Zápisky

idů
Slovesný rod
činný - podmětem věty je původce děje
trpný - co je činěno se stává původcem děje
Slovesný vid
fakt, že české sloveso existuje ve 2-3 podobách, které mají stejný lexikální význam, ale odlišují se od sebe vztahem k završenosti, nebo ukončenosti děje
imperfektivum - časově neohraničený děj, někdy opakovanost (říkávat, dělávat)
perfektivum - děj byl, nebo bude dokončen - nemohou mít přítomný čas
vidové dvojice - dám - dávám
→ pouze nedokonavá - modální slovesa (muset, chtít, vědět, smět, umět) a některé slovesa stavová (umět, žít, vstát, viset, vypadat) → imperfektiva tantum
pefektiva tantum - pouze dokonavá - nadchnout, naplakat se, zalyžovat si, prospat, vynadívat se
obouvidová slovesa - vyjadřují dokonavost, nebo nedokonavost na základě kontextu - věnovat, obětovat, stanovit, jmenovat, hodit se
snaha dodělávat protějšky - adaptovat - zadaptovat, aktualizovat - zaktualizovat, dezinfikovat - vydezinfikovat
vytvořte tvary slovesa podle zadání:
1.sg.kond.přít.akt.imperf. - bil bych
1.sg.kond.prét.akt.imperf. - byl bych bil / byl bych býval bil
tvary slovesa:
článek byl čten - 3.sg.ind.prét.pas.imperf.
článek by byl čten - 3.sg.kond.přít.prét.pas.imperf.
článek se četl - 3sg.ind.prét.pas.zvratné.imperf.
článek by byl býval čten - 3.sg.kond.minulý.pas.imperf.
určete způsob a čas:
pes by byl bit - kond.přít. čas není!
pes byl zbit - ind.prét.
pes by byl býval bit - kond. minulý
SLOVOTVORBA
zabývá se způsoby vzniku slov, možnostmi obohacování slovní zásoby
přenášení slovotvorného významu
na základě:
- vnější podobnosti - metaforizace (hřeben, lopatka)
- vnitřní podobnosti - metonymizace (hudba)
přejímání slov z cizích jazyků
víkend, knedlík, vesmír, barák
upravuje se jeho grafická podoba (weekend - víkend)
slovo se začne skloňovat nebo časovat (morfologická charakteristika)
stává se základem pro tvorbu dalších slov (enter - odentrovat)
stává se základem frazeologických, víceslovných a idiomatických spojení
tvoření víceslovných pojmenování
frazeologismy, frazémy
dělíme do dvou skupin:
slovesné - vzít roha, kout pikle, nechat na holičkách
jmenné - jablko sváru, zpětný chod, hlavní tah
slovotvorně utvořená pojmenování
reprodukce slov - slovo je vytvořeno na základě jiných slov
→ základní slovotvorný vztah - dvě složky:
formální
jak to vypadá
zde se základový slovotvorný vztah projevuje fundací - slovo nově utvořené je fundováno slovem základovým - formálně z něj vychází
významová
co to znamená
projevuje se motivací - slovo nově utvořené je motivováno slovem základovým (významově z něj vychází)
hasič - formální - hasit
požárník - formální - požár → tato slova nejsou stejně motivovaná, ani fundovaná
slovní zásoba se skládá ze slov:
motivovaných (popisných)
všechna slova odvozená, složená, sdružená, nebo víceslovná pojmenování
nemotivovaných (značkových)
tvoří jádro slovní zásoby
nemůžeme je nijak odvodit, málo se mění (voda, země, les, zlý, muž)
Motivovaná slova
motivace - rozřazuje slovo do slovotvorných kategorií:
→ skupina slov utvořených stejným slovotvorným postupem, která označují určitý význam
např. slovotvorná kategorie názvu činitelských - letec, řidič, tulák
→ tato slova jsou utvořena jinou příponou (to je rozdělení do slovotvorných typů)
slovotvorný typ - skupina slov v rámci jedné slovotvorné kategorie, která byla utvořena shodným afixem
(např. řidič, brusič)
slovotvorné typy se liší produktivitou:
- hodně produktivní - učitel, ředitel, vychovatel
- středně produktivní - soudce, zachránce
- téměř neproduktivní - mládež, otčím
denominativa - slova odvozená od jmen (knihař, lakomec)
deverbativa - slova odvozená od sloves (letec)
při odvozování dochází k hláskovým alternacím:
→ změny v základovém slově
např. řídit - ředitel i > e
každé slovotvorně vytvářené slovo má:
onomaziologickou bázi - pojmenovává živou nebo neživou substanci, vlastnost, okolnost, nebo děj v 
širokém smyslu - např. učitel - člověk
onomaziologický příznak - popisuje co daná substance činí, kdo daný děj provádí
učitel - člověk, který učí
onomaziologie - nauka o pojmenování
např.
