Zápisky

-t (podtržené části - kmenotvorné přípony (sufixy)
koncovka
část slova, která se mění při skloňování, stupňování, časování
a) osobní - koncovky, kterými se tvoří různé osoby, např. nese-me
b) pádové - tvoří se jimi pády, např. pán-a (genitiv), 1.p. - pán → koncovka nulová
c) rodové - odvozuje se rod, např. psán-a
d) infinitivní - brá-t (ve starší češtině - ti)
Z hlediska rozboru slov
morfematický rozbor
lineární členění slova na morfy
je statický a vícečlenný
např. ryb - ář - sk - ý
roz - káz - a l - 0
slovotvorný rozbor
je dynamický a dvojčlenný
roz - káz - a l - 0
musíme udělat infinitiv → rozkázat
a) základové slovo - kázat
b) slovotvorný základ - část slova, kterou má slovo společnou se svým základovým slovem - kázat
c) slovotvorný formant - prefix rozd (ten nemusíme určovat)
rybářský:
→ rybář - slovotvorný základ: rybář-
slovotvorný formant: -ský

rostlinstvo:
→ rostlina - základové slovo - rostlina
slovotvorný základ - rostlin
slovotvorný formant - stv (o)
slovotvorné hnízdo
skupina slov utvořená z jednoho základu - ryba - rybář - rybářský
rybářka
rybařit
rybka
rybička
Slovesné tvary určité a neurčité
třídění provádíme podle toho, jestli může být ve větě přísudkem
osoba a způsob musí sloveso povinně vyjádřit, aby mohlo být predikátem a plnit tak svojí primární funkci ve větě
když plní funkci sekundární:
→ 5 neurčitých slovesných tvarů:
infinitiv - v aktivu a pasivu (chválit, být chválen)
příčestí činné (participum aktivní l-ové) - chválil - jest (např. Honza chválil Janu. - složený slovesný tvar - 1.os.-chválil jse, 2.os.- chválil jsi, 3.os.- chválil jest)
příčestí trpné (participum pasivní) - chválen
přechodník přítomný (transgresiv) - chvále/ jsa chválen
přechodník minulý (transgresiv) - pochváliv/ byv pochválen
→ pozn. většinou se u nich nedá určit čas
Soustava (transgresivních) přechodníkových tvarů
patří mezi tvary neurčité
může vyjádřit:
- ze slovesných kategorií - číslo, rod a vid (v určitém smyslu i čas)
- ze jmenných kategorií - jmenný rod
přechodník přítomný - vyjadřuje děj, který je současný s dějem v predikátu
přechodník minulý - vyjadřuje děj, který je předčasný oproti ději vyjádřeném v predikátu
každé sloveso má dva kmeny:
kmen přítomný - oddělíme koncovku ve 3.os. sg. ind. préz. akt. - např. ber-e; děl-at
kmen minulý - oddělíme koncovku -l z příčestí l-ového - např. bra-l
Přechodník přítomný
přítomný činný (aktiv)
kmen přítomný se vytváří od kmene přítomného nedokonavých sloves
vytváří se třemi typy morfů:
-a (m.sg.)-ouc (f. a n. sg.) -ouce (pl.)
nesa (nese); bera (bere); tra (tře); peka (peče); tiskna (tiskne); mina (mine); tka (tne)
-e/ě (m. sg.)- (ej)íc (f. a n. sg.)- (ej)íce (pl.)
sázeje, sedě
-aje (m. sg) - ajíc (f. a n. sg.)- ajíce (pl.)
