - snaha vyhovět mluvčím a zároveň zachovat systém
Lingvistika
Jazykovědné disciplíny
všechny jazykovědné disciplíny tvoří jazykovědný systém
nauka o jazyku:
stylistika
zabývá se výběrem jazykových prostředků a jejich uspořádáním v jazykovém projevu
gramatika
syntax (ta syntax)
zabývá se pravidly spojování slov do vět a vět do souvětí
dvě základní jednotky - z roviny langue - věta
z roviny parole - výpověď
morfologie
zkoumá slovní druhy, tvary slov a jejich gramatické kategorie
základní jednotka - morfém - nejmenší abstraktní významotvorná jednotka z hlediska stavby slova
zkoumá z hlediska langue
slovotvorba
nauka o tvoření slov ve slovotvorných postupech a procesech
cílem je zjistit, jak bylo slovo utvořeno, na základě jiného slova, apod.
morfematika
zabývá se lineárním členěním slova na nejmenší části - morf - konkrétní obsah nějakého systému (slova)
zkoumá řeč z hlediska parole
hláskosloví
fonetika
nauka o tvoření hlásek a jejich seskupování
základní jednotka - hláska - artikulačně akustická jednotka zvukové jednotky
zkoumá jazyk z hlediska řeči - parole
fonologie
popisuje zvukovou rovinu jazykového systému
základní jednotka - foném - hláska, která je v daném jazyce významotvorná - může diferencovat
slova nebo tvary
foném je tedy abstraktní systémově funkční jednotka zvukové roviny jazyka
význam
lexikologie
zabývá se popisem slovní (lexikální) zásoby, jazyka
základní jednotkou je lexém - abstraktní formálně významová jednotka slovní zásoby jazyka
zkoumá jazyk v úrovni langue
sémantika
nauka o slovním - lexikálním významu
základní jednotka - sém - nejmenší významový distinktivní (rozlišovací) rys, nebo prvek schopný rozlišit jeden lexém od druhého, např. udělat X neudělat - distinktivní rys - zápor
zkoumá jazyk v úrovni parole
Langue (lang) - jazyk - obecná struktura jazyka, je abstraktní
Parole (parol) - řeč - struktura jazyka, jeho formální stránka, jazyk, který není naplněn konkrétním jazykovým
obsahem
konkrétní realizace jazykového systému v řeči - naplnění formy langue obsahem
např. Po - Př - Pt → langue
Tomáš - píše - úkol → parole
Morfologie
Slovní druhy
ohebné (flektivní)
- podstatná jména - substantiva
- přídavná jména - adjektiva
- zájmena - pronomina
- číslovky - numeralia
- slovesa - verba - určitá - finita
neurčitá -infinita
neohebné
- příslovce - adverbia
- předložky - prepozice
- spojky - konjunkce
- částice - partikule
- citoslovce - interjekce
Gramatické kategorie jmen
pád
1. p. - nominativ
2. p. - genitiv
3. p. - dativ
4. p. - akuzativ
5. p. - vokativ
6. p. - lokál
7. p. - instrumentál
číslo
jednotné číslo - singulár
- singularium tantum - podstatná jména mající pouze jednotné číslo:
abstrakta - opilost, radost
kolektiva - kamení, stromoví
látková jména - železo
vlastní jména jednotlivin - Napoleon
množné číslo - plurál
- pluralium tantum - pomnožná jména - nůžky, kleště
dvojné číslo - duál
rod
mužský - maskulinum - životný (animatum)
neživotný (inanimatum)
ženský - femininum
střední rod - neutrum
vzor = paradigma - Nepatří mezi gramatické kategorie!
Slovesné gramatické kategorie
osoba (persona)
číslo
způsob (modus) - oznamovací - indikativ
rozkazovací - imperativ
podmiňovací - kondicionál (přítomný a minulý)
čas (tempus) - přítomný - présens
minulý - préteritum
budoucí - futurum)
rod (genus) - činný - aktivum
trpný - pasivum
vid (aspekt) - dokonavý - perfektivum
nedokonavý - imperfektivum
třída a vzor - Nepatří mezi gramatické kategorie!