- vrták - nástroj; příznak - vrtání
- řidič - člověk; příznak - řídí
- lékárna - místo; příznak - prodávání léků
sjednocením onomaziologické báze a onomaziologického příznaku vznikají v jazyce onomaziologické kategorie:
modifikační
k obsahu daného pojmu se přidává doplňující modifikující příznak
dub+příznak zdrobnělosti=doubek (modifikací vzniká diminutivum)
učitel+příznak ženského pohlaví=učitelka (modifikací vzniká slovo přechýlené)
krásný+příznak intenzívnosti=překrásný
chodit+příznak nepravidelné opakovanosti=chodívat
vznikají tak augmentativa (slova zveličelá), deminutiva (zdrobněliny), kolektiva (žactvo, ptactvo), u sloves - doplnění směru, místa, času, fáze, rozsahu a vidu (např. odebrat - směr, vyndat - místo, dodělat - fáze, pootočit - rozsahu, dělávat - vid)
transpoziční
obsah jedné kategorie přejde do druhé kategorie
patří sem - názvy dějů (četba, lov) - byl to děj, teď - substance
názvy vlastností (ticho, zeleň)
mutační
mění obsah výrazu
vznikají takto slova, složitější, než jejich slova základová
patří sem - nositelé vlastností (modrý - modrák (houba)), líný - lenoch
činitel děje - učit - učitel
prostředky činnosti - rýpat - rypadlo
patiens činnost - ten, kdo je činností zasažen
výsledek děje - vytisknout - výtisk
reprodukční
slova vytvořená imitací přírodních zvuků
bečet, udělat, bác
slova napodobující výrazy jazyka - hromovat, dušovat se - říkat na mou duši
koordinační
daný pojem se rozloží na dva nebo více znaků téhož řádu
např. červenomodrobílá vlajka, opočlověk
Slovotvorný způsob
odvozování - derivace
tři slovotvorné postupy - prefixace, sufixace, konverze - koncovkové tvoření - trn - trní
skládání - kompozice
v rámci kompozice existují dva postupy:
vlastní kompozice -
slova spojená pomocí konektému
vznikají vlastní složeniny (např. černobílý), nelze je rozdělit na části bez úprav
juxtapozice -
přiřazení dvou slov vedle sebe bez konektému, mohou existovat samostatně bez úprav - zeměkoule, spolupracovat, díkůvzdání
složeniny dělíme podle slovnědruhového kritéria
první komponent složeniny je ohebné slovo, či příslovce
čtyřdílný, rodokmen, držgrešle
druhý komponent je substantivum, adjektivum, nebo sloveso
maloměsto, sněhový, spolupracovat
oba komponenty jsou substantiva - nespisovné výrazy, nadávky
hybridní složenina - vzniká, pokud jeden komponent je cizího původu, druhá domácího, např. Vánoce - Wei nachten - noci
zkracování - abreviace
- netvoří se významově nové slovo, pouze se změní jeho formální stránka
grafické
v psané podobě (Mgr.; Bc.)