přítomný trpný (pasiv)
pomocí slovesa být v přechodníkovém tvaru (jsa jsouc jsouce) + příčestí trpné významového slovesa
Přechodník minulý
minulý činný (aktivní)
tvoří se od minulého kmene sloves dokonavých
tvoří se dvěma sadami morfů
- od sloves, která mají zavřený kmen (kmen těchto sloves končí na souhlásku), např. přinesl - přines
→ přines, přinesší, přinesše
- 0-ši-še
- u sloves, které mají kmen otevřený
→ sebral - sebra (sebrav, sebravši, sebravše)
- v- vši-vše
minulý trpný (pasiv)
od sloves dokonavých připojením tvaru slovesa být + příčestí trpné
byv, byvši, byvše
např. předvolán, předvolána/o, předvoláni/y/a
přechodníky slouží ke kondenzaci textu
z hlediska syntaktického - volné posponované subjektové doplňky
pokud je uprostřed věty, oddělujeme ho čárkou z obou stran; přechodník těsný - oddělujeme, volný můžeme, nebo nemusíme oddělovat
→ např. Vladyka rozestavev stráže sestoupil dolů z věže. = přechodník volný
Muž vzal děcko bratrovi z rukou, a zvednuv je do výše, ukazoval je ženě.
Morfologie jmen
substantiva, adjektiva, pronomina, numeralia
Substantiva
názvy osob, zvířat a věcí, dále označující jména vlastností, dějů, činností, stavů a vztahů
jména - vlastní (propria)
obecná (apelativa)
např. kopání, psaní - slovesná podstatná jména, u kterých můžeme určit i vid
nejprve určujeme druh substantiv (propria, apelativa), dále pád, číslo, rod
ve větě plní syntaktické role - subjektu, objektu, atributu kongruentního, adverbiale, doplňku a jmené části
verbonominálního přísudku
Adjektiva
vlastnosti osob, zvířat a jevů vyjádřených substantivem
určujeme pád, číslo a rod, řídí se substantivem
tvoří 2. a 3. stupeň (pozitiv, komparativ, superlativ)
ve větě plní syntaktické funkce - atributu kongruentního, subjektu (cestující jeli vlakem), jmená část přísudku, jmenné tvary mohou být doplňkem (např. deklinace jmenná (mlád)
složená (mladý, mladá, mladé)
Pronomina
zastupují substantiva a adjektiva
naznačují osobu, věc, nebo vlastnost, odkazují na ni, nebo se k ní vztahují
druhy pronomin: osobní, ukazovací, tázací, neurčitá, záporná, vztažná, přivlastňovací
určujeme pád, číslo a někdy rod (rod když se jedná o rodová zájmena), bezrodá zájmena - já, ty, my, vy
zvratné zájmenu svůj
pokud je zájmeno na prvním místě ve větě, slouží to ke zdůraznění
může zastupovat i sloveso - Já se na to vytento.
Numeralia
označují počet, nebo pořadí
druhy numeralií: základní (cardinalia), řadové (ordinália), druhové (specialia), násobné (multiplicativa)
určujeme pád, číslo a rod
→
jsou flektivní a skloňují se (deklinace)
tři typy deklinace:
jmenná - substantiva, numeralia, adjektiva ve jmenném tvaru + přivlastňovací adjektiva
zájmenná - pronomina (bezrodá ne), číslovka jeden (jako ten)
složená - složená adjektiva (mladý), zpodstatnělá adjektiva (vrátný), zájmena - jaký, který, čí, samý, týž; násobné číslovky, druhové číslovky (dvojí) a některé číslovky řadové, přídavná jména slovesná (objednaný)
pád
dvě skupiny: bezpředložkové a předložkové
nominativ jmenovací - 1.p., kterým se vyjadřuje nějaký název, před ním stojí substantivum - např. Šli jsme do kina Elektra. - neskloňuje se!!! X Šli jsme do Elektry.