modalita - postoj mluvčího ke skutečnosti → modální slovesa - chtít, mít, moci, muset, smět
fázová slovesa - začít, skončit, přestat - slovesa schopná vyjádřit začátek, průběh, nebo konec děje
Slovotvorba
Slovotvorné způsoby
odvozování (derivace) - pomocí předpony - prefixace
přípony - sufixace
před. i příp. - afixace
skládáním (kompozice)
zkracováním (abreviace)
Metodika určování slovních druhů, slova auto/synsémantická, slovnědruhové přechody, pravopis
tři kritéria:
lexikálně-sémantické
hodnotíme význam slova
slova:
- autosémantická: slova plnovýznamová (substantiva, adjektiva, pronomina, numeralia, verba, adverbia) +
interjekce
- synsémantická: neplnovýznamová (prepozice, konjunkce, partikule) + neplnovýznamová slovesa - modální,
sponová, fázová a sloveso jsem
morfologické
flexe - projevuje se časováním (konjugací) - verba, nebo skloňováním (deklinací) - substantiva, adjektiva, pronomina, numeralia
syntaktické
jakou funkci plní slovo ve větě
slova, která můžeme určit jako větný člen - autosyntagmatická
slova, která nemůžeme určit jako větný člen - synsyntagmatická - konjunkce, prepozice, partikule, interjekce
metajazyk - pokud někdo popisuje jazyk - v tomto jazyce mohou být všechna slova větnými členy
Číslovky
z lexikálního hlediska - samostatný slovní druh
první, třetí, tisící - deklinace adjektivní měkká - podle vzoru jarní
druhý, pátý + číslovky násobné - deklinace adjektivní tvrdá - podle vzoru mladý
jeden - deklinace zájmenná
dvakrát - nesklonná
prvý - deklinace adjektivní tvrdá
Spojky
vyjadřují buď:
parataxi - souřadnost
v poměru:
- slučovacím (kopulativní) - a, i, ani, nebo, jednak, též
- stupňovacím (gradační) - nejen, ale, ba, dokonce, i
- vylučovacím (disjunktivní - sice, ale, či buď a nebo
- odporovacím (adverzativní) - ale, avšak, však, jenže, nýbrž
- příčinný (kauzální) - neboť, vždyť, totiž, však
- důsledkový (konkluzivní) - proto, a proto, teda, a tedy, tudíž, tak
hypotaxi - podřadnost
v poměru:
- obsahovém - že, aby, zda, jak, když
- časovém (tempolární) - když, až, dokud, dříve, než
- příčinném (kauzální) - protože, poněvadž, jelikož
- účelovém (finálním) - aby, jen aby, zdali
- podmínkovém (kondicionální) - jestliže, kdyby, jestli, li
- přípustkovém ( konsesivní) - ať, ačkoliv, třebaže, přestože, ikdyž
- způsobovém (modální) - jak
- srovnávacím (komparační) - jako, jak, jako by, jakoby, než, jak tak
- účinkovém (konsekutivní) - takže, až, divže
- výjimkovém (exceptivní) - leda, leda že, leč, ledakdyž, ledaby
polyfunkčnost spojek - mohou plnit v různém kontextu různé funkce
Slovně druhové přechody
proces, při kterém se slovo, nebo jeho tvar, nebo skládáním tvarů dostane od jednoho slovního druhu k druhému
adverbializace
substantivum se stane adverbiem
bylo krásné ráno X vzbudím tě až ráno
zjara, dohromady
prepozicionalizace
substantiva, nebo adverbia se stanou prepozicí
začátkem, koncem, díky, kolem, okolo, vedle
vlastní předložky - primární
nevlastní předložky - sekundární - byly nejprve jiným slovním druhem
konjunkcionalizace
spojkou se stane jiný slovní druh
např. buď, jakmile, zatímco
substantivizace
pozdě bycha honit
substantivizace adjektiv - cestující, třídní - tzv. výpustka = elipsa původního substantiva
substantivizace zájmen - naši mi vůbec nerozumí
substantivizace číslovek - druzí vystoupí z řady
interjekcionalizace
vznik citoslovcí z jiného slovního druhu
hrome, lidičky, panečku, běda, hrůza, hybaj, viď, jářku, vida
partikularizace
přechod od jiných slovních druhů k částicím
např. nechť, možná, zajisté, kdepak, nikoliv
Metodika komplexního jazykového rozboru
- větší rozsah než jedna věta
- původ textu - autor + název
- postupuje se od nejvyšších jazykových rovin - stylistika - syntax - lexikální a slovotvorná - morfologická -
zvuková a grafická
Pravopis
původní pravidla českého pravopisu - 1958
nyní - 1993 + dovětek z roku 1994 - 2 vydání - akademické a školní
obsahuje pravidla ortografie (jak se správně píše) a ortoepie (jak se správně mluví)
česká abeceda má 39 znaků
český pravopis je hláskový - každé hlásce odpovídá 1 znak (výjimky - ů, ú, y, ý, ch)
fonetický
píšeme latinkou - písmem - soubor všech grafémů doplněný diakritickými (rozlišujícími) a interpunkčními (rozdělovacími) znaménky
norma - soubor ustálených mluvnických a slovních prostředků a jejich...
kodifikace - zachycení normy v kodifikovaných příručkách
tři principy pravopisu:
fonologický
rozlišují se pouze hlásky, kterými se rozlišují tvary, nebo slova - fonémy
morfologický
a) tvary slova - zachováváme způsob psaní, i když je výslovnost odlišná
b) předpony přípony a koncovky - zachováváme způsob psaní bez ohledu na výslovnost (např. bezstarostný)
c) zachováváme vnitřní složení slova, i když hlásky splývají, nebo se mění (např. měkký)
historický a etymologický
respektujeme vývoj jazyka v jeho historických souvislostech
např. dóm - duóm - dům
pravopisné jevy podle charakteru:
pravopis lexikální
tvrdé a měkké i/y, vyjmenovaná slova, ú, ů, předložky a předpony s, z; bě, pě, mě, vě - skupiny hlásek, zdvojené souhlásky, slova přejatá, velká písmena
pravopis morfologický
y/i v koncovkách substantiv a adjektiv, verb, skloňování zájmene já
pravopis syntaktický - skladební
y/i ve shodě podmětu s přísudkem, interpunkce ve větě
MORFOLOGIE (TVAROSLOVÍ)
Základní pojmy morfologie
kořen slova
nejjednodušší slovní základ dále nečlenitelný, nesoucí významové jádro slova
k němu se připojují afixy
kmen slova
část slova bez koncovky
- jednoduchý (kmen se shoduje s kořenem), např. žen-a, mil-ý, bý-t
- odvozený (vzniklý pomocí kmenotvorných=odvozovacích sufixů), např. učitel-k-a; měst-sk-ý; chod-íva