iniciální (počátkové) - skládají se z počátečních písmen daného slova
t. r. - toho roku; prof. - profesor; tj. - to jest; stč. - staročeský
kontrakční (stažené)
tvoří se z prvního a posledního písmene zkracovaného slova (výjimečně z poslední slabiky skloňované zkratky
dr. - doktor; pí - paní (bez tečky); fa-fy-fě - firma, firmy, firmě (skloňujeme - tečka zde není)
skeletové (kostrové)
složené z charakteristických souhlásek celého zkracovaného slova
kpt. - kapitán; rtg. - rentgen; rkp. - rukopis
graficko-fónické
hláskované - ČSR, USA, BBC
akronymní - tvoří přechodový typ mezi graficko-fónickými a fónickými zkratkami
zachází se s nimi dvojím způsobem - nesklonné - musí se psát velkými písmeny (AMU, FAMU, UNESCO), z Uneska
fónické
zkráceniny - useknutá slova
nashle, Magda, auťák, Jára, děják, matika, retka - cigareta
staženiny - zkrácená slova utvořená z dvouslovných pojmenování
začátek prvního a konec druhého slova
např. smog smo(ke+fo)g; osram (osmium + wolfram); mopéd (motorový velocipéd)
zkratkové složeniny - ČEDOK (Česká dopravní kancelář); hi-fi (high fidelity); sci-fi
zkratkové odvozeniny - slova, která jsou zkratky, ale bylo k nim ještě něco připojeno, např. StB - estébák; RPG - erpégéčko, SMS - esemeska
připodobeniny - slovní hříčky - pracuje se se slabikami - zkratky, které jsou homonymní se
např. Esa - edice světových autorů, Semafor - sedum malých forem
široký způsob kompozičně derivační
STYLISTIKA
zabývá se způsobem výběru vhodných jazykových prostředků v jazykovém projevu
výběr ovlivňují slohotvorní činitelé:
→ dělíme je do dvou skupin
objektivní - situace, prostředí, funkce projevu, forma projevu, kdy a kde projev vzniká, pro koho je určen
subjektivní - vzdělání mluvčího, jazyková pohotovost, úroveň jazykového vyjadřování, postoj autora (úvahy)
dělení projevů:
- psané- připravené- soukromé- dialogické
- mluvené- nepřipravené- veřejné- monologické
pět funkčních stylů:
prostě-sdělovací styl
běžná mluva; základní funkce - sdělit informace; hovorová čeština; většinou nepřipravený a má mluvenou formu; důležitý je zde osobní kontakt; parazitní slova - jako, prostě, vlastně, tak, takže; chyby ve shodě podmětu s přísudkem
odborný styl
styl odborných prací, většinou psaná forma; spisovná čeština; vždy připravený; cílem je zasvětit do určité problematiky - styl úvah a odborných výkladů
- styl popularizační - odnož odborného stylu určená lidem; bere v úvahu čtenáře; je jednodušší; odborná slova a termíny vysvětluje, nebo je nějak opisuje
jsou přesné; logické; jednoznačné; dobře strukturované
poznámkový aparát - odkazy na literaturu, ze které bylo čerpáno, všechno co citujeme - musíme uvést zdroje
publicistický styl
pro čtenáře - je mu podřízeno vše ostatní; důležité je čtenáře zaujmout; kontaktové prostředky - oslovení čtenářů...jsme svědky...
pestrá slovní zásoba - chce zaujmout; používá:
- automatické výrazy a klišé - třešinka na dortu, zlatý hřeb
- aktualizace výrazů - metafory, metonymie, apod.
administrativní styl
získává termíny z administrativní oblasti, ze státní správy; základní funkcí - předávat normované informace - vyhlášky, normy, oběžníky, zákony, nařízení - mají pevnou jednací normu
je věcný a normovaný
umělecký styl
základní funkcí je funkce estetická, cílem - vzbudit nějaký umělecký zážitek
použití básnických figur, poetismů (slovo, které si autor vytvoří sám - robot, pábitel), neologismů (slova nově vytvořená)