číslo
projevuje se:
- shodou u adjektiv a zájmen - Moje černé boty. - moje černé je plurál
- shodou s příčestím minulým sloves - Ženy praly. - ženy - plurál, praly - příčestí l-ové
někdy od sebe číslo rozlišuje rody - ty děti - rod ženský!; oko - neutrum, oči - femininum
někdy mění hláskovou stavbu slova - člověk - lidé
1. p.očinohyuširuce
2. p.očíhohou/nohušírukou
3. p.očímnohámušímrukám
4. p.očinohyuširuce
6. p.očíchnohou/noháchušíchrukou/rukách
7. p.očimanohamaušimarukama
mezi čtyřma očima - čtyřma se řídí substantivem
číslovky dva o oba neovlivňují své okolí
ty své pracovité staré ruce - 7. p . - s téma svýma pracovitýma starýma rukama
vztyčené ostré uši - 7. p. - se vztyčenýma ostrýma ušima
své dvě krásné dcery - 7. p. - se svými dvěma krásnými dcerami
rod a životnost
pokud se shoduje 1. a 4. p. maskulina - neživotné
pokud se mění 1. a 4. p. maskulina - životné
životnost, nebo neživotnost poznáme podle zakončení
- ledoborci - i - životné
- ledoborce - y - neživotné
korály, bacily, mikroby
pokud něco končí na -ci je to životné - bubáci, sněhuláci, draci
národy, živly, hloučky - neživotné
rodiče, koně a lidičky - životné
maskulina animata se značí - ma
maskulina inanimata se značí - mi
např. neboštík - ma, dav - mi, národ - mi, umrlec - ma, čert - ma, zástup - mi, panák - ma, lid - mi, dobytek - mi, vrah - ma, hmyz - mi
určit mluv. kategorii a vzor:
vlasy sčesané do čela:
- vlasy - apelativum, 1. p., pl. mi, hrad
- do čela - apelativum, 2. p. sg. neutrum, město
má brýle na nose:
- brýle - apelativum, 4. p. pl. femininum, růže
- na nose - apelativum, 6. p. sg. mi, hrad
játra - neutrum, čechami - femininum, dvířky - neutrum, do různých povolání - neutrum
vyprávěl mi o své sbírce hmyzu - hmyzu - adnominální genitiv
Šli ruku v ruce. - ruku - 4. p. v ruce - 6. p.
Celý den pršelo. - 4. p.
Provaz je metr dlouhý. - 4. p.
→ metoda substituce (nahrazení) - výraz nahradíme tvarově bohatým výrazem - od vzoru žena - Pršelo celou hodinu. Provaz byl dlouhý jednu stopu.
Morfologie sloves
slovesné tvary:
- určité
- neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí trpné a činné)
- jednoduché
zvratné pasivum - staví se
- složené
a) pomocné sloveso být + významové sloveso v l-ovém příčestí - Koupila jsem.
b) kondicionály - Koupili bychom.
c) budoucí čas nedokonavých sloves - Budu psát.
d) opisné pasivum - Bude stavěn.
Slovesná osoba
slouží k orientaci o účastnících promluvy
často dochází k  zeslabení, či zesílení - posunům:
zeslabení významu
3. os. sg (Jeden by neřekl, co to dá práce)
1. os. pl. - autorský plurál (A nyní přistoupíme k další věci. Jazykovým rozborem jsme došli..)
zesílení významu - plural majestaticus
3. os. sg. (Maminka dá Pepíčkovi banánek.)
význam 2. os. pl. bývá někdy zeslabován pomocí 1. os. - Dnes si napíšeme diktát.
vykání, onkání (3. os. sg. - Bety, má mě opravdu ráda?), onikání (ve starší češtině - 3. os. pl.)
Slovesné číslo
souvisí s osobou
nevyjadřuje se jím singularita, nebo pluralita dějů
Slovesný způsob
vyjadřuje vztah děje ke skutečnosti, hodnotí děj jako reálný, možný, nebo nutný
oznamovací, podmiňovací (přítomný - četl bych, minulý - byl bych četl, nebo byl bych býval četl), rozkazovací
Slovesný čas
vyjadřuje dynamičnost děje
objektivní
a) přítomný
mohou vyjadřovat pouze slovesa nedokonavá
présens gnómický - má nadčasovou platnost (Vrána k vráně sedá.)
présens historický - jev, při kterém převádíme minulý děj gramaticky do přítomnosti (Bylo 12 hodin a tu
otec vchází do dveří.)
b) minulý
plusquamperfektum - vyjadřuje se préteritem + l-ové příčestí slovesa být - např. Stalo jak byl král přikázal.
c) budoucí
je složený, u pohybových sloves se netvoří pomocí slovesa být, ale pomocí předpony po, pů (půjdu)
relativní
určují předčasnost, současnost nebo následnost
můžeme vyjádřit pomocí přechodníků, nebo slovesných v